V Pardubicích se v neděli třetího července děly věci. Za deštivého, téměř zimního, odpoledne se na letním stadionu za ČEZ arénou střetli ve finálovém zápase o titul mistra České ligy amerického fotbalu - divize "B" Příbram Bobcats a Pardubice Stallions. "Bobcati" kteří bez ztráty jediného zápasu vyhráli základní část, přijeli do Pardubic jako domácí tým a také jako favorit. Do této role je pasoval nejenom průběh předfinálových zápasů, ale také odborná veřejnost. Na oficiálních stránkách asociace byly dokonce stanoveny kurzy na výhru Pardubic 3 a na Příbram 1.5. Nikdo si nepřipouštěl, že by hřebci mohli zazlobit. Ti si však pro svoje druhé finále v řadě přichystali nové dresy a motivováni domácím publikem se chystali na tvrdý boj. Po nástupu obou týmu zazněla národní hymna a pak už nic nebránilo úvodnímu losu a výkopu. Příbram si zvolila příjem a následný útok.
Oba týmy se od prvních minut předháněli v bodování a i když počasí nepřálo pasové hře, létal vzduchem jeden balón za druhým. Zejména pardubický quaterback Honza Kakos byl k neudržení, když mu prostor výborně zajišťovala offence line. Čtveřice recieverů v čele s Markem Vinařem se tak mohla prát o balóny hluboko v poli protivníka. Skóre zápasu však otevřela Příbram a ujala se vedení. Pardubická odpověď ale přišla záhy. Dvěma touchdowny přehoupl čtvrtinový výsledek na stranu Pardubic Petr Plaček. V tomto duchu se pokračovalo až do konce první půle - Příbram srovnala a následně Pardubice navyšovaly. Poločasový stav tak zaznamenal výsledek hodný spíše konci celého zápasu, než poloviny a to 26:33 pro hřebce.
Vyrovnaný duel pokračoval i po přestávce, kdy jsme čekali drtivý nápor Bobcats, kteří museli být jistě zaskočeni z průběhu první půle. Nicméně spíše opatrnější hra přinesla "jenom" celkově dva touchdowny na obou stranách. Nervozita by se dala krájet. Vedení o jeden touchdown neznamená v americkém fotbalu téměř nic a i pár vteřin do konce utkání může stačit na totální zvrat. Poslední čtvrtina zápasu tak přinesla nejnapínavější momenty, který z týmů nakonec přehoupne dostatečný rozdíl bodů na svoji stranu. K radosti domácího publika to byly právě Pardubice, kdy nejlepší hráč zápasu - Petr Plaček proměnil svůj pátý finálový touchdown a přiblížil hřebce k titulu. O několik vteřin později se navíc vyznamenala obrana, kdy skvěle hrající Petr Florián zachytil příbramský pass(interception) a sám míč vrátil do endzony soupeře. Bylo rozhodnuto! Jako třešničku na dortu ještě zaznamenala pardubická obrana safety a navýšila skóre o dva body na závěrečné 42:67. Pardubice oproti očekávání všech dokázali porazit těžkého a houževnatého soupeře v nejdůležitejším zápase sezóny a zaslouženě tak obhájili titul.
A jak to vidím já z pohledu hráče a přímého účastníka finále. Nemohli jsme si přát lepší motivaci, než o jakou se nám postaral souběh okolností. Vstupovat do zápasu jako podceňovaný tým je vždy lepší, než být favoritem, zvláště jeli-to finále. Pokud tohle dokážete příjmout a jste rozhodnuti se poprat, pak je to klíč k úspěchu. Každý z nás nechal na hřišti kousek sebe a ten tam zůstane napořád. Navíc domácí publikum a nové dresy, to všechno se už od prvních minut podepsalo na celkovém výsledku a odrazilo se v nasazení jednotlivých hráčů. Finále jsme tak zvládli jako tým, který dokázal podat nejlepší výsledek sezóny v nejdůležitejším zápase. V průběhu článku jsem sice vyzvedl některá jména, nutno ale znovu zopakovat, že tento sport není o jednotlivci, ale o týmu. Když každý dělá co má, tak se dílo daří a proto mají na vítězství podíl všichni. Nejenom kluci v poli, trenéři, ale i ti, kteří se starali o zajištění chodu zápasu a nedostali se na soupisku. Těm všem patří velký dík za to, co ve finále a během sezóny předvedli!
Žádné komentáře:
Okomentovat