Světový šampionát v americkém fotbalu letos pořádalo Rakousko. Dvě základní skupiny systémem každý s každým na stadionech v Innsbrucku (USA, Austrálie, Mexiko, Německo) a Grazu (Canada, Japonsko, Rakousko, Francie). Následné bitvy o umístění pak proběhly na stadionu Ernesta Happela ve Vídni. Kdo má s tímto sportem něco společného a nebyl tam, tak ten jako by nebyl. Akce v podobném rozsahu v budoucnu nepotká Evropu ještě dlouho a na vlastní kůži si vychutnat atmosféru dvaceti tisícové divácké kulisy je zážitek, na který se jen těžko zapomíná. Pro porovnání finálový zápas české "A" ligy navštívilo v pražském Edenu něco málo přes dva tisíce diváků. To je sice na naše poměry slušná účast, ale porovnávat tyto dvě čísla prostě nemůžu. K zápasu domácího vyvrcholení sezóny se ale dostanu později.
Lístky na finálový zápas(a také o páté místo) jsme měli koupeny asi o dva a půl měsíce dříve a cenu 30E za kus bych označil za slušnou, vzhledem k tomu, kde jsme seděli. Jako jediní z naší výpravy jsme zvolili místo pozápasové cesty domů spánek v hlavním městě Rakouska. Ubytování v hotelu nedaleko stadionu bylo slušné a celkový dojem nám kazilo pouze nedořešené odhlučnění pokojů, kdy sprcha z vedlejší místnosti působila celkem slušný kravál. Jinak se ale v neděli ráno jelo rozhodně lépe, než v sobotu v noci.
Samotný zápas byl báječnou oslavou fotbalu v Evropě. Přestože reprezentace USA přivezla "pouze" hráče z nižších soutěží, turnaji celkem jasně dominovala. Vyjímkou byl snad jen zápas s Mexikem, který skončil 17:7. Ve finále pak došlo na rozhodnutí relativně brzy. Od druhé čtvrtiny převzala Amerika otěže a celý zápas již prakticky Kanadu k ničemu nepustila. Závěrečné skóre se tak zastavilo na 50:7. Z pohledu výsledku se zdál zápas jednoznačný, ale nutno podotknout, že Kanada měla dvakrát za sebou velkou smůlu a zastavila se prakticky 1 yard od americké endzony. To samo o sobě působí dost destruktivně na psychiku. I přesto nezanechala Kanada špatný dojem.
Finále trvalo necelé dvě a půl hodiny a mělo slušný spád. Nebýt závěrečného v podstatě nudného ceremoniálu, kdy se oceňovali všechny týmy a které trvalo snad hodinu, tak by byl zážitek stoprocentní. Tento způsob se mi totiž zdá pro diváka nešťastný. Paradoxně pak poraženým tleskalo mnohem více diváků, než následným šampiónům, kteří přebírali svoji trofej zhruba okolo půl jedenácté.
http://www.americanfootball2011.com/en/
Žádné komentáře:
Okomentovat