Práce, práce, práce

Ještě to není rok, co jsem zpět doma, ale už to bude půlrok, co jsem opět zaměstnancem energetiky(utíká to jak voda). Původní práce elektromechanika, ze které jsem kvůli vidině lepšího odešel, se změnila na referenta zásobování a zkušebního technika v jedné osobě. Obě místa by prý nešlo naplnit dostatečným počtem hodin pro dvě osoby a tak je spojili. Místa mají úplně odlišnou náplň práce a proto se někdy za celý den nezastavím. Asi takhle...když nejsme ve skluzu a výroba jde normálně, tak mám celý den co dělat...pokud jsme ve skluzu, díky například zpoždění od dodavatele, tak nestíhám. Už na konci června odešla jedna moc milá paní, která mě zaučovala na pozici referenta a na konci srpna zřejmě(podle náznaků) odejde i zkušební technik, na jehož místo se stále zaškoluji. A zrovna v tu chvíli by nás měl zase čekat velký nápor ve výrobě. Zkouška ohněm se blíží, jsem na ni připraven, ale zřejmě toho budu mít nad hlavu. Co víc si přát, než těsně předtím dovolenou, kdy se mi nakupí spousty práce, která jde zpozdit na 14 dní, ale udělat ji pak stejně musím... Platově bych si to samozřejmě představoval jinak, když občas sleduji, jak někdo kdo má mnohem vyšší třídu než já se může zastavit, pokecat si, zapálit si několikrát za den cigárko, atd. To je ale všechno dáno tím, že jsem "zoban", jak vtipně poznamenávají někteří kolegové:-).

Časem budu určitě doufat ve zlepšení, přesto už dlouhou dobu přemýšlím o nějakém rozšíření kvalifikace, či rezervní variantě při dnešní nejisté budoucnosti každého(jak z hlediska růstu platu, tak budoucnosti firmy). To jak a co by se dalo dělat je celkem jednoduché, horší je to s uskutečněním. V úvahu samozřejmě připadá nejčastější varinta pro každého - čímž je vysoká škola(pro mě už pouze v případě dálkového studia). Už jsem si ji vyzkoušel a kamarádi jsme nebyli(střední škola mi sice dala základ k elektro, ale možná jsem opravdu měl jít zkusit nějaký úplně jiný obor). Místo toho jsem se vrhl do práce a nasbíral zkušenosti, abych asi nakonec dospěl k názoru, že něco vystudovat budu muset. Ať jde o školu, nebo o nějaké jiné možnosti, o kterých postupně získávám informace. Těch mám čím dál více a proto bude potřeba tomu dát nějakou formu, abych se zkusil rozhodnout co a jak. Podmínky pro studium mám více než přijatelné z hlediska zaměstnání. Času je mnoho a kdybych ho dokázal ještě efektivněji využít, byla by to paráda. Velké rekonstrukce u nás doma pomalu končí, začne se blížit čas zimy a ty dlohé večery, když nebudu se svým miláčkem, bude chtít nějak vyplnit. A to nejen utrácením peněz za sportovní vyžití, za které jak jsem spočítal dáte v zimě mnohem více, než v létě.

FB

Co právě teď dělá...? Oblíbený začátek dne s populární sítí Facebook pro některé z nás. Ani já nejsem vyjímka, i když někdy svůj status upravím během dne třikrát a někdy na něj tři dny nešáhnu. Díky této síti se může každý samostatně prezentovat před svoji skupinou přátel. Ať jde o obecné informace, fotky, nebo diskuze...stačí napsat nějaké zajímavé téma a už se dějí věci. Je i zajímavé sledovat, jak dochází k vývoji jednotlivých lidí přímo na této síti. Někteří horeční začátečníci, kterých bylo na společné domácí obrazovce plno už dávno zapomněli co to FB je a objevují nové a nové věci, u kterých vydrží stejně a stejně dlouho. Takže chvilku. Zůstávájí jenom Ti, které tento server neovládá a kteří se ho snaží spíše využívat k usnadnění komunikace a získávání názorů od svých přátel. A jejich větší nebo menší aktivita vyplývá spíše s momentálního pracovního, nebo soukromého vytížení...To je nezávislé na počátečním nadšení, které se dá úspěšně tlumit tím, že chvilku zabere, než si vytvoříte svoji vlastní síť přátel. A dá se říci, že už znám jen poslední dva zatvrzelé odpůrce, kteří této síti ještě nepropadli.

