Už ráno jsem psal, že pátek začal příjemněji, než jsem ve čtvrtek usínal. Ale proč musí vždycky skvělý den vystřídat naprosto hrozný den a naopak. Jsem docela rád, že teď to bylo naopak, protože do odjezdu by se snad nic negativního objevit nemělo a mě se dnešek povedl.
Zařídil jsem všechno, co jsem potřeboval, vyzvedl a vytiskl nezbytné dokumenty(doufám, že mi u trajektu neřeknou, že udělali podobnou chybu, jako Martinovi s letadlem), stavil se v shopping centru s životopisy a vrátil se v poho domů.
Poprvé jsem se rozhodl vyzkoušet naše parkoviště přímo u centra. Je nadzemní a než jsem vykroužil až na horu do 6. patra, tak to chvíli zabralo. Výtahem jsem zase sjel dolů a hned u vchodu jsem potkal Basiu, která se s Lukášem vrátila z dovolené...asi na půl hoďky jsme si popovídali(vlastně s každým jsem tam opět strávil celkem dlouhý čas) a já pokračoval v rozdávání CV. Na konec jsem si dal kafíčko a muffina v Croisantterii, kde mě potěšila Marta, protože za to nic nechtěla. Kafe jsem nikdy nemusel platit, ale muffina dnes poprvé. Paráda... No a něco podobného mě potkalo i při výjezdu z parkoviště. Je placené, ale s klukama, co pracují v kiosku na konci se zdravíme, takže mě pustili bez placení. Jen se mi smáli, že mám volant na druhé straně a musel jsem lézt přes celé auto, abych jim podal kartu:-). Při výjezdu z car parku jsem možná utekl hrobníkovi z lopaty. Těsně před ním totiž stála uprostřed silnice Garda a kontrolovala auta. Hlavně jestli mají zaplacené pojištění, což je tady v Irsku celkem drahé. Při takových kontrolách se zaměřují hlavně na cizince, kteří tu pracují. Auto tu totiž můžete mít maximálně půl roku a pak ho musíte přehlásit na irské poznávací značky. Mě sice "chrání" to, že ho mám na leasing a firma mi vystavila povolení k užívání k zahraničí, ale znáte to...narazíte na nějakého arogantního strašáka, co si honí triko a ten vám řekne, že ho to nezajímá a pošle vás autem domů, jinak vám ho zabaví...v mém případě bych měl teď štěstí, protože bych opravdu mohl říci, že v něděli odjíždím domů. No a protože jedu autem, tak po návratu načínám další půlrok, kdy bych tu měl mít povoleno auto užívat. Ale...kolují různé his
torky a proto opatrnosti není nikdy nazbyt. Zkrátka vyjíždět jen když musím:-).
Po návratu domů jsem začal přípravu na cestu tím, že jsem ze svého oplíka udělal dodávku. Lépe řečeno jsem sklopil sedáky a zatemnil všechna skla černým papíre, který mi tady nechali Radoshaci. Díky! Bude to nutnost, protože určitě párkrát během cesty auto opustím a nikdo by neměl vidět dovnitř. Zloděj totiž většinou jde na jisto a takhle by nevěděl, jestli tam něco bude, nebo ne. I tak ale intervaly opuštění vozidla budu muset zkrátit, protože nevezu jen svoje věci.
S dalším pokračováním příprav na cestu, příjdu určitě brzy:-).
Zařídil jsem všechno, co jsem potřeboval, vyzvedl a vytiskl nezbytné dokumenty(doufám, že mi u trajektu neřeknou, že udělali podobnou chybu, jako Martinovi s letadlem), stavil se v shopping centru s životopisy a vrátil se v poho domů.
Poprvé jsem se rozhodl vyzkoušet naše parkoviště přímo u centra. Je nadzemní a než jsem vykroužil až na horu do 6. patra, tak to chvíli zabralo. Výtahem jsem zase sjel dolů a hned u vchodu jsem potkal Basiu, která se s Lukášem vrátila z dovolené...asi na půl hoďky jsme si popovídali(vlastně s každým jsem tam opět strávil celkem dlouhý čas) a já pokračoval v rozdávání CV. Na konec jsem si dal kafíčko a muffina v Croisantterii, kde mě potěšila Marta, protože za to nic nechtěla. Kafe jsem nikdy nemusel platit, ale muffina dnes poprvé. Paráda... No a něco podobného mě potkalo i při výjezdu z parkoviště. Je placené, ale s klukama, co pracují v kiosku na konci se zdravíme, takže mě pustili bez placení. Jen se mi smáli, že mám volant na druhé straně a musel jsem lézt přes celé auto, abych jim podal kartu:-). Při výjezdu z car parku jsem možná utekl hrobníkovi z lopaty. Těsně před ním totiž stála uprostřed silnice Garda a kontrolovala auta. Hlavně jestli mají zaplacené pojištění, což je tady v Irsku celkem drahé. Při takových kontrolách se zaměřují hlavně na cizince, kteří tu pracují. Auto tu totiž můžete mít maximálně půl roku a pak ho musíte přehlásit na irské poznávací značky. Mě sice "chrání" to, že ho mám na leasing a firma mi vystavila povolení k užívání k zahraničí, ale znáte to...narazíte na nějakého arogantního strašáka, co si honí triko a ten vám řekne, že ho to nezajímá a pošle vás autem domů, jinak vám ho zabaví...v mém případě bych měl teď štěstí, protože bych opravdu mohl říci, že v něděli odjíždím domů. No a protože jedu autem, tak po návratu načínám další půlrok, kdy bych tu měl mít povoleno auto užívat. Ale...kolují různé his
torky a proto opatrnosti není nikdy nazbyt. Zkrátka vyjíždět jen když musím:-).Po návratu domů jsem začal přípravu na cestu tím, že jsem ze svého oplíka udělal dodávku. Lépe řečeno jsem sklopil sedáky a zatemnil všechna skla černým papíre, který mi tady nechali Radoshaci. Díky! Bude to nutnost, protože určitě párkrát během cesty auto opustím a nikdo by neměl vidět dovnitř. Zloděj totiž většinou jde na jisto a takhle by nevěděl, jestli tam něco bude, nebo ne. I tak ale intervaly opuštění vozidla budu muset zkrátit, protože nevezu jen svoje věci.
S dalším pokračováním příprav na cestu, příjdu určitě brzy:-).
1 komentář:
Cusec chlapaku, no a kdy teda vlastne vyrazis? Mam docel nejasne info :(
Okomentovat