Paintball

Po dlouhé době zkouška něčeho nového. Paradoxem však je, že jsem se sám pokoušel něco podobného domluvit. Až mě předběhli:-). Řeč je o paintballu. Military kratochvíle jejíž realističnost závisí na vašich zkušenostech, fantazii a taky fyzické kondici.

Vezmu to od konce. Proč kondička? Protože není žádná legrace přeběhnout 100m členitého terénu, v ruce mít několika kilogramovou zbraň a ještě se krýt(pokoušet se mířit) palbou. Pochopitelně můžete zaujmout statickou defenzivní strategii a někde se zakopat. Pokud ale zůstanete sám, tak si vás nakonec podají. Chce to nebýt moc aktivní, ale zase ne málo. Idelání možnost pro pokročilé bude zřejmě rádio. Domluva na hřišti totiž moc nefungovala, a pokud by si člověk mohl říci o krycí palbu, přemístil by se snadno až k protivníkovi. Ale to už spadá spíše do kolonky - fantazie a pojetí hry. Což je na každém. Čím více krát půjdete do hry, tím více budete úspěšnější a jistější. Zásah kuličkou není smrtelný, ale pocítíte ho, takže se dá celkem realisticky představit, jak se může cítit skutečný voják v zákopu, když se chce rozhlédnout. Vás to jen zabolí, ale jeho... mno na pochopení a částečné vžití do této situace paintball hravě postačí.

Mohu vřele doporučit každému, kdo ještě neměl to potěšení. Na začátku mírná nervozita, ale pak už kropíte protivníka salbou kuliček a náramě si to užíváte:-)!

FOTOS

Nato Days 10´

Nebo chcete-li dny Nato probíhaly již po desáté v Ostravě a po osmé na letišti Leoše Janáčka v Mošnově. Tato nekomerční akce konaná především za účelem prezentace ozbrojených sil členských států aliance a také integrovaných složek záchraného systému hlavně z české republiky, se může pyšnit několika primáty. Ten první a pasoval bych ho do role nejdůležitějších, je vstup zdarma. Když se totiž podíváte do peněženky leteckého nadšence, či snad rodiny, která chce strávit zajímavý víkend ve společnosti nadzvukových strojů, zeleně oblečených mužíčků, či snad tankových kanónů, nenajdete v nich dostatečnou sumu, kterou by byli schopni vydat aby je to nevyždímalo úplně. Najdou se i vyjímky, ale srovnám-li vstup na mnoho leteckých akcí(řádově 300 na sobu a více) s možností jít zadarmo, je jasné, kam se budu chtít vydat. To sebou samozřejmě nese jedno velké riziko! Nebudu sám, koho to napadne. A pokud k tomu přičteme zajímavý program a něco co návštěvník nemůže jen tak spatřit, tak dostaneme výsledek masové akce!! Čísla hovoří za mne. Jen první den přes sto tisíc návštěvníků... Ostrava je holt region razovitý:-)! A tímto zdravím moje kamarády v něm:-).

Hlavním lákadlem letošního ročníku byla pochopitelně statická ukázka bombardéru USAF B-52 Stratofortress(kdo byl na letišti i ve středu, měl dynamiku v podobě přistání) a také letové ukázky. Až na jedno černé okno(jak staticky, tak dynamicky), kdy jsem marně hledal ohlášený Eurofighter Typhoon se vystřídali ve vzduchu všichni. Tornado, Gripen, L-39, MiG-29, F-16 a hlavně Harrier na sebe poutali velkou pozornost. Za svojí osobu bych označil jako nejlepší vystoupení F-16 demo týmu. Předváděli opravdu nádherné manévry a jejich oranžový nástřik působil na obloze kouzelně!! Mezi zpestření programu na civilním letišti bylo i to, že na něm stále probíhal běžný letový provoz. A tak bylo možné postavit se přímo do osy dráhy, několik set metrů před jejím prahem a sledovat přistání například Boeing 737, Airbus A321, ATR-42 a také An-26. Všechno kouzelné zážitky, protože za normálního provozu se takto blízko nedostanete. Dokonce bych řekl, že tento způsob přecházení z jedné strany letiště na druhou hraničí s bezpečnostními předpisy. Tuto otázku ale nechávám koňovi:-)!

V kombinaci s hezkým počasím(obloha polojasná, což mám radši) se dal na letišti strávit příjemný den. Musím ale připomenout některé mínusy, které vám jej mohly zkazit. Příjezd na letiště byl možný pouze ze dvou směrů. Od Ostravy-Dubiny a nebo od Nového Jíčína. Začátek dnů nato v devět hodin a v tento čas jsme zůstali stát v koloně, která začínala v obci Stará ves a končila až na letišti - 7km!!! Sprostým manévrem znalce místního terénu jsem přes obec Petřvald zkrátil tuto vzdálenost o 4 km. Stejně nám ale ještě asi 1,5km ke vjezdu zbýval a následně ještě asi 1km po letišti. Háček byl v tom, že oba směry příjezdu byly svedeny před branou letiště do jednoho a ještě byly řízeny s ohledem na pěší. A tak znovu opakuji - sobota přes sto tisíc lidí!!! To se rovná téměř třem hodinám sezení v autě a to jsem si to ještě zkrátil. Z toho jasně vyplývá, že cesta pěšky, i když delší, může být ve finále mnohem kratší a možná i příjemnější:-). Aby toho nebylo málo, tak kdo nemá rád velký počet lidí kolem sebe, tak by se raději měl vyhýbat úzkým místum. Ta totiž zaváněla téměř ušlapáním. Zejména v oblasti dynamických pozemních ukázek, kde lidé okolo bariéry vytvořili několik řad, které z části zablokovali cestu a po zbytku "pole" proudili ostatní. Na druhou stranu se ale i v největším náporu dalo najít klidné místo na trávě a sledovat vše, co létalo. Zejména v okolí prahu dráhy 22.

