Pondělí

Aneb jak nezešílet z místního počasí:-). Už několik týdnů jsou totiž povětrnostní podmínky, že by psa nevyhnal. Sem tam se ukáže sluníčko, které na vás pak působí jako nabíječka pozitivní energie. Ale ráno je zase zpět pod mrakem. Včera jsme sice měli většinu dne krásně, ale nutno podotknout, že to bylo 200km jižněji. Při návratu do Galway se zase zatáhlo a od té doby je pořád pod mrakem. Článek píšu už za větru a deště:-).

Na začátek ještě jedna poznámka k mému včerejšímu emotivnímu článku. Doporučuji odkaz na poslední článek Radoshu s názvem "Jedna technická". Ale víc psát nebudu, protože je to fajnové a naučné počteníčko!

No a jak dnes? V pondělí začínám v práci v 11:00 a končím ve 20:00. Celý den se nesl ve znamení jediné věci...a to je výplata! Stále není a mě už to nebaví. Takže potom co jsem zjistil, že můžu v práci skončit ze dne na den, tak jsem si s tou myšlenkou celý den pohrával. Nakonec jsem napsal Slavkovi zprávu, že jestli peníze nebudou zítra ráno v kanclu(kam se chystám), tak úplně skončím v APS. No a za pár hodin telefon, že zítra ráno mi peníze přiveze na Eyre Square. Nevěřím tomu, ale počkat do zítřejšího rána mě nezabije! Pak se uvidí...kdyby nic, tak to zabalím okamžitě a dlabu na ně:-). Odpovídající práci za stejné peníze bych si tu už asi dokázal najít rychle, ale já chci trošku víc, takže ještě popřemýšlím jak to udělat!

Na konci každé šichty vám všechny obchody v šest zavřou, o půl sedmé se zavře vchod z Courbett Court shopping centre, no a pak už do shopinu skoro nikdo nevleze, takže jen pohoda! Odvozím kartony a pytle z odpadky a můžu jít v osm domů...Dnes mě ještě čekal skype s našima. Voláme si teď už jen jednou za měsíc a je to tak lepší, protože si toho potom máte víc co říct. No a teď už tu jen sedím v posteli a datluju tenhle článek:-).

Carrantuohill (neděle)

Poslyšte vyprávění člověka, který nadevše miluje hory, ale trpí strachem z výšek...strachem, který mu brání vylézat na rozhledny, nebo věže...strachem, který mu brání vyšplhat se až na samý vrchol nejvyšších hor, které je možné navštívit. Strachem, který dnes za pomoci svých přátel dokázal překonat a poprvé v životě stanul na vrcholu hory, která nebyla jen obyčejným kopcem...Byl to můj nejsilnější zážitek tady v Irsku a možná by se dalo říct, že i jeden z nejsilnějších zážitků v mém životě vůbec! Proto jsem nechal v názvu článku jméno hory a až v závorce název dne z mého deníku.

Nutno podotknout, že irská nejvyšší hora Carrantuohill měří jen 1041 m.n.m. Nicméně tady jdete jakoukoliv vzdálenost z nuly a všude samé skály, takže nic lehkého! Irsko je placka, ze které sem tam vyleze nějaká hora a proto si občas musíte máknout, aby jste se dostali až na vrchol.

Nedělní ráno začalo nádherně, vstával jsem v šest a protože radoshaci ještě hajali:-), vyrazil jsem udělat pár fotek po okolí kempu. O půl osmé ale oba vykoukli ze stanu. No a o půl deváté jsme už vyráželi na nejbližší místo, k úpatí hory, kam se dalo s autem dostat. Na parkovišti jsme potkali pár, který nás provázel celou cestu(tam i zpět). Byl to Ir a Slovenka. K tomu se ale ještě dostanu. Vyrazili jsme přesně v děvět hodin. Odhad podle průvodce byl 6-7 hodin cesty tam i zpět(zvládli jsme to za šest). Prvních několik kilometrů jsme šli jen mírným svahem a podél řeky. Několikrát jsme ji přebrodili, protože cesta se dost klikatila. Počasí, které bylo nádherné se nám na chvilku zkazilo a začal padat déšť. Naštěstí jsme byli dobře vybaveni. Za hodinu a čtvrt cesty jsme se přiblížili k samému úpatí hory, kde začala(alespoň pro mě) nejobtížnější část výstupu.

Místo zvané "Ďáblův žebřík"! Název pro mě nebyl daleko od pravdy. Strmá úžlabina složená z velkých a malých kamenů, štěrku a místy i štěrkobahna...Navíc to bylo z větší části koryto vody, které udržovalo kameny stále mokré. Nikde žádné řetězy, značení ani výstrahy...prostě jdeme tam, co vedou stopy a jdou druzí. Ze začátku se to dalo, ale 100 metrů před sedlem se výstup změnil ve stěnu klouzajícího a padajícího kamení...už jsem se nemohl zastavit a ani se podívat dolů! Z představy že to budu slézat zpátky se mi rozklepala kolena(to se pak leze nahoru jedna báseň). Vrcholem všeho bylo posledních 20 metrů, kdy bylo koryto úzké, strmé a šlo se po bahnu se štěrkem. No šlo...? Spíš šplhalo...zapojit jsem musel všechno. Jak mi radil Radek - základ horolezectví jsou tři pevné body...no jo, ale když se vám dvě nohy klepou, tak kde je máte získat:-):-). Nicméně se podařilo!! V sedle jsem si pořádně zakřičel, ale to jen proto, abych zakryl strach ze sestupu. Během posledních dvaceti mětrů mě navíc Radek nahrával na video, o čemž jsem netušil...a nutno dodat, že slova, jimiž se můj mozek vyrovnával ze strachem nelze publikovat. Bylo to však i trochu ve srandě, abych na to vše okolo zkrátka nemyslel.

Na vrchol jsme se ze sedla dostali bez větších problémů. I když můj pocit nahoře, na té úzké špičce, nebyl nic moc, tak za ten výhled to stálo. Nezmohl jsem se však na nic, než na krátké video, takže naši společnou fotku z vrcholu budu muset vzít z Radkova foťáku.

No a pak následoval sestup. Ďáblův žebřík zpátky...na fotkách to nevypadá ani z poloviny tak, jako v reálu!! Ale...nejlépe to asi bude demostrovat fotka v z mého foťáku s názvem "Ještě teď mě mrazí". K sestupu bych dodal dvě věci. Za prvé - těsně před žebříkem jsme potkali tu Slovenku a Ira. Ten se dal s Radkem do řeči a popisoval nám svoji trasu. Upozornil na opatrnost při sestupu v té úžlabině a dodal, že se v průměru dva lidé každý rok zabijí na Ďáblově žebříku. Nedovedete si představit jak mi to přidalo na náladě. Ani mi to Radek nemusel překládat. Tahle slova si nemáte s čím zaměnit! No a za druhé - v nouzi poznáš přítele a Radoshaci mi opravdu pomohli. Udělali všechno proto, aby vyhověli mému přání, jak to chci slézt. Šli první a po každých pár metrech se zastavili a dodávali mi motivaci...bez nich bych to nedal, bez nich bych se na takové krásné místo nejspíš nikdy nepodíval. Takže DÍKY vám ještě jednou!!!

Není jednoduché přiznat, že máte z něčeho strach a já to napsal na stránky, které čte spousta lidí. A to jen proto, že s tímhle strachem zápasím a budu zápasit, dokud se budu na tomhle světě vyskytovat. Dnes jsem zjistil, že to jde! Dnes jsem zjistil je důležité mít přátelé a dnes jsem zjistil, že nejsilnější zážitek můžete prožít jen neplánovaně a když ho chcete, tak se musíte zakousnout! Proto jsem tenhle článek napsal takhle! Kdybych ho tvořil zítra, tak v něm nebude nic z mých pocitů, které mám ještě teď v hlavě. Vždyť před osmi hodinami jsem stál na okraji propasti, kde chvilka nepozornosti mohla skončit tragicky.

FOTKY z mého foťáku a tady jsou FOTKY z foťáku Radoshaku. No a tady je pár čerstvých FOTEK, které mi poslal taťka z jejich víkendového pobytu v Tatrách. Nikdo z nás se nenudil!! Všem přálo báječné počasí, takže ať žijí hory a my horolezci:-)!!

Sobota

Ráno - prší a fouká vítr
Poledne - prší a fouká vítr

Odpoledne - zase prší a fouká vítr
K večeru - přestalo pršet, na deset minut vylezlo sluníčko a stále fouká vítr.

Podle vývoje počasí v posledních týdnech mám pocit, že takhle bude začínat každý článek v mém sedmidenním deníčku. Ráno jsem si trochu pospal(do půl osmé.-))...ale to bylo jen proto, že jsem šel spát o půl druhé ráno. Stahování muziky se docela protáhlo. Ranní kontrola emailů a blogu a pak už jenom surfuju:-). Sem tam s někým pár slov po icq. O jedenácté mi volá Radek a můžu vyrazit za ním. Každou sobotu mu dělám společnost v trucku při cestě do 100km vzdálené Athlone. Scházíme se přesně na benzínce v Oranmore. A dnes si toho máme opravdu dost říct. Nevím jestli to tak vnímají i Radoshaci, ale mám pocit, že jsme spolu vyladěni na stejnou FM:-). Do Oranmoru se vracíme okolo půl třetí odpoledne a jedeme spolu domů, kde nás čeká hodinka v "posilce". Dobrý trénink - z jednoho cviku budu mít asi následky, ale to uvidíme zítra:-). Jenom poznámka, celý článek píšu sice v neděli večer, ale časově se den snažím popsat tak, jako kdyby právě utekl.

O páté hodině se vrací Radka z práce. Ještě jídlo a už se pomalu připravujeme na odjezd. Kam? no zdolat tu nejvyšší horu Irska. Pozval jsem je, protože si toho máme vždycky hodně co říct a taky proto, že takovou akci přeci nemůžu podniknout sám! Vyjíždíme okolo šesté a před námi je něco přes 200km autem...pohoda, slunko přeci zapadá až po desáté...:-).

Cesta utíká rychle, žádné zácpy, míjíme Limerick a vydáváme se dále na jih směrem na Killarney, které se nachází v těsné blízkosti nejvyššího irského pohoří. Počasí nám ale po cestě nepřeje...déšť neustává! Okolo čtvrt na deset dorážíme na plánované místo. Camp, který Radek předtím našel v průvodci a protože se z Radkou báječně doplňují, tak ona ho pro změnu našla u silnice(tu ceduli:-)). Radek zařizuje ubytování a my čekáme. Naštěstí přestalo pršet, takže v klidu stavíme stany a dáváme do nich jen to nejnutnější. Chystáme se totiž ještě do hospůdky. Okolo je ale jen v místním hotelu, kde nutno dodat, typická irská atmosféra pubu dost chybí! Máme tam ale zase živou hudbu:-). Dáváme si pivko, kecáme a vracíme se do stanu okolo půlnoci:-).