Nedávný článek na IDNES o trávení času stráveném na internetu, konkrétně na této sociální síti jasně ukazuje, že lidé se chtějí práci také trochu pobavit. Já sám bývám připojen mnohdy celý den, ale čas sledovat vývoj novinek mám pouze ve chvílích pauzy. Vzhledem k mojí vytíženosti v současné chvíli by to ani nebylo možné...mnohem klidnější je to potom samozřejmě doma, kde tomu ale nepropadám.

Takže co právě teď dělám(e)....odpočívám po večerním flámu se Zuzankou a mám po hodně dlouhé době psací náladu na svůj blog. Další plány máme až na zítra, takže dnes už jenom relax a klávesnice!

Oslava narozenin

Ačkoliv se pomalu připravujeme na naši vlastní akci, včera jsme byli pozvaní na zahradní oslavu narozenin u sousedů. Kačka a Honza slavili...Zvládli to za pět minut dvanáct, protože očekávané prudké ochlazení se dnes vážně dostavilo a teď můžu i napsat, že trvale prší :-). Bohužel se tenhle termín tloukl s obecní letní zábavou pořádanou venku a kterou jsme pomáhali ještě odpoledne připravovat. Jak to, jak to...? No, řekl bych že to bylo kvůli "závadě na vysílači a stejné závadě na přijímači". Bohužel v naší obecní partě, která je rozdělena na dvě části a kde jsem jako jeden z mála(díky přestávce v Irsku) neutrální se nedaří komunikace už skoro rok. Vzájemné neschody a nechuť zakopat válečnou sekeru občas komplikuje život v obci. Když se ale na to někoho zeptáte, řekne, že je mu to vlastně jedno...Ale co, mám se snad zout:-)?? Snad nás někdy potká dobrý konec:-). Včera jsme tedy byli na oslavě a okolo půl jedné ráno ještě na chvíli zavítali na zábavu...spíše ale jen ze slušnosti. Trochu mě to mrzelo, protože připravené a zorganizované to bylo u obecní hospody hezky. Ale pozvání bylo pozvání. Nezbývá nám než doufat, že příští týden budeme mít stejnou kliku na počasí, jako Káťa s Honzou včera...

FOTO

Co týden dal

Vysloveně sportovní týden je za námi a mě nezbývá než padnout někam do chládku a večer vyrazit se Zuzankou na oslavu narozenin našich kamarádů. Poslední minuty pracovní doby před chvílí ukončili moje týdenní snažení o co možná nejlepší výsledek, abych se mohl věnovat zaslouženému volnu, které(díky bohu) očekává na tento víkend ochlazení:-). Barák bude přesto nacucaný teplem, z čehož bude mít radost moje krásná polovička, ale rozhodně ne já. Takže si ordinuji klid a pohodu zakončenou nedělním fotbálkem od tří v HK na SNP. Domů si dnes konečně vezu desku ke kuchyňské lince, kterou se budu snažit co možná nejdříve připevnit, aby bylo možno zapojit vodu a smontovat odpad. To už ale v porovnání s minulými měsíci nebude žádná práce.

Naopak na začátku minulého týdne jsem se pořádně zapotil při prvním letošním přídělu kilometrů na kole. Někomu se to možná nezdá, ale pětatřicet kilometrů je po hodně dlouhé pauze a sluncem zalité obloze docela fuška. Ke všemu se ještě přidala tenisová raketa v našich rukou v úterý a ve čtvrtek, kdy svá těla trápíme dvě hodinky na kurtu. Včera jsme nakonec zvolili odpočinkovější variantu, kdy jsme první hodinu hráli na dvou kurtech „single“ a pak jsme přešli pouze na jeden do čtyřhry. A najednou je vás na kurtu plno a tolik se neběhá…Pro mě dobrá zpráva je v tom, že jsem si konečně vybral svoji raketu a přesto že jsem koupil už několik hodin hranou a s novým výpletem, kamarád dal za tu samou, ale novou z obchodu před 14 dny o třináctset korun více, než stála mě…a to je sakra dobrý obchod. Díky pane majiteli tenisových potřeb(nebudu jmenovat)

Všechno začíná pomalu směřovat ke každoroční zahradní grilovačce, která proběhne příští týden a na kterou máme pozváno cca čtyřicet lidí(doufejme, že nepřijdou všichni:-)). Z tohoto důvodu letos poprvé plánujeme kýtu, místo steaků, abych si ušetřili lítání a hladové pohledy lidí, na které se z prvního ani z druhého grilu nedostalo. Z třetího už ale dostali.

