Člověk hloupí neustoupí

A to je pravda do puntíku...! Než jsem nastoupil do práce, dostal jsem za úkol koupit si černé kalhoty a boty. Všechno jsem pořídil, ale v nových botech se fakt nedalo chodit, takže jsem svoje bílé ády přemaloval na černé. To už ale spousta z vás ví. No a protože nás zítra v shopinu čeká důležitá akce(detaily až později), dostal jsem za úkol si koupit(jenom kvůli zítřku) nové kalhoty, protože nemůžu mít kapsáče(které byly až do teď ok) a boty se jim už také nepáčí...no chápete to? Přijde Connor(náš šéf) a začne si vymýšlet hovadiny!! Dlabu na ně!! Boty si ještě jednou přemaluju a kalhoty si půjčím...snad mi Radek pomůže!Přece nevyhodím dalších 100 euro jenom kvůli někomu, kdo v životě nepracoval rukama a neví roupama coby!

Jinak dneska jsme se s Basiou nezastavili...všude samý spillage(vytírání) a večer to korunoval big shit na záchodě! Detaily netřeba psát. To asi pojede dřív čert na bruslích do práce, než si po sobě nějaký Ir uklidí! Chvilku nám pršelo, chvilku svítilo slunko...chvilku lidí jako ... a za chvilku nikdo. Večer nám ještě odnesli naši žlutou značku, co používáme když vytíráme, nebo někde pracujeme. Ale naše ochranka je sehraná parta a stačilo Lukášovi vysvětlit, co se stalo a už to s Edwardem projížděli na kamerách. A přeci...našli pachatele(skupinka holek) a když jim řekli že volají Gardu, donesli i značku. Máme jich málo, takže je to super, že ji kluci našli! Alespoň to zítra budeme mít alespoň o trochu jednodušší. No a pro vás všechny co pracujete mám jeden vzkaz - Pracujte tak, aby pro vás byla smrt vysvobození:-):-).

Svět je kulatý

A proto se na něm dřív nebo později musíte potkat s většinou lidiček:-). Kteří zase znají jiné človíčky, které znáte třeba vy...a tak dál. Do dneška nezapomenu na to, jak jsem před několika lety potkal na Slovensku v Tatrách na Tatranské magistrále kamaráda ze střední...Oba jsme koukali jako puci:-). No a když jsme se přestěhovali do Irska, dostal jsem od Radka webové adresy na různé blogy lidiček co tu jsou. Mezi nimi i jeden obzvláště poutavý a čtivý. Nese název Sumec na smaragdovém ostrově. Člověk se docela zasměje, když čte jeho příběhy...! No ale už jsem ho neměl dlouho otevřený. Od chvíle kdy jsem začal pracovat... tam jsem poznal spoustu lidiček a mezi nimi i Terezu, která pracovala v bufáči...ale už je jinde. Tady se to mění každý den. No a s ní jsem se bavil o internetu, o jejím příteli, kterého jsem párkrát i viděl, zkrátka o všem možném.

Včera jsem znovu otevřel sumcův blog...a koukám, koukám na fotku a říkám si:"Ten kluk je mi nějaký povědomý". No a mrknu na holčinu vedle něj a ona to Tereza! Tak to koukám! Jako kdybych se bavil s rockovou hvězdou a nevěděl o tom, takový jsem měl pocit:-). Přitom jsem řadu článků četl a na fotky koukal taky. To je tak vždycky, máte něco u nosu, ale nevšimnete si toho, dokud vás to nepraští samo:-)! Včera se stavovala večer v shopinu a byla hodně překvapená, když jsem se jí zeptal, jak se má sumec:-). A heslo na závěr - Jedině čas odhalí vždycky pravdu!!

A přece budou...

Ptáte se co?? No fotky. Slibuju, slibuju, ale snad máte pochopení, že dneska to moc nešlo! Přesto jsem ale večer udělal záběr do páru, který jsem potřeboval. A vy máte příležitost se podívat, jak to může vypadat, když se ráno můžete brodit a večer se málem utopíte:-). No mluvím o přílivu a odlivu. Někdy je fakt brutální a aby jste si mohli udělat obrázek a porovnat výšku hladin, tady máte FOTA. Už chápete proč musí loď počkat na příliv, než vjede do přístavu:-)...

