Zamotaný život

Celý den si lámu hlavu o čem bych měl na svůj blog napsat. O Irsku jsem toho nadatloval do klávesnice už nepočítaně. Každý den se však stává něco nového, něco nečekaného, co vás do jisté míry vyvede ze stereotypu všedních dní.

Bohužel já mám plnou hlavně něčeho, co se nepřihodilo mě, ale někomu, kdo patří mezi moje nejlepší přátelé...sám o tom psát nemůžu a ani nevím jak bych začal. Na všechno je ještě moc brzo a mě nepřísluší, abych k tomu v tuhle chvíli psal něco na svůj blog. Ten človíček k tomu ale napsal něco na svůj blog, který mám v odkazech, takže tam můžete zjistit, co se do opravdy stalo. A musím říci, že mě už dlouho netrápilo, tak jako teď, že jsem tak daleko a nemůžu pomoct.

Jinak pro všechny, kteří sledujete můj život tady, tak už se pomalu připravuju na cestu domů...Radoshaci, docela si oddychnu, až to všechno naložím do auta a odvezu. Nějak se tu totiž stále do toho pokoje nemůžu vejít:-). Bylo toho víc, než jste čekali, co? No, přípravy vrcholí víceméně pracovně...čeká mě poslední volný víkend, ale až příští týden...tenhle jedu celý v práci a už se na zítřejší třináctihodinovku a sobotní dvanáctihodinovku moc těším:-)! Také se zdá, že se Báře výlet z minulé soboty líbil, protože se mě ptala, jestli nepojedem příští víkend zase někam. Bude tu prý mít dvě kamarádky s Anglie. Vzhledem k tomu, že ale přiletí Martin, tak si nejsem úplně jistý, jestli by to bylo vhodné, vzhledem k situaci, která tu teď je! Uvidíme, všechno záleží na domluvě.

V dobré víře

Zase jsem se nechal ukecat...Ale souvisí to s mojí povahou. Zkrátka když někdo potřebuje pomoc a je to v mých silách, tak se mi jen těžko říká ne. A o co jde?

Včerejší volný den se opět proměnil v pracovní. Je zajímavé, jak se zprávy šíří rychle. Přestože jsem se Slavkem mluvil a on věděl, že dnes si dávám volno, tak mi stejně zavolal. A protože si já hlupák myslel, že je nějaký problém v shopinu, tak jsem mu to vzal. Příště na to dlabu...:-). Ale to já říkám pořád:-). Ono zase nešlo o nic tak hrozného. Potřebovali jako vždy někoho na večer do Mariny a protože mám auto, tak se mi zavolá kdykoliv mám volno:-). Je to totiž trochu z ruky.

Tentokrát jsem tam ale dostal novou práci, takže mi ty tři a půl hodinky celkem utekly. Mohlo být i hůř. Jsem rád, že jsem po dlouhé době zase viděl lidičky, se kterými jsem tady začínal v dubnu pracovat. A nejsem rád, protože jsem tam byl zadarmo. Souvisí to s naším systémem proplácení dovolené, které je...No více než podivný. Ale než bych vám ho vysvětlil, tak bych popsal další A4. Někdy příště, nebo až doma...

No a na závěr bych chtěl pozdravit všechny svoje lidičky do Ostravy. Dnes totiž přijíždí hokejový klub HK do ostravské Sarezy(v Porubě, kousek místa kde jsme bydleli), kde se střetnou v úvodním kole 1.ligy. Kdopak asi vyhraje, co?

Nečekané volno

Protože mi dnes začala další 12-ti denní šichta, odcházel jsem do práce se smíšenými pocity. Ne však na dlouho. Hned ráno jsem dostal nabídku, že bych si mohl úterý udělat volné. Copak by jste na to odpověděli vy, kdyby vám bylo jasné, že vzhledem k tomu, jak nám tu platí dovolenou, tak je úplně jedno, jak budu před mým odjezdem v práci, protože dostanu stejné peníze. No jasně, že jsem řekl - ANO, děkuji!

Relaxace bude potřeba, pátek a sobota jsou kritické dny, kdy strávíte na place dobrých dvanáct hodin a proto jakákoliv možnost odpočinku před je z mojí strany vítána...! Takže co budu dělat zítra? Válet se...:-). Co se tady taky dá dělat jiného:-).

Dnes jsem našel i nové parťáky na cestování. Z Vlada z ochranky se vyklubal milovník cestování, takže jsme se předběžně domluvili na cestu do Severního Irska. Čas a datum neznámé, ale vždycky je lepší vědět, že někdo další by jel taky. Samozřejmě včetně jeho přítelkyně! Mám za vás náhradu Radoshaci...:-)!

