Máje 2009

Nejvíce očekávaná akce letošního roku proběhla v naší a sousední obci tento víkend v sobotu. Oslava kácení máje a vyvádění partnerek z jejich domovů v tradičních krojích a pod taktovkou polky a valčíku. Měsíce příprav, plánování a přesvědčování slavily úspěch! A Hvozdnice uspořádaly v pořadí druhé Máje za sebou.

Akce začala už v pátek večer stavěním májky a následným nočním hlídáním, aby nám ji nějaký závistivec od vedle do rána nepokácel. Ti otrlejší vydrželi až do samého rána(7:00), ale my co jsme den před tím ještě slavili jinde(narozeninová párty ve firmě), jsme se odebrali na kutě okolo půl páté ráno. Trocha spánku, oběd a okolo půl druhé sraz u místního hostince. Pro ty co nevědí jak taková akce probíhá, malé přiblížení. Průvod jde po jednotlivých domech, u kterých už kluci před pár týdny vstyčili malé májky. Každá májka představuje jednu slečnu, takže když jsou u jednoho domu tři, tak... V čele průvodu jde družba(pán ve fraku s červenou mašlí) a kluci, kteří vyvádějí partnerky u následujícího domu. U vrat si každý zlomí ten svůj strom(doporučuju nařezat) a pak jdou s družbou do domu, kde se...no...hmm...trochu chlastá:-). Pak chytnete holku do náručně(opatrně na sukni), dva kluci vám u vchodu podrží vaši májku, kterou překročíte a pak se tancuje. Nejprve družba s partnerkou a vy s její maminkou. Pak naopak a postupně se přidávají Ti, co už mají svoje holky vyvedené. U toho se pije, jí a kdoví co ještě. Takhle se pokračuje dál(letos bylo 19 párů), tak si to představte! Po vyvedení všech slečen(jak z Hvozdnic, tak z Libčan) skončí průvod u májky ve Hvozdnicích, okolo které si zatancuje, pak se vylosuje, kdo ji vyhraje a pak se pokácí! Věnec odnesou děvčata do sálu na zábavu a kmen nesou kluci vítězi(je pěkně těžký). No a celý den pak pokračuje večerní zábavou v našem sálu.

Letos nám celá akce trvala asi šest hodin, ale okolo bylo mnohem víc práce, kterou spousta lidí nevidí. A proto je tenhle článek i zároveň poděkováním všem, kteří se na celé téhle báječné akci podíleli. Na závěr připojuji nejen FOTA, ale i odkaz na naše hradecké noviny - článek.

Že by?

I když tahleta krasavice není moje, tak jsem na tenhle sen rozhodně nezapomněl a pořád se mě v koutku duše drží. Uvidíme jak se to všechno bude vyvíjet. Trpělivě si na to počkám...koneckonců na tohle není člověk nikdy starý...:-)).

Rok blogerů

Z mnoha článků publikovaných na tomto blogu byla valná většina stvořena v zahraničí, inspirovaná odlišným způsobem života a jiného vnímání lidí, kteří tam žijí. No a přibližně dnes je tomu rok, co tahle adresa vznikla. Navazovala volně na náš předchozí společný blog s Michi, ale trochu lépe odrážela moji osobnost. Stále občas listuji ve slovech, která jsem psal před rokem a situace při níž vznikla si ještě stále živě pamatuji. Nechaly ve mě spoustu vzpomínek, ať dobrých, nebo špatných. Rozhodně bych se ale na ta místa ještě jednou vrátil, abych si oživil to hezké, to se tam stalo a okem obyčejného návštěvníka a turisty si vychutnal krásy (nejen)irského ostrova, bez přemýšlení zdali tu výplatu opravdu dostanu, nebo kdo zase bude chtít ze spolubydlících půjčit prachy, když je ve stejné situaci jako já.

Nechci psát o tom, že život tady v Čechách je nezajímavý...každý den se toho okolo nás děje spousta. Nicméně jsou to pro nás všechny velice podobné problémy a proto psát o nich není teď to co bych opravdu chtěl. Proto už na těchto stránkách nebude taková aktivita, jako v předešlém roce. Spíše se zaměřím na zajímavé zážitky a zkušenosti(jako byl třeba pražský půlmaraton), které máme se Zuzkou v plánu. No a pokud by si někdo stýskal nad bližšími informacemi o našem domácím životě, můžu doporučit blog mých rodičů, které s velkou chutí vede můj taťka s prakticky denní aktualizací:-) http://i2m-ovi.blogspot.com/ . Jiné už bohužel doporučit nemohu, protože tyto naše stránky jsou již poslední ze seznamu stejně zakládaných blogů, které zůstali aktivní. Bloggerům ZDAR:-)!

