Greece

Země tisíce ostrovů, kde najdete snad úplně všechno, na co si vzpomenete. 

První a pravděpodobně největší otazník byl zodpovězen hned na začátku - zapomeňte na krizi! Zvláště v turistických destinacích není po problémech s ekonomikou ani památka. I když něco přeci. Neustálý tlak novinářů, kteří pumpují lidem do hlav často smyšlené, nebo vykonstruované scénáře o tamní krizi (můj názor na média snad znají všichni), má za následek, že zde je mnohem méně turistů, než v předchozích létech. Co to znamená? Kdo nemá rád okolo sebe davy lidí, ten si dovolenou opravdu užije!

Mnoho lidí vyráží do Řecka s cestovní agenturou, která se jim o všechno postará. To není špatné, ale pokud nechcete být jen součástí skupiny, můžete zkusit individuální výlet. Spojení na ostrov Korfu zajišťuje z Prahy letecká společnost SmartWings. Zpáteční letenka pro dva včetně zavazadel se dala pořídit okolo čtrnácti tisíc a všechno vyřídíte po internetu. To stejné platí o ubytování. Nejdříve je potřeba pročíst názory, kde by bylo asi nejlepší hotel zarezervovat a pak už stačí hledat. Osobně doporučuji server Booking.com. Přes něj provádím 99% rezervací, pokud se někam chystáme a berte na vědomí, že tři měsíce před dovolenou už může být malá rezerva. Tohle všechno vám zabere maximálně den, nebo dva a nemusíte se hnout z domova. A pokud si srovnáte cenu od cestovky a vaší, zjistíte, že pravděpodobně i něco málo ušetříte.

Hned na začátku bych měl asi zdůraznit, že vzhledem k tomu, že jsme se zároveň na Korfu brali, byla naše organizace zájezdu trochu odlišná, než u klasické dovolené. Hlavně začátek. Navíc nám se vším pomáhala Martina, na kterou jsme dostali kontakt od naší tety. Stará se o ně každý rok a tak jsme ji kontaktovali i my. A musím dodat, že i když jsme necestovali s žádnou cestovkou, tak pro nás individuálně připravila nazapomenutelnou svatbu a dovolenou!

Přílet

Na mezinárodní letiště v Kerkyře(ráji leteckých fotografů) přistáváme okolo sedmé hodiny ráno a bereme taxi. Cesta do 20km vzdáleného Barbati stojí 35 euro, ale ve čtyřech se pohodlně podělíme. Náš hotel se jmenuje Pantokrator a stojí na úpatí stejnojmenné nejvyšší hory Korfu. Ubytování nabízí sice až od dvanácti hodin, ale jsme v kontaktu s recepcí a tak nám umožňují nastěhování od devíti ráno(jsou velice vstřícní). Hotel můžeme doporučit. Pokud vám nevadí prudší kopec z pláže a pak ještě jeden, podle toho kde máte pokoj(několik sekcí bungalovů v kopci za sebou), tak je to hotel pro vás. Navíc za ten rozhled to rozhodně stojí (i když jsem občas nadával). Zároveň doporučuji pokoj "luxusní". Není o tolik dražší než "standartní", který cestovky často vydávají za pokoj luxusní a není v něm nic za příplatek, což se nedá napsat o "standartním", takže ve finále to výjde podobně. V ceně je navíc i polopenze a pokoje (ty luxusní) jsou navrženy opravdu krásně. Je to designová lahůdka, i když někdy ubírá na praktičnosti. Jedna zajímavost. V hotelu najdete naši krajanku paní Emilku, která se stará o mnoho věcí a podle našich informací pokoje navrhovala právě ona. Hned první večer se s námi vítá u večeře a během celého pobytu je velmi ochotná nám s čímkoliv pomoci.

Svatbu máme dva dny po příletu, ale ta si zaslouží samostatný článek. Byla perfektní, takže nic důležitého určitě nezapomenu.