Chyť ho!

Už ráno naznačovalo, že dnešní den bude trochu jiný...bude se něčím lišit...a to se taky potvrdilo. Ještě než jsem odjel do práce přidal jsem na blog počítadlo návštěv(díky za pomoc Radku). A musím říct, že jste mě lidičky mile překvapili!! Teď je tam 27 a to je mnohem víc, než jsem čekal, takže díky, díky a ještě jednou díky za přízeň, snad se tu nenudíte:-).

No a pak mě cestou čekala ta nehoda...V práci to uteklo a blížil se konec. Poslední půlhodinka...jsem v prvním patře a chlapi v ochrance si povídají o skupině dětí v přízemí. Jdu k hlavnímu vchodu, a vidím z přízemí vyjet dva kluky na kole. To se nesmí, ale už jsou pryč. Scházím pomalu dolů, ale je tam ještě jedno kolo... k němu utíkají další tři puberťáci a jeden má v ruce židli. Ta je z naší restaurace. Edward s Vlodkem žhaví vysílačku na plné pecky, ale Vlodek je ještě v prvním patře...stojím u hlavního vchodu a čekám co bude. V tom z poza rohu vyběhne Edward. Záběr jako z Jamese Bonda. Kluk pouští židli a běží směrem ke mě. No a já instinktivně pouštím koště:-) a chytám kluka. Ani to nedalo moc práce, jen jsem ho chňapnul za ruku. Vůbec se necukal, rozbrečel se a začal se omlouvat. Edward jeho a ty ostatní dva pěkně vypucoval. Do centra se už nepodívají...To byla akce!

S Vlodkem jsme ještě tu situaci rozebírali a on mě varoval. V tomhle to tu mají stejně na ... jako u nás! Pokud někoho neuvidím krást a nebudu si na 100% jistý, nemůžu po něm ani šáhnout. On je ochranka a i kdyby viděl někoho jak utíka a za ním někdo volá: "zloděj" nemůže udělat vůbec nic, protože on ho krást neviděl! Nepřipadá vám to postavené na hlavu?? Můžou vás zavřít, že se snažíte zabránit loupeži...ach jo. I tak mi ale řekl, že jsem se zachoval dobře...i Edward mi v kanclu děkoval a dělal vtípky na Vlodka, že je moc pomalý a měl by zhubnout:-).

A fotky zas nemám:-)!!

Crash

Máme za sebou další krásný den v království Zamunda:-). Ráno lilo jako z konve, ale teď je úžasný západ slunce nad mořem...bááájo!! Ono když se ráno probudíte, tak by vás hned mělo napadnout, že si máte užít dne, protože se už nikdy nevrátí, nebo může být poslední.

Pro tenhle úvod jsem se rozhodl schválně, protože když jsem ráno odjížděl do práce, stal jsem se nepřímo účatníkem dopravní nehody. Stala se pár minut před tím, než jsem projížděl. Asi 100 metrů před místní školou v klidné části Oranmore se srazily dvě auta. Zřejmě nedání přednosti v jízdě. První to odneslo jen lehce, ale druhé na šrot. Stálo na šikmo přes silnici, uvnitř seděla zraněná žena se zkrvaveným obličejem. Co mě hodně překvapilo, byl přístup lidí i můj! Stála tam už dvě auta a dva starší pánové řídili dopravu(vemte si jak to vypadá u nás, dají si cigárko a je jim volné, že zablokovaly rušnou křižovatku), protože ráno jezdí hodně lidí do práce. Další slečna mluvila se zraněnou řidičkou, ale nemohla ji dostat ven, protože dveře byly zdemolované. Já se sice ještě dost bojím mluvit s Iry, ale přesto jsem zastavil a zeptal se, jestli něco nepotřebují pomoct...zasypaly mě jako vždy milióny díků, ale měli situaci pevně v rukou. Takže jsem pokračoval v jízdě. Sanitku jsem potkal za centrem Oranmore a i přesto že měl řidič plné ruce práce s tím, vejít se do úzkého prostoru, nezapomněl mi poděkovat gestem, že jsem mu i na prázdné silnici uhnul a zastavil. Hned se cítíte líp na světě, když víte, že tady se k vám neotočí zády a lidé vám pomohou jak jen mohou. V tomhle se máme od nich co učit!