Kdypak asi vstanu:-)? No v dalším článku se to dovíte:-). Tady ještě přihazuji pár FOTEK z prvního dne na výletě.

28 dní

No to je doba, kterou jsem v práci odmakal a měl jsem v tom jediný volný den. Jinak jsem všechny ostatní strávil v zaměstnání:-). Na morálce vám rozhodně nepřidá ani to, že už 14 dní čekáte na výplatu. Nicméně zaměstnavatel už chybu napravuje a pomalu rozdává šeky. Transfer banka, banka se prý nezdařil díky chybě v systému. Podle Marka už měli vypsat šeky všem, ale ke mě se ještě nedostal. Beru to z té lepší stránky...za 14 dní bude už další výplata a tohle neplánované šetření mi i trochu pomohlo:-).

Dnešním dnem startuje můj sedmidenní deníček a proto píšu ještě pár infromací dnes ráno. Po takové šichtě je mi úplně jedno, že počasí posledních 14 dní nepřeje a prostě se někam vyrazí...teplé oblečení, výbava, bič a pryč!!! Už je to nutný a já se dost potřebuju odreagovat. Proto možná oba články o sobotě a neděli uvidíte na blogu až v pondělí ráno. Ještě nevím, ale na zítra večer jsem domluvený s Wiktorem na pivo a nevim kdy se vrátím. To samé(o návratu) platí i o dnešku. Takže až se dám pořádně dokupy, hlava bude zase svěží, budu mít nějaké fotky a především až začnu vnímat svět zase pozitivně(tento týden převládalo více to negativní), tak vytvořím dva články o mém víkendu.

Ještě se vrátím ke včerejšku...poprvé jsem vyzkoušel "change machine". To je zařízení, do kterého nasypete drobáky, ono vám vyplivne lístek a vy si po odečtení 10% poplatku můžete vybrat peníze. Chytrá věcička, prostě to jen vyhodíte na posuvný pás a stroj si to přes nějaké síto uvnitř přepočítá...Každý den nacházím na podlaze peníze...a hlavně centy...za ty tři měsíce se mi v 1,2 a 5 centech naspořilo 8 euro(1euro=100centů), tak si představte, kolikrát jsem se musel ohnout na zem:-). No a nepočítám do toho mince 1 a 2 eura, a bankovku 5 euro...ty hned utrácím, jak je najdu:-)! Ve čtvrtek se mi dokonce na podlaze podařilo najít 20euro!! Nicméně jsem to v dobré víře odnesl do kanclu security a řekl jim, že když se někdo přihlásí, je to u mě, jinak si to nechám...a oni mi to sebrali!!! Zapsali to do knihy a prý když se někdo do 30 dní nepřihlásí, je to moje. No....příště to smetu do svojí "lopatky" a pak si to někde vytáhnu:-). Na svoje peníze si má člověk dávat pozor! A když u toho není peněženka z doklady, aby jste určili, komu to patří, tak nevím, proč se to takhle řeší. Stejně mi ty peníze nedají, jak znám Iry:-).

Dost psaní, jdu si užít víkend a nic mi ho nemůže zkazit!! Tak se zatím všichni mějte:-)

Prostě čtvrtek

Dnes jsem si pro vás celý den připravoval článek o vysloveně negativním dnu, který jsem strávil v práci. Celý den pršelo, bezohlednost lidí nebrala konce no zkrátka a dobře nedá se to popsat ani slovy:-)! Nicméně...okolo osmé vykouklo sluníčko, já to v děvět zabalil a kráčel jsem za nádherného počasí k autu...no a pak ještě večerní procházka s Radoshaky, kteří mě mile překvapili, když v parku u laviček vytáhli tři plechovky piva!!

Může mi tady někdo říct, jak mám potom napsat o celém dni, kdy mě neustále někdo štval:-). Já to prostě už nedokážu!! A tak perfektně jsem si to v práci připravoval:-). No alespoň vám můžu přihodit jednu fotečku z rána. Nestává se příliš často, aby tu kotvil takový trajekt, protože náš přístav je hlavně průmyslový, ale občas se zadaří:-).

Milý deníčku...

26. června rozhodl jsem se vést si deník o svých úspěších a pokrocích na poli poznání. Aby snad i jiní ... No a teď trochu kecám:-)! Takhle to určitě nebude, protože by mě to po týdnu přestalo bavit:-). A blog by se stal dost nepřehledným a po čase i nudným:-). To už je teď, ale co nadělám:-).

Ten týden bude ideální doba. O tom, co se dělo zajímavého v práci, příhody a cestování o tom píšu jednotlivé články...ale počínaje sobotou odstartuju sedmi denní deník svých zažitků. Zkusím vám trochu víc detailněji přiblížit celý jeden týden a zaměřím se hodně na detaily. Takže o každém uplynulém dnu od této soboty napíšu článek. Jiné články psát nebudu, protože by se mi to míchalo dohromady a pro vás čtenáře by to bylo komplikované. A jejda, cokoliv jsem chtěl napsat, tak musím stihnout do zítřka do večera, nebo do soboty do odpoledne...protože večer už budu psát první záznam:-). Takže...jdeme na to - nic mě napadá:-):-)

Hledá se ...

...babička:-). To že občas máme v shopinu ztracené dítě mě už nepřekvapuje, ale když se ztratí dospělý člověk, to už je něco.

Středeční ráno v práci začíná příchodem Gardy, která obchází kolem dokola, takže se asi něco děje. Za chvíli je vidím, jak se baví se starším pánem a něco zapisují. Ztratila se mu asi před půlhodinou manželka, zřejmě nemám mobil a on je docela vyděšený. Místo aby sehnal kluky z ochranky, tak volá rovnou Gardu...asi po pěti minutách se toho konečně ujímá Lukasz a začne žhavit vysílačku s popisem ženy. Do "akce" zapojují i nás, ale nemáme stát u svých východů, ale máme prostě hledat. Popis máme, ale nikde nikdo:-).

Nakonec nám to starší paní usnadnila sama. Teda lépe řečeno mě to usnadnila. V shopinu proběhlo hlášení s popisem a se jménem a za chvíli mě zastavuje paní odpovídajícího popisu před Dunnes Store(něco jako naše tesco, nebo hypernova). Ptá se mě, kde je kancelář ochranky a já se jí ptám, jestli se jmenuje Gene Ashley...babička se na mě usměje a ptá se, jak to vím...:-). Ukazuju jí vysílačku a říkám, že jsem v kontaktu s ochrankou. No a zbytek si domyslete. Jdeme spolu k ochrance a šťastné shledání je na světě! Takových úsměvů a děkování, to vás vždycky naladí na dobrou vlnu až do konce pracovního dne.

Ztrácím přehled

Začal jsem v posledních letech trochu cestovat a i z našima jsem se podíval na zajímavá místa. Nedávno jsem pátral v paměti a zjišťuju, že se mi toho už dost vykouřilo z té kulaté věci, co nosím na krku:-). Napadlo mě si všechno zkusit zaznamenat do mapy na Googlu, ale než se mi celá Evropa povede, tak pro začátek něco menšího...

Zvětšit mapu

U označených bodů jsou i krátké popisky, aby se v tom dalo vyznat. Jinak jsem si opravdu nelámal hlavu z každou ulicí a městem...ale podrobné to je dost a obsahuje to to hlavní.

V Irsku jsem už přes 4 měsíce a na přelomu října a listopadu 07 jsme tu s Míšou strávili asi deset dní, kdy nás Radoshaci vzali na spoustu nádherných míst. Také díky tomu se zrodila myšlenka - opustit rodnou vlast:-). A protože je Irsko nádhernou zemí hlavně pro turisty, snažíme se přijít na to, jestli tu je opravdu co k shlédnutí. A výsledek - JE!! a to jsme ještě nebyli všude. Mě ještě čeká celé východní Irsko a také se chceme brzy(nebo někdy) vypravit do Irska severního, které je součástí Velké Británie. Objevovat je stále co a pokud se vyrazí ve třech autem, tak je to za hubičku.

Nezbývá než vymyslet, kam pojedeme tenhle víkend, teda jestli výjde počasí:-)

Samá NE...:-)

Není volný čas, není inspirace pro články. Není kam jet, protože není kdy. Není výplata, takže se nemůže utrácet za blbiny. Není nálada, ale není to tak každý den. Nemůžeme se opalovat, protože není hezky a nemůžeme se jet vykoupat, protože nikdo nemá volno ve stejný den.

Víc mě toho nanapadlo, protože člověk tady zkrátka negativně myslet nemůže. A i když jsem dneska měl opět tu svoji jednodenní měsíční periodu, kdy mě štvalo všechno okolo, tak při cestě z práce je to zase v normálu. Žiju tak, abych si i z toho špatného odnesl to dobré:-) a poslední dobou neusínám nikdy se špatnými myšlenkami. A pro po(nebo jak se to píše), už jsem asi přišel na to, proč mi denně stačí(bohatě) jenom 6 hodin spánku...no a je to díky problémům(které nejsou)...ale asi to má takový vliv jen na mě, protože okolo mě pozoruju spousta spáčů:-), kteří je také nemají, přesto si rádi pospí:-). Dřív jsem se v posteli válel a spal třeba 10 hodin. Tak proč ne teď?? Tím že vstanete, musíte jít něco dělat a v mém případě jsem musel posledních pár let jen řešit nějaké problémy...a to se mi nechtělo!! Takže jsem to radši oddaloval válením v postýlce! Teď už to není potřeba...Jediný problém který mám je - jestli bude o víkendu hezky a když ano, tak kam pojedem na výlet?? No řekněte mi, musím na tohle řešení spát 10 hodin:-)?

Nejdelší den +1

Trochu zvláštní nadpis, že jo:-)? Chápete...? Včera(sobota-píšu to v neděli večer) byl přeci jak u nás, tak i u vás nejdelší den v roce a protože jsem si nedávno všimnul, že tu je světlo o něco déle, než v Čechách, připravil jsem malou fotodokumentaci naší skoro "polární noci". Aby to mělo ten správný zvuk, tak jsem to měl udělat už včera, jenže bohužel počasí nepřálo a když je hodně hustě zataženo, tak máte tmu za chvíli. Dnešek taky začal špatně, ale od čtvrté hodiny nám tu svítí nádherně sluníčko. Takže podmínky na večerní focení jsou ideální. Všechno fotím ze stejné pozice, ze stejného úhlu a ve stejném režimu...ze dveří na terasu, co mám v pokoji je nádherný rozhled. První obrázek jsem vyfotil v osm hodin večer. Druhý o půl desáté...pak už se sluníčko schovává za les...ale světlo máme stále...Tady je celá GALERIE fotek i s popisem času. Na poslední fotce už mi režim "krajina" nebere dostečně dobře světlo. Přesto tu je mnohem světleji, než na obrázku. Ještě v pohodě vidím na protější kopec a to už je jedenáct. Můžete si to porovnat, jak v Čechách. Rozdíl ještě nebude tak veliký, snad pár minut.