A abych nezapomněl, blíží se i naše dovolená…společně s partou(buď šest a nebo osm lidí) vyrazíme za sluníčkem do Chorvatska v našich motorových vozítkách. Těším se na relax, ale ne na vedro…to je na mě u moře v létě prostě velké! A abych se nenudil ani tam, budu mít dostatek času na rozjímání o možnostech, které mi možná někdy nabídne budoucnost…více v dalším článku, jen nevím, kdy ho napíšu…:-)

Facelift

Naposledy když jsem něco měnil, tak se mi povedlo smazat celou koláž a protože jsem neměl žádnou zálohu, zůstala lišta prázdná. Forma pozadí s fotkami je ale mnohem živější a na první pohled upoutá, takže je zpět a ... No posouzení zůstane zase jen na vás :-).

Poněkud záhadné počasí posledních týdnů mě už začíná štvát. Přesto jsem si spravil náladu dnes, když jsem to risknul a vyrazil na kole. 35km na zahřátí je dobré, ale nezvyklé...a taky můžu zpětně všem dietářům a hubnoucím lidem vzkázat - zahoďte kolo, protože běhání je opravdu lepší a náročnější, pokud chcete schazovat. Ujel sem třicet pět a cítím se fit, i když jsem na kole neseděl ...hmm... dlouho! Kdyžto po dvacítce běhu jsem byl "total" :-).

Dnes byl původní plán skončit s kolem na kurtech a práskat do míčku, ale to nevyšlo, takže jsem si jen vybral další dvě testovací rakety, které mám na úterý a potom už si snad zvolím definitivně :-). Ještěže mám tak dobré známé...

No a abych nezapomněl - moje dřívější myšlenka(pokusit se o zaměstnání hasiče) vzala nečekaný spád :-). Ale ne u mě! Zuzka se v neděli přidala ke skupince holčin, které ve vedlejší vesnici založili partu dobrovolných hasiček. Jde spíše hlavně o soutěže a závody, ale i tak je to pěkné, koukat na holky s hadicema:-). Fotky ještě nemám, ale v neděli jsem litoval, že sebou nemám digitál:-). Neznám funkce, neznám výrazy, jen vím...že po startu bere dvě(těžké) hadice, sprintuje skoro sto metrů, obě je musí rozvinout, namontovat stříkací nástavec a jakmile dorazí voda, trefit terč. Každá má to svoje a šlo jim to moc dobře, na to že v neděli viděli poprvé stříkačku a hned na třetí pokus jeli na ostro s vodou:-). Držme palce na závody!

Po dlouhé době

Trávou zarostlý a léty zchátralý kurt v naší obci nám už delší dobu nedovoluje ho využívat. Přestalo se na něm hrát a příroda dělá své...teď to na něm vypadá jako na zarostlé louce. Máme ale v plánu ho dát dohromady, jen je na to potřeba spousta lidí(ale třeba se to povede).

To nám ale nezabránilo vyrazit po dlouhé době na tenis. Dobře posloužily kurty v Hradci Králové na LTC kousek za Event barem. Bohužel jsou však docela drahé a pokud chcete chodit dvakrát týdně a platit okolo dvou stovek za hodinu, je to pořádná porce z výplaty. Některým lidem to sice těžkou hlavu dělat nemusí, neb mohou utrácet kolik chtějí a nic dělat nemusí. Náš případ to ale není, proto budeme muset hledat levnější variantu.

Taky jsem řešil problém s raketou...náhodou jsem ale narazil přímo na kurtech na prodejnu a servis, kterou provozuje můj zaměstnavatel. Tedy né firma, ale náš ředitel přímo. Dostal jsem na otestování raketu a ještě další budu moci vyzkoušet, než si něco vyberu. Hrálo se s ní opravdu skvěle!Zjistil jsem že od časů dávno skončených jsem to zase až tak nezapomněl a ke konci se mi už začala dařit i první ostrá podání. Nicméně první zkoušku s Petrem jsem po tahanicích o každý bod prohrál 4:6. Uvidíme co příště...rozhodně je však co zlepšovat, i když se na to podle mě koukat dalo:-).

