Vánoční párty s Ježíškem

Těžké ráno, ale přesto využívám příležitosti, když se můžu dostat na internet. Proč těžké...? Protože včera v obecním sále naší vesnice proběhla vánoční párty, kterou jsem společně s mým kamarádem Martinem připravoval několik týdnů. A moje nejhorší obavy se ani trochu nenaplnili!! Znáte to, když je něco hodně dopředu známé, tak se na to těšíte, těšíte a nakonec nevíte, jak se tam máte bavit. Proto jsou nejlepší akce spontální. V našem případě to ale bylo všechno opačně! Skvělá parta lidí, která se nám sešla se výborně bavila už počátku. S Martinem jsme totiž několik týdnů pracovali v místnosti pod jevištěm, kde se akce konala a menší rekonstrukce ji opravdu prospěla. Malování, natírání, výzdoba, bar, vánoční stromeček, sedačka, světelné efekty, to všechno zabralo hodiny práce, ale já i Martin nelitujeme jediné minuty! Navíc nikdo netušil, jak to bude vypadat, protože jsme celou místnost už od začátku drželi pod zámkem - a to doslova.

Párty začínala v sedm hodin večer a až na krátké zdržení, kterému se stejně nikdy nevyhnete, šlo všechno podle plánu. Holky měli za úkol přinést nějaké chlebíčky a jednohubky, kluci flašku alkoholu a společně měl každý přinést jeden malý dárek, který si po příchodu ježíška někdo další vylosoval. Sešlo se nás ke dvaceti a i když místa nebylo nazbyt, tančilo se, pilo se a bavilo se jako o závod. Docela mě překvapilo, že nám vydal sud, ale byla to jen třicítka. Navíc panáková smršť se konala každou chvíli a nealko se skoro nepilo!

Okolo jedné hodiny se lidičky začali pomalu vytrácet, ale tipuju, že to bylo spíš únavou. Já budu radši někde pět hodin pařit a pak půjdu domů, než devět hodin někde sedět na zadku a popíjet pivo! Nakonec nás tam zůstalo pět. A okolo půl třetí ráno jsem to zabalil ještě společně s Jindrou a Honzou i já. Dvojice Martinů ještě zůstala a zatím netuším do kolika, protože zřejmě ještě vyspávají. Mě celkem brzy vzbudili naše domácí přípravy na Štědrý den, ale to mi zase tak nevadí.

Album fotek zde přibude tak rychle, jak jen budu moct. Ale pokud někdo nechce čekat, tak se stačí přihlásit na službu Facebook , kde si můžete najít pod mým jménem můj profil, přidat si mě do přátel a máte přístup na album, které jsem tam už vytvořil!

Skvělá prohra

Jak jsem už psal v několika článcích, v životě člověka se každý den dokáže najít něco, o čem se dá psát a o co se můžete podělit s ostatními. Po návratu z Irska jsem hledal něco, čím se ve chvílích volna zabavit a z některých akcí se už opravdu stává pravidelná zábava. Například lední hokej. Dříve jsem ho hrál a věřím, že se k tomu zase brzy vrátít. Teď jsem ale v roli pouhého diváka. Začal jsem chodit na domácí zápasy Hradce Králové v první lize, o čemž jsem psal nedávno.

Základní část skončila a rozjela se nástavba. Ta asi celkovým pořadím ještě hodně zamíchá, soudě podle sobotního výsledku, který Hradec, hostící nedaleké Vrchlabí, uhrál. Hned od začátku nastoupili naši hokejisté na stíhací jízdu za vítězstvím. Pohyb, kombinace, nasazení…to všechno bylo, jen koncovka scházela. Nikdo nevěřil, že by aktivní Hradec nenašel odpověď na gól hostí z poloviny první třetiny. Vrchlabí totiž až na občasné úniky nepředvádělo vůbec nic a mohlo za to být několikrát potrestáno. Těžko říct, jestli to byl skvělý gólman hostů, nebo nepochopitelná kreč našich hráčů při koncovce, ale faktem zůstává, že stejně jako v předchozím domácím zápase s Jihlavou jsem si opět nemohl zakřičet góóóól…Hradec v závěru vyvinul ještě větší tlak, ale třicet vteřin před koncem dostal ze sporadického útoku hostí poslední hřebíček do rakve. Konečný stav tedy dva nula pro Vrchlabí a série našich proher se zvětšila na tři. Před pomalu se blížícím play off to není dobré, ale pokud by naši předváděli v dalších zápasech takový hokej, tak věřím, že to v sobotu byla jenom opravdu smůla!

Zajímavé na zápase bylo i to, že v trojici rozhodčích se v roli čárového objevila slečna, s čímž jsem se setkal poprvé. A ještě jedna poznámka na závěr. Vrchlabí možná sehrálo velmi slabý zápas, ale přivezlo se sebou velkou partu příznivců, která dávala našemu domácímu kotli co chvíli na frak a hnala svoje favority k vítězství!