Otevírání sezóny

Docela se nám daří kombinovat práci doma s rozptýlením a nahrává nám k tomu i to, že jsou teď prodloužené víkendy. Ten další bude taky - super. Ve čtvrtek jsme navíc měli většinu dne volno, protože jsme byli na svatbě. Ale ne na naší, na to je ještě čas. No a v sobotu...ostatně jukněte se. FOTKY vypoví za všechno!

Výstava Ampér 2009

K tomu bych se rád ještě vrátil. Celotýdenní akce, která vyžaduje několikadenní přípravu - nákup proviantu, příprava exponátů, organizace obsazení, atd. Pro mě první zkušenosti z pohledu vystavovatele, protože jako student elektroprůmyslovky jsem byl vždy divákem. Teď se ale vše mění a i já dostávám nové nabídky a možnosti uplatnění ve firmě...před pár týdny, kdy vystava proběhla jsem byl vybrán pro jednodenní návštěvu a obhlídku vystavovatelů. Tak jsem strávil několik báječných dní v týdnu se Zuzkou v našem hlavním městě. Navíc mi k tomu přidali ještě páteční účast, kdy už jsem nechodil po výstavišti, ale seděl na stánku. Je to nejlepší den pro zaškolení, protože už tam nebývá tolik lidí. Přesto však ruská delegace dorazila podle plánu a někteří z nás museli oprášit rušinu. Někomu stačila jen angličtina, ale když chcete, tak se domluvíte s kýmkoliv. Malý dáreček na závěr jednání a už se den přehoupl přes polovinu.

Je to zajímavá zkušenost, protože jako studenta se mě nikdo ani nevšiml a teď mě oslovil kde kdo. Často jsem sice netušil o čem je kontrétně řeč, ale o tom to je také. Nikdo neovládá všechno perfektně. Už se těším na další ročník:-).

Maká se všude

Lukáš toho má v posledních dnech "málo" a tak se rozhodl, že půjde s přáteli makat v obci. Dopolední nedělní úklid našich lesů, kde se nás sešlo na padesát dobrovolníků a pak dnešní brigáda na úklid za obecním sálem a příprava revitalizace antukového kurtu...už aby byl pryč, ale letos ho ještě dáme do kupy, protože je na něj příšerný pohled, při příjezdu do naší malebné obce:-). Fotky vypoví za vše - FOTO.

No a jak pokračuje naše malá rekonstrukce...máme na pilno! Okna začnou už ve středu a naše ložnice vypadá jako po bombardování. Těšíme se moc na výsledek, který bude ale nejdříve za čtrnáct dní, až skončí hlavní práce a budeme moci částečně spát tam, kde všichni máme:-).

No a copak to na mě vykouklo po dvou letech z půdu - kolo. Už si ani nepamatuju, kdy jsem na něm seděl. V Ostravě jsem ho neměl a v Irsku taky ne. Podle našich plánů budou letos určitě nějaké zajímavé cesty, na které se vydá s námi(já a Zuzka), takže fotky nebudou chybět!! Bohužel na cestu do práce je po ránu ještě trochu tma, ale do 14 dnů už určitě poprvé vyrazím šlapat do roboty po svých a nevozit si zadek v kolomotorostroji.

Stavíme...:-)

Psát na blog v tak krásném počasí je skoro hřích:-). No ale už tu dlouho nic nebylo a teď delší dobu možná ani nebude, tak proč ne, když mám chvilku.

Jaro je tu(spíš léto) a tohle počasí zřejmě ještě chvilku vydrží. Snad jsme si to teď nevybrali a zbytek léta bude stejný. Docela to člověka nabijí, i když za pár měsíců budem stejně remcat, aby se zase trochu ochladilo(někteří:-)).