No a na závěr ještě malý komentář k dnešku...jenom brouka pytlíka, nebo Ira by mohlo napadnout, vytahovat vodu z eskalátoru vysavačem:-). Čímž mi perfektně zpříjemnili konec nejpohodovějšího dne, co v shopinu bývá(neděle). Zkuste si za tři hodiny vynosit na ulici do kanálu zhruba 100 plných průmyslových vysavačů. Zvlášť když má mít čtyři kolečka, ale z nějakého důvodu se čtvrté někamsi kamsi ztratilo:-). Ach moje záda...

Anděla spásy máme naštěsí doma, takže perfektní masáž od Radky mě zase dostala do pohody!!! Už jen vydržet do pátku...jedu už od minulého pondělí a chvilku volna jsem měl jen v pátek dopoledne, ale zase bude super výplata. A proto jsme "píp" tady, ne!! Abych si mohl na jaře pořídit tu mašinu!!!!! Vždycky když si to představím, je mi tak na hoďku líp:-):-).

Povodeň

Je sobota večer...nejrušnější den v shopinu je za námi(na konci článku se dozvíte, proč jsem byl dnes v práci a zítra jdu též) a já se pomalu připravuji na závěr = odvoz kartonů a krabic z prvního patra. Všechny obchody je po zavíračce vystrčí ven a já je jen seberu. Uteče to jak voda a kluci z ochranky mě nikam nevolají, protože se za chvilku zavírá...a úklid udělá noční směna.

Celý dnešní den sem tam pršelo a okolo půl sedmé začalo znova...déšť zesiluje a do vysílačky se ozývá Nathan...aha, zase kape přes střechu do shopinu. Vezmu dva kýble a jdu na známé místo. Děje se ale něco jiného...už to není kap, kap ale proud vody, který crčí dolů...a vedle další a další. Uzavíráme pomocí bariér celou prostřední část shopinu.

Ve chvíli kdy jsem na cestě s další výstražnou značkou na mě začínají mávat kolemdoucí. Z úzké uličky, která ústí ze schodiště ze 6. patra, se začala valit voda. A to doslova! Na schodech to vypadá jako v peřejích...někdo velice chytře nainstaloval trubku odvodu vody ze střechy podél schodiště a v 1. patře, kde voda padá z několika metrové výšky, udělali kloub. Ten nevydržel nápor přívalového deště a celý se utrhl. Všechna voda ze střechy(a ta je pořádně velká) se valila do centra.

Svoji lámanou angličtinou jsem se snažil vysvětlit do vysílačky co se děje, ale moc se mi to nedařilo...takže jsem doběhl pro Nathana, aby to řekl on...jo a podlaha je fakt kluzká, když je mokrá. Ještě teď mě bolí zadek:-). Voda se valila i do eskalátoru, který jsem musel zastavit, aby nedošlo ke zkratu. Osvětlení na několik minut vypadlo a celý systém jsme museli restartovat.

Voda se valila do zavřených obchodů i do supermarketu Dunnes Store, který je součástí centra...no a najednou se zavíralo. Supermarket má zřejmě víc mopů, než celý shopin, protože tam bylo rázem sedm týpků, co mopovali. My jsme na to ze začátku byli jen čtyři, než přijeli posily. Když jsem odcházel(o 45 minut přečas), bylo tam 17 lidí z APS. Na pomoc nám přijeli i dvě dodávky s vybavením.


Do centra během pár minut dorazila Olívia(zástupce managera) a další členové ochranky, kteří začali postupně chodit po celém centru a zjišťovat škody. Přicházeli i zaměstnanci krámů uvnitř, aby otevřeli a mohlo se vše zkontrolovat. Jsem zvědavý, jak to tam bude zítra ráno vypadat...udělal jsem dvě fotky, ale jejich kvalita utrpěla...podlaha je jako sklo a nenechte se zmýlit, bylo tam v tu chvíli asi centimetr vody...

A proč jsem byl v práci...no, má to cenu vůbec vysvětlovat:-):-). Vzpomeňte si, kdo byl ten nový a nemusím psát ani řádku. Velmi dobře mě prvním dojmem oklamal. A zazvonit Slavkovi, že nepříjde 15 minut před otevírací dobou, to už mluví za všechno!!!No alespoň budu mít zase super kačky, stejně celý den propršel:-)

Jak na to

Peníze, peníze, peníze...jak s nimi nejlépe naložit, jak je nejlépe zhodnotit a jak je pokud možno jen tak nevyhodit z okna. To jsou otázky, které si spousta z nás určitě pokládá a ještě dlouho bude.

Pokud jde o mě, tak se mi nejvíc dařila ta poslední možnost, ale v opačném slova smyslu. Nebudu se tady zamýšlet nad tím, proč tomu tak bylo...sám to možná dost dobře nevím, ale jsem rád, že tohle období mého života mám snad za sebou.

Nikdo z nás v Irsku nevydělává v korunách, ale v eurech. Proto všichni bedlivě sledujeme vývoj kurzu a jakákoliv změna ve prospěch koruny nás nenechává chladnými. V posledních třech týdnech se to navíc rapidně zhoršilo. O celou jednu korunu během posledních 14 dní - neuvěřitelné. Někdy o tom chvilku diskutujeme, ale jak včera dobře poznamenal Radek: "Tak to prostě je a musíme brát situaci jak leží a běží" - nepíšu to doslovně:-). A má pravdu! Sice bychom teď prodělávali, ale i tak je práce a život obrovskou zkušeností k nezaplacení a navíc podmínky pro vydělávání peněz tu pro nás budou dobré i když by bylo euro třeba jen za 20 korun:-).

Jsem rád, že mi k tomu každý týden posílá taťka spoustu informací emailem. Jeho přehled bych chtěl mít, baví ho to! A má to všechno desetkrát zajištěné a musím říct, že si vždycky rád přečtu všechny jeho i mamčiny rady.

Sám jsem se chvilku okolo financí motal a vím, že to není nic jednoduchécho a že se všechno musí chápat z dlouhodobého hlediska. Zhodnotit peníze za pár týdnů na burze dokáže jen opravdový machr, co se nebojí riskovat a ještě k tomu musí mít dostatečnou dávku odvahy a štěstí. A obyčejný člověk tolik možností nemá. V současné době je tu nabídka desítek pojišťoven a jiných podobných institucí, které se předhánějí ve všem možném. V první řadě si musíte uvědomit, že oni to nedělají pro vás, ale pro sebe, ať říkají, co chtějí...přeci kdyby jim šlo o vás, tak za to nebudou nic chtít:-). Takže z každého výnosu si něco vemou. Na druhou stranu se ale starají o všechno za vás. Vy si jen vkládáte peníze. No řekněte...kdyby jste si takhle uložili peníze na váš běžný účet - a) donutíte se je neutratit...? b) myslíte, že je v bance takhle zhodnotíte? Sáhněte si do svědomí a zjistíte, že většina lidí v čechách nejsou schopna takhle spořit...já nebyl vyjímkou!

Samozřejmě že záleží na tom, jaký máte aktiv...pokud máte málo, tak si to málo necháte radši do rezervy, než by jste ho někam vložili, že? Opět můj případ...ale příchodem sem se toho dost změnilo. Už přemýšlím kam, kde a jak co uložit, aby se mi to zhodnocovalo a do čeho nejlíp investovat...v tuto chvíli dávám hodně kaček do života - to je pro mě nej investice, ale zároveň jsem začal myslet i na zadní vrátka...takže ukládám, ukládám a ukládám.

Z mého odchodu z finanční branže mi zbyl už jenom investiční program, který jsem si založil a který má i spousta z vás. A jak už jsem psal před malou chvílí...vyplácí se jedině dlouhodobost!!! Přikládám k tomu obrázky vývoje jednoho z hlavních fondů tohoto produktu...na začátku je za poslední rok a vždycky k tomu přihodím rok navíc, aby jste si mohli udělat představu, co to znamená dlouhodobost. Takže to otevírejte z leva doprava. A nejdelší doba (zhodnocení za poslední čtyři roky) bude na konci. Všem těm, kteří se v tom vyznají lépe než já, děkuju dopředu za případné komentáře a rady.

Double

Dnes nám v shopinu konečně skončil Oskar...na závěr ještě vyvedl problém se sluchátky od vysílačky, které jsme dvě hodiny hledali, ale jak už jsem psal jednou - Oskar je prostě Oskar. Nicméně jsem už dopředu odmítl, že půjdu někoho v sobotu zaškolovat...takže APS poslalo nového borce ještě dnes večer, abychom ho zaškolili. Už už jsem si připravoval další lekci polštiny, když jsem se dozvěděl příjemnou zprávu...

Světe div se, ode dneška se budou o shopin starat dva češi a k tomu ještě oba Lukášové:-). Nutno podotknout, že Lukáš je cikánský čech, který pochází z Ostravy Vítkovic a do zahraničí se odstěhoval s rodinou(jak jinak) již před 8 lety. Z toho vyplývá, že má perfektní angličtinu - chodil tu do školy. Neptal jsem se ho, kolik mu je let, ale bude mít tak ke dvaceti...Jejich rodina(jako každá cikánská) má zřejmě široké kořeny. Nicolas - Rumun, který pracuje večer s námi je jeho bratranec...ukazoval mi i fotku jeho ukrajinské přítelkyně a taky mi dal lekci chorvatštiny, protože chodil s chorvatkou. Polski umí taky perfektně...nezbývá než dodat, že všichni nejsou stejní a tenhle kluk má dobré vystupování a způsoby, takže doufám, že se mu tady bude dařit a že neudělá pá pá, za pár týdnů:-).

Po moři

Jak už jsem psal v minulých článcích, cesta domů se velmi rychle blíží a než se nadějete, budu rezervovat lístky na trajekt. Jsem asi jediný Čech, který nepoužije během roku v zahraničí pro návštěvu rodné vlasti letadlo. Cestování autem a následně trajktem je sice delší a dražší, ale zase má svoje nezaměnitelné kouzlo. Pár řádků jsem o cestě napsal již na našem starém blogu, ale přímo o konkrétním nalodění, cestě a vylodění jsem nenapsal nic. A když mám tolik fotek, tak vám to můžu alespoň trochu přiblížit.

Cestovat z Francie lodí do Irska jde ze dvou přístavů - Cherbourg a Roscoff. My jsme se v únoru naloďovali v Cherbourgu. Než jsme ale vyrazili, museli jsme trajekt rezervovat. Je to to samé, jako s letadlem, jen tam vyplňujete mnohem víc informací a taky postupujete ve více krocích. Stačí se jen připojit na stránky IrishFerries a můžete začít. Cestu je dobré naplánovat tak, aby jste dorazili do přístavu tak tři hoďky před odjezdem...nebude tam ještě taková fronta. Nám se povedlo dorazit 8 hodin před vyplutím, takže jsme na stanovišti byli druzí a čekalo se...:-). Když jsem poprvé viděl tu naši "mrchu" vplouvat do přístavu, tak mě zamrazilo. Ono to na obrázku nevypadá, ale teprve když stojíte před ní, tak si uvědomíte, jak je obrovská, co všechno se do ni vejde a hlavně co to muselo stát peněz. Loď, která jezdí na této trase se jmenuje Oscar Wilde.

