Náš nezničitelný cestovatelský duch nás opět zavanul do světa a i když krajina, kam jsme se vydali, byla ještě nedávno naše společná, tak i přesto měla pro nás nádech určité "exotiky" :-). Řeč je o našich východních sousedech - Slovensku.
Několik měsíců plánovaná a jednou dokonce zrušená návštěva Martiny - kamarádky mojí přítelkyně, byla konečně tady a i když důvody posledního odvolání cesty se opět opakovali den před odjezdem, tak jsme nakonec vyjeli.
Vzhledem k tomu, že letos už nejsem každotýdenním návštěvníkem Prahy, tak už také nevlastním dálniční známku. Netrpělivě vyčkávám, jak se vyřeší na příští rok elektronické čipy, ale to je ještě daleko. Pro tuhle cestu bych stejně ještě musel kupovat slovenskou. V celkovém součtu by to vyšlo dost draho a tak jsme na úkor času, který by byl po dálnici zkrácen asi o hodinu vyrazili po normálních cestách. Člověk má tak alespoň trochu možnost nakouknout do života obyčejných slováků, když projíždí jejich vískou:-).
Počasí nám přálo a celý víkend vykukovalo sluníčko. Proto jsme na sobotní odpoledne naplánovali návštěvu hradu Červený Kameň v Malých Karpatech. Ještě předtím jsme ale stihli dopolední bratislavské fitko, kde jsme k mému překvapení opravdu cvičili jen my. Ne že by tam nebylo dost lidí, ale dnes se pravděpodobně jenom fitko navštěvuje, nikoliv se v něm cvičí:-). Celá sobota pak končila nedaleko od hradu u sestry Martiny a její rodiny. Musím se přiznat, že všude kam jsme dorazili, jsme byli vřele přivítáni. Příjemné zjištění. Bohužel jsem si nestačil vyfotit jejich psa a jméno rasy už mi taky v paměti nezůstalo. Prostě velký černý pes, který se ze začátku držel stranou, ale pak stačil kousek slaniny a byl náš:-)!
Celkově se nám to opět povedlo. Při nedělním návratu jsme stihli ještě krátkou procházku po Bratislavě a vyrazili jsme domů. Klepu na dřevo, protože zatím všechny naše společné cesty probíhaly perfektně s počasím včele! Na závěr FOTOS.
Žádné komentáře:
Okomentovat