No a to hlavní, přiblížila se doba velkých prací na domu. A protože jsme se rozhodli, že jednu polovinu předěláme společně se Zuzkou o trochu víc, než jen o výměnu oken(která proběhne všude), tak jsme museli začít už minulý víkend. A ještě že tak - z obyčejného škrabání zdí kvůli malbě, se stalo i nahazování nové omítky. Zkrátka je to už docela znát, že dům nějakou dobu stojí. Všechno musíme zvládnout co nejdříve, protože až začnou okna, nebude prostor a budeme se stěhovat z jedné poloviny do druhé a zase zpátky. Představu už máme, takže hotovo bude odhaduji na konci května. Skoro dva měsíce - no páni:-). Do té doby si volna moc neužijem. Bude to z práce do práce. Stejně jako dnes...no a místo pondělní pomlázky budu držet v ruce zednickou lžíci a místo vajec budu možná tak malovat stěnu. Nic z toho prvního bych ale stejně nedělal, protože velikonoce neslavím. V roce je přece mnohem víc spontálnějších příležitostí, jak se pobavit, než s železnou pravidelností obrážet s partou kamarádky, zlískat se do němoty a být domů odveden(pokud je někdo střízlivý), nebo dokonce odnesen. V nejhorším případě přijít až druhý den:-).

Klik

V zájmu svých přátelských vztahů s několika osůbkami prosím o jediné kliknutí na tento odkaz...čím více nás bude, tím větší je šance na výhru pro naše kamarády.

http://www.jamrock.cz/mestecko/mestecko-south-park

No a když se budete zajímat o průběžné pořadí, tak hlavně neklikejte na ostatní městečka, dali by jste hlas konkurenci:-). S pozdravem váš Lukáš.

Vlak nebo auto?

Včerejší tak trochu aprílové počasí v Praze mě utvrdilo v tom, že ani sebelepší předpověď není neomylná. Přestože mělo být na většině území Čech jasno až polojasno, v Praze bylo celý den zataženo. Zajímavá změna od úterního sluníčka. Dnes to ale vypadá znovu dobře a snad jaro konečně přišlo.

Tento týden trávím hodně času v Praze se Zuzkou a na pražském výstavišti, kde vystavujeme(firma). Čtvrtek je vyjímka a jsem zpět v HK. Večer jsem se rozhodoval, zda cestovat vlakem, nebo autem. Jinou možnost jsem ani neměl, protože první autobusový spoj Praha - HK jede až okolo sedmé a já potřeboval být na šestou v práci. Stejné je to i s vlaky. Všechno míří do Pardubic a tak jedinný spoj jede v pět ráno. No a teď co by jste si vybrali vy? Cena MHD ze Žižkova na hlavní nádraží 26 korun, cena vlaku 149 korun a cesta do práce se vším trvá necelé tři hodiny...a nebo auto, kde projedu 6 litrů nafty celkem za 160 korun, můžu vstávat později a cesta mi do práce trvá hodinu:-). Vlakem jsem chtěl jet hlavně proto, že v pátek jedu opět na výstaviště, ale firemním autem. Zpátky jsem chtěl vzít Zuzku, bohužel se k nám ale nevejde, takže bych nechal přes dnešní den auto v Praze a vyzvednul ho až v pátek večer. To mi ale vychází jen pár korun dráž, než když pojedu zítra ráno opět svým...takže...pohodlnost zvítězila:-) :-).

Hervis 1/2 marathon na ostro

Poslední březnový víkend, změna času ze zimního na letní a můj první běžecký závod je za námi. Nutno dodat, že to pro mě ani tak nebyl závod, jako spíš zkouška, jestli na něco takového mám.

Samotná myšlenka vznikla zhruba v polovině ledna, kdy jsem společně se Zuzkou a jejím kolegou vyrazili v Praze do posilovny. Ani nevím, jak se k tomu vlastně dostali, ale myšlenka byla na světě a přípravy po odeslání přihlášky a startovného mohly začít. Pro příště si musím pamatovat, že musejí být mnohem tvrdší, protože samotný závod je vždycky jiná zkušenost, než když běžíte sám a nikdo okolo vás. Jde především o tempo, které vás na začátku, ať chcete nebo ne, trochu strhne.

Spolu se svým "realizačním týmem" jsem si v sobotu před dvanáctou vychutnával poslední minuty do startu. Atmosféra byla vynikající a bylo cítit zvláštní napětí. Krátce před dvanáctou jsme uslyšeli ještě malý rozhovor s panem prezidentem, který nás za pár minut odmávnul. Lépe řečeno "odstřelil". Než se dotlačíte do stratovního "tunelu", tak to chvilinku trvá. První totiž startují opravdoví závodníci a tak si na konci musíte nějaké minutky odečíst, od celkového času.

Před závodem jsem vlivem nepříznivého počasí zaběhl maximum jenom 15km a tušil jsem, že to bude problém. Krize mě už ale nečekaně chytla hned na třetím kilometru, kdy mě začalo nepříjemně píchat v boku. Zvolil jsem moc rychlé tempo, na které nebylo moje tělo zvyklé a tak jsem musel výrazně zpomalit. Na první občerstvovací stanoviště jsem si to opravdu protrpěl!