Střídání

Sice jsem si před pár hodinami pěkně naložil závaží a zavzpomínal si na staré dobré časy s Martinem ve fitku, kdy jsme odcházeli pravidelně zubožení po náročném tréninku, ale ani ta bolest v rukou mi nazabrání, abych napsal ještě jeden víkendový článek(možná jich bude víc, znáte mě:-):-)).

Rád bych totiž ještě něco přidal k včerejšku. Úplně jsem zapomněl na moje(naše) další setkání s divokou přírodou. Při výstupu z prolákliny, odkud nás vyhnaly silné vlny, jsme si všimli stínu ve vodě...Tuleň! Jen tak si plaval okolo útesů a bylo na něm vidět, že ho silný proud nechává ledově chladným. Elegantně se otáčel ve vodě a užíval si zřejmě sluníčka. Bohužel se mi ho ale nepodařilo vyfotit. Než jsem nastavil foťák, tak už jsme viděli jen siluetu pod hladinou. A tu by můj digitální zoom zkrátka nezvládl dost ostře. Ale i těch pár vteřin, co na nás vystrčil čumák z vody, bylo báječných. Zkrátka nejen na Aranských ostrovech se dají pozorovat divoká zvířátka. Na druhou stranu jsme včera neviděli žádného zajíce. A že se jich vždycky u majáku hemžilo.

Proč jsem ale nadepsal článek "Střídání". Protože máme teď zcela opačné víkendy. Minulý týden bylo v sobotu pochmurno a v neděli naprosto nádherně. Tento víkend se to zase obrátilo. Dnes je pod mrakem a včera bylo nádherně. Štěstí však přeje a ani jeden z víkendů nám i přes mraky nepropršel:-).

Loop Head

Neboli konec světa, jak já říkám. Původně jsem plánoval, že tento víkend bude už jen ralaxační a strávený pokud možno doma, ale...Člověk míní, pánbůh mění:-). A tak se stalo, že jsme se ve čtvrtek dali s Bárou do řeči a vymysleli výlet. Sám jsem ještě ráno nevěděl kam pojedeme, ale když mi oznámila, že tu byla zatím jen na Aranech, tak jsem vymyslel cestu, kterou již dobře znám. Podél pobřeží na jih k malému výběžku na konci poloostrova Clare, kde se nachází maják Loop Head a který je ze tří stran obehnán skalami a samozřejmě oceánem.

Při naplánovaném odjezdu v děvět hodin nevypadala obloha nijak vesele. Zataženo a trochu obava z deště. Avšak nechval dne před večerem! Po obkroužení zálivu Galway Bay(je to asi 60km okolo, než se dostanete na druhou stranu) se začala obloha trhat. Za nedlouho vykouklo i slunko a my dorazili na naši první zastávku u města Kilkee. Je tu nádherná pobřežní cesta podél vysokých Cliffů s možností procházky po jejich obvodu. Na konci jsou pak schody, kterými se dostanete přes skálu přímo k oceánu. Stačí se posadit a zaposlouchat se, jak se vlny tříští o skálu. Slunko už hezky pražilo, větrné podmínky byly tak akorát, hladina oceánu sytě modrá a velké vlny - co víc si přát!

Okolo druhé jsme pokračovali na konec poloostrova, kde končí cesta. Malé parkoviště před majákem a z něho možnost další okružní procházky. Tentokrát jsme to ale vzali z druhé strany(vždycky jsem chodil na pravo). Mírné klesání podél plotu až k útesům. Tam jsme objevili skalní proláklinu(obr. 9), kterou jsem sešplhali dolů, mezi útesy, až skoro na úroveň oceánu. Sezení na skále nám však nevydrželo dlouho. Měli jsme štěstí. Zrovna ve chvlíli našeho příchodu bičoval oceán skálu velmi silnými vlnami, které se vždy rozleťeli o skálu(obr. 12 a 13). No a ve chvíli kdy jsem zapnul film na foťáku, tak přišly ty největší. Poslední narazila s takovou silou, že vymrštila zpěněnou vodu až na naši úroveň a v tu chvíli jsme "brali nohy na ramena". S takovými silami si není radno pohrávat a voda má obrovskou sílu. Když stojíte na mokré skále v úzkém skalním převisu, tak se může snadno stát, že vás strhne sebou. Jen pro srování mám na videu asi tak dvakrát větší "šplouch" než je na již zmíněných dvou obrázkách.

