Po delší době se zase dostávám ke psaní a i když nemám možnost přihodit nějaké fotky, pár řádků si rozhodně můj blog zaslouží.
Jestli jsem si ještě před několika týdny stěžoval na přebytek volného času, tak v tuhle chvíli je to přesně naopak. Jako příklad mi může nejlépe posloužit uplynulý víkend, který jsem strávil hodně aktivně. V neděli večer jsem opravdu rád zalehl do postele.
Víkend začal klidně odpoledním fitkem, ale potom pokračoval několika hodinami pince. Dobrý start, i když nevyšlo krátké večerní posezení v naší hospůdce, které jsme z „taktických“ důvodů přesunuli na neurčito. Čekala náš totiž sobotní čertovská zábava v našem obecním sále, v jejíž přípravném duchu se neslo sobotní dopoledne. Zbývalo doladit jen pár věcí a sál dobře vytopit a protože jsme na hlavních přípravách chyběli(práce v Praze), tak jsme se na to vrhli s chutí. A to nejen k práci…už během dopoledního nošení dřeva probíhala pivní příprava na večer a pár kousků v nás zmizelo. V kombinaci s obědem to nemohlo skončit jinak, než krátkým spánkem okolo jedné.
Nikdy jsem často nenavštěvoval akce na naší vesnici, ale po návratu domů jsem si uvědomil, že to byla chyba a jsem moc rád, že mě všichni zase vzali mezi sebe. Zábava začínala okolo osmé, my jsme však seděli na svých místech už v sedm. Nebudu se o tom dlouho rozepisovat. Zkrátka – skvělá akce, skvělí lidé, skvělá atmosféra!!! Domů jsem se dostal okolo půl třetí, ale spousta lidí vydržela až do konce. To znamená asi o dvě hoďky déle.
Docela mě překvapilo, že jsem v neděli ráno celkem brzy vstával a nudil se…až do chvíle než jsme s Martinem okolo jedenácté odjeli na dvě hodiny na floorbal jsem doslova zabíjel čas. V tělocvičně se mi pak běhalo mnohem lépe, než minulý týden a více jsem si zápas užil. Krátký přesun domů, pozdní oběd a vzhůru na dvě hodinky na pinec. Včera jsem totiž odstartoval naši malou soutěž ve stolním tenisu, která bude v první fázi probíhat dva měsíce a uvidíme, jak se to vyvine dál. Zatím je nás pět…a včerejší výsledky naznačili, že to pro původní favority(já a Martin) nebude vůbec jednoduché. Kluci šli ohromě nahoru! To mě ale těší, protože když jsme před sedmi lety přišli s nápadem, že bychom pořídili stůl, ani by mě nenapadlo, že turnaje ve stolním tenise se v naší obci stanou tradicí a že z kluků, kteří ani neuměli praštit do míčku, budou skvělí hráči!
Na závěr neděle jsem ještě s Martinem vyrazil na fotbal do sousední vesnice. V tělocvičně se nás sešlo asi 18, takže jsme vytvořili týmy a zkusili malou soutěž. Pro mě už to ale byl „hřebíček“ do rakve. Ať chcete nebo ne, takový příděl pohybu v jednom dni vám dá pěkně zabrat, proto jsem včera večer jenom padnul do postele a spal…není se co divit, ranní vstávání ve čtvrt na pět a odjezd do Ostravy chce velký odpočinek!
Jestli jsem si ještě před několika týdny stěžoval na přebytek volného času, tak v tuhle chvíli je to přesně naopak. Jako příklad mi může nejlépe posloužit uplynulý víkend, který jsem strávil hodně aktivně. V neděli večer jsem opravdu rád zalehl do postele.
Víkend začal klidně odpoledním fitkem, ale potom pokračoval několika hodinami pince. Dobrý start, i když nevyšlo krátké večerní posezení v naší hospůdce, které jsme z „taktických“ důvodů přesunuli na neurčito. Čekala náš totiž sobotní čertovská zábava v našem obecním sále, v jejíž přípravném duchu se neslo sobotní dopoledne. Zbývalo doladit jen pár věcí a sál dobře vytopit a protože jsme na hlavních přípravách chyběli(práce v Praze), tak jsme se na to vrhli s chutí. A to nejen k práci…už během dopoledního nošení dřeva probíhala pivní příprava na večer a pár kousků v nás zmizelo. V kombinaci s obědem to nemohlo skončit jinak, než krátkým spánkem okolo jedné.
Nikdy jsem často nenavštěvoval akce na naší vesnici, ale po návratu domů jsem si uvědomil, že to byla chyba a jsem moc rád, že mě všichni zase vzali mezi sebe. Zábava začínala okolo osmé, my jsme však seděli na svých místech už v sedm. Nebudu se o tom dlouho rozepisovat. Zkrátka – skvělá akce, skvělí lidé, skvělá atmosféra!!! Domů jsem se dostal okolo půl třetí, ale spousta lidí vydržela až do konce. To znamená asi o dvě hoďky déle.
Docela mě překvapilo, že jsem v neděli ráno celkem brzy vstával a nudil se…až do chvíle než jsme s Martinem okolo jedenácté odjeli na dvě hodiny na floorbal jsem doslova zabíjel čas. V tělocvičně se mi pak běhalo mnohem lépe, než minulý týden a více jsem si zápas užil. Krátký přesun domů, pozdní oběd a vzhůru na dvě hodinky na pinec. Včera jsem totiž odstartoval naši malou soutěž ve stolním tenisu, která bude v první fázi probíhat dva měsíce a uvidíme, jak se to vyvine dál. Zatím je nás pět…a včerejší výsledky naznačili, že to pro původní favority(já a Martin) nebude vůbec jednoduché. Kluci šli ohromě nahoru! To mě ale těší, protože když jsme před sedmi lety přišli s nápadem, že bychom pořídili stůl, ani by mě nenapadlo, že turnaje ve stolním tenise se v naší obci stanou tradicí a že z kluků, kteří ani neuměli praštit do míčku, budou skvělí hráči!
Na závěr neděle jsem ještě s Martinem vyrazil na fotbal do sousední vesnice. V tělocvičně se nás sešlo asi 18, takže jsme vytvořili týmy a zkusili malou soutěž. Pro mě už to ale byl „hřebíček“ do rakve. Ať chcete nebo ne, takový příděl pohybu v jednom dni vám dá pěkně zabrat, proto jsem včera večer jenom padnul do postele a spal…není se co divit, ranní vstávání ve čtvrt na pět a odjezd do Ostravy chce velký odpočinek!
Žádné komentáře:
Okomentovat