Svátky se blíží

Očividně jsem si asi ani nedokázal představit, co to bude znamenat, když se vrátím domů...nebudu psát o práci, to je na samostatný článek, ale spíš se zamýšlím sám nad sebou. Už jenom myšlenka na to, že bych měl strávit nějaký čas nicneděláním mi nahání husí kůži:-). Píšu tu stále o mých sportovních aktivitách, ale tento týden je spíš klidnější - v duchu vánoc...:-). Mimo návštěvy fitka jsem zatím nehnul zadkem. Na druhou stranu jsem v pondělí po příjezdu z Ostravy hned vyrazil na hokej. Hradec Králové hostil Jihlavu. Zápas plný nepřesností ze strany domácích a zoufalé snahy dotáhnout jednobrankové vedení hostů byl nic moc. Když v polovině třetí třetiny nevyužili naši ani přesilovku pěti proti třem a v závěru šesti proti čtyřem, skončilo utkání výhrou jedna nula pro Jihlavu. Zaslouženě si ji ubránili. Po včerejším prohraném zápase v Chrudimi čeká na naše hokejisty v sobotu Vrchlabí. Na zápas určitě vyrazím bez ohledu na to, jak dopředu tipuju výsledek. Na hokej je pěkná podívaná, i když se zrovna nedaří. A jako člověk, který léta stál v brance(i když to byl jen koníček a žádné soutěže), to dokážu ocenit mnohem víc, než spousta obyčejných lidí. Snad se mi povede se zase v příštím roce vrátit zpět do branky a trávit dva, nebo tři večery v týdnu na hokejovém ledě. K článku máte přihozenou jednu moji fotečku, když jsem ještě chytal.

No a aby toho nebylo málo, tak včera se uskutečnil vánoční večírek mého bývalého zaměstnavatele, odkud jsem slíbil mamce, že ji odvezu. Nakonec jsem byl pozván taky a i když jsem nemohl pít, zase jsem strávil večer v kruhu pár super lidiček, které znám. Tyhle večírky jsou tradicí a konají se pravidelně na půdě hotelu Garni, který je součástí vysokoškolských kolejí v Hradci. Žádná velká honosná akce, ale upřímně - tak se to mě líbí víc!Domů jsem se vracel okolo desáté. To není pozdě, ale je nutné vědět, že začátek je okolo třetí hodiny odpoledne. Což jste už na spoustě lidí mohli poznat v sedm večer:-).

Čas svátků se blíží a můj plán na nadcházející dny je dost nabitý. Už v sobotu začnu naši ligou ve stolním tenisu, kterou jsem z důvodu mého nedělního odjezdu do Ostravy přesunul na sobotu. Večer bych pak rád na hokej. Neděle bude akce s Ostravaky(jak je znám do pozdních ranních hodin) a v pondělí se budu vracet domů, abych stihl společně s Martinem večer uspořádat vánoční večírek na naší vesnici pro všechny naše kamarády(bude nás tam asi dvacet a připravili jsme pro ně skvělé místo a zábavu). V úterý to bude asi úklid po akci a pak přepokládám, že asi zalehnu a vzbudím se až na Štědrý den...už se na tu pohodu moc těším. A co vy? Jak budete trávit tenhle předvánoční čas...???

HTTL

Tak schválně kdo z vás si dokáže představit, co se skrývá pod touto zkratkou...a zkusím trochu napovědět. Týká se to sportu a vesnice odkud pocházím...pořád nic? Tak pojďme na to.

Hned po návratu mě napadlo, že bychom mohli nějak oživit naši ospalou vesnickou sportovní scénu. I když se sem tam někdo něčemu věnuje, nebo věnoval, tak nic není pravidelné a nemá to žádný řád. Takže vznikla myšlenka uspořádat krátkou soutěž ve stolním tenise, které se nás zatím účastní pět. První sezóně jsem dal trvání dva měsíce...scházíme se jednou týdně v neděli, hrajeme, sbíráme body a snažíme se zdokonalit naši hru. Jsem docela překvapený, jakou úroveň to má. Včerejší zápasy byly opravdu výborné a kluky to snad i baví.

Inspiroval jsem se u kluků, se kterými jsem před lety chodil na hokej. Vedli si statistiky, bodování a na konci každého ročníku bylo vyhlášení a ukončení sezóny. Vždycky tam panovala výborná atmosféra a to samé zatím platí i u nás. Třeba se nám časem povede přilákat další účastníky a mohla by se z toho stát pěkná tradice.

Na konec vám ještě musím vysvětlit tu zkratku. Je to přeci název naší soutěže. Jen je převeden do angličtiny. HTTL znamená Hvozdnice Table Tennis League. Máme za sebou zatím jen dvě kola, ale už ta mohla něco naznačit. Vedení si zatím drží náš kamarád "Woddy", ale druhé kolo trochu zamíchalo pořadím, takže jsem zvědavý na příští týden.

Neflákám se...:-)

Po delší době se zase dostávám ke psaní a i když nemám možnost přihodit nějaké fotky, pár řádků si rozhodně můj blog zaslouží.