Na závěr jsme se ještě usadili na skalním převisu vysoko nad vlnami, kde jsme před 3 měsíci s Dio hledali "kešku". A tam na konci světa jsme hodinu dumali nad smyslem bytí a nebytí:-). Cestou zpět jsme ještě navštívili malý hřbitov, který má pár odlišností, než ty naše. Můžete na fotách posoudit.

Celkově vzato se nám sobota opravdu vydařila a Bára měla při jejím zřejmě prvním pevninském výletu obrovské štěstí na počasí!! No a za sebe můžu napsat, že mi huba jela až k nezastavení:-). No ale řekněte, myslíte si, že na člověka nepůsobí, když si nemůže ani na chvíli pokecat česky? Má k dispozici jen polštinu a angličtinu...a navíc je doma sám...! Byla to taková hurá akce, ale takové jsou nejlepší. Posuďte samy, tady je pár FOTEK z výletu.

Já a technika

Vždycky si nakonec rozumíme a najdeme společnou řeč, ale co tomu předchází. Pamatuju se, když jsem poprvé otevřel náš společný blog a napsal první článek. Tenkrát jsem ještě netušil nic o možnostech nastavení a stále mám velké rezervy. A to samé platí u čehokoliv.

Nedávno se mě laptop zeptal, jestli chci stáhnou nové aktualizace. Potvrdil jsem a zaktualizovala se mi verze internetového prohlížeče Mozilla Firefox. Trochu se pozměnilo okno, ale hlavně někam zmizel správce záložek, kde jsem si vždycky mohl trochu pohrát se stránkami, abych je nemusel složitě znova hledat. Vyzkoušel jsem všechno, ale nic...hodil jsem flintu do žita.

Až dnes ráno opět svitlo na lepší časy, protože současná verze umožňuje uspořádávat záložky hned po kliknutí a vyrolování nabídky "Záložky". Toho jsem si všiml(jak tomu bývá pokaždé) zcela náhodou a hned jsem měl tak na hodinku o práci postaráno! Uloženo jsem toho měl až nad hlavu a některé odkazy, nebo složky s odkazy jsem už nepotřeboval.

Při mém návratu mě ještě čeká jedna technická investice, protože stále přemýšlím, co mi tu chybí nejvíc. Televize to není, angličtiny mám dost z práce a ještě abych ji poslouchal v rádiu, internet mám, laptop mám, ale...na něm mám sice muziku, ale dovedete si představit jak ladné zvuky se linou ze sériových malých repráčků přímo v mém notebooku. Je na čase přihodit nějaký ten ticíc(přesněji řečeno dva) a pořídit si nějakou sestavu, kterou bych mohl použít později i jako domácí kino. Po poradě z jedním z mých sousedů a kamarádů doma jsem dal na jeho rady a vybral sestavu Genius. Muzika vám tu totiž dokáže zpříjemnit každý den a pokud máte možnost si ji kvalitně poslechnout, tak to platí dvojnásob:-).

Začalo léto

To co mi tu každý několik měsíců říkal se, zdá se, naplňuje. Klepu na dřevo, ale počasí je už pár dní únosné a včerejší den dokonce znamenal absolutní bezvětří a celý den modrou oblohu. Dovedete si představit jak to člověka po měsíci "tmy" nabije!! Po takovém dni bych obvykle čekal, že se probudím do propršeného ráno, ale nestalo se(zatím:-)). Podle slov místních a poláků, kteří tu už jsou několik let je právě září nejkrásnějším měsícem v roce. Jestli ano, tak to bude super a na dovolenou se mi určitě pojede s lepšími myšlenkami, než když celé dny prší. Uvidíme, jak proběhne dnešek a hlavně můj předposlední volný víkend před cestou domů.


Další totiž opět pracuju a od pondělí mi začíná 12 denní šichta. Oba dva moji kolegové totiž vyrážejí na dovolenou. Tak to dopadá, když v shopinu pracuje manželský pár. Slavek prý ještě nemá náhradu...jsem zvědavý, koho mi tam dá...:-).

Moderní doba

Ta nás často okrádá o pohyb a také o radost z vnímání krás světa okolo nás. Někteří už to ale vidí opačně - moderní doba nám umožňuje pohybovat se rychleji, snadněji se domluvit a spojit s kýmkoliv a kdekoliv, nicméně...Z toho začínáme lenivět.

