Nová výbava

V článku "Malování světlem" a také v "Rušno na letišti" jsem se zmínil o nedávné koupi nového přístroje, který vystřídal kompakt od Panasoniku, který již zažil opravdu svoje. Při výběru jsem se jako neznalec nemohl spolehnout vůbec na nic a pouze jsem pročítal recenze. Rozpočtový limit také omezil výběr. Nakonec jsem obdržel několik rad od zkušenějších a zakoupil fotoaparát Canon EOS 500D, který byl sice trochu dražší, ale cena nakonec nebyla klíčová, neboť se mi ji podařilo srazit.

Přístroj sám o sobě není nejzákladnější zrcadlovkou od Canonu, nahrazuje starší 450D a poskytuje začátečníkovi celkem slušný hardware pro skvělé snímky. Důležitější než tělo, je však spíše objektiv, který na něj nasadíte. Ten totiž zásadně ovlivňuje výsledek na fotce. Využil jsem nabídky prodejce a pořídil universální objektiv téže značky EF-S 18-135mm. Ten mi do začátku postačil, protože nabízí dost velký rozsah od širokoúhlého objektivu až po telezoom. Několik týdnů po pořízení se mi navíc naskytla možnost tuto sestavu rozšířit o teleobjektiv. Netvrdím že akce na zboží jsou špatné, ale po prostudování několika recenzí jsem se raději rozhodl otázku skutečného teleobjektivu odsunout na neurčito(šetřit a koupit pořádný) a pořídit naopak externí blesk, který se mi hodil víc. Canon Speedlite 430EXII je kompaktní, ale přesto dobře vybavený. Pomalu ale jistě se s přístroji seznamuju a bude to chtít ještě mnoho hodin za očnicí, než se z nás stanou spojenci. Výbava je sice důležitá, ale dalším faktorem, který výrazně ovlivní výsledek je ten, kdo za fotoaparátem stojí. Mám ještě celkem slušné problémy s kompozicí, ale to se časem zlepší. Nikdo není hned profesionál. Cesta k němu vede nespočtem hodin praxe a mnoha hodinami teorie.

Proměna

Přesně před rokem ukončila moje přítelkyně Zuzka svoji účast v soutěži Do Formy s časopisem Muscle & Fitness. Umístila se mezi finalistkami svojí kategorie, na vítěznou příčku ale bohužel nedosáhla. Konkurence byla veliká, přesto se však její profil objevil v jednom z výtisků časopisu. Cílem soutěže byla a je co nejvýraznější (pozitivní) změna. Zhubnout, nebo naopak co nejvíce přibrat kvalitní svalové hmoty, každý si zvolí svoji cestu. Výsledky snažení jsou však pro každého účastníka stejné. Dvě fotografie před a po a zároveň naprosto změněný pohled na fitness a posilování vůbec. Vítěze jednotlivých kategorií pak čeká víkendové vyhlášení výsledků v Bratislavě spolu s rozhovory, tréninkem s profesionály, publicita v časopisu a samozřejmě také ceny. Jakkoliv jednoduché se to může zdát, tak zde platí více než kdekoliv jinde - zdání klame. Jen samotné dokončení soutěže s výsledkem, o kterém můžete napsat, že jste s ním spokojeni znamená celou řadu odříkání a vnitřní motivace. V neposlední řadě také peněz...

Letošní rok jsem se k účasti rozhodl i já. Start byl sice chvilku ohrožen prosincovým zraněním kolene, ale vzhledem k tomu, že nedošlo k přetržení koleních vazů, mohl jsem rehabilitaci v polovině března ukončit a věnovat se naplno tréninku, který již 14 dní fungoval pouze na vrchní polovinu těla. Psaným slovem se jen těžko přiblížím k hodinám dřiny ve fitku, hodinám odpočinku doma a také velmi malému procentu volného času, který se stal problémem hlavně na začátku posledního května, kdy se mi navíc naplno rozjela sezóna amerického fotbalu. Přes všechny překážky se mi nakonec podařilo soutěž dokončit a odeslat fotky do redakce časopisu. Bohužel cíl zvítězit se nenaplnil. Celkové umístění ve svojí kategorii se tedy dozvím až koncem července, kdy výjde srpnové číslo s detailním rozborem soutěže. Pouze vítězové byli kontaktováni předem, aby se mohli dostavit 9. července na slavnostní vyhlášení v Bratislavě.

