Poledne - prší a fouká vítr
Odpoledne - zase prší a fouká vítr
K večeru - přestalo pršet, na deset minut vylezlo sluníčko a stále fouká vítr.
K večeru - přestalo pršet, na deset minut vylezlo sluníčko a stále fouká vítr.
Podle vývoje počasí v posledních týdnech mám pocit, že takhle bude začínat každý článek v mém sedmidenním deníčku. Ráno jsem si trochu pospal(do půl osmé.-))...ale to bylo jen proto, že jsem šel spát o půl druhé ráno. Stahování muziky se docela protáhlo. Ranní kontrola emailů a blogu a pak už jenom surfuju:-). Sem tam s někým pár slov po icq. O jedenácté mi volá Radek a můžu vyrazit za ním. Každou sobotu mu dělám společnost v trucku při cestě do 100km vzdálené Athlone. Scházíme se přesně na benzínce v Oranmore. A dnes si toho máme opravdu dost říct. Nevím jestli to tak vnímají i Radoshaci, ale mám pocit, že jsme spolu vyladěni na stejnou FM:-). Do Oranmoru se vracíme okolo půl třetí odpoledne a jedeme spolu domů, kde nás čeká hodinka v "posilce". Dobrý trénink - 
z jednoho cviku budu mít asi následky, ale to uvidíme zítra:-). Jenom poznámka, celý článek píšu sice v neděli večer, ale časově se den snažím popsat tak, jako kdyby právě utekl.
O páté hodině se vrací Radka z práce. Ještě jídlo a už se pomalu připravujeme na odjezd. Kam? no zdolat tu nejvyšší horu Irska. Pozval jsem je, protože si toho máme vždycky hodně co říct a taky proto, že takovou akci přeci nemůžu podniknout sám! Vyjíždíme okolo šesté a před námi je něco přes 200km autem...pohoda, slunko přeci zapadá až po desáté...:-).
Cesta utíká rychle, žádné zácpy, míjíme Limerick a vydáváme se dále na jih směrem na Killarney, které se nachází v těsné
blízkosti nejvyššího irského pohoří. Počasí nám ale po cestě nepřeje...déšť neustává! Okolo čtvrt na deset dorážíme na plánované místo. Camp, který Radek předtím našel v průvodci a protože se z Radkou báječně doplňují, tak ona ho pro změnu našla u silnice(tu ceduli:-)). Radek zařizuje ubytování a my čekáme. Naštěstí přestalo pršet, takže v klidu stavíme stany a dáváme do nich jen to nejnutnější. Chystáme se totiž ještě do hospůdky. Okolo je ale jen v místním hotelu, kde nutno dodat, typická irská atmosféra pubu dost chybí! Máme tam ale zase živou hudbu:-). Dáváme si pivko, kecáme a vracíme se do stanu okolo půlnoci:-).
Kdypak asi vstanu:-)? No v dalším článku se to dovíte:-). Tady ještě přihazuji pár FOTEK z prvního dne na výletě.
z jednoho cviku budu mít asi následky, ale to uvidíme zítra:-). Jenom poznámka, celý článek píšu sice v neděli večer, ale časově se den snažím popsat tak, jako kdyby právě utekl.O páté hodině se vrací Radka z práce. Ještě jídlo a už se pomalu připravujeme na odjezd. Kam? no zdolat tu nejvyšší horu Irska. Pozval jsem je, protože si toho máme vždycky hodně co říct a taky proto, že takovou akci přeci nemůžu podniknout sám! Vyjíždíme okolo šesté a před námi je něco přes 200km autem...pohoda, slunko přeci zapadá až po desáté...:-).
Cesta utíká rychle, žádné zácpy, míjíme Limerick a vydáváme se dále na jih směrem na Killarney, které se nachází v těsné
blízkosti nejvyššího irského pohoří. Počasí nám ale po cestě nepřeje...déšť neustává! Okolo čtvrt na deset dorážíme na plánované místo. Camp, který Radek předtím našel v průvodci a protože se z Radkou báječně doplňují, tak ona ho pro změnu našla u silnice(tu ceduli:-)). Radek zařizuje ubytování a my čekáme. Naštěstí přestalo pršet, takže v klidu stavíme stany a dáváme do nich jen to nejnutnější. Chystáme se totiž ještě do hospůdky. Okolo je ale jen v místním hotelu, kde nutno dodat, typická irská atmosféra pubu dost chybí! Máme tam ale zase živou hudbu:-). Dáváme si pivko, kecáme a vracíme se do stanu okolo půlnoci:-).Kdypak asi vstanu:-)? No v dalším článku se to dovíte:-). Tady ještě přihazuji pár FOTEK z prvního dne na výletě.
Žádné komentáře:
Okomentovat