Jestli jsem si ještě před několika týdny stěžoval na přebytek volného času, tak v tuhle chvíli je to přesně naopak. Jako příklad mi může nejlépe posloužit uplynulý víkend, který jsem strávil hodně aktivně. V neděli večer jsem opravdu rád zalehl do postele.

Víkend začal klidně odpoledním fitkem, ale potom pokračoval několika hodinami pince. Dobrý start, i když nevyšlo krátké večerní posezení v naší hospůdce, které jsme z „taktických“ důvodů přesunuli na neurčito. Čekala náš totiž sobotní čertovská zábava v našem obecním sále, v jejíž přípravném duchu se neslo sobotní dopoledne. Zbývalo doladit jen pár věcí a sál dobře vytopit a protože jsme na hlavních přípravách chyběli(práce v Praze), tak jsme se na to vrhli s chutí. A to nejen k práci…už během dopoledního nošení dřeva probíhala pivní příprava na večer a pár kousků v nás zmizelo. V kombinaci s obědem to nemohlo skončit jinak, než krátkým spánkem okolo jedné.

Nikdy jsem často nenavštěvoval akce na naší vesnici, ale po návratu domů jsem si uvědomil, že to byla chyba a jsem moc rád, že mě všichni zase vzali mezi sebe. Zábava začínala okolo osmé, my jsme však seděli na svých místech už v sedm. Nebudu se o tom dlouho rozepisovat. Zkrátka – skvělá akce, skvělí lidé, skvělá atmosféra!!! Domů jsem se dostal okolo půl třetí, ale spousta lidí vydržela až do konce. To znamená asi o dvě hoďky déle.

Docela mě překvapilo, že jsem v neděli ráno celkem brzy vstával a nudil se…až do chvíle než jsme s Martinem okolo jedenácté odjeli na dvě hodiny na floorbal jsem doslova zabíjel čas. V tělocvičně se mi pak běhalo mnohem lépe, než minulý týden a více jsem si zápas užil. Krátký přesun domů, pozdní oběd a vzhůru na dvě hodinky na pinec. Včera jsem totiž odstartoval naši malou soutěž ve stolním tenisu, která bude v první fázi probíhat dva měsíce a uvidíme, jak se to vyvine dál. Zatím je nás pět…a včerejší výsledky naznačili, že to pro původní favority(já a Martin) nebude vůbec jednoduché. Kluci šli ohromě nahoru! To mě ale těší, protože když jsme před sedmi lety přišli s nápadem, že bychom pořídili stůl, ani by mě nenapadlo, že turnaje ve stolním tenise se v naší obci stanou tradicí a že z kluků, kteří ani neuměli praštit do míčku, budou skvělí hráči!

Na závěr neděle jsem ještě s Martinem vyrazil na fotbal do sousední vesnice. V tělocvičně se nás sešlo asi 18, takže jsme vytvořili týmy a zkusili malou soutěž. Pro mě už to ale byl „hřebíček“ do rakve. Ať chcete nebo ne, takový příděl pohybu v jednom dni vám dá pěkně zabrat, proto jsem včera večer jenom padnul do postele a spal…není se co divit, ranní vstávání ve čtvrt na pět a odjezd do Ostravy chce velký odpočinek!

Týden

První týden v Čechách utekl jako voda a protože jsem se poslední 3 týdny v Irsku pořádně nudil, nedokázal jsem ani minutu sedět jenom tak na zadku. Vždycky když jsem měl pocit, že nemám co dělat, někam jsem vyrazil. I když improvizace tenhle týden nebyla až zase tak nutná.

Všechno se točilo jen okolo kamarádů, zařizování věcí nejnutnějších, práce a nejvíc okolo sportu. Dvakrát večerní Ricochat, dvě odpoledne strávená na pinci, jeden floorbálek a jedno fitko – tam bych se rád ukazoval častěji, ale v současné době to asi nebude možné. Časem ale ano…

V pátek večer, po mém prvním pracovním dni, kdy jsem s Martinem vyrazil na schůzky, se navíc na naší vesnici konalo slavnostní zahájení adventu a to formou rozsvícení vánočního stromu. Všechno samozřejmě vyžadovalo přípravu, do které jsme se s Martinem ihned po návratu z HK zapojili. V pergole před hospodou byl umístěn betlém s cukrovím. Ve stanu o kousek dál se podával horký grog, punč a čaj, no a o kousek dál se už tyčil náš strom, který jen čekal na rozsvícení. Akci provázela příjemná atmosféra, i když nám nepřál silný vítr a také větší zima, která nás udržovala v neustálé punčové a grogové pohotovosti. Všechno proběhlo hladce a krátce po šesté hodině už strom zářil na celou obec…každý rok nabere několik centimetrů, takže už je vidět z velké dálky…ještě pár let a Praha nemá šanci. Ostatně můžete posoudit i vy z přiložených fotek k článku. Navečer jsme ještě vyrazili do jedné z našich hospůdek. K tomu bych jen rád dodal, že už se nemůžu dočkat, až u nás příjde nařízení, které zakazuje kouřit v hospodách. Od pondělí nedělám nic jiného, než že se snažím nějak vyvětrat věci, se kterými jsem třeba jen navštívil restauraci.