Martina nám doporučuje a připravuje několik aktivit pro náš pobyt. Máme v plánu lodní výlet do Albánie, půjčení motorového člunu, výlet do hlavního města a také půjčení malého džípu pro cestu do opuštěných vesnic na úpatí Pantokratoru.

Albánie

Brzy ráno nás vyzvedává bus(snídaně se dá zařídit v hotelu formou balíčku na cestu) a odváží do přístavu v Kerkyře. Projdeme pasovou kontrolou a nalodíme se. Cesta trvá zhruba hodinu a čtvrt a cílový přístav je Sarande. Ihned po nalodění máte možnost buď zaplatit jen cestu, nebo za příplatek výlet na vykopávky. Doporučuji výlet, protože na závěr se stejně do města dostanete a je to nic moc. V přístavu tedy nastupujeme do autobusu "English" a vyrážíme do starověkého města Butrint. Tam nelitujeme ani jediného eura, protože procházka kolem poloostrova s výkladem(nebo si ho můžete obejít sólo, bez průvodce, vše je značeno) je skutečně kouzelná. Většina cesty je pod korunami stromů, takže se nepečete mezi kameny, jako třeba na Knóssu na Krétě. Jinak celkový dojem z krátké návštěvy Albánie je dobrý, i když ve městě je vidět(mimo nablýskané centrum) chudoba. Zpět nás bere loď podél pobřeží a vlastně nám ukazuje(nevědomky) trasu, kudy se budeme za pár dní pohybovat s naším člunem.

Pobřeží

Tak to je opravdu zážitek jak má být. Na pláži si půjčujeme motorovou loď a vyrážíme podél pobřeží. Ovládání je jednoduché a nepotřebujete ani řidičák. Majitel vše vysvětlí, názorně ukáže, doporučí místa kde zakotvit a kdyby bylo nejhůř, na lodi je mapka a telefonní kontakty. Nic z toho ale nepotřebujeme. U pobřeží je potřeba si hlídat skály, ale vesměs platí, že pokud pod sebou vidíte černo, je hloubka dostatečná. My jsme několikrát vyhodili kotvu jen pár desítek metrů od pobřežních skal a všechno bylo v pohodě. Kdo si není jistý, navlékne brýle a podívá se pod vodu, kam až se dostane. Jakmile jste z dosahu pláže, podmořská fauna je k nepoznání. Najednou se ocitnete v hejnu stovek ryb a proháníte se s nimi mezi skalami na pobřeží. Pozor pokud jsou větší vlny, ale ty jsme neměli. Okolo poledne připlouváme do vesnice Agni, kde máme doporučenou tavernu. Jeden z číšníků, který se stará o molo, už nás vyhlíží. No řeknu vám, že zaparkovat i malý motorový člun není tak úplně legrace, ale nakonec se to podaří. Po obědě se vydáváme zpět a i když na začátku cesty máme pocit, že do pěti hodin se budeme nudit, tak jsme rádi, že jsme to nakonec s návratem vůbec stihli. Byla to opravdu zábava!!

Hlavní město

Kerkyra, kam se vydáváme po vlastní ose, nás vítá dalším slunečným ránem. Autobusem to je půlhodinka a zpáteční jízdenka vychází cca 5 euro na osobu. Autobusy jsou zelené, nebo částečně zelené a vždy mají na předním skle napsáno kam směřují. Poprvé se rozdělujeme. Oba páry mají své představy kam se podívat a času není mnoho, protože zpět nám poslední bus jede o půl páte. My se vydáváme na starou pevnost podél přístavu. Vstup je zpoplatněn, tuším 8 euro na osobu. Nahoru je to krpál, ale my co jsme zvyklý z hotelu to zvládáme levou zadní. Z vrcholku pak máte město jako na dlani. Plánujeme cestu kam se vydáme dál. Podél promenády jdeme směrem k letišti, které nabízí jedno z nejkrásnějších a nejbližších pozorování letadel na světě.