I když jsem vám psal, že sebou pořád nosím foťák, tak zapomeňte na fotky!! Tady by aparát vytáhnul jedině bezpáteřní jedinec, japonský turista, nebo novinář. A já nejsem ani jedno!

Každému z nás hoří svíčka a i když dnešní situace zřejmě dopadla dobře, nikdy nevíš, kdy zhasne! A proto žijmě každý den tak, jako by to byl nás poslední!

Přivezli uhlí

Zdravím a pozdravuji. Rozviňte svůj klid a jednejte s extrémní asertivitou. Ti kdo viděli Demolition man s "hvězdným" svalovcem Sylvestrem "Rockym" Stallonem jsou teď v obraze a pro ty ostatním mám už jen krátký vzkaz: "buďte dobří" :-)!! To se časem poddá, nebojte!

Jen co jsem vytáhnul paty z baráčku bylo co fotit:-). Každé ráno si to mašíruju okolo přístavu, ale to už všici víte. Sem tam se objeví nějaká nová loď, která tu nekotví tak často. Jako dnes ráno...i když nevím, jak může tak velká lodička plout oceánem, když je úplně slepá:-). Schválně si to rozklikněte a podívejte se na její jméno...to se asi námořníci pěkně zmazali a koukali přitom na nějakou tu jihoamerickou telenovelu, když o ní zrovna při křtu rozbíjeli šampaňské.

Každopádně jsem ještě v Irsku neviděl žádnou roztomilou uhelnou pánev na které by se místo oveček proháněli bagry s tichým kvílením nožů zakusujících se do skály. Odkupak to uhlí asi vozí? Asi někde z pevniny, ale k čemu...tepelnou elektrárnu jsem tu také ještě nezabáčil:-). Spíš větrné!! Alespoň že někde jdou správnou cestou... u nás by do nich mohla narazit jedna z posledních chráněných hus(nebo tak nějak) a proto je radši zakážem. Zvířata jsou mnohem chytřejší než my. Víte to páni ochránci! A umějí se o sebe postarat lépe, než my samy!! Ale prázdné hlavy nepotopíš, tak proč se rozčilovat:-). Ale zpátky k tématu...protože nebylo kudy, tak jsem musel po molu. A zrovna v tu chvíli ten obrovský bagr pustil plnou radlici do dávkovače pro kamiony...jůůůů, já si to užil! V takových chvílích totiž vždycky fouká vítr proti vám. Ještě v shopinu jsem ze své hlavy sypal uhelný prach:-). Takže rada na závěr - od Esmeraldy se držte dál, ať má na sobě zelené šaty, nebo má v sobě uhlí:-)

Jeď, já postojím

I přes veškerou snahu učitelů jsem zůstal normální...:-). A proto můžu dnes psát tolik báječných článků, pro tolik báječných lidí, jako jste vy. A vy co jste méně báječní si to taky můžete přečíst, ale já nikoho takového neznám:-)!Toť na úvod a jedem:-)

Protože jsme(jsem) si sebou vzal do Irelandu autííí, tak tu skoro každý den lítám po levé straně asfaltu v místních zácpách. Do práce to mám asi 15km a ještě chvilku potrvá, než se dokopu na kolo(v pátek držte palce:-)). Jak to probíhá u nás si moc nepamatuju, protože když jsem ještě jechal samochudem po Hradci moc zácpy nebyly. Na to je naše městečko báječné, i když už to není, co bývalo. Chraň vás pánbůh před Ostravou, Brnem a Prahou ve špičce:-). Tady je to taky o rozum, nebo alespoň o dobrou náladu!!! Naštěstí tu mají ten hezký zvyk - já nikam nespěchám, takže tě pustím! A opět je to nakažlivé! Dnes ráno jsem mazal do kanclu s mým měsíčním záznamem práce, ale až na místě jsem zjistil, že nám změnili adresu. Takže zase přes půl města v trafficu!! Hrůůůza, ale protože vás kde kdo pustí, jde to. Kdy se vám to stalo naposled v Čechách? Sám jsem pouštěl asi čtyřikrát a to jsem spěchal...za ten milý úsměv a gesto se vztyčeným palcem(NE prostředníčkem:-)) to bude stát vždycky.