Srovnám-li tuto akci například s letošním CIAF, nebo aviatickou poutí, mohu ji směle doporučit. Také je ale dobré připomenout, že naplánujeteli si to jako celodenní výlet, nemáte znalost místních dopravních problémů a chcete jet ještě odpoledne domů, tak se z toho taky celý následující týden můžete vzpamatovávat:-). Raději si najděte nějaké místo na přespání a odpočiňte si před cestou domů. Nebo se uchylte ke kamarádům, jako v našem případě a kterým opět děkuji!

Galerie fotek

"Venkovský" turnaj

Po nepříliš vydařeném konci letošní sezóny, které souviselo s celkovým rozpadem týmu amerických fotbalistů v Hradci Králové, jsme se spolu s několika spoluhráči rozhodli pokračovat v Pardubicích. Je to sice dál, ale pokud jedeme alespoň dva, tak to tolik nákladné není. Ostatně jezdil bych klidně i sám, protože je to sport, který má svoje kouzlo! Tým funguje již sedm let a v minulém ročníku získal prvenství "B" ligy, která je pouze menší variantou soutěže "A". Rozdíl je především v počtu hráčů na hřišti. V áčku proti sobě stojí jedenáct hráčů. V béčku sedm. Zdá se to být minimální rozdíl, ale v jedenáctkovém potřebujete mít alespoň padesátičlenou základnu hráčů a to je na naše podmínky dost. Snad se třeba někdy v budoucnu podaří i díky našemu přispění do této početnější soutěže prorazit.

A jak to tak ve sportu bývá, první ostrý test na sebe nenechal dlouho čekat. Po pěti tréninkové přípravě a začleňování do týmu jsme vyrazili na Rednecks Bowl. Každý si správně přeloží že to je "venkovský" turnaj, který pořádá partička fajnšmekrů, kteří stále hrají, nebo hráli za různé kluby v ČR. Tzv. Oldboys a patří také mezi favority, neb poslední dva ročníky vyhráli a v tom letošním skončili druzí za pražskými Panthers. Více o celém turnaji není třeba psát, protože to již zvládl zástupce našeho týmu na stránkách Stallions - článek.

Ke svému výkonu mohu jen poznamenat, že i přes úspěšný vstup do turnaje hned v prvním zápase je na čem pracovat. A to doslova! Nevyrovnanost, nebo lépe řečeno nezkušenost vedla k řadě zahozených šancí. Snad je alespoň trochu vyrovnal bodový zisk, který se mi povedl při světlých chvilkách, především v prvním zápase:-)!

Ani minuta nazbyt

Poměrně nabitý prázdninový víkend sebou přinesl řadu plánovaných událostí, které k mému překvapení dopadly všechny na výbornou. Všechno začalo tradiční sobotní "kejta párty", následovala nedělní cesta do pražského Edenu, kde bylo první mezistátní střetnutí naší nové reprezentace v americkém fotbalu s celkem Slovenska a po něm pondělní dovolená v hlavním městě, kterou jsem naplnil dlouhou vycházkou po centru a zakončil(jak jinak) na ruzyňském letišti. Pak už jenom vyzvednout Zuzku z práce a mohlo se vyrazit na zlatý hřeb dne v podobě promítání filmu Počátek v hradeckém Cinestaru. Poměrně náročný sled událostí, díky kterým víkend utekl jako voda:-).

"Kejta párty" byla letos bohužel doprovázena nepříznivým počasím a tak jediný, kdo okusil bazén a jeho vodu byl pan domácí(já:-)). Lehce poprchávalo, ale vzhledem k tomu, že jsme měli k dispozici pergolu, otevřené obě garáže a na zahradě stan, tak nikdo nezmoknul. Jak z názvu napovídá, už druhý rok děláme kýtu(akce to byla ale devátá) a letos se zase vydařila. Přišlo méně lidí než bylo v plánu, ale i 35 je dost :-)! Nechali jsme tomu totiž volný průběh, nic jsme dopředu nevybírali a tak počasí zřejmě taky sehrálo roli. Poslední vytrvalci to táhli až do páté hodiny ranní, já však odpadl okolo půl třetí - ono se to nezdá, až když od časních ranních hodin připravujete a druhý den víte, že budete několik hodiny uklízet, tak někde ty síly prostě nabrat musíte :-) .

