Léto se nám nečekaně přesunulo do září a října, ale ono je to možná dobře. Práce na rekonstrukci pomalu končí, život se začíná vracet zpět do svých kolejí a je tak možnost užít si trochu klidu a odpočinku alespoň v tomto čase.
Zřejmě poslední teplý a slunečný víkend v roce jsme strávili na mnoha místech. V pátek v Praze na výstavišti, kde si Zuzka přebrala cenu za čtvrté místo ve své kategorii s časopisem Svět kulturistiky. Dalo jí to na jaře hodně zabrat, ale cen bylo překvapivě hodně, takže se to snad trochu vyplatilo. Pak se odebrala na sezení "s přáteli" a já na letiště. Dušička fotografa letadel zase jednou dostala co chtěla, i když bohužel nebyla u toho největšího, co se za víkend na Ruzyni stalo. V neděli totiž poprvé přiletělo největší dopravní letadlo na světě Airbus A380 společnosti Lufthansa, která tímto oslavila 45. výročí svého působení na letišti v Praze. Událost na kterou se řadu dní připravovali jak zaměstnanci letiště, tak i odborná, ale i laická veřejnost. Podle fotografií se u letiště sešlo několik tisíc lidí a najednou nikomu nevadilo, že se pohybují po polích a že parkují téměř všude kde se dá. To je ale otázka pro jiný článek a jiný čas. Videa která jsem měl možnost shlédnout ukazují nejprve krátký průlet nad dráhou 24, na kterém se domluvila posádka s dispečerem, kvůli velkému počtu návštěvníků v okolí letiště a pak již po okruhovém obletu finále. Při pojíždění z obou okének v pilotní kabině zavlály české vlajky. Atmosféra musela být vynikající a i když byly možná trochu problémy s dopravou, tak jeden takový zážitek vyváží pomalu celý ztracený den v HK na letišti při letošním CIAF, kterého jsem se sice neúčastnil, ale mnoho jsem zaslechl.
V neděli dopoledne po příjezdu k nám jsme nejprve u souseda v dílně opravili ohnutou vzpěru řízení a aby toho nebylo málo, tak v polovině cesty na rozhlednu Chlum na mém stroji odešla elektrika. Zkušené pomačkání sice problém vyřešilo, ale po několika stovkách metrů to bylo zpět. Problémem byla nakonec utavená pojistka, kterou jsme sehnali u nějakého dobráka na vesnici, ve které jsme stáli(tímto mu děkuji). 15A pojistka se totiž hledá těžko, zvlášť v neděli. Nakonec to byla poslední technická zastávka a po výstupu na rozhlednu, který se mě netýkal jsem vyrazili na dráhu v Praskačce. Tam jsem si užili hodně srandy... FOTOS
Žádné komentáře:
Okomentovat