Chystáme se na pravidelné chození v úterý a ve čtvrtek, tak snad doufám, že nám to dlouho vydrží...a hlavně jestli vydrží počasí:-)

Nabitý víkend

Poslední prodloužený víkend poprvé letos nabídl volno ne v pátek, ale v pondělí. To se nám docela hodilo, protože v neděli jsme mohli vyrazit znovu na Moravu(kde jsme dlouho nebyli:-)) za Radoshaky. V sobotu to nešlo, neb jsme doma slavili v "úzkém" kruhu rodinném taťkovi padesátiny.

Samotný odjezd pro nás znamenal jen tolik, že jsme museli jít poměrně brzy spát. Příjezd na valašsko jsme totiž naplánovali zhruba na desátou ranní a minimálně tříhodinová cesta z HK na Moravu byla hodně dlouhá.

Při sobotní oslavě to na jednom stole sice vypadalo jako bohatá tombola, ale to bylo jen množství dárků, které taťka dostal. Z rodiny se nás tam totiž sešlo celkem šestnáct a tak se stoly prohýbaly:-). Jakási zátěžová zkoužka na naši zahradní párty, která proběhne za 14 dní a na kterou příjde minimálně okolo 30 lidí, proběhla v pořádku a ani špatné počasí ji nepokazilo. Což je v těchto dnech co říci:-)!!! Takže ještě jednou zpětně všechno nejlepší(což jsem si ostatně vyzkoušel už včera, kdy taťka dostal ještě zapomenutý olej do motorové pily, kterého jsem si nevšiml ve skříni:-))

No a v neděli ráno hup do auta a hajdy na Moravu. Obec Nový Hrozenkov je v údolí, těsně u hranic se Slovenskou republikou, pár kilometrů od Vsetína. Díky včasnému příjezdu jsme ve třech párech zvládli výstup na "tanečnici", kde nás ale zastihla bouřka s deštěm. Hřmění přestalo, ale déšť pokračoval a držel se nás asi 5 km. Mě to celkem nevadilo, protože jsem si přibalil nepromokavou bundu, ale ostatní trochu zmokli. Ještěže bylo teplo. Usušili jsme se až na chatě, kousek od plánovaného sestupu k autu. Večerní hospůdka, ale k našemu překvapení zavírala už v deset, přestože bylo druhý den volno - no jo, svátek. Takže jsme dlouho nepobyli. V pondělí ráno už se moc nic nechtělo, tak jsme navštívili Vsetín. Je tam opravdu nádherné centrum města podél řeky Bečvy. Škoda jen že ho projde opravdu za chvilku. A okolo dvanácté - domů! Původně jsme chtěli jet rovnou do Prahy, ale nakonec jsme zůstali u sebe v HK. Bylo to tak lepší a Zuzku vzal ráno do práce taťka. Radoshakům už se to krátí a tak jim držíme palečky, aby všechno dobře dopadlo. No a na podzim se určitě zastavíme přímo v Ostravě, abychom pozdravili jejich nového člena rodiny. Klobouk dolu Radi, že si zvládla těch 15km i s bříškem:-).

ALBUM jako vždy. Ale zatím jen z Moravy.

Rekapitulace

Možná je to nedostatkem inspirace, ale poslední dobou vždy zasednu ke klávesnici a za chvíli mažu. Ne že by nebylo o čem psát, ale nějak nejsem spokojený s obsahem. Naposledy jsem psal o malém leteckém dni v HK a od té doby prázdno – i v hlavě. Byla by ale škoda, aby tenhle blog upadl v zapomnění, tak jsem zpět.

Už se mi nevybavují všechny zážitky, ale tři víkendové akce se za poslední měsíc udály. Prodloužený víkend s našima v Beskydách, těsně před ničivými povodněmi, kdy prakticky nepřestalo pršet. No a pak dva zážitky spojené v jednom víkendu. Oslava padesátin mého taťky a dvoudenní výlet se Zuzankou za Radoshaky. Nikoliv však do Ostravy, ale do malé obce nedaleko slovenských hranic na valašsku.