Nedělní dopoledne tedy ve znamení úklidu a odpoledne jsem už mazal do Prahy na utkání Česko vs. Slovensko v americkém fotbalu. Těžko popisovat, raději se mrkněte na FOTKY! Atmosféra nebyla špatná, ale spousta lidí stále neví, jak se na takové akci pobavit a jak správně fandit svému týmu! Snad jsme alespoň trochu přispěli k našemu vítězství, které se rozhodně nerodilo snadno!


Pondělní dovolená, která nutně následovala, se stala pražskou vycházkou. Zápas končil pozdě večer a tak mi přišlo vhod 5-ti hvězdičkové ubytování u sestřenky, která se mnou a mým spoluhráčem vyrazila na zápas taky. Ranní probuzení okolo půl sedmé nic moc, ale musela do práce a s tím se nedá nic dělat. Počasí přálo, tak jsem vyrazil do centra a udělal několik fotek. Letná, rozhledna, pražský hrad a tak dále. To nejzajímavější mě ale ještě čekalo... Prahu mám vždy spojenou s mojí vášní a to jsou letadla. Času bylo mnoho, takže vzhůru na Ruzyň. A jak to dopadlo, to se dozvíte TADY :-). Album je samozřejmě říznuté s mojí zimní výpravou, ale to se dá lehce rozpoznat :-).

Závěr prodlouženého víkendu nakonec přichystal typickou pražskou zácpu a lehce stresovou cestu do kina na zamluvený film, který jsme stihli jen tak tak. Všechno jsme ve zdraví přežili a tak skončil náš nejnáročnější víkend letošního léta :-).

Ulitlý ulity

Na začátku letošního léta jsme po návratu ze Slovenska přemýšleli, kam se vydáme příště. Volba padla na na naši nejvyšší horu a hned jsme si stanovili termín. Počasí v té době celkem na nic, ale den před odjezdem se obloha nádherně vyčistila, takže jsme vyráželi s modrým plátnem nad hlavou.

Z původního počtu 15 pozvaných, se nám zúžil počet potvrzených účastníků na 11... a během noci z pátka na sobotu(sms v jedenáct večer) klesl ještě o čtyři. Sobotní ráno pak znamenalo úbytek ještě jednoho spoluúčastníka. Nakonec nás vyrazilo 6:-). Krásný počet, ale na první masovější akci jsme si zkrátka museli počkat.

Právě po tomto výšlapu jsme se domluvili a založili výletní skupinu, o jejíž názvu se dlouho debatovalo a nakonec zvítězilo - "Ulítlý ulity". V součastnosti má 14 členů, někteří se však zatím aktivně nezapojili - doufejme, že se to brzy změní. Za dva měsíce fungování, jsme stihli již 4 akce a já tomu říkám malý zázrak, protože během osmi víkendů, dát čtyřikrát dohromady větší počet lidí, kteří mají čas a chuť, to je dneska docela problém. Skupina je otevřena pro každého, kdo by měl zájem společně cestovat, nebo podnikat různé akce. Nejpočetnější z letošních je zatím cyklo Kunětická hora, kde se náše výjezdní skupina zastavila na deseti členech.

V plánu je mnoho dalších výletů, některé jsou v okolí, jiné dál a myšlenkami uvažujeme i o krátké zahraniční víkendové cestě do okolních zemí.

Fotky z našich výprav jsou k nalezení na odkazu Ulítlý ulity.

Norsko

Norsko, země nekonečných fjordů, vodopádů a tunelů, která nabízí nepřeberný počet možností trávení volného času. Počínaje mírnějším klimatem na jihu, až po drsný polární sever, každý si tu příjde na své.Ve čtrnácti dnech se nám podařilo navštívit hned několik zajímavých míst, která stojí za zmínku.

Vynechám cestu, která pro řadu evropanů znamená stovky kilometrů dálnic, silnic a v neposlední řadě i trajektů a přejdu rovnou k téhle krásné zemi.

Lillehammer

Olympijské město z roku 94´ leží zhruba 200km severně od Osla a rozkládá se na svahu pravého břehu jezera Mjosa. Dominantou je nepochybně skokanský areál v letech na lyžích, jehož dva můstky jsou při příjezdu do města vidět na kilometry daleko. Celému sportovnímu areálu pod nimi pak vévodí dvě funkční haly. Jedna zřejmě hokejová a druhá kulturní, v níž se také nachází olympijské muzem, jehož spodní část je věnována historii a všem již skončeným olympiádám. Vrchní okruh pak vzpomíná (hlavně fotografiemi) na samotnou olympiádu pořádanou tímto nevelkým městem. FOTO Lillehammer

Dombas

První výrazná zastávka a ubytování na naší cestě. Města tady nejsou veliká a tak je to pouze nákupní a průjezdní bod vzdálený zhruba 15km od naší chatky. Ta se nachází na náhorní plošině nad městem a nutno podotknout, že je to uprostřed pustiny - ale nádherné. Údolí je protkáno mokřady, říčkami a celé ho na půl rozděluje silnice vedoucí k městu Trondheim. Je to výrazný orientační bod a tak se není kde ztratit. Třetí den se nám daří najít okružní turistickou stezku, která nás 5-ti hodinami provádí po tomhle překrásném kusu přírody. Ze všech míst máme nádherný výhled, protože v této výšce už se lesy moc nevyskytují. FOTO Dombas