Při odbavení vás většinou nikdo nekontroluje. Předložíte rezervaci a oni vám vydají palubní lístky. Pak už jen projedete pasovou kontrolou a vzhůru k dalšímu čekání na povolení na vjezd do lodi. Nejprve se do něj musí naskládat kamiony a pak teprve auta, takže jsme čekali asi tak 45 minut. A opravdu jsme do útrob lodi vjížděli jako druhé auto.

Zaparkováno, to nejnutnější sebou a šup do výtahu. Patro máte napsané na lístku...stevardka u výtahu nás navedla a my ještě museli nějaký ten metřík pěšky, protože loď je docela dlouhá. Klíče tu nemají, zámek je na kartu(lépe řečeno na palubní lístek). A jsme v kajutě...pro první cestu jsme záměrně vybrali bydlení s oknem, ale příště už 20 éček navíc nedám a budu klidně bez okna. Prakticky k ničemu to není, jen pro lepší pocit:-). Jinak ta fotečka není z naší kajuty...máte totiž možnost si vybrat od 2 do 5 hvězdiček(cena pak stoupá rychle) a tohle je ta nejluxusnější kabina na lodi. Fotky naší a jim podobné, budou v galerii na konci. Místa tam nebylo nazbyt, všechno praktické a účelné. nicméně po dvou nocích strávených v autě, mi to tam připadalo víc luxusní, než doma. Postel je zkrátka postel:-).

Před vyplutím vám začnou cosi mluvit do rádia, ale vy to neslyšíte...víc nahlas mi to dát nešlo a i když bydlíte skoro až nahoře, tak lodní motory jsou dost slyšet. Ale nebojte, že by se v tom nedalo usnout. Vyplutí a přistání lodi jsou ty nejzajímavější zážitky...stejné jako v letadle. Já se jen těším, že teď budu mít víc fotek, protože jsme vyplouvali v noci a při přistání nás vyhnali z kajuty asi půl hoďky dopředu...příprava pro nové pasažéry.

Jinak jsme většinu plavby prospali...unava po náročné cestě byla znát. I přes to všechno musím všem doporučit, aby si to alespoň jednou v životě zkusili. Je to nádherný zážitek, zvlášť když loď celou cestu mírně houpe:-). Teď se těším na cestu mnohem víc, protože už to znám a nebudu ve stresu - kam jet, kam se mám zařadit, co když po mě budou něco chtít, můžu tady zastavit a tak dál:-). Na závěr už jenom informace - letadlem je to sice levnější(cesta tam a zpět cca 70 až 120 euro) , ale za ten zážitek na lodi to stojí (cesta tam i zpět s autem pro jednoho 360 euro + nafta).

A tady máte pár obrázků. Některé z nich jsem ještě nikdy nepublikoval.

A už mě ne.....

To se snad nedá napsat slušně...jen co začnu pracovat, tak začnou problémy. No všichni nadáváme jako špačci, protože už minulý měsíc nám protáhli výplatu o čtyři dny a teď...prý to poprvé udělali transferem přes banku(jinak byly šeky) a peníze nikde!! Každý den se v shopinu dohadujem, jak je to možné a nezbývá nám než doufat. Ti nahoře ale určitě svoje peníze mají, tak to chodí i tady!! Jestli mi někdo zítra zavolá, že mám jít o víkendu do práce, tak na něj ... a to pořádně z vysoka:-)!! No a jestli nebudou peníze v pondělí ráno na kontě, tak nejdu do práce a místo toho roznesu hromadu životopisů. Zlatě tam, kde platí týdně... to je tu totiž ve většině zaměstnání běžné!! Dost už bylo vykříčníků, spát se má jít s úsměvem na rtech, protože naděje umírá poslední...jen těžko říct, co všechno umírá před ní:-).

První mapa

Tak a je to tu. Po přečtení návodu od Radka jsem se pokusil si poprvé pohrát s mapou a zkusil jsem načrtnout, jak bude vypadat cesta při mé říjnové návštěvě ČR. Posuďte samy, jestli se to povedlo.


Zvětšit mapu

Bude to celkem okolo 5500 km za volantem během 14 dní. Nic snadného, ale protože jsem vášnivý řidič, tak to snad bude i zábava. Navíc tam bude rozptýlení ve formě trajektu, dovolené v Alpách a spousta dalších věcí, které mi cestu rozkouskují.

Dodatek: Po uložení zjišťuji, že to funguje:-). Takže nejsem asi zase takové poleno:-). Sakryš, tady něco smrdí...co to asi bude, že by samochvála:-). Dííííky Radku!

Třídní sraz

Kdo z vás se už snažil dát dohromady větší počet lidiček na jednom místě, tak ví, že to není žádná legrace. Chce to hlavně vytrvat a nenechat se vyvést z míry. A protože tu mám spousty volného času a přístup na internet, tak není nic jednoduššího, než se o to pokusit.

Když jsem ještě chodil na základku, tak jsme tam moc dobrou partu neměli...ale s příchodem na střední se to dost změnilo! Asi jsem měl kliku, protože jsem narazil na spoustu fajn lidiček a taky na pana třídního, který na nás sice šel tvrdě, ale byl to jediný způsob, jak nám dostat něco do hlavy:-). Navíc jsme se s ním i podívali po světě, takže fakt super.

Od naší matury uplynulo právě teď 5 let. A protože jsou taková hezká kulatá data oblíbená, je myšlenka třídního srazu na světě. A není lepší přílležitost, než doba mé říjnové navštěvy ČR. Hledání kontaktů na většinu kluků(jediná holka odešla 14 dní po startu výuky:-)) nebylo jednoduché, ale jak píšu, když má člověk volný čas a trpělivost, všechno se podaří. No a navíc mi dost pomohl server Spolužáci.cz, kde jsem získal spoustu emailů a i když některé nebyly správné, časem jsem se dostal k těm aktivním. Pak začaly chodit i kontakty na ICQ a skype a světe div se, už se můžu spojit s každým. Výběr místa nebyl ze začátku snadný. Protože každý měl jinou představu, ale já se na to připravil. Každému se sice nikdy nezavděčíte, ale o to mě to těší víc, že ve chvíli, kdy připravuji finální verzi a začínám s výběrem zálohy, tak se k tomu všichni začínají stavět jako chlapi:-)!

Podle toho, co jsem za tu spoustu emailů vypozoroval, tak se tahle třída vážně povedla. Spousta z nás cestuje po světě, podniká, dokončuje školu, staví, no prostě jeden originál vedle druhého a to je doba od ukončení školní docházky velmi krátká. Dnešní svět zkrátka neklade takové překážky, když jen trochu chcete!! Už sice vím, že se nesejdeme v plném počtu(jeden bohužel musí být v náročné práci), ale i tak to snad většině výjde.

No a pro vás všechny, co se připravujete organizovat sešlost většího počtu kamarádů(je nás ke třiceti:-)), tak mám radu. Obrňte se trpělivostí, začněte včas a dostatečně dlouho dopředu a nikdy neplaťte nic sám a až potom vybírejte peníze...

Letí to

Aby jste si zase ráno mohli při kávičce počíst, tak tu ještě dnes večer něco nadatluju:-).

Je 17. června a já oslavuji další uplynulý měsíc v zahraničí...celkem už čtvrtý. Pořád jsem takový pracant v plenkách:-). Angličina je lepší a lepší, ale ještě to dá hromadu práce. No a dá se říct, že se pořád rozkoukávám a hledám se. Jinak se tu máme skvěle...3x týdně naše domácí fitko, 2x týdně perfektní a profesionální masáže od Radky, skoro každý víkend někam cestujeme a poznáváme nová místa...budu se opakovat, ale cestu do zahraničí můžu každému jen doporučit. Hromada zkušeností, jazyky, cestování a v neposlední řadě i kačky = splněné sny!! A i přes to, že se v poslední době nevyvíjí kurz euro - koruna dobře, tak mě to moc netrápí, protože tady to přeci není jen o penězích, i když jsou důležité.

No ale teď jsem chtěl psát o něčem jiném. Čas kvapí, léto uteče jako voda a přiblíží se datum mojí návštěvy. Proto bych touto formou chtěl informovat všechny, že se v Čechách ukážu od 29. 9. do 10.10. Celkem budu mít dovču na 14 dní, ale protože mě čeká cesta autem a z toho vyplývá i trajektem, tak to chvilku potrvá, než se k vám dostanu. Je to celkem 1850km. Autí beru proto, že nutná technická, změnit kola a také odvést a přivést spoustu věcí. Navíc budu mít společnost, protože jsem za mnou přiletí můj velmi dobrý kamarád Martin a na zpět se sveze se mnou autem. Tak jak se těšíš na houpání na trajektu, chlape:-)?

Program mám už teď nabitý k prasknutí a o to je to složitější, že budu mít jen jeden víkend. Takže do něj se mi musí vejít sraz po 5 letech ze střední(so 4.10. večer), který tu dávám dohromady, rodinná akce(ne 5.10. odpoledne), na kterou bych chtěl touto cestou všechny pozvat a taky sraz s naší Hvozdnickou partou(pá 3.10. večer). K tomu bude spousta kafíček, cesta do Ostravy, nákupy a tak dále a rozhodně si to chci užít, takže chci ještě tři dny strávit v Alpách.

Už dopředu se všem omlouvám. Je dost možné, že se s některými z vás nestihnu vidět, ale doufám, že pro to budete mít pochopení a nebude se na mě zlobit. Není to jednoduché, vybrat s kým a kam...a má to být hlavně DOVOLENÁ!!

Takže si všichni poznačte datum a já zase dám vědět, až se termín přiblíží, aby mi někdo z vás, co se chceme vidět někam neutekl:-)

Názory se mění

Není tomu tak dávno, co jsem ještě v našem společném blogu s Miškou psal zajímavý článek, jehož myšlenka mě neopustila, ale tak trochu se schovala do ústraní vlivem událostí posledních měsíců. Story se jmenovalo "Evropská vuelta" a psal jsem v něm o nápadu - objed Evropu během půl roku na kole. Asi 15000km od jara do podzimu. Ten nápad mám stále v hlavě, ale člověk časem, i po rozmluvách se zkušenějšími(co už něco podobného jeli), příjde na podstatné mínusy, které z toho plynou. A i když rád jezdím na kole a nějakých těch "pár" tisíc km mám za sebou, tak chci poslední dobou od cestování víc.