Malování světlem

Když jsem si před několika měsíci pořizoval svůj druhý fotoaparát(po kompaktu byla na řadě zrcadlovka), rozhodoval jsem se kolik investovat, abych si zaručil přístroj, který mi bude i přes můj rozvíjející se zájem o fotogafování stačit několik let. Limitem byly samozřejmě finance. Nakonec jsem dal na radu zkušenějších. Celkový set byl sice dražší než podle původního plánu, ale díky souhře náhod se mi ho podařilo sehnat výrazně levněji. O tom ale někdy příště.

Fotograf se časem začne soustředit na konkrétní způsob focení - krajinář, sportovní fotograf, ateliér a podobně. Než se k tomu dopracuje, může si projít něčím, co jsem nazval zkušební období. Fotí se prakticky všechno, co působí zajímavě a metodou pokus omyl se získává to nejlepší. Trénují se různé techniky a někdy to znamená strávit u jednoho záběru i několik hodin. Tak daleko sice ještě nejsem, protože stále nemám tolik času k dispozici, nicméně první pokusy už zde byly. A zatím je to jedna ku jedné. Focení noční oblohy se nezdařilo, vzhledem k tomu, že jsem ještě fotoaparátu zcela neporozuměl. Druhý pokus byl o něco lepší. Techniku malování světlem jsem viděl v časopisu a chtěl jsem ji vyzkoušet už delší dobu. Co je k tomu potřeba? Nejvhodnější čas je za šera, těsně po západu slunce kdy ještě není úplná noc, ale je zároveň dostatečně temno. Budete potřebovat delší čas závěrky(cca 30 vteřin) a s tím souvisí i použití stativu. Pokud nebudete dva tak ani jiná možnost neexistuje. No a další důležitá věc je externí blesk, který jednoduše vytáhnete z patice, nastavíte na cca 1/4 výkonu(aby jste mohli nasvítit objekt vícekrát v kratším čase) a uvedete ho do manuálního režimu. V neposlední řadě pak můžete použít buď časovou, nebo dálkovou spoušť, aby jste stlačením tlačítka na tělu fotoaparát nerozkmitali. Manuální režim se zdál pro toto focení nejvhodnější, nicméně jsem se měl pokusit udělat o několik více snímků s rozdílným nastavením ISO, abych je mohl porovnat. Chybama se člověk učí. Samozřejmostí pak bylo focení do formátu RAW abych ho mohl dodatečně upravit. Motiv je sice jenom zkušební, ale účelu posloužil. Návod postupu je jednoduchý - nastavte fotoaparát a připravte si do ruky blesk. Jakmile zmáčknete spoušť, vyražte. Je důležité aby jste během přecházení záběrem byli neustále v pohybu. Potom stačí už jen během přecházení osvítit místa, která chcete aby vynikla. Vzdálenost nasvícení je cca 1,5 metru.