Ve druhé čtvrtině se to zlepšilo, držel jsem tempo a pomalu ze sebe sundával jednotlivé části oblečení. Vysvitlo totiž sluníčko... Když jsem po deseti kilometrech blížil podél Václavského náměstí k dalšímu občerstvení, minul mě vodič 2:10. Nezvládl jsem ho zachytit a pomalu se mi vzdaloval. To mě mrzelo, ale postupem času a kilometrů jsem si dal za cíl především doběhnout.

Na posledním občerstvení po šestnácti kilometrech jsem si špatně vybral a místo tolik očekávaného ionťáku jsem omylem hrábnul po teplém čaji. To mě dorazilo:-). První tři měřící stanoviště jsem běhal okolo půl hodinky, poslední část jsem měl ale o deset minut delší. Šest kilometrů navíc od maxima patnáct bylo zkrátka znát a tak jsem musel od osmnáctého kilometru několikrát prostě jít, abych se srovnal.

Závěrečnému kilometru jsem už ale nic nedaroval a i když pomalu, tak jsem doběhl do cíle. Tomu pocitu se vyrovná jen málo věcí, když míjíte cílový rošt a můžete si říci - mám to za sebou, dokázal jsem to! Ještě cílová pusinka od Zuzanky a mamky:-), odevzdat měřící čip, převzít medaily a hajdy na metro.

Byla to skvělá akce a taky zkušenost pro příště. Atmosféra které po většinu trati z tribun a chodníků čelíte je nepopsatelná a žene vás dopředu! Lidé fandili skvěle a především v centru kde jsme probíhali doslova oboustranným kotlem z větší části cizinců, kterým se tato akce nesmírně líbila!

Teď už mě čeká pouze trénink a zase trénink. Na trati jsem sice říkal, že už nikdy neobuji běžecké boty, ale teď už se zase na nějaký ten příděl km těším! No a také máme se Zuzkou naplánované nějaké další závody na podzim, kdy bych chtěl alespoň jednou uběhnout celý maraton, protože na ten pražský, který bude 10. května bohužel natrénovat nedokážu. To už bude ale všechno v zahraničí, kde si chceme vyzkoušet i jinou atmosféru.

Jak jsem poprvé stopoval

Díky tomu, že v pondělí bylo opravdu špatné počasí, stalo se úterý posledním dnem, kdy jsem mohl vyzkoušet maximální zátěž a velkou porci kilometrů před sobotním závodem. A taky jsem to tak udělal. Počasí bylo docela ucházející(až na silný vítr) a tak jsem okolo třetí se sluníčkem v zádech vyrazil.

Běželo se dobře, ale po sedmi kilometrech se mi po pravé ruce objevil černý mrak a z něho to opravdu padalo(naštěstí jen sníh). Navíc se nebylo kde schovat, protože jsem byl zrovna na rovné pláni mezi obcemi. Naštěstí to byla jen přeháňka…v Roudnici jsem zahnul doleva a s větrem v zádech jsem pokračoval do posledních sedmi kilometrů.

No a stejně jako před chvílí, na rovné pláni mezi obcemi se během několika vteřin prudce zhoršilo počasí, přihnal se silný vítr a sníh. Cítil jsem se v té chvíli dobře, ale bojovat s tím nešlo. Ze strany mě bičoval vítr se sněhem a v tom se nedalo ani běžet. Zvládl jsem to na začátek obce, kde vítr trochu ustal, protože jsem se dostal mezi domy. Za chvíli jsem ale stejně musel otočit proti větru, abych se dostal domů(3km). Vypadal jsem jako kulička sněhu, byl jsem už hodně promočený a tak jsem poprvé v životě zvednul palec a stopoval. Nemaje mobilu jsem ani neměl jinou možnost!

Během té vánice mě minula dvě auta a ani jednomu z nich jsem zřejmě nepřipadal dost důvěryhodný, aby mi pomohl. Třetí pokus vyšel a zastavil mi někdo z vedlejší vesnice, kterého jsem sice neznal, ale on už z dálky poznal, o co jde. Tímto mu děkuji, protože i přesto, že se na mě první dvě auta vykašlala(chápu, dnes je to o život), tak síla pomoci někomu v nesnázích v nás stále je a to je velmi důležité!!