Víkend v Beskydách nám prakticky celý propršel. Odjeli jsme v pátek ráno a cestou jsme navštívili několik jeskyní. Javoříčské kousek od Olomouce a Zbrašovské aragonitové v Teplicích nad Bečvou. Ubytko bylo v Trojanovicích, což je kousíček od Rožnova. Díky počasí byl program spíš kulturní. Plánovaný výstup na Radhošť jsme museli odsunout až na den odjezdu a mezitím se stavit v kopřivnickém muzeu Tatry. Odpoledne s mezizastávkou ve Štramberku jsme strávili v rožnovském skanzenu, kde nás slabý déšť už skoro neopustil. Za to jsme ale stihli projít všechny tři jeho části(názvy si nepamatuju). V den odjezdu jsme přeci jenom vyrazili nahoru. Ale lanovkou… počasí nebylo hezké, mlha a sem tam slabý déšť, takže jsme toho mnoho neviděli. Alespoň jsme se ale vyfotili po sochou Radegasta.

Pár FOTEK z výletu jsem opět uložil do mojí oblíbené galerie Picasa.

International Flying Display

Neboli IFD je označení pro letecký den, který vznikl před dvěma lety v Hradci Králové. Zřejmě aby alespoň částečně nahradil chybějící CIAF – největší svátek letectví, který díky nedostatků prostředků zmizel z hradeckého letiště před mnoha lety a přesunul se do Brna. Díky nevím komu se však vrací zpátky a tak se můžeme těšit, že jeden podzimní víkend se opět rozburácí hradecké letiště řevem motorů tryskáčů a všelijakých jiných létajících strojů. Tahle přehlídka je totiž vždy vyhledáváná celou řadou zahraničních účastníků, kteří se touží předvést.

Zpátky ale k leteckému dni, který proběhl v sobotu na hradeckém letišti. Teď už víme s jistotou, že to byla generálka na CIAF. Někteří ji chválili, ale já jsem spíše zastáncem názoru, že se moc nepovedla. Na vině bylo určitě nepříznivé počasí v předchozím týdnu, což zamíchalo přílety jednotlivých účastníků a také to, že v informacích byl uveden začátek o deváté hodině ráno. Létat se však začalo až v jedenáct. Dvě hodinky čekání v sychravém sobotním počasí nebyly úplně perfektní. Svítilo sice sluníčko, ale foukal studený vítr. Po přečtení programu jsme se dozvěděli, že toho zase až tolik k vidění nebude. Byla to spíše taková přehlídka a protože jsem zkrátka vždycky jezdil na CIAF, byl jsem malinko zklamán.

Přesně v jedenáct hodin přeletěly nad letištěm třikrát Gripeny z Čáslavi a otočili zpátky na základnu. Potom se představila čtveřice akrobatů, které následoval malý tryskáč „Delfín“ a také historická Avia. Ještě jsme se podívali na vystoupení hradeckého pilota s záchranářským vrtulníkem Bell a šli jsme domů. Nadšení nám opravdu sebralo to ráno, kdy jsme dvě hodiny jenom čekali, co bude…

CIAF je CIAF a proto už se nemůžeme dočkat září! Letu ZDAR a tady je pár FOTOS.

Volby do EU

Doba poutavých publikací z Irska je už dávno pryč a proto i zajímavých témat úbývá. Většina problémů a zážitků denního života je totiž pro většinu z nás stejná a proto číst si o tom stejném někde jinde nemusí být zábava:-). A proto bych za zajímavou a vzrušující událost jistě neuváděl ani volby, které proběhly minulý víkend.

Ačkoliv jsem se aktivně účastnil, tak mě nebylo možné nalézt na volebním lístku, ale spíše ve volební místnosti. Naše čtyřčlenná volební komise pojala tuto událost vysloveně relaxačně. Tíha zodpovědnosti na vás samozřejmě leží a proto bylo všechno připraveno jak má, ale přeci jenom 14 hodin ve dvou dnech utíká někdy velmi pomalu. Proto jsme si sebou všichni vzali svoje malé otevírací krabičky a trávili čas podle našeho nejlepšího uvážení na internetu. To vás ale na dlouho nezabaví(tedy někoho), takže mnohem lepší je vybrat film, zapnout promítačku a na stěně sledovat nějaký filmařský kousek. Vše se samozřejmě přerušuje ve chvíli, kdy nějaký volič vejde do místnosti. A že jich bylo...44% to je slušný výkon v porovnání s naší republikou. Takhle nám celý ten dlouhý čas u voleb utekl velmi rychle.