Jen si přiznejte kolikrát jste radši usedli do auta, než aby jste ušli pár set metrů do obchodu...mě to napadlo dnes, při mojí další pěší cestě domů. Na Ballybrit to mám z centra dobrých 45 minut po vlastních a zcela upřímě vám píšu, že po našlapaných 8 hodinách v práci, není tahle cesta nijak jednoduchá. Za to vás to ale táhne domů a ještě více vás motivuje, když si každý na konci vaší pracovní doby klepe na čelo, že jdete takovou dálku pěšky. Chodit je přece pro člověka naprosto přirozené, tak proč pořád sedět v autě...

Vzhledem k tomu, že vycházím z historického centra a slunko je už po deváté dávno za obzorem, tak si můžu vychutnat krásy nočního Galway se všemi barevnými světélky. Nejsem dvakrát vyznavačem předimenzovaných měst s osvětlením na každém metru. Dávám přednost jasné noční obloze s hvězdami. Ale při cestě domů má tohle osvětlení svoje nezaměnitelné kouzlo, kvůli kterému bych sice jen tak nešel večer na procházku, ale cestou z práce si ho užívám:-).

Den extrémů

Středa bývá většinou klidný den, který nijak nevyčnívá z týdne. Všichni se připravují na masové nakupovací šílenství, které vrcholí sobotou. Stejně tomu bylo i dnes, ale...

V práci jsem se celou dobu extrémně nudil...lidí málo a robota žádná. Až na dva případy, které bych zařadil také do kategorie extrémů:-). Asi okolo druhé se ozývá Michal do vysílačky, abych se rychle dostavil s mopem k úzké chodbě, která vede k toaletám a kanceláři ochranky s manažerem. Myslel jsem si, že už mě nic nepřekvapí, ale tohle...někdo se pos.... přímo na podlahu chodby, když zřejmě spěchal na záchod. Bylo to všude, no škoda slov a těm co právě jíte, tak přeji dobrou chuť. Manažer vyšel z kanceláře, s úšklebkem se otočil na podpadku a vrátil se. Ani se mu nedivím, na chodbě to dvakrát nevonělo...takže jsem měnil vodu v kýblu poprvé...:-)

Aby toho nebylo málo, tak asi za necelou hodinku si to šlapu vesele po shopinu, když tu náhle vidím před sebou starší paní, která se opírá o zábradlí. Zřejmě ji bylo nevolno, protože celý obsah jejího žaludku skončil před mýma očima na podlaze. Zeptal jsem se jí, jestli je v pořádku a měl jsem na dvacet minut práci:-). Opět to dvakrát nevonělo:-). A já měnil vodu podruhé...aby jste věděli, tak většinou ji během dne nemusím měnit vůbec:-).

Je mi na 100% jasné, že to se může stát každému a oba dva lidé museli mít zrovna nějaké zdravotní potíže, protože by tohle těžko udělali schválně. Jen já si myslel, že už jsem uklízel všechno co jde...omyl...asi mě ještě čekají zajímavé dny.

Na závěr článku ještě info...dnes jsem dostal pracovní nabídku. Ptáte se od koho? Marta z našeho bufáče, odkud dostávám jídlo, se mě zeptala, jestli u nich nechci pracovat na vedlejšák. No každopádně o tom popřemýšlím, až se vrátím. Stejně tu nemám co dělat a kdybych ke každé měsíční výplatě přihodil ještě 400 euro, tak to už jsou ty peníze, kvůli kterým jsem sem jel. Ale ne že bych si teď stěžoval, to rozhodně ne!

Novinka

Kterou si zatím nechávám pro sebe, ale už brzy ji hodím na blog. Znáte ten pocit, když je už pozdní večer, pomalu cítíte že únava vítězí a vy se chystáte vypnout počítač a uložit se do postele. Chce se vám spát a najednou příjde něco, co nečekáte...co vás rozhodí a zároveň potěší. Po čem se vám rozbuší srdce a vy už zkrátka neusnete, protože vám začne ta vaše makovice šrotovat:-). Opět jediná osoba ví, o čem je řeč, ale i tak ji prosím, ať si to ještě chvilku nechá pro sebe, dokud nebude všechno potvrzené:-). A zároveň té osobě děkuju, za zřejmě probdělou noc:-):-). Žertuju!!

Aby řeč nestála

Psát dlouhá story, nebo se jen krátce zamyslet a zhodnotit uplynulé chvíle? Sám nevím co je lepší, ale snažím se jít spíše druhou cestou. Pro někoho je možná krátký článek na čtyři věty, ale napsat - dnes jsem chodil 8 hodin, našel 3 euro a pak šel domů pěšky, mi nepřipadá moc poutavé. No ale zdá se, že se blog a styl psaní líbí, protože návštěvnost v posledních dnech atakuje 50, z čehož mám zjevnou radost. Znamená to, že si jen tak sám pro sebe nepíšu deníček, ale že vás zajímá, jak se tu mám. Věřte mi nebo ne, pro mě to tu teď hodně znamená! Auto a blog je moje jediné pojítko z domovem a přeci jenom s autem se špatně povídá. I když občas pár slov prohodíme(většinou ale mluvím já:-)).