Sogndal

Další z kategorie nevelkých místních městeček, kde stačí pouze krátká procházka po centru a jinak není nic k vidění. V podstatě ani trajekty do tohoto místa nejezdí. Pouze tedy průjezdní návštěva po třídenním pobytu v několik desítek kilometrů vzdáleném kempu, který byl ale mnohem zajímavější. Název tuším "Vila" nebo tak nějak a skupina několika chatiček, z nichž největší byla pro nouzově šest lidí a komfortně pro čtyři. Naštěstí byla volná. Cedule na recepci nám jasně ukazovala, jak to tady chodí a že poctivost je zde na prvním místě. Nápis - najděte si místo(nebo chatu) která se vám líbí a pokud je klíč ve dveřích, můžete se nastěhovat. Večer se tu objevím - majitel:-)! Ubytování na pobřeží fjordu s krásnou terasou několik metrů nad hladinou a s dunícím vodopádem na protějším břehu bylo kouzelné. Tohle místo doporučuji všem, kteří chtějí mít ideální pozici pro výjezdy do okolí!

Bergen

Jihozápadní část Norska a rybářské město Bergen. Cesta k němu je poněkud zamotaná a pokud se Vám povede špatně zatočit, musíte se buď otočit, nebo počítat s mnohakilometrovou zajížďkou. Okolí je totiž protkáno malými fjordy, ostrůvky a kopci, mezi kterými se zkrátka moc silnic vést nedá. Jeden z mála dní, kdy nám nevychází počasí a až do druhé hodiny nám výjezd lanovkou na vyhlídku komplikuje hustá pokrývka mlhy. Během rána dokonce i sprchne. Procházíme uličkami, po nábřeží skrz rybí trh až k hradu a zpět. Čeká náš ještě návštěva aquaria, které nabízí spoustu nevšedních zážitků, než se nám výhled na město otevře a mračna ustupují do větší výšky. Pohled stojí za to. Město mezi dvěma kopci rozpůlené zálivem a k moři co by kamenem dohodil. To všechno vytváří krásnou scenerii. Okolo páté hodiny se vracíme zpět na srub, protože další den nás čeká dlouhý přejezd horských hřebenů až téměř k hlavnímu městu Oslu. FOTO Bergen

Oslo

Hlavní město Norska je přesně takové, jakým hlavní města bývají. Směsice kultur a možností nabízí v podstatě všechno, co si přejete a chcete vidět. Stavby typické pro Skandinávii se míchají s novými architektonickými styly a celé město připomíná při panoramatickém pohledu ze střechy budovy opery jedno velké staveniště aneb jeřáby kam se podíváš. Co naplat, pokud chcete nasávat přírodu a historii, nechte si toto město pouze jako zálohu pro cestu směrem nahoru, nebo dolu. a nebo raději vyražte do Stockholmu. Oslo neurazí, ale ani nenadchne. Nádherné počasí nakonec převážilo pomyslnou misku vah ke kladné straně a tak i z Osla jsme odjížděli s hezkým pocitem. Za návštěvu tam určitě stojí královský palác, Vigeland park s největší sbírkou soch od jediného sochaře, nová budova opery a nábřeží před radnicí . FOTO Oslo

Závěr

Norsko je opravdu krajinou takovou, jakou slýcháte z dokumentů, nebo čtete z podobných blogů, či časopisů. Neopakovatelná příroda vám nabídne spoustu možností a nejspíše nebudete vědět, kam se dříve podívat. Jednu chvíli jedete jen několik metrů nad mořem silnicí lemující fjord, aby jste vzápětí vystoupali o několik stovek metrů výše a procházeli se po sněhu při poklesu teploty až o deset stupňů. Projíždíte nekonečnou řadou tunelů pár set metry počínaje, přes pět, šest, deset, až dvacet pět kilometrů konče(ten poslední si opravdu užijete). Pokaždé když se podíváte vedle sebe bude se někde nacházet vodopád. Ledovcové splazy na vás budou působit svoji monumentálností a kilometry nedotčené přírody vám dají zapomenout na stále rušné a přehuštěné středoevropské aglomerace. Dovolenou v Norsku si prostě musíte užít!

Turnaj Amerického fotbalu - Trutnov

Druhý týmový a můj první ligový turnaj série A7 ve které spolu s námi hrají ještě Znojmo Knights, Trutnov Rangers a Praha Mustangs se uskutečnil v Trutnově a pořádal ho domácí tým na městském stadionu. Fotbalový stánek s nově zrekonstruovanou tribunou a velkou "umělkou" sliboval pěkné zázemí. Rovněž počasí se od ranní mlhy docela umoudřilo a do našich hlav a později i výstrojí se začalo opírat sluníčko. Sraz stanovil kouč na půl dvanáctou, protože jsme turnaj zahajovali v jednu hodinu s domácím celkem.