No ale ještě k ránu. Na jedné straně modrá obloha, na druhé černý mrak jako pytel na odpadky:-). Chvilku pršelo a foukalo, ale nic z toho nebylo! Tedy něco málo ano...už jste někdy viděli takovou duhu?? Já tedy ne...Pokud to nevidíte, musíte si to zvětšit! Stačí jednou kliknout levým...:-))). To jen pro ty menší fandy do computerů jako jsem třeba já:-). Obloha se tu vůbec chová úplně jinak než v tom našem středoevropském podnebí. Zvláště je zajímavý pohled na mraky! Až bude zase nějaký další takový úkaz, přilepím ho sem jako na nástěnku:-)!! Permanetně totiž u sebe tahám foťák, protože každý den se může přihodit něco zajímavého a já chci být u toho:-)! A když nebudu, tak se taky nic neděje...páček:-)

Chvátám, chvátám...

nemám chvíli klid...:-). Ale mám a velkej! Desátá hodina odbyla a lampa ještě nesvítila:-(. Tady úplně normální a ještě tak hoďku nerozsvítím(pro ostravaky pišu "nerožnu"). Za výslovnost mě prosím nesežerte...

Po práci mám ještě asi tak tři hoďky čistou hlavu, pak se dostaví guma a já nejsem schopen nadatlovat ani řádku, takže hodiny tikají a já píšu. Na každém dnu se mi líbí ta rozmanitost...pokaždé mě nas... někdo jiný. To možná platilo v Čechách, ale tady ne-e. Ráno se vzbudíte a je vám hej. Pak přijdete do worku a každý se na vás směje. Přeje vám hezké ráno, děkuje milionkrát a tak dále. Samozřejmě když něco uděláte nad rámec svých poviností jste good man:-). A někdy nemusíte udělat ani to! Na konci dne trochu únava, ale ta mizí během večera...ráno přeci nevstávám a můžu si pospat. A že se mi to, jak každý ví, daří:-). Někdy se vzbudím až v sedm...hrůza! Ta dobrá nálada je tu nakažlivá, ale nejen tu! Skoro všude ve světě...Kdyby se takhle chovali všichni u nás, mohlo by to být alespoň trošičku o něčem jiném! Sice pracuju teprve dva měsíce, ale ještě jsem si po ránu nikdy neřekl: "zase do práce, to je hrůza". Já se tam totiž těším...:-)! Na tu spoustu usměvavých lidiček se kterými je radost dělat!!

Our house

Vaše přání je mi rozkazem:-). I když už nějaké fotky našeho domova blogem prosvištěli, celý článek ještě ne. S Miškou jsme přišli už k hotovému...Radoshaci jsou v tomhle domě už od července 07, takže jsme nemuseli nic hledat. Nabídka se nedala odmítnout. Přesnou adresu najdete u mého profilu, ale za dva měsíce se trochu změní, protože už hledáme(po polski "šukáme") něco jiného. Nájemní smlouva už pomalu končí.