Umět se rychle přesunout, za den najet stovky kilometrů, nebýt po celém dni na pokraji sil, přesto si užívat krásu jednostopého cestování a zažít nějaké to dobrodružství, nejlépe s partou podobných nadšenců, které jsem už zřejmě našel. Tak to je moje představa.

Nicméně všechno záleží na tom, co je až na posledním místě - a to jsou finance! Pořízení stroje není zdaleka levnou záležitostí a to k tomu musím ještě připočítat výbavu. Protože na pořádné cestování musíte mít doplňky ve formě kufrů, padáků a dalších krytů a vychytávek. Silničkář ze mě totiž na 100% nebude. Ještě že už mám řidičák... dělal jsem ho třikrát, protože naše vyhláška se měnila rok od roku. Takže nejdřív na malou motorku, pak do 350 objemu a nakonec před třemi lety na neomezeně:-).

Jeden článek už jsem na tohle téma napsal, ale teď nepíšu jenom o stroji, ale o plánu. V současné době se mi hodně líbí BMW F 800 GS(viz. foto na začátku a galerie), ale je to novinka a bude drahá. Takže se uvidí:-)!

No a plán...takový tajný plán, který už ale spousta z vás zná je, že... Na jaře příštího roku pořídit mašinku, vzít si ji sem a tady se vyjezdit(samozřejmě na jaře už nějaká první cesta za dobrodružstvím s partou). No a pak se zdržet ještě do příštího jara, našetřit kačky, vrátit se do Čech s věcmi a někde pár měsíců cestovat. S Radkem se shodujeme na tom, že nejkrásnější místa jsou ta nejvíc zapomenutá, takže Balkán, Ukrajina, a dál na východ. Jídlo a ubytko za babku a nádherná příroda nikým nedotčená. No a pak se na podzim zase přesunout někam do zahraničí za prací. Spousta lidiček mě inspirovala, viděl jsem hromadu fotek a proto mě začala lákat Skandinávie. Další varianta je Austrálie, ale je to kapku z ruky:-). A navíc mi teta ze Zélandu píše o nějakých hadech a obřích pavoucích, které tam mají třeba i na zahradě(ne na NZ, ale v Austrálii). No a dostat motorku na tenhle kontinent, to bych se asi nedoplatil. Takže to je ve hvězdách. Ono vlastně všechno co jsem napsal je ve hvězdách. Ale je to můj sen a všichni určitě znáte moje heslo, které mám na začátku blogu!! Tak mi držte palce, díky!!

Adam a Eva

Vážení a milí přátelé. Jak tak poslední dobou listuji na internetu, tak zjišťuji, že pro komunikaci s kamarády a rodinou, nebo pro publikaci názorů, stále více lidí využívá svoje internetové stránky. I když nutno podotknout, že to většině nevydrží déle jak dva roky. Na všech stránkách které jsem otevřel a které byly rozjeté se to zastavilo okolo uplynutí doby dvou let:-). To je zvláštní, že to je většinou i doba odjezdu cizinců ze zahraničí zpět na rodnou hroudu. No ale...

Kde to všechno začalo, neb i já jsem aktivní blogista a pisatel všemožných hemzů, které mají k inteligenci daleko:-):-). K založení svých stránek nás inspirovali a taky trochu přemluvili Radoshaci. A bůh jim žehnej!! Opravdu není lepšího způsobu, jak s vámi všemi na dálku komunikovat. Jednoduše to napíšu jednou, vložím fotky a nemusím psát dvacet emailů!! Paráda...První společný blog s Miškou(Mišáci), který vzniknul v půlce března, už sice neexistuje, ale plynule na něj navázal blog můj(Atomyx). Jenže jak jsem tak pátral po datumech vzniku, tak Radoshaci jsou vlastně takoví prapředci náš všech. Protože našim blogem se inspiroval můj kamarád Martin(Leptákovi), od něj (ale to už jen hádám, takže mě opravte, jestli to není pravda) se inspirovala jejich kamarádka Elíí a od ní další a další... Markee. No a máme tady takovou malou Noemovu archu lidiček, kteří se nebojí publikovat svoje názory a svoji osobnost volně na internetu. Jen tak dál!! Ať zavaříme klávesnice na největší možnou mez, protože každý z nás je originál a nikdo nechce zemřít jako kopie!! Pojďme, pokračujme, blogujme a nenechme se zastavit!

Air show

A jako obvykle jsme o víkendu někam vyrazili...ranní posilovací rozcvička a do toho zvonění telefonu. Slavek volá...buď připraven na vše, nebudeš překvapený(to už bylo v minulém článku). A tak jsem si vzpomněl na dvě slova mého polského kolegy: "Neodbíraj telefony". A zvlášť po včerejšku jsem se jim na to mohl vykašlat. Když vám zavolají v neděli 45 minut před otevírací dobou a vy máte naplánovaný program, tak se ani nic jiného dělat nedá, než na to nereagovat.

Oběd, pobalit věci a vyrazit...kam? Do Clifdenu na Air show(letecký den). Je to asi 90km od Galway po západním pobřeží. Ještě malá zastávka v tescu, abychom zjistili, že obchod, do kterého jsme chtěli má zavřeno a můžeme vyrazit směrem k eroplánům:-). Počasí je báječné...v Galway pod mrakem a cestou sprcha, ale jakmile jsme se přiblížili k našemu cíli - azůro!! Vítr foukal jen trochu a nádherné počasí nás už neopustilo.


Protože máme čas, tak se ještě stavujeme na menší tůru v okolí Connemara national park. Jdeme po Western way do sedla, odkud je nádherný výhled na obě strany! Nikde ani živáčka, turistika tu opravdu není tolik rozšířená. Na druhou stranu by se tu skoro na všechny kopce dalo bez problémů s dobrou výbavou dostat. Už se na nějaký takový výlez připravuju, tak doufám, že v tom nezůstanu sám...co:-)? Jen tak mimo cestu, ke strmému vrcholu:-). Všechny ty hory a vršky, co uvidíte na fotkách, vypadají jako Tatry, nebo Alpy. Nenechte se ale zmást. Ty vršky co uvidíte na fotkách nesahají ani do 1000 m.n.m. Nejvyšší hora Irska měří asi 1036 m.n.m. a my se ji brzy chystáme pokořit. Jinak se žádná nedostane přes tisíc. Tak to byl první program.

Dorazili jsme do Clifdenu a cedule nás vedly ven z města...ona to sice byla letecká show Clifden, ale odehrávala se asi 15km po pobřeží. Nutno dodat, že na nádherném místě. Výběžku (poloostrově) do oceánu. Všude okolo se střídaly písčité pláže a malé skály. Prostě paráda!! Shodli jsme se na tom, že sem brzy vyrazíme na koupačku...lepší místo jsem já osobně u moře ještě neviděl. A taky už snad nebudem muset platit 20 éček za vstup na parkoviště s autem. To bylo zřejmě jenom kvůli show. Na prostranství se nacházelo spousta občerstvení, stan, kde ukazovali zbraně, dva obrněné transportéry a dvě helikoptéry(jedna na vyhlídkové lety) a do toho nám hrála irská vojenská policie na ... jak se tomu říká??? Hrají na to hlavně Skoti...no kdyby jste mě zabili, tak si nevzpomenu:-). Celkem jsme za ty dvě hodiny viděli tři samostatná letadla, jednu skupinku(která udělala tam a zpět a byla pryč:-)) a dvě helikoptéry. Celkem vzato jsme měli lepší zážitky z okolní přírody, než ze samotné akce. Ale vo vo votom to je, ne:-)? A tady je k tomu pár FOTEK.

Do dnes si pamatuju, jak jsem jako malý kluk jezdil s našima na hradecké vojenské letiške, kde se každý rok konal CIAF(teď je v Brně, ale u nás byl lepší). Všude desetitisíce lidí, doprovodný program, jednotlivci i skupiny, proudová i vrtulová letadla...dvoudenní akce, která měla hlavní program v sobotu a která trvala od rána až tak do pěti. Tak dlouho trvalo, než se většina účastníků vystřídala...byla to bomba! S dneškem bych to nesrovnával, ale jen pokud jde o letadla.

No a protože mě zítra zase čeká pracovní týden, tak k tomu připojuji ještě něco, co náš všechny na tom kulatém světě vystihuje:

Když Bůh stvořil svět, nechal si nastoupit všechny tvory. A každému z nich určil jak bude probíhat jeho život.

K oslu promluvil takto: "Ty, osle budeš od soumraku do úsvitu tahat těžké náklady na svých zádech. Budeš jíst trávu a budeš hloupý. Budeš žít padesát let." Osel odpověděl: "Stvořiteli, žít takhle padesát let to je moc. Nedávej mi víc než dvacet let." A bůh pravil: "Ať se stane!"

Psovi řekl: "Ty jsi pes. Budeš hlídat lidská obydlí, dělat člověku přítele. Budeš jíst, co zbyde po člověku a budeš žít třicet let." Psovi se to zdálo moc let a usmlouval to na patnáct. Tak se stalo.

K opici pravil: "Ty jsi opice. Budeš se houpat a skákat ze stromu na strom. Budeš směšná a budeš žít dvacet let. Opice uprosila Boha, aby měla takového života jen deset let. I stalo se tak.

K člověku Bůh pronesl: "Ty jsi muž, jediná myslící bytost na zemi, která bude ovládat jiné bytosti. Budeš zemi vládnout a žít dvacet let." A muž povídá: "Pane Bože, dvacet let je málo! Dej mi těch třicet let, co nechtěl osel, těch patnáct pro psa a deset let od opice. A Bůh tak učinil. A proto žije chlap dvacet let jako muž, třicet let pracuje od rána do večera tahá náklady jako osel, pak patnáct let hlídá vlastní dům jako pes a dojídá, co zbyde a nakonec dělá šaška vnoučatům, jako opice."

A ještě přídavek

Po každém letu vyplňují piloti formulář, který se jmenuje Grip, neboli stránka. A tam napíšou všechny technické problémy a závady na letadle, které zpozorovali během letu a které je potřeba opravit. A mechanici si to přečtou, zjednají nápravu a pak do formuláře napíšou co a jak bylo opraveno. Mají zcela zvláštní humor. Letecká spolecnost Quantas vydala knihu, ve které nejlepší chuťovky zveřejnila. Je tam vždy zapsán problém a řešení.

Zapsaný problém: levá vnitřní pneumatika skoro potřebuje vyměnit.
Machanikova poznámka: levá vnitřní pneumatika byla skoro vyměněna.

Problém: zkušební let byl O.K., ale automatické přistávání bylo velice drsné.
Mechanikova poznámka: automatické přistávání na tomto letadle není nainstalováno.

Poznámka: něco je uvolněno v pilotní kabině.
Mechanik: něco bylo utaženo v pilotní kabině.

Poznámka pilota: mrtvý brouci na předním skle.
Mechanik dopsal: byli objednáni živý brouci.