Jako jeden z nováčků jsem si hodlal zápasy především užít a nasát co nejvíce zkušeností, což se projevovalo už v mojí první hře, kdy jsem si zapomněl dopnout helmu a svoje postavení jsem si neověřil u čárového rozhodčího. Chyby, ale už se nestanou(budou jiné:-)). Trutnov vstoupil do zápasu úspěšně, v první půli prorazil naši obranu a povedlo se mu skórovat. Touchdown však extrabodem nepotvrdil a tak získal pouze bodů 6. Náš útok ze začátku dlouho hledal správnou taktiku a tak jsme soupeři neoplatili stejnou mincí. Naopak, nechali jsme ho znovu bodovat, ale ani napodruhé nepotvrdili, což znamenalo vedení 12:0. Pak ale přišel obrat. Zlepšená hra útoku, dvakrát potvrzený touchdown a rázem jsme vedli 12:14. Zápas jsme měli ve svých rukách a zbývalo několik posledních minut, než přišla nešťastná událost. Při průniku domácího útočníka do naší obrany nebezpečně fauloval hráč Trutnova. Tato situace byla rozhodčím ponechána a hlavně díky tomu se soupeři podařil únik a skóre otočit v jejich prospěch. Což se už našemu útoku v krátkém čase zvrátit nepodařilo. O to větší zklamání bylo dokonce vyloučení našeho hráče za upozornění na faul. Zamotaná situace skončila bohužel slovní přestřelkou, kterou "rozhodčí" ukončil úplným vyloučením našeho nejzkušenějšího hráče, kapitána a trenéra v jedné osobě. 

K tomu je potřeba vysvětlit jednu důležitou věc. Zápasy série A7 totiž pískají samotní hráči týmů, kteří v tu chvíli nehrají a navíc jsou jen dva. Přestože je v pravidlech této série uvedeno, že na každý turnaj musejí být zajištěni nejméně dva hlavní a dva pomocní rozhodčí. Jde tu asi hlavně o peníze, nebo nevím. Každopádně by tím byla zajištěnena důležitá věc a to bezpečnost. Víc očí víc vidí a tak by nemohlo docházet k tomu, co se stalo v Trutnově. Hráči by věděli, že pokud faulují, bude tým potrestán. Neničili by se vzájemné vztahy hráčů, kteří v tu chvíli pískají a nechají projít sporný, nebo zakázaný zákrok. A byla by zkrátka zajištěna mnohem větší férovost tohoto tvrdého sportu, neboť faul zde může znamenat i vážné zranění.

Po skončení zápasu bylo naším trenérem navrhnuto a následným týmovým hlasováním schváleno odstoupení z turnaje z důvodu nezajištění dostatečného dohledu nad probíhajícími zápasy. Pocity z toho jsou smíšené, nikdo pořádně neví, jak s takovou situací naložit, ale i přes velké zklamání jsem byl na straně našeho trenéra.  Vyrovnat se s následnou situací a vyřešit ji bude úkol budoucí, ale věřím, že jako tým ji zvládneme!!

K nahlédnutí nabízím dvě alba - ALBUM 1 , ALBUM 2

Hradec Králové Warriors

Před zhruba 5-ti týdny jsem svoji sbírku sportů rozšířil o Americký fotbal a to v relativně novém a mladém týmu hradeckých válečníků vedených zkušeným koučem Honzou Řezábkem. Vstoupil jsem na svůj první trénink bezprostředně po jejich premiérovém ligovém turnaji série A7 ve Znojmě a ze začátku mnoho nechápal. Na fotbalu a hokeji vyrůstá v Čechách každý malý kluk, ale Americký fotbal tu má teprve 15-ti letou historii a přiznejme si, zatím není příliš divácky sledovanou záležitostí a proto i pravidla musíte chvilku zažívat. Mnoho nově vznikajicích týmů se však v Čechách snaží tuto skutečnost zvrátit a přiblížit tento drsný, ale krásný sport všem věkovým kategoriím.

Z toho mála, co jsem zatím pochytil, je Americký fotbal sportem, kde jde o tým a týmového ducha mnohonásobně více, než-li je tomu u jiných sportů. Hráči drží při sobě a jakmile se dostávají na hřiště musí být jejich souhra tak perfektní, jako kdyby dýchali jako jeden muž. Prestože naši partu tvoří hráči z různých koutů východočeského a také pardubického kraje, tvoří se zde velmi silné jádro, které má před sebou velkou budoucnost, pokud nepoleví ve svém snažení. Dokonce i fakt, že jsou zde kluci z Pardubic i Hradce, dvou věčných rivalů, nám v našem týmovém nasazení spíše pomáhá.

O pravidlech se zde nebudu rozepisovat, raději se na ně můžete mrknout na nášem týmovém webu v odkazu "pravidla" - Hradec Králové Warriors.

Po pěti týdnech příprav, jsme odjeli v sobotu do Trutnova na náš druhý turnaj série A7, o kterém budu ale psát až v dalším článku.