Cesta k němu je dlouhá a vzhledem k tomu, že nemáme mapu, vyšlapujeme trochu naslepo. Chci to zabalit už po pár kilometrech, protože mám dojem že bloudíme, Zuzka ale nekompromisně pokračuje se slovy: "když už jsme došli až sem, tak to najdeme". Nakonec objevujeme malý kopeček na prahu dráhy a na něm nekolik kaváren s terasou. Poznávám to!! Zdržíme se tam nějakou dobu a máme štěstí - provoz je v tu chvíli celkem hustý. Jakmile už není žádné letadlo na obzoru a my dopijeme ledovou kávu, vracíme se zpět. Cesta je o mnoho kratší, protože už se orientuji. V centru se stavujeme na trhu, kupujeme ovoce, následně se prolétáme uličkami a dáváme si před cestou zpět malý oběd, u kterého nám dělá společnost kocour :-) . Celkově jsme ve městě strávili šest hodin a bylo to tak akorát.

Off road

Nejdříve jsme plánovali čtyřkolky, pak jsme se dohodli na autu a nakonec jsme to změnili na džíp. Dodávám, že to bylo správné rozhodnutí. Cestou jsme potkali mnoho čtyřkolek a musím říct, že bychom si naši plánovanou trasu vytrpěli. No a autem bychom se zase nedostali tam, kam jsme plánovali - opuštěné vesnice na úbočí Pantokratoru. Paleo Xório a Paleo Períthia (pokud mám názvy špatně, tak se omlouvám). První jmenovaná je kompletně opuštěná. Pouze se opravuje kostel a je tam pár dělníků. Přístup je po strmém stoupání, serpentýnách, asfaltce a nakonec prašné cestě. Je to jen krátká procházka, protože tam prostě nejsou cesty, jen tráva a je obtížné se v ní pohybovat. Následně obracíme zpět, abychom celou horu objeli a nakonec zjistili, že pokračování prašné cesty by nás dovedlo na vrchol hory stejně, jako čtyřikrát delší objížďka po hlavních cestách. Jiným vozem než džípem by jste to asi nedali, ale my raději jeli podle doporučení. Vrchol Pantokratoru je prostě špička s anténami. A že jich tam je. Atmosféru to nevytváří nějak úchvatnou a proto se moc dlouho nezdržíme. Čeká nás druhá vesnice, která už tak opuštěná není. Je v ní několik taveren. Opět máme doporučení od Martiny a znovu je to skvělý oběd s přátelským přístupem! Jméno taverny si už ale napamatuji. Na cestě od parkoviště pod kostelem je to druhá zleva. Pár hodin jsme poseděli, popovídali a protože se začalo připozdívat, vyrazili jsme směrem na sever, do malého městečka Kassiopi. Kouzelné místo, kde tráví dovolenou právě naše teta, od které jsme dostali kontakt na Martinu. Parkujeme v přístavu a procházkou se dostáváme až k pláži, kde ještě zvládáme jedno večerní koupání a konečně máme alespoň malé vlny :-). Ještě dodatek. Při půjčení vozu, zejména džípu, vás vždy varují, že nemáte opouštět zpěvněné komunikace, pojistka nekryje poškození, proto když se tak rozhodnete, je to na vlastní riziko a musíte být opatrní.

Co napsat závěrem? Především se nám dovolená vydařila. Obloha byla bez mráčku a slunko do nás pralo celých jedenáct dní v kuse. Naše předchozí dovolená byla spíše poznávací s přírodními zážitky. Tady jsme si ale odpočinuli, nabrali nové síly a navíc si vyzkoušeli věci, které jen tak někde najednou nezažijete. Naše poděkování patří především Martině, která se o nás starala jako o vlastní a díky ní, se těch jedenácti dní stalo nezapomenutelným zážitkem na celý život. A to nejen proto, že nám pomohla připravit úžasnou svatbu!  Oba dva věříme, že se dřív nebo později na ostrov vrátíme.

FOTOS