Poznámka: autopilot v poloze "držet výšku" nechá letadlo klesat 60m za minutu.
Mechanik: tento problém si nemohu předvést na zemi.

Zapsaný problém: Hlasitost DME je na neuvěřitelné síle.
Mechanik dopsal: hlasitost DME byla nastavena na uvěřitelnou sílu.

Zapsaný problém: Třecí zámky způsobují, že se škrtící páčka zastaví.
Mechanik dopsal: proto tam také jsou.

Zapsaný problém: Podezření na prasklé sklo.
Mechanik: podezření je správné.

Zapsaný problém: Motor císlo 3 chybí!
Mechanik: po krátkém hledání byl motor nalezen na pravém křídle.

Zapsaný problém: Letadlo se za letu chová legračně.
Mechanik: letadlo bylo varováno, aby se polepšilo a létalo vážně.

Zapsaný problém: Cílový radar pobroukává.
Mechanik: cílový radar byl přeprogramován přidáním písničkových textů.

Zapsaný problém: Myš v pilotní kabině.
Mechanik: byla namontována kočka.

Zapsaný problém: Zpod přístrojové desky se ozývají zvuky. Jsou to zvuky jako by trpaslík bouchal na něco kladívkem.
Mechanik: trpaslíkovi bylo odebráno kladívko.

Co vás nezabije...

...to vás posílí! Aneb jak si zaručeně zkazit víkend:-). To jsem napsal trochu s nadsázkou, ale znám spoustu lidí, které by moje dnešní situace vyvedla z míry. Buď připraven na všechno, nebudeš překvapený.

Stačí aby můj telefon udělal cink, cink a už vím, kolik uhodilo. Takže se dnešní volná sobota proměnila ve stresující pracovní den. Naštěstí jenom na 4 hodiny odpoledne a večer, protože na Slávkovo přání, přijít do centra už ve dvě, jsem jasně odpověděl NE! A to taky proto, že jsem zrovna seděl s Radkem v trucku na cestě do Athlone. Honil jsem se jako bába na koštěti a dorazil do centra ve čtyři a pět minut. Vystřídal jsem Oskara, který už v shopinu dělat nebude(já to říkal) a začal si užívat poslední dvě akční hodiny, než zavřou obchody. Legrace tam tedy byla, zvlášť když nám holky z jednoho stánku s kosmetikou vylili na podlahu kýbl nějakého olejíčku...no a dostaňte olej z podlahy. Nakonec jsme to místo zabarikádovali a já šel vyčistit centrum. Za půl hoďky naší nečinosti, se shopin proměnil ve skládku odpadů. Irská prasátka opět nezklamala:-). A co jsem celou tu dobu dělal? No usmíval se!! Protože dobrá nálada nevyřeší vaše problémy, ale nasere tolik lidí, že stojí za to, si ji udržet. A to i přes to, že jsem se honil kvůli tomu, že Oskárek si v jednu odpoledne vzpomněl, že mu asi není dobře a potřeboval by vystřídat. Tohle vědět, tak jim řeknu .... no prostě ne:-). Na začátku když jsem makal za Konráda jsem po týdnu onemocněl, oddělal si koleno, že jsem musel chodit s obvazem a přesto s ním nešlo hnout a dost to bolelo... při mém příchodu se na mě Oskar usmíval a na odchodu nasadil big sluchátka a odkráčel. Na příště jim ... :-). Mě to ale z míry nevyvede a mám před sebou ještě jeden volný den. Navíc jsem dostal zase spousty jídla, našel prachy a ještě v pracovní době stihnul nákup v supermarketu...co víc si přát:-).

No a na závěr připojuji něco, co mě dnes ráno hodně pobavilo...

Nejkurióznejší rozhovory mezi dispečery a piloty. Jedná se o opravdové záznamy.

Věž: "Abysme zabránili hluku, uhněte prosím o 45 stupňů doprava."
Pilot: "Co můžeme dělat za hluk ve 35000 stopách?"
Věž: "Takovej rachot, jako když vaše 707 narazí do 727 před vámi."

Věž: "Jste Airbus 320, nebo 340?
Pilot: "Samozřejmě, že Airbus 340".
Věž: " V tom případě buďte tak laskav a zapněte před startem taky ty dva další motory."

Pilot: "Dobré ráno Bratislavo"
Věž: "Dobré ráno, pro informaci, tady je Vídeň"
Pilot: " Chystáme se na přistání Bratislavo."
Věž: "Tady je opravdu Vídeň"
Pilot: " Vídeň?"
Věž: "Ano Vídeň!"
Pilot: "Ale proč? My jsme chtěli do Bratislavy."
Věž: "OK, tak prestaňte přistávat a zahněte doleva."

Věž ironicky k pilotovi, který právě obzvlášť tvrdě přistál:
"No jo, přistání nemusí být žádný tajemství, pasažéři můžou klidně vědět, že už jsou dole."
Pilot: "To nevadí, oni stejně vždycky tleskaj."

Pilot společnosti Alitalia, kterému vyřadil blesk z provozu půlku kokpitu:
" Skoro všechno nám vypadlo, nic už nefunguje, ani výškoměr už nic neukazuje........"
Po pěti minutách nadávání se ozve pilot jiného letadla: "Drž už hubu a zemři jako chlap!"

Pilot: "Máme málo paliva. Okamžite žádáme další instrukce.
Věž: "Jaká je vaše pozice? Nemáme vás na radaru."
Pilot: "Stojíme na dráze 2 čekáme už večnost na cisternu."

Věž: "Po přistání prosím na Taxiway Alpha 7, Alpha 5, Whiskey 2, Delta 1 a Oskar 2"
Pilot: "Kde to je? My se tady přeci nevyznáme!"
Věž: "Nic si z toho nedělejte, já jsem tady taky teprve druhý den."

Pilot: "Žádáme o povolení ke startu."
Věž: "Sorry, ale nemáme váš letový plán, kam letíte?"
Pilot: "Do Salzburgu, jako každý pondělí"
Věž: "Dneska je úterý"
Pilot: "To je super, tak to máme dnes volno."

Pilot: "Copak tady není žádný Follow-me-auto?"
Věž: "Negativ, koukejte se dostat na Gate sám!"

Věž: "Vaše výška a pozice?"
Pilot: "Měřím 180 a sedím vepředu vlevo".

Věž: "Máte dostatek paliva, nebo ne?"
Pilot: "Ano"
Věž: "Ano co?".
Pilot: "Ano pane".

Věž: "Oznamte nám očekávaný čas příletu."
Pilot: "Úterý by se mi docela hodilo."

Pro všechny

Protože se mě na to poslední dobou hodně přátel a lidiček ptá formou emailu, nebo i komentářů k mému blogu, musím uvést věci na pravou míru. V současné době už nejsme s Miškou spolu. Nic to nemění na tom, že jsme zůstali přáteli. Celý společný rok, kdy jsme cestovali, poznávali nová místa, dvakrát se stěhovali:-) a měli dokonce pejska nám zůstane ve vzpomínkách. Oběma nám to přineslo řadu zkušeností do dalšího života a oběma nám to ukázalo svoje cesty. Které teď jsou pro každého z nás bohužel jiné. Oba dva pracujeme už jinde a pokud můžu mluvit za sebe, tak moje životní cíle se v poslední době hodně změnili. U mě už to bude takřka tradice...:-). Takže nezbývá než si říci společné "ahoj" a pokračovat dál, protože všechno zlé je vždycky pro něco dobré. A dřív nebo později, si to každý z nás uvědomí. Moje dlouholeté zkušenosti to jen potvrzují.

Bezpečnost práce

Kolikrát doma můžete vidět, jak se po půlce silnice roztáhne bagr, nebo si kluci z dopravního podniku začnou opravovat uprostřed křižovatky trolejové vedení a nikde žádná značka. Uklízečka před vámi v obchoďáku vytře půlku podlahy a pokud se pořádně nedíváte pod nohy, tak si toho nevšimnete a jedete...při nejlepším to odnesete jenom žuchnutím na zem a jízdou po zadku. Kdyby se nám něco podobného stalo tady, tak je to na nás!! Pokud nedáme dostatečný počet žlutých výstražných značek podle velikosti prostoru, který jsme pokryli vodou, tak je průšvih....tedy může být! Kdyby se někdo zranil. A tak je to ve všem tady. Dokonale, perfektně a někdy až přehnaně značeno. Samotná výstraha zabere při manipulaci snad víc času, než práce:-). Ale podle mě je to lepší. Všeho si včas všimnete, i když to někdy komplikuje život a vaši práci. A navíc, nikdo nechce platit postiženému zdravotní výlohy sám! Obrázky které dávám k tomuto článku jsem samozřejmě nefotil já a ani nejsou z Irska, ale mě pobavily:-)

Jak se pozná...

Ten kdo roste pro šibenici...

ZÁŘI - je zádumčivý
ŘÍJEN - je zádumčivý
LISTOPAD - přinesl do školy sirky
PROSINEC - je zádumčivý
LEDEN - prinesl do školy benzín
ÚNOR - je zádumčivý
Nabádá Kuncovou, aby zítra nešla do školy.
Další stránky třídní knihy jsou již bohužel ohořelé :-)

Lidumil...

Byl jsem hrabě a vlastnil jsem veliké panství. Ale chudoba mých poddaných mně tak dojímala, že jsem jim pomáhal robotovat na svých polích. Tím jsem zanedbal své vrchnostenské povinnosti a brzy jsem se topil v dluzích. Soused, také feudál, skoupil směnky a přivedl mě na buben. Víc než krejcar mi nedávejte, nechci se vrátit mezi tu bohatou pakáž.


Správce sítě...
Tříděný odpad...
A dobře nastavený počítač...

Pořád se něco děje

Dnes se ke mě dostalo spousta novinek, které mě potěšili...protože žít jinde neznamená zapomínat na lidičky doma.

Takže zpráva dne...! Moje "švagrová" se dostala na lékařskou fakultu do Prahy! Gratulace letí jako vítr do Čech. Jaká asi bude oslava? Že bychom tu měli novou Vendulku utěšitelku...:-)? A kdepak je Štěpánek(brácha)? Ten má před sebou poslední rok na pardubické univerzitě a za rok bude mít na čele vytetováno Ing... už tam má Bc, ale to má napsané jen neviditelným inkoustem, což je nápadné:-). Takže vzhůru do školních lavic a zasedaček, hlavu ponořit do skript a můžeme se šrotit. I já bych děsně rád, věřte mi... Jenže se mi fakt nechce:-). Jednou jsem to zkusil, ale nepadli jsme si do oka. Byla to taková známost na jednu noc:-). A radši budu stokrát pracovat, než bych se vrátil do školy. Zkrátka někdo ta černá ovečka v rodině být musí:-):-). A lepší heslo na závěr bych těžko vymyslel:-)

Vote NO!!