Na závěr bych rád vyzdvihl nápad nějaké chytré programátorské hlavičky, která dala do kupy software na pořizování výsledků voleb. Jako zapisovatel mám(měl) totiž nejvíce práce při závěrečném sčítání. To už ale není tak úplně pravda...příklad - hlas dostalo 15 stran, což pro mě znamená vyhotovit zápis a k tomu přílohu pro každou stranu, která dostala alespoň jeden hlas a k tomu ještě preferenční hlasy. Samozřejmě to musí být dvakrát...takže celkem 30 stránek psaní. Ufff, díky programu se jen do předpřipravených okének vyplní čísla a dá se tisk, pak stačí všechno podepsat, výsledky jsou hotové a jede se na magistrát:-). Což je trochu úleva.

No a klidně bych se vsadil, že jsme měli jednu z nejmladších komisí ze všech. Předsedkyně - 24, místopředseda - 24, zapisovatel - 25, člen - 21 let...tak nashledanou na podzim u parlamentních voleb.

Výroční schůze

Školení, nebo jen schůze? Asociace zkušeben  sdružuje zkušebny z celé ČR a před pár měsíci jsem do tohoto soukolí začal náležet i já. V rámci mých pracovních povinností se totiž starám nejen o hladký průběh zásobování firmy, ale také musím být přítomen při měřeních na zkušebně, nebo samostatně pracovat s měřícími přístroji ve výrobě. Zní to složitě, ale není. Snad jen časově...ale co by člověk neudělal pro firmu.

Díky tomuto zařazení a vlastně dvojí funkci mám možnost, seznamovat se v podstatě s celým průběhem výroby a taky se sem tam dostat někam, kam bych před pár lety nemohl. Jako například na výroční schůzi pracovníků zkušeben vysokého napětí. Třídenní akce uprostřed šumavských hvozdů v malebné vesničce Srní se zúčastnilo několik desítek zástupců zkušeben. Samotný průběh akce pro mě začal být zajímavý až druhého dne v úterý, kdy proběhla celá řada zajímavých přednášek. Pondělní den byl totiž jen o výsledcích hospodaření asociace a schvalování jejího rozpočtu na příští rok, což mi moc nedalo...

Volnější pondělní program a hezké počasí mi umožnili krátkou procházku po okolí, kde jsem narazil na plavební kanál a taky čerstvě zrekonstruované pietní místo s ruinami kaple a studánkou(zajímavě řešenou) u které jsem se nechal autenticky vyfotit :-). Plán byl vyrazit i v úterý, ale večerní mraky a následná bouřková průtrž mračen mě odradily. Lépe bylo na pokoji. Většina pracovníků totiž vyrazila na večerní společenské posezení, což mě tento týden ani moc nelákalo. Navíc se všechno stihlo během prvních dvou dnů, takže jsme mohli už ve středu(dnes) vyrazit směrem k domovu. Padaly návrhy odjezdu už v úterý večer, ale když si představíte, že jen do Prahy(kde mě chlapi nabrali, i vyložili) jsme jeli dvě a půl hodiny, tak by to nebylo nejlepší řešení:-).

Celkově se vydařil program, ale řešení ubytování a především stravování se mi nelíbilo. Být ubytován v hotelu a docházet na každé jídlo do jiného hotelu 300m vzdáleného není dvakrát pohodlné a také porce jídla mohly být větší, než při zasedání rady "somálské vlády". Dvě brambory a pohublé kuřecí stehno mě při příjezdu na místo jen těžko zasytilo. Proto jsem  vzal doslova útokem večerní raut a také snídani, ke které bych  žádné připomínky neměl:-). S příslovým "darovanému koni na zuby nekoukej" a s poznámkou "nakonec nešlo přeci o zasedání mezinárodního měnového fondu" se loučím s tímto článkem.

