Nato Days 10´

Nebo chcete-li dny Nato probíhaly již po desáté v Ostravě a po osmé na letišti Leoše Janáčka v Mošnově. Tato nekomerční akce konaná především za účelem prezentace ozbrojených sil členských států aliance a také integrovaných složek záchraného systému hlavně z české republiky, se může pyšnit několika primáty. Ten první a pasoval bych ho do role nejdůležitějších, je vstup zdarma. Když se totiž podíváte do peněženky leteckého nadšence, či snad rodiny, která chce strávit zajímavý víkend ve společnosti nadzvukových strojů, zeleně oblečených mužíčků, či snad tankových kanónů, nenajdete v nich dostatečnou sumu, kterou by byli schopni vydat aby je to nevyždímalo úplně. Najdou se i vyjímky, ale srovnám-li vstup na mnoho leteckých akcí(řádově 300 na sobu a více) s možností jít zadarmo, je jasné, kam se budu chtít vydat. To sebou samozřejmě nese jedno velké riziko! Nebudu sám, koho to napadne. A pokud k tomu přičteme zajímavý program a něco co návštěvník nemůže jen tak spatřit, tak dostaneme výsledek masové akce!! Čísla hovoří za mne. Jen první den přes sto tisíc návštěvníků... Ostrava je holt region razovitý:-)! A tímto zdravím moje kamarády v něm:-).

Hlavním lákadlem letošního ročníku byla pochopitelně statická ukázka bombardéru USAF B-52 Stratofortress(kdo byl na letišti i ve středu, měl dynamiku v podobě přistání) a také letové ukázky. Až na jedno černé okno(jak staticky, tak dynamicky), kdy jsem marně hledal ohlášený Eurofighter Typhoon se vystřídali ve vzduchu všichni. Tornado, Gripen, L-39, MiG-29, F-16 a hlavně Harrier na sebe poutali velkou pozornost. Za svojí osobu bych označil jako nejlepší vystoupení F-16 demo týmu. Předváděli opravdu nádherné manévry a jejich oranžový nástřik působil na obloze kouzelně!! Mezi zpestření programu na civilním letišti bylo i to, že na něm stále probíhal běžný letový provoz. A tak bylo možné postavit se přímo do osy dráhy, několik set metrů před jejím prahem a sledovat přistání například Boeing 737, Airbus A321, ATR-42 a také An-26. Všechno kouzelné zážitky, protože za normálního provozu se takto blízko nedostanete. Dokonce bych řekl, že tento způsob přecházení z jedné strany letiště na druhou hraničí s bezpečnostními předpisy. Tuto otázku ale nechávám koňovi:-)!

V kombinaci s hezkým počasím(obloha polojasná, což mám radši) se dal na letišti strávit příjemný den. Musím ale připomenout některé mínusy, které vám jej mohly zkazit. Příjezd na letiště byl možný pouze ze dvou směrů. Od Ostravy-Dubiny a nebo od Nového Jíčína. Začátek dnů nato v devět hodin a v tento čas jsme zůstali stát v koloně, která začínala v obci Stará ves a končila až na letišti - 7km!!! Sprostým manévrem znalce místního terénu jsem přes obec Petřvald zkrátil tuto vzdálenost o 4 km. Stejně nám ale ještě asi 1,5km ke vjezdu zbýval a následně ještě asi 1km po letišti. Háček byl v tom, že oba směry příjezdu byly svedeny před branou letiště do jednoho a ještě byly řízeny s ohledem na pěší. A tak znovu opakuji - sobota přes sto tisíc lidí!!! To se rovná téměř třem hodinám sezení v autě a to jsem si to ještě zkrátil. Z toho jasně vyplývá, že cesta pěšky, i když delší, může být ve finále mnohem kratší a možná i příjemnější:-). Aby toho nebylo málo, tak kdo nemá rád velký počet lidí kolem sebe, tak by se raději měl vyhýbat úzkým místum. Ta totiž zaváněla téměř ušlapáním. Zejména v oblasti dynamických pozemních ukázek, kde lidé okolo bariéry vytvořili několik řad, které z části zablokovali cestu a po zbytku "pole" proudili ostatní. Na druhou stranu se ale i v největším náporu dalo najít klidné místo na trávě a sledovat vše, co létalo. Zejména v okolí prahu dráhy 22.

Srovnám-li tuto akci například s letošním CIAF, nebo aviatickou poutí, mohu ji směle doporučit. Také je ale dobré připomenout, že naplánujeteli si to jako celodenní výlet, nemáte znalost místních dopravních problémů a chcete jet ještě odpoledne domů, tak se z toho taky celý následující týden můžete vzpamatovávat:-). Raději si najděte nějaké místo na přespání a odpočiňte si před cestou domů. Nebo se uchylte ke kamarádům, jako v našem případě a kterým opět děkuji!

Galerie fotek

"Venkovský" turnaj

Po nepříliš vydařeném konci letošní sezóny, které souviselo s celkovým rozpadem týmu amerických fotbalistů v Hradci Králové, jsme se spolu s několika spoluhráči rozhodli pokračovat v Pardubicích. Je to sice dál, ale pokud jedeme alespoň dva, tak to tolik nákladné není. Ostatně jezdil bych klidně i sám, protože je to sport, který má svoje kouzlo! Tým funguje již sedm let a v minulém ročníku získal prvenství "B" ligy, která je pouze menší variantou soutěže "A". Rozdíl je především v počtu hráčů na hřišti. V áčku proti sobě stojí jedenáct hráčů. V béčku sedm. Zdá se to být minimální rozdíl, ale v jedenáctkovém potřebujete mít alespoň padesátičlenou základnu hráčů a to je na naše podmínky dost. Snad se třeba někdy v budoucnu podaří i díky našemu přispění do této početnější soutěže prorazit.

A jak to tak ve sportu bývá, první ostrý test na sebe nenechal dlouho čekat. Po pěti tréninkové přípravě a začleňování do týmu jsme vyrazili na Rednecks Bowl. Každý si správně přeloží že to je "venkovský" turnaj, který pořádá partička fajnšmekrů, kteří stále hrají, nebo hráli za různé kluby v ČR. Tzv. Oldboys a patří také mezi favority, neb poslední dva ročníky vyhráli a v tom letošním skončili druzí za pražskými Panthers. Více o celém turnaji není třeba psát, protože to již zvládl zástupce našeho týmu na stránkách Stallions - článek.

Ke svému výkonu mohu jen poznamenat, že i přes úspěšný vstup do turnaje hned v prvním zápase je na čem pracovat. A to doslova! Nevyrovnanost, nebo lépe řečeno nezkušenost vedla k řadě zahozených šancí. Snad je alespoň trochu vyrovnal bodový zisk, který se mi povedl při světlých chvilkách, především v prvním zápase:-)!