I přes tohle všechno napíšu ještě několik emailů denně! Ale to přikládám spíše k tomu, že se blíží moje návštěva doma a taky se mi na tu dobu podařilo zorganizovat třídní sraz po pěti letech a tak dolaďuji detaily. Věřte nebo ne, bude skoro 100% účast. No jo, tak dlouho někoho otravujete, až ho nakonec přesvědčíte:-).

Na závěr díky vám všem za věrnost a pokračujem dál ve spanilé blogovací jízdě:-).

Jak bydlet...

Jeden z prvních článků na tomto blogu byl o mojí úvaze, kde budu jednou bydlet a jestli se přikloním spíše k variantě vlastního domu a nebo bytu. Vlastní dům zatím stále vede, nicméně je to nákladná záležitost a pokud bych dál rozvíjel svoji myšlenku na ekodům, který by byl z větší části nezávislý na okolí, tak bych musel počítat s rozpočtem ještě vyšším. To by se mi ale časem určitě vyplatilo, když vidím stoupající ceny...nóóó, vlatně všeho:-).

Proč o tom píšu...mám teď totiž unikátní možnost nechat se inspirovat i jinou kulturou a jiným způsobem stavitelství. Nutno dodat, že Irové a kvalita zpracování jsou dva úplné protiklady. Všechno se tu tak nějak staví a opravuje na koleně a člověk aby se bál, aby někde nedostal ránu z čouhajícího drátu. To jsem trochu přehnal, ale někdy mě to napadne, když vidím, jak se v tom vrtají:-). A samotným vrcholem je geniálnost dvou kohoutků na opačných stranách umyvadla. Z jednoho teče ledová a z druhého se opaříte...:-). Co dodat?

Co mě ale inspirovalo a jednou to v mém bydlení určitě budu mít je vlastní koupelna k ložnici...Je to pohodlnost, luxus, či nutnost...? Nevím! Od každého trochu, ale přiznám se, že je to užitečná blbost. Nějaká hlavní koupelna by v domě určitě měla být, ale taková menší, třeba se sprchovým koutem, umyvadlem a záchodem(samozřejmě odděleným) vám značně zpříjemní vaše bydlení.

Tohle je především můj názor, takže kdo má jiný - beru! Kdyby měl každý ten samý, tak se přeci nemůžeme dohadovat a diskutovat. A nebo bych já nemohl psát blog, protože by každý věděl, co se mi zrovna honí hlavou:-).

Holub

Dobří holubi se vracejí, aneb jak si jeden malý vykutálenec zařídil luxusní bejvák s celodenní kuchyní:-). Řeč je o našem holubím kamarádovi, který si našel cestu do centra zhruba před dvěma měsíci a od té doby se neustále vrací. Jeho intervaly návratu se dokonce čím dál víc zkracují. Zkrátka už zná cestu a má křídla, takže mu jen stačí obletět centrum a vrátit se přes hlavní vchod. Ochranka je z něj už zoufalá...co takový holub dělá? Mimo toho, že sezobne všechno možné...občas taky s... na zem a někdy i na lidi, což vás může uvnitř shopinu trochu zaskočit:-). Když ho poprvé dostali ven, tak to byla oslava...házeli mu chleba na zem až k otevřeným dveřím ven...jenže...on se vrátil! A znova a znova...v pátek jsme ho čtyřikrát dostali ven a on se čtyřikrát vrátil zpět. A to cesta dovnitř není jednoduchá. Musí proletět celý dlouhý hlavní vchod a sednout si k automatickým dveřím. Počkat, než je někdo otevře a pak vletět dovnitř...hmm, klobouk dolů, ten systém který jsem viděl v pátek má super vychytaný:-).

Už jsme na něj pořídili síť, jenže on už nás zná...ví, že něco chystáme, když mu házíme chleba. Před dvěma týdny jsme ho s Michalem chytali do sítě...já mu drobil chleba až k michalovým nohám a on držel v ruce síť. Opeřenec byl ale rychlejší a my sklidili jenom smích od Lukasze do vysílačky a potlesk kolemjdoucích za efektní číslo. Měl jsem si nechat vypálit záznam...s tím bych v "Neváhej a toč" získal první cenu, protože Michal celkem slušně při pokusu uklouznul:-).