Doma nic, tak do ciziny

Zdá se, že nejen naším chlebem živ je pilot letectva armády ČR. V rámci severoatlantické aliance totiž od května střežíme vzdušný prostor Estonska, Lotyšska a Litvy. Úkol jistě nelehký, ale pro naše piloty může přinést zásah do běžné rutiny cvičení. Nad naším domácím nebem se toho totiž asi moc dít nebude(snad to vydrží). Mají za sebou už i první ostrý start se zásahem proti narušiteli bezletové zóny a v tu chvíli by mě zajímalo, co se jim tak asi honí hlavou. Nemají představu, co proti nim stojí, jen sednou do letadla a odlepí se od země. Pravda, zásah proto civilnímu jednomotorovému letadlu asi nebyl úplně vystřižený "jako z filmu", ale drobátko adrenalinu do jejich těla asi přinesl. Narušitel totiž jenom narušil, nikoliv ohrozil. Není však ohrožena naše domácí bezpečnost. Několik stíhaček JAS 39-Gripen kterými disponuje naše armáda by sotva stačilo ubránit náš vzdušný prostor, natoš ještě tak rozsáhlé uzemí těchto tří států. Doufejme, že je to vše pojaté jen jako rutina a k žádnému ohrožení nikdy nedojde. Nedovedu si totiž představit, jak by našich několik letadel mohlo odrazit útok mnohem silnějších a větších letek jiných států. Míru zdar:-)

Ignis Brunensis a pivní slavnosti

Inspirace se hledá těžko, ale pokud se vám povede víkendová akce, tak je tu hned. Mezinárodní soutěžní přehlídka ohňostrojů Ignis Brunensis pořádá v Brně, byla hlavním důvodem, proč jsme do této jihomoravské metropole zavítali. Jenom tento víkend totiž sliboval akční podívanou zahajovacího ohňostroje od Theatrum pyroboli Česká republika pod brněnským Špilberkem a ohňostrojné exhibice v podání Flash Barrandov SFX Česká republika na Brněnské přehradě.

V pátek jsme dorazili z Prahy do Brna okolo osmé a hned na to se vypravili do centra. Královo pole je dost daleko, takže jsme radši vzali auto...V centru už bylo našlapáno a tak jsme zabrali místa a 45 minut čekali, než to začne(trochu nekonečné). Úvodní patnáctiminutový ohňostroj se jmenoval "Tance draka" a byl doprovázen muzikou ve stejném stylu. Celkem pěkná podíváná v kontrastu s nasvíceným hradem Špilberk v pozadí. No a okolo jedenácté jsme se konečně dostali do postele:-).

Sobota přinesla nádherné počasí, ale do večerního programu daleko, takže jsme vyrazili do brněnské ZOO, podívat se na tygříka:-). Potom jsme omrkli přehradu a vyrazili na večerní procházku po centru. Navečer nás už čekala masová akce, kam se podle odhadů nacpalo 180 000 lidí. To jsme pocítili ale až při odjezdu(záááácpa jako hrom!). Součástí ohňostroje byla i brněnská verze matějské. Houpačky, kolotoče a různé jiné vynálezy, ze kterých se mi dělá blbě, byly všude. Zuzka mě dostala jen na jakousi kleco-houpačku, kde jsme se vlastní silou, zavření v kleci, snažili otočit o 360 stupňů. Úkol nelehký a ještě teď mě bolí ruce:-). Ve 22:30 zazněly první výstřely ohňostroje, který trval 25 minut. Novoroční podívané bych s tím nesrovnával. Tady byla úplně jiná atmosféra a kvalita provedení taktéž! Prostě paráda! Všem doporučuju...jen rada - nepodceňujte květnovou večerní zimu a deka pod sebe a na přikrytí taky neuškodí. Dlouhé čekání a stání příjemné není. Cesta zpět autem katastrofa, ale tak to bývá. Do postele jsme tentokrát šli asi okolo půlnoci.

V neděli cesta domů, ale abychom toho ještě neměli málo, vyrazili jsme do Letňan, na pražské pivní slavnosti. Dali jsme si černou čtrnáctku a česnekovou pomázánku k tomu a to nám v odpoledním sluníčku tak akorát stačilo. Ani jsme si moc neužili výstavu letadel Aeroexpo, která souběžně běžela na pražském výstavišti. Máme jen pár fotek. Zkrátka do oblak až jindy:-)!!

Foto ze ZOO. Foto z Ignis Brunensis a pivních slavností.