Vzhledem k tomu, že tu většinou nemají čísla popisná, tak práce pošťáka bude nejspíš složitá. Trenlaur je název ulice, Maree je místní část, Oranmore je malé město, které je od nás cca 3km a Co Galway znamená nejspíš kraj Galway. Tady ho máte. Je velký i malý zároveň. Hodně to zkresluje, protože tu jsou hlavní místnosti většinou průhledné z obou stran, okna jsou velmi nízko a zdi slabé. Z toho všeho vyplývá, že se v něm neudrží teplo...profukuje snad všude. Někde dokonce i propršuje:-). To je slovo...:-). Jinak tu máme tři koupelny, kuchyň spojenou s jídelnou, obývák s krbem(teď ho okupuju já:-)) a nahoře velkou ložnici a tři další menší. Je to velký dům, ale už něco takového nechceme. Je to zbytečné, i když je na nádherném místě. Zkrátka uvažujeme především prakticky. A z toho vyplývá motto. Můžeš bydlet kdekoliv na světě, ale domov můžeš mít jen jeden. Pictures

Z hecu...:-)

Sice nemám páru o čem psát, ale protože mě tady jedna osůbka docela hecuje, tak vám něco nadatluju, ať si ten človíček může ráno u kafíčka(nebo jiného jedu podle chuti) počíst. A vy ostatní taky:-).

"Pořádnou práci na tebe" , volá na mě Radka skoro každý den, když jdu spát okolo půlnoci a budím se sám od sebe v šest ráno:-). Čím to je, to se asi jen tak nedovím. Na počítači mi běží angličtina...teda zrovna teď jo...ale jindy to je muzika:-). Přitom se hrabu v blogu, nebo odepisuju nějaké emaily , no a to je celá náplň večera. A v práci přeci JENOM chodím celý den:-). Začal mi nový a vlastně můj první pracovní týden v shopinu. Sice tu dnes měli bank holiday, ale i přesto měly skoro všechny obchody otevřeno. Pracovní doba stejná jako v neděli, nikde ani živáčka a celý den dvojnásobně zaplacený! Jenom dneska se mi připíše na konto tolik, na co někdo v Čechách dělá 10 dní:-). Vždycky když si na něco takového v práci vzpomenu, hned mě přejde veškerá bolest v nohách!!

Jak tak koukám, včerejšek a dnešek byl dnem změn. Nejen na mém blogu, ale i na "Leptákovcích". No a včera jsem taky přestavěl svůj pokoj, ale jen malinko. Moc prostoru tu nemám. I když je to největší místnost v baráku, tak tu mám nejvíc nábytku a ten se nedá jen tak proházet, nebo dokonce vyházet:-). Život je o změnách...! Ty nám to spestřují!

Aktualit není mnoho, jen nám tu při pravé straně domu pokáceli všechny stromy, protože tu budou vysazovat živý plot. Mám nádherný rozhled přímo z postele, ale copak je tam nemohli nechat a plot jenom dosázet. My si ten svět nakonec zničíme celej, i když to už se skoro stalo!! Končit se má ale vesele, protože život je pes a proto žít je psina:-). Takže keep smiling:-)!!

Zase změna

Konečně se mi povedlo najít odpovídající šířku šablony pro můj blog. Ten úzký profil mi od začátku nevyhovoval, ale co se dalo dělat. Zkrátka kdo hledá, najde! A to platí ve všem. Takže se nelekněte, udělal jsem ještě pár změn, aby blog nebyl tak zmatený. Tedy alespoň na mě tak poslední dobou působil.

Víkend na plno

A máme ho za sebou:-). Zítra je sice bank holiday(místní svátek), ale já jdu do práce. Ale jen na krátko, takže pohoda. Nebudu se nijak zvlášť rozepisovat, ale oba dva dny jsme měli nádherné počasí a dnešní výheň to báječně zakončila. Včera večer jsme grilovali na terase a dnes jsme vyrazili na jeden z našich poloostrovů. Pochopitelně na kole. Je to asi 10 km. Už jsem tam byl, ale dnešní výlet se díky počasí opravdu vydařil a navíc jsem se díky Radoshakum dostal až na samotný konec. Posledně mě zastavila ohrada. Tu jsme ale dneska bez bázně a hany profrčeli. Jen já jsem se málem rozmáznul o další, protože jsem chtěl udělat pořádný smyk a zmáčknul jsem brzdu jak to jen šlo...bohužel tu se nejezdí jenom na levé straně, oni tu mají i na kole prohozené brzdy...:-). Hups...no jen tak tak jsem se zastavil hlavou před brankou, jak jsem letěl přes řidítka. Naštěstí jsem to tanečkem ustál a jen mě to pěkně vyhodilo ze sedla:-). Takže ponaučení...pozor na brzdy, když jsi v Irsku!! No aby jste si mohli udělat obrázek o našem víkendu přihazuju FOTEČKY, které mluví za vše.