Rušno na letišti

Kamkoliv se v životě chystáte, vždycky je dobré se alespoň minimálně připravit. Platí to dvojnásob, jestliže očekáváte nepříznivé počasí. Píšu nyní o cestování, nikoliv o pracovním pohovoru, nebo školním dnu, aby to někoho nemátlo. Naplánovali jsme totiž další "spotterskou" návštěvu Ruzyně a tentokrát jsem se na ni opravdu těšil. Nové nádobíčko a zkušenosti z minula mohly zajistit perfektní sledovačku. Bohužel počasí trochu nepřálo. Třikrát nás déšť minul, ale na počtvrté už jsme dostali plnou palbu, včetně krup:-). No nic, i to k tomu patří. A když jste připraveni...
Posuďte sami, jak se nám cca 4 hodiny za plotem ruzyňského letiště vydařily - Fotky. Jeli jsme sice tak trochu najisto, podle letového plánu na jeden Boeing 747 a Airbus A340, ale nakonec nás letiště překvapilo úžasným provozem, kdy jsme nestačili fotit jedno letadlo za druhým. Naše sbírka se tak nečekaně rozšířila o další "wide body" Airbus A330 a Boeing 767, oba ve službách americké Delta Airlines. Také přibyla ještě jedna 747 a nespočet menších letadel. Nebýt nevědomého odchodu těsně před příletem dalšího A330 od Emirates, který nám prosvištěl doslova za zády, mohli jsme mít sbírku kompletní. Mám na mysli sbírku toho nejvetšího, co může v této v chvíli letiště nabídnout. Na závěr důležitá poznámka. Pokud se chystáte na takové focení, je nutné počítat s ochranou letiště - vysoký plot, který může focení narušit. Proto mezi nezbytnou výbavu zahrňte i štafle. Dostanete se tak nad ostnatý drát, který vám nebude vadit v rozhledu. Správa letiště v tomto směru nijak nebrání použití žebříku, pokud se díky němu pochopitelně nechcete dostat na druhou stranu. Zkrátka chovejte se slušně a budou se tak chovat i k vám.
V souvislosti s tímto článkem a také změnou fotografického "nádobíčka" došlo i na změnu veřejné galerie, kde budou od této chvíle viset všechny moje fotografické pokusy i nepokusy:-).

Nabitá sezóna

Americký fotbal je v Čechách poměrně nová hra, jehož historie se začala psát teprve po roce devadesát. Od té doby se vyvinul a mapa ČR má dnes mnoho týmových bodů, které však hrají dvě odlišné soutěže. O jejich rozložení ale dnes psát nehci. Jde mi spíše o sezónu jako takovou. Mnoho lidí se mě ptalo, kdy už nám začne liga a teď se zase diví, že bude brzy konec. Je to tak. Vzhledem k finanční situaci týmů a také fyzické náročnosti tohoto sportu není možné odehrát tolik zápasů, jako třeba v hokeji, nebo fotbalu. Dochází zde k častým zraněním, nehledě na to, že každý hráč má svoji specifickou pozici a když se zraní, není možné ho nahrazovat do nekonečna. Tým sice disponuje cca 30 lidmi(B-liga CAAF), ale na každou pozici vychází jen jeden, nebo dva náhradníci. Z tohotu důvodu je už třeba deset zápasů v sezóně celkem problém. Nejsme profesionálové a tak se musíme věnovat i vydělávání peněz jinde. Zranění se tak může pro někoho stát závažným problémem v soukromém životě. Tolik na úvod, proč hrajeme jen několik zápasů.

Letošní ročník B-ligy se pro náš tým zatím vyvíjí slibně. Účast ve finále jsme si zajistili minulý týden v zápase proti Liberci a přípravy se rozběhly na plno. Sehrajeme ještě jedno ligové utkání s Budějovicemi a pak již 3.7. nastoupíme proti neporaženým Bobcats z Příbrami. Celkem nás tedy letos čekalo šest zápasů ligy + finále. Výhodu budeme mít v domácím prostředí, neboť jsme získali pořadatelství. Pardubice tak uvidí podruhé za sebou finálový souboj o mistra B-ligy AF. Všichni pevně věříme, že se loňský titul povede obhájit. Náš soupeř sice zatím pětkrát zvítězil(z toho jednou nad námi), my mu ale hodláme porážku vrátit v tom nejdůležitějším zápase. Přijďte nás podpořit i vy a vychutnat si skvělou atmosféru finálového duelu, který jistě nabídne báječný fotbal plný tvrdosti, rychlosti, emocí a doufejme i radosti.