Protože jinak jste v pr.... :-). Tak to s trochou nadsázky hlásily místní bilboardy už několik týdnů. Včera naši Irští spoluobčané potopili Lisabonskou smlouvu! Dalo se to očekávat. První pokus s Euroústavou nevyšel a ani druhý se nezdařil. Fucking European Union řekli jasně a taky to udělali. Sám nevím, co je lepší...jestli celek, nebo každý zvlášť za sebe. Ale v Evropě je tolik různých národů, z různou historií a zvyky, že sjednotit je asi nikdo nedokáže. Není to otázka kterou bych se tu nějak výrazně zabýval, ale když to kolem sebe vidíte, tak se nad tím alespoň musíte zamyslet...jsem zvědavý, jestli si politici taky zaplatili odstraňování letáků a plakátů...:-). Jestli ne, tak to tu bude vypadat jako na skládce, až jednou zaduje pořádný severák:-)!

No a jinak víkend startuje a pohoda taktéž!! Takže zbývá ta nejtěžší věc...vymyslet, co podnikneme:-).

Salón republiky

Asi před měsícem jsem napsal článek o Ostravě, která se na necelý rok stala mým domovem. A určitě patří do skupiny míst(teda alespoň její okolí) ze kterých si jednou budu vybírat...Ne že by se mi doma nelíbilo, ale znáte to...život potřebuje pořád nové podněty. A život je změna! Tak žijme na plno!

Sice nemůžu napsat, že jsem v HK přímo vyrostl, protože naši mají baráček asi 4km od něj. Ale to je hróóóózně blízko a od svých 15 let, kdy jsem nastoupil na střední(viz foto), jsem v něm byl pečenej, vařenej...a někdy i smaženej:-). Většina mých přátel pochází z města, protože jsem se dostal mezi lidi, až teprve příchodem na střední. A tam to všechno začalo...ještě do dnes si pamatuju, jak to pro mě bylo veliké město...a dnes? Z jednoho konce na druhý prolezlé křížem krážem:-). Ale teď jsem to nemyslel z pohledu lihových flámů po městě:-). Nemám to rád a rozhodně nepatřím mezi lidi, co se zlijou každý volný víkend...já jen každý druhý:-):-).

No ale chtěl jsem napsat něco o městě, že:-)? Na historii mě nikdy moc neužilo, i když jsem si před napsáním tohoto článku prostudoval některé historické události, tak jich sem moc psát nebudu. Snad jen to nejdůležitější, co tomuhle městu vtisklo nezaměnitelnou tvář. Když se podíváte na fotky, které připojím na závěr, tak si můžete všimnout velké podobnosti tvarů a barev budov. Architekti Kotěra a Gočár vtiskli městu nezaměnitelnou tvář, kterou jsem v žádném jiném neviděl. A že jsem byl už skoro ve všech velkých městech ČR.

První urbanisticky řešené město...poslední dobou jsem už nadával, že není kde zaparkovat, že je hustý provoz a tak dále. Ale stačilo jednou vyjet do Prahy, nebo Brna, nebo se přestěhovat do Ostravy a rázem jsem HK zpět miloval. Genialita dvou perfektně navržených okruhů dopravy(vnitřní - okolo centra a vnější) je úžasná. Už to není co bývalo, ale jak píšu, pořád se dá HK i ve špičce dobře projet. Zkuste si to jinde:-).

Rozlohou není velké a protože je všude spousta parků a volných prostranství, tak to(až na centrum a průmyslovou zónu) nikdy nepůsobí přeplácaně. Navíc je to placka:-). Jediné vyvýšené místo je na Novém hradci, který je na kopci a při hezkém počasí, je tam nádherný výhled na město a na Krkonoše. Zkrátka kdo chce, najde si v něm vždycky to dobré a nebude vidět jen ty negativa! Sice nemám přehled, jak v HK a okolí pokračují nové stavby, ale nutno dodat, že některé už byly potřeba. Třeba autobusové nádraží...desítky let se čekalo...sice to sebralo stovky miliónů(stejně jako rekonstrukce pivovaru na krajský úřad), ale snad už konečně bude všechno s dopravou v pohodě!

Vám všem kteří žijete v HK(a že je vás většina, co znám), tak asi tenhle článek moc nedá. Ale ostatním určitě ano a já ho napsal především proto, protože si rád zavzpomínám a tohle je dobrý způsob...alespoň mě se líbí:-). Na závěr slíbené OBRÁZKY města.

Když se řekne...

No to sem to dlouho nevydržel...:-). Ale když si pročítám zpětně blog, tak jsem valil každý den průměrně dva články. A teď už dva dny nic...včera jen ty fotky. Takže to nakonec byla menší pauza.

Chodíte někdy v Čechách do shopping centra? Určitě ano, o tom nepochybuji...a taky tam vždycky vidíte tu naši ochranku s vysílačkami...? Budí u vás respekt, nebo úsměv? Těžko říct, co dělají celý den...Tady si to můžete říct také, ale oni se narozdíl od nás s nikým nemazlí. Většinu dne prochodí stejně jako my, ale cokoliv je potřeba, tak zařizují oni, nebo někdy i my...:-). Ochranka je v shopinu nejen kvůli bezpečnosti, ale řeší i problémy s čímkoliv...s lidmi, s věcmi a tak dále. Tak například dnes...Jeden vždy sedí na kameře v kanclu a dává zprávy ostatním. Střídají se, ale nejvíc času tam stráví Edward a Lukasz. Protože jsou hlavní... To že někdo sedí tam kde nemá, nebo si kope míčem, nebo běhá, to už není nic zvláštního. Ale když kluci v shopinu nahánějí psa to je psina(doslova). A dneska dostal Martin za úkol, aby z shopinu dostal pryč holuba, který tam vletěl přede dvěma dny...marná snaha, nepovedlo se. Drobil rohlík k východu, ale holoubek se už rozmslal v restauraci. Nic z toho nebylo a já to ještě musel uklízet. "Fucking pigeon" ozývalo se dnes ve vysílačce skoro celý den(souhlasím). No a aby toho dnes nebylo málo, tak se nám večer na toaletě "rozsvítila" Olivia:-). Naše zástupkyně managera nám s Edwardem pomáhala najít příčinu kouře na dámských toaletách. Až ho nakonec vyprodukovala sama:-). Jeden z fukarů(na ruce) se porouchal a když přiblížila ruku, tak ...zkrat, jiskra, plamen...naštěstí to jen přeskočilo na kovový koš. Ale s ní to pěkně zamávalo. Nedivím se, byl to pořádný výboj. Všechno jsme uzavřeli, odpojili a zavolali technika.

Náročný den, ale dnes měli děti volno, protože v irských školách byly volební urny, takže se to dalo čekat. Kdyby to takhle bylo u nás, co dětska:-)? Od víkendu mě dělí už jen posledních pět hodin práce zítra. Copak asi zase podnikneme...možná se budem jen tak válet:-). Ale to bychom nebyli my...Tak pa pááááá:-)

Fotky

Jak jsem slíbil, tak činím:-). Tady je pár FOTEK z posledních dní, ale mě na nich nenajdete. Pokaždé stojím za objektivem. Zřejmě tu máme stávku rybářů, ale nazdá se, že by to bylo kvůli letící ceně nafty...

A ještě poznámka. Zjistil jsem, že při lepším rozlišení a větším monitoru se můj obrázek vesmíru na hlavicče stránky zobrazuje useknutý. Lepší už to nebude:-). Tedy šlo by to, ale ti co mají notebook by to zase měli příliš velké, takže to nechávám tak. Toť vše:-).

Nahoru a dolu

Takhle bych asi charakterizoval uplynulý den. V tomhle článku si moc srandy neužijete, protože na to za a) nemám náladu, za b) nemám na to náladu a za c) na to dnes opravdu nemám náladu! Radka to před chvílí perfektně komentovala...dnes byly asi nějaké sluneční erupce:-)! Počasí nádherné, ale jako by to nemělo vliv na náladu. Chvilku pohoda a chvilku zase depka... A vrcholem všeho byl večer... co bylo v práci není důležité, ale po návratu domů, kdy jsem zapnul svoje jediné spojení z domovem(počítač) jsem zjistil něco, co mě hodně překvapilo, naštvalo a v neposlední řadě taky dost rozesmutnělo!

Vám všem, kterým se líbil náš blog Mišáci, vám všem ,kteří jste si ho dali do odkazů, vám všem chci vzkázat, že blog byl smazán. A to ne mnou, natož po poradě se mnou! Takže alespoň já se vám tímto způsobem omlouvám. Něco přes 70 článků(z většiny mých) je v tahu a to doslova! Občas jsem v nich listoval, protože jsem v nich před několika měsíci popisoval(i) první zážitky z ostrova. Jak se zrodil nápad, cesta, první krůčky, první práce a tak dále. I jeho úprava zabrala spoustu času...a teď? Všechno je pryč a já nemám slov! Víc vám dnes nenapíšu a vyhlašuju několik dní smutku:-). Jednak nemám teď moc inspiraci a taky mě to hodně mrzí a musím si toho dost srovnat v hlavě... Takže se mějte a budu se těšit, že mi budete stále držet palce i na tomto blogu.

P.S. zítra jsem ještě přihodím pár fotek z posledních dní, ale jinak opravdu vyhlašuju na pár dní článkové prázdniny, ať si odemě odfrknete:-).

Profesionálka

A teď se to určitě netýká toho, co si někteří z vás představují:-):-). Především v tom nefiguruje žádný podnik pochybných mravů! Který jsem ale v Irsku ještě neviděl. Protože to tu je snad zakázené, nebo co.

Řeč bude o něčem jiném. Včera jsme si s Radkem trochu huntovali tělo posilováním a protože je nutná regenerace, nabídla nám Radka svoji profesionální masáž! Šel jsem na "stůl" jako druhý v řadě...jak jinak. Přece bych nedostal přednost před manželem:-). A mohl jsem si dokonce vybrat jakou část těla chci namasírovat. Takže záda...:-). Uklidňující muzika, vonné oleje, šikovné Radčiny ruce,(spící Radek vedle na posteli:-) - protože šel brzy ráno do práce), no prostě balada! Musím říct, že spousta lidí se něco učí, chodí na kurzy, nebo se samovzdělává a i přes to nemají výsledky. Ale to není případ Radky! Je vidět, že ji ten kurz dal hodně, že ji to baví a klidně by se tím už mohla živit. Dostal jsem tedy masáž zad, potom mě podrbala na hlavě chobotnicí(to se musí vidět a zažít:-)) a k tomu navrh masáž šíje, která byla taky výborná. A dnes ráno...vůbec nic mě po posilování ani po masáži nebolí a mám skvělý pocit uvolnění! A to ještě nebylo všechno!