V jedné stopě

Jak už jsem psal v minulém článku, tak tahle myšlenka mě střídavě opouští a přichází už od mých 15 let. Především to vždycky záviselo na vývoji té nejdůležitější věci a tou jsou finance. V roce 99 jsem si udělal svůj první řidičák, který byl(jak bylo tenkrát nastaveno) na motorku do objemu 5O. A v té době nemohlo následovat nic jiného, než že jsem rodiče ukecal na hrozně populárního Simsona. Zelené enduro jsem proháněl od prvních kilometrů hodně divoce. A zůstalo u nás 6 nebo 7 let. Ke konci už moc nejezdilo, ale to bylo hlavně proto, že jsme už s bráchou měli Favorita. Prodal jsem ho před(myslím) dvěma lety někomu z Trutnova. A ani jsem nevěřil, že bych za něj mohl dostat tolik. Zkrátka štěstí...No ale co dál. Ještě když jsem si dělal papíry na auto, tak jsem rozšířil svoji licenci o motorku do objemu 350. Takhle to nastavili rok předtím, než jsem je dělal. Kdyby mi to vyšlo dřív, už jsem mohl mít neomezený objem. No nic, čekala mě ve 21 letech ještě jedna zkouška, ale příjemná. Při rozšiřování totiž už nemusíte psát testy a techniku. Máte jenom zkoušku z jízdy. A vzhledem k tomu, že ten den pršelo, tak jsme to po 200 metrech otočili a se slovy:"Dál jet nemusíme, umíš to" se se mnou komisař rozloučil:-).

No ale co dál...teď je už velký skok. Nová motorka o větším obsahu už totiž stojí stejně, jako nějaké nové auto...čím to je, to nevím! U mě zvítězilo auto, protože se považuji především za praktického člověka a motorka(i když v hustém provozu může být výhodou) není moc praktická. Spíš je to taková životní cesta. Které jsem se ale v myšlenkách nikdy nevzdal. A především tady v Irsku se mi otevírají nové možnosti...Nemyslím tím koupi, ale především finační stránku. Protože se tu dá opravdu hodně šetřit.

Jak nás tak poslední dobou pozoruji, tak tohle všechno jsou jen úvahy a nápady, které nás tu provázejí každým dnem. A všechno se může ještě desetkrát změnit. Mám ale pocit, že jakákoliv změna už nikdy nebude na úkor pohody a klidu, který mi dává pobyt tady! A to je hrozně moc důležité v dnešní uspěchané době!

Abych vám ale trochu přiblížil můj další klukovský sen, tak se objevuje v obrázkách, které lemují tento článek. Nikdo neříká, že to musí být zrovna tahle, ale pro motorky od značky BMW jsem měl vždycky slabost a jak už jsem psal, tak jsem člověk praktický. Takže motorka by se měla vyrovnat s většinou terénu, měla by být pohodlná pro dlouhé cestování jak na silnici, tak po nezpevněné cestě a měla by mít výdrž motoru otestovanou zkušenostmi pro dlouhé cestování. R 1200 GS tohle všechno má, i když od BMW je ještě několik jiných typů s podobnými vlastnostmi. Třeba 1100, nebo 1150 GS. A protože nejsem žádný "brusič kolen" (díky Radku za perfektní název) a rychlost mě nikdy nefascinoval, tak může být volba snadná. Než ale nějaké takové rozhodnutí přijde, uplyne ještě dlouhá doba! A mnoho éček by se muselo ušetřit:-).

Na druhou stranu si ale to cestování představte! Kdo nikdo na dvou kolech neseděl, tak ani nemůže, ale vy ostatní vzhůru do vaší fantazie. Nestojí tohle za ty zážitky!!