Český kras 10´

V tomto článku budu psát o další zajímavé lokalitě, která se v čechách nachází. Mnoho lidí totiž podceňuje význam a krásy svojí domoviny a tak není na škodu občas vyrazit někam, kde jsme ještě nebyli. Byť se jedná pouze o několik desítek kilometrů vzdálená místa. V tomto případě jich sice bylo 15 desítek, ale nejbližší okolí Hradce Králové v okruhu okolo 70km mám(e) již okoukáno.

Místo nedaleko Berouna s napovídajícím názvem obce Koněprusy. Většina z Vás už je určitě na správné stopě. Jedná se o Český kras který tvoří mnoho geologockých útvarů a také Koněpruské jeskyně. Tohle není můj obor, takže se předem omlouvám za nepřesnoti. Krajina je kopečkovitá, nic náročného pro pěší a na kole by se tu taky dalo skvěle jezdit. Okolí jeskyní je výrazně formováno lomem - Čertovy schody, který se rozkládá(pro nás východočechy) na ohromné ploše a poskytuje zajímavé pohledy do krajiny. Okolo těchto míst vede naučná stezka, po které nás vedl náš průvodce. Přesněji řečeno kolega(šéf:-)) Zuzky. Ten celou akci vymyslel, zorganizoval a také uskutečnil. Nutno podotknout že skvěle. Na parkovišti před jeskyněmi se nás tak sešlo 9 a společně jsme vyšlapovali okolím od desáté hodiny dopolední až do čtyř. Celkově to pro nás byla nejnáročnější dojezdová trasa ze všech, ale stálo to za to. Mohu všem doporučit nejen návštěvu jeskyní, ale i procházku po okolní naučné stezce! 

FOTOS

Turnaj ve stolním tenisu 2010

Rok se přehoupl a s ním se přiblížil turnaj ve stolním tenisu, který jsem opět začal pořádat. Letos se mimořádně vydařil. Přes všechny sliby se sice nenaplnilo očekávání vyššího počtu účastníků, to nám ale vynahradilo perfektní prostředí a skvělé výměny! Poučili jsme se z chyb v minulém roce a přistoupili na řadu nových opatření.

Tak například jsem přestal řídit umístění hráčů ke stolům. To si vzalo na starosti trio arbitrů(Kahan, brácha a Zůza:-)). Důsledkem toho bylo, že jsme základní část zvládli o neuvěřitelnou hodinu dříve, než minulý rok! Díky tomu jsme mohli pokračovat a rozehrát osmifinálového pavouka. Oběd se tedy přesunul až těsně před čtvrtfinále. Proto se hrálo o něco pomaleji. Gulášek s knedlíkem  je zkrátka brzda:-)! Také organizace cen a sponzorů se vydařila! Díky tedy Pivovaru Rebel Havlíčkov Brod v zastoupení našeho pana starosty a místostarostky. Dále pak firmě Trafocz a.s. v zastoupení p. Středy(ředitel firmy) a také obce Hvozdnice, která ze svého kulturního rozpočtu uvolnila finanční prostředky na nákup pohárů a některých cen. Nesmím zapomenout i na celou řadů lidí, kteří se více, či méně podíleli na přípravě, organizaci, průběhu, ukončení a úklidu turnaje. Zvláštní poděkování pak patří obecnímu hostinci u Čechů, jehož provozovatelé vždy připravují a zajišťují občerstvení od ranních hodin. 

Ponaučení pro příští turnaj(který možná proběhne už na podzim)máme několik. Za prvé - místo úřední desky v obci, bude plakát s pořádáním turnaje vyvěšen v hospodě. Zaznamenali jsme již několik smutných zpráv - jééé, on byl turnaji ve stolním tenisu, to bych šel, kdybych to věděl:-). Dále pak bude potřeba zdůraznit, že i přes zákaz účasti soutěžních hráčů se u nás hraje poměrně kvalitní ping pong. Docházelo tu k překvapení, jak dobře tu hrajem, přesto že nikdo není v soutěži. A poslední věc - startovné bude pravděpodobně vybíráno dopředu a při neúčasti se bude vracet pouze poměrná část, která nebude použita na objednaný počet obědů. Chápu, že někomu do toho může na poslední chvíli něco vlést, ale když to ani večer před turnajem není schopen oznámit, nedá se nic dělat.

Celkově máme tedy za sebou další ročník, ale jak jsem už psal, možná proběhne na podzim ještě jeden turnaj. Vítězství z minulého ročníku se mi nakonec obhájit nepodařilo.Ve finále jsem podlehl lepšímu Ondrovi, který se stal vítězem turnaje zaslouženě. Popravdě řečeno jsem docela rád, že to takhle dopadlo. Vyhrát turnaj dvakrát za sebou by byl velký úspěch, ale ne když jste v podstatě "ředitel" turnaje:-). Negativní ohlas by to určitě u některých vyvovalo.

FOTO

Slovensko 2010

Náš nezničitelný cestovatelský duch nás opět zavanul do světa a i když krajina, kam jsme se vydali, byla ještě nedávno naše společná, tak i přesto měla pro nás nádech určité "exotiky" :-). Řeč je o našich východních sousedech - Slovensku. 

Několik měsíců plánovaná a jednou dokonce zrušená návštěva Martiny - kamarádky mojí přítelkyně, byla konečně tady a i když důvody posledního odvolání cesty se opět opakovali den před odjezdem, tak jsme nakonec vyjeli.