Protože se moje pokrývka hlavy od doby, kdy mě stříhala Miška, hodně zvětšila, poprosil jsem Radku o pomoc. Takže hned po masáži jsme se přesunuli ke mě, kde jsem si sednul na naši (už:-)) víceúčelovou lavici a mohla začít druhá fáze. I přes to, že mi to brala tím nejvyšším nástavcem, tak mám stejně pocit, že už mi na hlavě nezůstalo nic. Jo, jo, už jsou pryč doby, kdy jsem měl na hlavě husté háro:-)! Vlasy trochu prořídly...ale snad to nebude ještě dlouhou dobu nějak výrazně pokračovat:-).

No a na závěr bych vás všechny rád pozval do našeho víceúčelového domu. Možnost ubytování s veškerým sociálním zařízením, internetem, terasou a na požádání i s osobním řidičem:-). Ubytování ve dvoulůžkovém pokoji. V ceně je masážní salón s holičstvím s profesionální obsluhou a fitness centrum s kvalifikovaným trenérem:-). Součástí nabídky je pouze snídaně. Dobré podmínky pro výlety do překrásného okolí při pobřeží Atlantického oceánu. Hlavní město regionu Galway je vzdáleno 14 km. Rezervace se provádí měsíc dopředu... :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-)

Home bodybuilding

Medardova kápě čtyřicet dní kape...tady je to asi jedno, nic tu nevydrží dlouho! Hezké počasí a stejně tak i škaredé! Ale jak je v Čechách? Né že bych byl na pověry, ale když vím, že něco takového se říká, tak alespoň řeč nestojí a já mám úvod do článku:-).

Vzhledem k tomu, že jsme včera s Radkem dovezli domů posilovací lavici zakoupenou v nejmenovaném obchodě:-) a úspěšně ji složili během hodinky, tak musela následovat zatěžkávací zkouška v podobě prvního tréninku. Který proběhl dnes ráno. A na který jsem začal připravovat i podrobný plán. Vzhledem k tomu, že se mi už fitness vzdělání dostalo v podobě školícího kurzu Tonus v Praze, kterého jsem se měsíc účastnil, tak to nebyl problém. Arnold z nás asi hned tak nebude, ale pro začátek to nebylo špatné:-). Počáteční obavy z velikosti lavice, která je zřejmě kvůli ceně dimenzována na menší výšku postavy se nenaplnil a my jsme nalezli cestu jak na ni cvičit celkem pohodlně. Chce to jen fantazii:-). Nápis na jedné části konstrukce nás taky nechává chladnými. Zatím... Maximální zátěž lavice je totiž 200kg. Nicméně je to včetně naší váhy...takže až nějaké to kilo přiberem a budeme na bench press zvedat nad hlavu 100kg:-), budeme na hranici... Kdoví ale kdy to bude! V tuto chvíli oba začínáme kruhovým tréninkem pro zpevnění celého svalového tonusu. Chce to vytrvat! Protože jsme v zahraničí, kde nemáme jiné vyžití, mimo občasného cestování a vycházek po okolí, tak nám to zřejmě ale vydrží dlouho. A navíc se můžeme oba motivovat. Bude nás totiž čekat stejný problém! Ať sníme co sníme, nepřiberem:-)! A stejné to bude i se svaly, bude to chtít hodně zapracovat na jídelníčku, protože jak psal Martin "Lepták" , jídelníček tvoří 70% úspěchu. Podle mě je to ale jenom 69% úspěchu:-)!!! Takže ať nám to bejčí:-).

Go!

It´s a first test of my skills. During the last three months I got some english language experiences. I listen security radio and people in the shopping centre every day. But when I was in the centre at first day, I didn´t understand anything. It was same at the bank, shops and bureau. Now it is more better. I can respond to almost everything question from our irish and polish team in the centre. With polish guys I talk in polish language sometimes. They don´t want learn any other language with the exception English, but I want:-)! It´s a very interesting for me and It will be good for my future in Czech republic or other next country. I would like stay at this work for All Pro Services to October 08´. Because of my holiday. If I find better job in the next month, I would have to take holiday from my last work and I should not any days to my october way to home and I don´t want it! When I will be back in Ireland, I can start looking for some better work for me. At least for example driver.

By the way I can advise Ireland to all my friends for their trip or holiday. Travel by plane isn´t expensive. There is a many interesting and lovely places! Cliffs of Moher, Dingle peninsula, Connemara and Wicklow national park, Dublin and all west coast with rocks, harbours and sand beaches. There is a surfing paradise. Traveling by car can be difficult for the middle european people. You have to go on the left side of route. And be carefull! There is a rule of left hand:-). But over the first problems with your orientation, if you advance the car. It can be amazing adventure from your trip.

Please, forgive me for some mistakes. It´s my first english story. Thanks a lot a see you later

Sušák na prádlo:-)

Pomalu jsem se s Radoshaky chystal začít chodit do fitka a do bazénu, protože tělo má jít do hrobu zhuntované:-)...ale ouha! Odhad místních cen se nám nepovedl a skutečnost byla až děsivá. A i když se tu dají vydělat slušné money, tak dát za permanentku 650 euro za osobu plus 200 éček vstupní poplatek, to se nám opravdu nechtělo a nechce do teď. Co teď? Teď si dáme deli, protože se vrátila:-). A nebo Mentos... a nápad je hned tu. A taky že jo! Během cesty jsme s Radkem vymysleli, že bychom si místo permice mohli koupit nějakou malou lavici s více funkcemi. Cena je v porovnání se vstupenkou do místní zámožné smetánky ve fitness klubech o mnoho nižší a můžem začít hned. Ale...Za pár měsíců bude stěhování a všichni tu už máme takových věcí, že pojedem nejspíš jednou domů na třikrát...Teda alespoň Radoshaci:-). Že jo dětska:-)? V tom vám nepomůže ani střešní box:-). No a chceme jít do něčeho menšího, takže jak to udělat, abychom nespali někde v rohu na zemi. Vybrali jsme zlatou střední cestu. Menší lavice na Benč press a Peck deck(motýlek) a na nohy předkopávání a zakopávání nám zatím v pohodě postačí. Sada činek s celkovou váhou 50kg je do začátku tak akorát a časem se může rozšířit. Sice se tyhle domácí skládačky nedají srovnat s opravdovými stroji, ale lepší něco, než nic. A když člověk chce cvičit, tak mu postačí třeba i kláda dřeva a zmákne to! Samotná stavba naší lavice proběhla v poho. Nemáme tam žádnou kladku, jinak bychom to dělali ještě teď. A už můžem začít bejčit! Z mého pokoje je rázem ložnice, posezení s krbem a posilovna v jednom:-)! Takže tady vám ještě přidávám pár FOTEK naší RadoshLuk Gym:-).

Naplánuj si

Když se zrovna nepracuje, tak se vymýšlí, co se podnikne. A co je nejlepší...? No přeci spontální akce. Dnes to mělo vypadat - ráno vstávačka(o půl šesté - jak já to dělám:-)?), pak válečka na terase, no a okolo poledne vyrazit do města a udělat pár fotek z druhé strany Galway, pak si počkat na příliv a k tomu procházka po promenádě... A skutečnost? Ráno se nic nezměnilo, jen jsem si zacvičil a Radek mi nabídl, že dnes jede s truckem do Athlone a jestli nechci jet s ním...jasně že jo! Vždycky se rád projedu a pokecáme o všem možným. Athlone je od nás asi 100km, tak na polovině cesty do Dublinu. A i když není u moře, je v něm lodí habaděj. Mají řeku a turisticky toho hodně využívají! Ale to centrum jako vždycky hrůza pro auta(natož pro trucka)! Příště tam možná udělám krátkou procházku s focením. Takhle jsem to bral jen z kabiny, takže kvalita utrpěla. Vymotali jsme se a okolo druhé se vraceli zpět.

Cesta už pro mě není tak zajímavá, jako když jsme tu byli poprvé, protože se není na co dívat. Tak jsem sledoval auta:-). Už jsem o tom chtěl napsat dřív, ale nebylo kam to zařadit. Člověk by řekl, že se to nemůže moc lišit, ale není tomu tak. Tady jasně kraluje Toyota včele s modely Avensis a Land Cruiser. Nevím na co si v téhle zemi lidé pořizují off-road?! Na druhou stranu tu skoro vůbec nenarazíte na Citroena...nám sice jeden stojí před domem, ale ten je Radoshaků. Nesmírně příjemně mě překvapila Škoda. Zdá se, že se Irům libí. Hlavně Octavia II tu jezdí ve velkém počtu. A i na nejstarší modely Felicie tu občas narazíte. Všude samozřejmě volanty na pravo:-). Jak jinak...

Když jsme odjížděli z Athlone, tak jsem si všimnul nálepky na zadním skle vozu před námi. Značila kde bylo auto koupené. A tohle městečko od nás v tu chvíli bylo vzdáleno jen asi 20km a až jednou pojedem do Dublinu, tak se tam určitě zastavíme. Jukněte se na foto, do jakého města se chceme stavit. A proč? To vám určitě nebudu muset vysvětlovat:-).

S politiky netančím

A to ani kdyby to byla sebe hezčí poslankyně třeba za stranu "Erotika pro každého" :-):-). Néééé, nic takového, ale dnes se nám jich pár po shopinu procházelo. A bylo kvůli tomu humbuku habaděj! Samozřejmě že jsem si nové kalhoty ani boty nekoupil. Za těch deset minut, co tam strávili, si ani nevšimli, že tam nějaký Čech zametá, aby si mohl šetřit nějaký éčka do budoucna. Šli jsme před nimi a zametali aby náhodou někdo v kameře neviděl papírek na zemi...a to jsem ještě musel po příchodu pořádně vydrhnout podlahu, protože Oskar...Oskar...Oskar je zkrátka Oskar:-)! No něco jako u nás...umělé úsměvy, všude samé letáky, potřást si rukou s každým na potkání a tak dál. Volte mě...já chci být ještě u koryta a pořádně si nahrabat...všude je to stejné. Tak dlouho si jeden z pohlavářů užíval pohledu kamery, až nedával pozor a vlezl do opačné šachty eskalátoru. Což mělo za následek jeho rychlou cestu dolů...diváky to pobavilo. Jeho pokus o vtipné vycouvání z omylu se ale nepovedl, i když se jeho tajemníci, lobbisté a nevím kdo ještě, smáli až se za břicho popadali. To bylo ale asi jen ze slušnosti, nebo z řiťolezectví:-).

Vůbec nevím o jaké volby se tu jedná, ale bude to mít nějakou souvislost s Evropskou unií. Všude jsou tu nápisy VOTE NO, nebo YES. A u všeho je něco o nějaké Lisabonské smlouvě...nebude to obdoba té neschválené euro ústavy. Jen se pozměnil název...No každopádně nás se to netýká...až půjdou k urnám, tak já budu leštit podlahy:-). Alespoň budu mít klid.

Už jsem vám dlouho neukázal žádné fotečky, ale přestává být co:-). Na zítra mám pár nápadů, jak nepromrhat celý víkend, takže se o ně s vámi určo podělím. Teda pokud nepřijde tajfun, přílivová vlna, nebo tak něco!