Dnes se sice necítím nějak extra, levá půlka těla dostala v tu chvíli dost zabrat a hodně mě bolí koleno, ale to snad brzy přejde a já budu moci v sobotu stanout na startu pražského půlmaratonu. Moc se na to těším!

Hervis 1/2 marathon

Půlmaratón: tvrdá zkouška i pro připravené. Tím cituji nadpis článku z MF – 15 minut pro ekonomiku. Ne že by mě tohle naplnilo optimismem, ale člověk se má neustále udržovat v napětí. A zvlášť pokud vás čeká první životní start v běžeckém závodě.

Tohle všechno by možná nebylo tak zvláštní, kdybych s běháním nezačal teprve před dvěma měsíci. Do té doby jsem tento sport víceméně nesnášel a přinutit se uběhnout třeba jen malou vzdálenost byl pro mě nadlidský výkon. Všechno záleží hodně na sebemotivaci a kázni:-). Tady totiž nejdete zápasit s borcem na druhé straně(jako je tomu třeba ve stolním tenise), ale bojujete především sám se sebou. Zvlášť když běháte sám. A jedinou radost, kterou na konci můžete mít je sám ze sebe, což pro některé lidi nic neznamená, protože chtějí vyhrávat jen nad někým(jiným)!

O přípravě na dálkové běhy toho mnoho nevím, ale vycházím-li ze svých sportovních zkušeností, tak je potřeba postupně zvyšovat zátěž. Zanedlouho to totiž není problém správného dýchání, které se velmi rychle zlepší, ale především fyzické kondice, ve které vaše tělo je. Ukolébán pohledem na celkové časy z minulého ročníku pražského půlmaratonu a také pohledem na nejmenovaného kolegu, od kterého už několik let(ještě když jsem tu pracoval poprvé) poslouchám, do jak skvělé kondice se brzy dostane(pneumatika okolo jeho pasu je toho důkazem), jsem týden před startem trochu klidnější. Běhám totiž už dva měsíce. Nejprve jen pár kilometrů, ale za poslední dva týdny už mám na svém kontě skoro 50km a dnes mě čeká premiéra v podobě 12-ti kilometrového přídělu. Včera jsem totiž uběhl „jenom“ deset a to především proto, že mi ke konci značně nepřálo počasí(vítr a sníh). Dechově jsem se ale cítil dobře a po fyzické stránce to samé, takže další nárůst km snad bude v pohodě.Příští týden bych rád alespoň jednou pokořil hranici 18km a příprava na můj první závodní běh vůbec snad skončila.

Ještě poznámka, po této zkušenosti mi je jasné, že příprava musí vypadat jinak a musí být ještě o něco svědomitější. To ale nic nemění na faktu, že jsem si za cíl mého závodu dal především doběhnout v časovém limitu a především zúčastnit se a mít zajímavé vzpomínky. Držte mi všichni palce v sobotu 28.března na Hervis 1/2marathonu v Praze.

Bacha, špatně parkuješ

Tak to mě tedy vážně překvapilo...Každou středu a neděli jsem se Zuzkou v Praze a druhý den ráno jezdím do Hradce pracovat. Vstávání ve čtvrt na pět sice není úplně to nejjednodušší, ale když jsem doma, tak lezu z postele jen o 45 déle a to není takový rozdíl. Ať žije dálnice(skoro dokončená:-)).

Tuhle neděli jsem se ale seznámil s novinkou(nevím jak dlouho už funguje), kterou zavedli strážníci městské policie Praha. Jaká je situace v Hradci všichni dobře víme, ale tady se o parkování stále stará město a její muži v uniformě. Obvykle sedám do auta okolo 4:50 a pak vyrážím uličkami Žižkova směrem na Hradec. Tam jsem taky brzy ráno potkal strážniky...stáli u auta, které bylo na zákazu zastavení. To zamrzí - botička hned po ráno. Jenže pak si všimnete svého čelního skla a je rázem po srandě. Malá kartička se třepetá za stěračem...výjmečně(jinde nebylo místo) jsem totiž zaparkoval na hranici křižovatky. Vypadalo to na pokutu, ale měl jsem štěstí a možná mi pomohla hradecká značka. Dostal jsem pouze upozornění, že špatně parkuji a určitě si mě taky zapsali do registru, aby mi příště mohli už vypsat pokutu.

Takže příště už musím parkovat jenom tam, kde jsem zvyklý...pak jsme si totiž místa všimli, ale já byl líný jít a přeparkovat káru:-)