Vzhledem k tomu, že letos už nejsem každotýdenním návštěvníkem Prahy, tak už také nevlastním dálniční známku. Netrpělivě vyčkávám, jak se vyřeší na příští rok elektronické čipy, ale to je ještě daleko. Pro tuhle cestu bych stejně ještě musel kupovat slovenskou. V celkovém součtu by to vyšlo dost draho a tak jsme na úkor času, který by byl po dálnici zkrácen asi o hodinu vyrazili po normálních cestách. Člověk má tak alespoň trochu možnost nakouknout do života obyčejných slováků, když projíždí jejich vískou:-).

Počasí nám přálo a celý víkend vykukovalo sluníčko. Proto jsme na sobotní odpoledne naplánovali návštěvu hradu Červený Kameň v Malých Karpatech. Ještě předtím jsme ale stihli dopolední bratislavské fitko, kde jsme k mému překvapení opravdu cvičili jen my. Ne že by tam nebylo dost lidí, ale dnes se pravděpodobně jenom fitko navštěvuje, nikoliv se v něm cvičí:-). Celá sobota pak končila nedaleko od hradu u sestry Martiny a její rodiny. Musím se přiznat, že všude kam jsme dorazili, jsme byli vřele přivítáni. Příjemné zjištění. Bohužel jsem si nestačil vyfotit jejich psa a jméno rasy už mi taky v paměti nezůstalo. Prostě velký černý pes, který se ze začátku držel stranou, ale pak stačil kousek slaniny a byl náš:-)!

Celkově se nám to opět povedlo. Při nedělním návratu jsme stihli ještě krátkou procházku po Bratislavě a vyrazili jsme domů. Klepu na dřevo, protože zatím všechny naše společné cesty probíhaly perfektně s počasím včele! Na závěr FOTOS.

May Day Letňany

Kvalita veletrhů a výstav značně upadá a nebo je špatně vybírám:-). Vzhledem k tomu, že letošní aeroexpo se uskuteční v Příbrami, kam se vrátilo po roční přestávce z Prahy, našel jsem na aerowebu pozvánku na letošní ročník aviatic expo do pražských Letňan. Mělo mě tak trochu napadnout, že akce spojená ještě s výstavou outdoor, čtyřkolek, 4x4 sportovních aut(žádné jsem nepotkal) a lodí a karavanů, nebude zcela určitě zaměřená pouze na létání, ale tohle...??

Kdo zná pražské výstaviště, tak ví, že se skládá z několika hal, které co do velikosti vévodí hala "A". Zvyklý z výstavy "Amper" na obsazenost všech výstavních ploch, jsem sázel na množství, které by v horším případě zastínilo kvalitu. Stalo se však, že kvalita nezastínila vůbec žádné množství, protože ono zkrátka to množství nebylo. V provozu pouze hala "A", u vchodu zaparkovaná Cessna 172 letňanského aeroklubu a uvnitř jejich malý stánek s tiskovinami a letáky, kde jsem si spíše než s nimi popovídal s klukem, který si připravuje licenci v hradecké Deltě. Na výstavní ploše se ještě nacházely dva malé UL a stánek s "mini" vrtulníky. Hej, tak to tedy byl mazec!! Většinu procházky po ploše jsme tak strávili porovnáváním karavanů, obytných automobilů a úvahami, zda-li pořídit bydlení a nebo takové auto:-). Po hodině a půl přestalo být co procházet a 400,- korun za vstup a parkovné tak nakonec propadlo ve velké zklamání. Naštěstí jsme do Prahy nejeli jenom kvůli výstavě, ale chystali jsme se také na večerní představení Divotvorného hrnce v divadle Na Fidlovačce. Zbývalo už jen vyplnit čas - ať žije obchodní centrum Letňany:-)

Bohužel si letos nebudu moci spravit náladu na aero expo, protože termín se shoduje s datumem voleb do parlamentu. Takže místo investice do cesty a vstupu, raději peníze vydělám ve volební komisi:-). Všem dnům ale není konec. Hned na začátku června budeme v Pardubicích slavit 100 let létání v Čechách na hodně rozšířené aviatické pouti. Pak možná v srpnu Budapešť a Redbull Air Race(zatím jen zbožné přání:-)). Mno a sezónu zakončí podzimní CIAF HK, který doufejme bude ještě lepší, než ten minulý!!

Ples rádia Černá Hora

Studentská léta jsou ty tam a když se dokážeme podívat za rok alespoň na dva plesy, tak je to úspěch. Tradičním "vrcholem" plesové sezóny, jak tomu někteří v Hradci říkají, je ples rádia Černá hora. Letos se nám podařilo poprvé získat lístky a i přes poměrně vysokou cenu(stání 400, malý sál 550 a velký sál 750) se po nich první den předprodeje doslova zaprášilo :-)! Okolo poledne jsem přímo na rádiu kupoval jedny z posledních a stejně tak tomu bylo u kamarádů, kteří je brali z hradeckého info centra. Na ples jsme se ale dostali všichni.

Samotný průběh bych spíše než k plesu přirovnal ke koncertu:-). Tomu, že je to spíše společenská událost napovídal počet a velikost stolů, které byly k dispozici ve velkém sále. Taneční plocha byla oproti studenstkým plesům mnohem menší a také ubylo prostoru na chodbách vzhledem k množství pivních, jídelních a jiných stánků. K tomu je potřeba napsat, že pokud jste nešli přímo na bar kongresového centra vše bylo v ceně vstupu. Hosty večera byly mimo jiné kapely Kryštof a Nightwork. Také dorazila i Aneta Langerová. Součástí plesu byla taneční vystoupení, módní přehlídka a jazz salónek, ve kterém jsme také strávili nějaký čas. Z toho všeho lze usoudit, že na samotný tanec nezbylo mnoho času a ani místa. V malém sále se s příchodem kapely Nightwork přestalo dát pohybovat a ve velkém sále to nevypadalo o mnoho jinak. Okolo půlnoci se však již začali první lidé vytrácet a tak jsme mohli na chvíli vyrazit na parket:-). Oficiální konec plesu naplánovaný na druhou hodinu ráno jsme "nestihli", protože v zhruba v jednu hodinu jsme vyrazili k domovu. Kulturně a společensky unaveni jsme následně spali hodně dlouho:-))!

Co tě nezabije...

...to tě posílí. A platí to úplně ve všem. Přejdu několik nešvarů za poslední měsíc a budu se hned věnovat nejdůležitější události posledních dní. A tím je ztráta několika částí dutiny ústní, přesněji řečeno zubů moudrosti. Podle hesla "když už, tak už", jsem opět využil možnosti k vytažení páru, tedy dvou:-)! K mému překvapení to však neprobíhalo tak hladce, jako v srpnu u prvního párečku! Ještě pár hesel - "každý je originál", nebo "to nejlepší nakonec". Z toho si možná dovedete udělat obrázek jak to probíhalo. U prvního se moje zubařka docela nadřela a cca po deseti minutách šel ven. Druhý, spodní už neměl tolik štěstí(tedy ani on, ani já)! Hned na začátku se totiž rozlomil! Navíc se anestezie nedostala k jednomu z nervů a tak to docela bolelo. Podařilo se ho uklidnit až po třetí injekci umrtvení a faktu, že díky vzniklé díře se k nervu již dalo dostat! Každý den tedy není posvícení. Po půl hodině zápasu, kdy došlo i na vrtací stroj, mi byl vytažen zbytek zubu. Nezaznamenal jsem to(pod narkózou) dokud mi nebylo řečeno ať zavřu pusu, že je po všem:-). Tedy jak pro koho. Pro mě začala několika denní bolest hlavy a levé poloviny obličeje. Kdo mě zná, tak ví, že si většinou na nic nestěžuju...taky ne, ale tohle bolelo, že jsem první noc nespal vůbec, druhou taky(zub a hokej:-)) a třetí jen málo. Vstup do pracovního týdne tedy pro mě znamenal vstávání s velkou únavou a psychický stav se promítl do všeho, co jsem od pondělka podnikal. Dnes je pátek a poprvé se mi vstávalo normálně. Takže doufám, že po víkendu už bude všechno ve starých kolejích. Příští nás totiž čeká ples rádia Černá hora v hradeckém Aldisu!

Praha Ruzyně

Dovolená ve čtvrtek - to si můžu vymyslet jenom já:-). Ale nakonec se mi i přes celkem špatné počasí povedlo udělat několik fotek. První zkušenost s foto místy pražského ruzyňského letiště se tak stala bojem se sněhem a závějemi. Dostal jsem se prakticky jenom na jedno z nich :-). Dnešní den také poprvé startovala ledadla ve směru 06, což znamelo že to bylo proti mě. Zima opravdu není ideálním časem pro focení na Ruzyni, ale už se těším na léto! 

Startujem

Začátek roku 2010 se nese v poněkud nezvyklém rytmu, ale co jsme chtěli to máme a tak se není čemu divit:-). Pravda že neustálé odklízení sněhu doma, v práci, doma, v práci už celkem unavuje, ale zato ten krásný pohled do okolí, když náhodou vysvitne sluníčko je nepopsatelný! Ne že by za tu dobu nebylo o čem psát, ale to že máme bílou zimu asi ví každý a minulý rok mrzlo silně až do konce února, tak co :-)!

Na novinky se v  podstatě můžete těšit pouze až zase někam vyrazíme, nebo podnikneme zajímavou akci. V blízské budoucnosti do toho bude zřejmě spadat turnaj ve stolním tenisu, který pořádám na přelomu března a dubna, mezitím tradičně mezinárodní přehlídka ohňostrojů v Brně(kde budeme letos zřejmě jenom na zahajovací ohňostroj), dále pak květnové Aeroexpo v Praze a pak nejspíše až letošní plánovaná dovolená, netradičně po mnoha letech s rodiči. Se Zuzkou se s nimi chystáme vyrazit za severským dobrodružstvím do Norska, kam se už oba těšíme!

Mno nezbývá než si jenom přát, aby se letos všechno zadařilo, že:-)!