Den sedmý – neděle. Trochu tápu, protože díky počasí jsme všechny plány vyčerpali a budeme improvizovat. Zuzka mě překvapuje, že ani jeden den nechce volnější program v okolí, bere do ruky mapu a navrhuje národní park Glenveagh. Je od nás vzdálen 100km a cesta k němu je příjemná. Z hlavní silnice sjíždíte teprve několik kilometrů před ním. Glenveagh se rozprostírá v severozápadním cípu ostrova, nedaleko města Letterkenny a skládá se, jako většina parků v Irsku, z několika hor(kopců), jezer a jak já říkám - měsíční krajiny. Lesů nebo jiných porostů v nich moc nenajdete, tak proto.
Hlavní turistická stezka vede údolím mezi Glendowan Mts a Derryveagh Mts. Vycházíme z turistického centra u velkého parkoviště v severní části a jdeme 4km po upravené cestě podél jezera k hradu Glenveagh Castle. Je to jedna z nejmladších staveb tohoto druhu a proto je dobře zachovalý. Lákadlem pro milovníky botaniky je jeho opevněná(i volná) zahrada, kde najdete mnoho rostlin z nejrůznějších končin světa. Rozdělená je tímto způsobem například na Italian garden, Chinese garden, Swiss walk apod. Pokud nepočítáme placenou prohlídku, kterou vynecháváme(hrad je dobře přístupný i tak a vnitřek se nám zdá malý), tak se v místních zahradách můžete kochat hodiny(zvláště pak máte-li rádi program Makro na svém fotoaparátu). My ale pokračujeme dál. Rozcestník nám nabízí buď šplhat na vyhlídku nad hradem, nebo šlapat další tři kilometry k vodopádům. Volíme číslo dvě a jdeme. Až na malá převýšení je cesta kolem jezera pohodovou procházkou, kterou vám může zkazit maximálně počasí. K vodopádu dorážíme asi za hodinu, ale nedá se dostat až k němu. Díky své velikosti to ale není nutné. Jeho délku odhaduji na 300m a hukot je slyšet dlouho dopředu. Pak nastává obvyklý irský problém, cesta není ani trochu dokola. Prostě odněkud vyrazíte a dojdete někdy až desítky kilometrů daleko, kde to končí a vy se zas musíte vracet. Proto otáčíme u vodopádu a jdeme svižným tempem zpět. Počasí se totiž kazí. Na konci ještě fotka, sedáme do auta a už podle plánu počítáme s deštěm. Ten se dostavuje za několik minut a jako obvykle nepřestává do večera. Tedy dobrou noc.
Den osmý - pondělí. Cestování autem už bylo opravdu dost a dnes si odpočineme v okolí. Bundoran není nijak velké město, ale pro svoje okolí je vyhledávanou turistiskou destinací. Centrum města je tedy jedna dlouhá ulice lemovaná irskými bary a hospůdkami. Sem tam nějaká škola surfu a podobně. Všechno se tu pomalu připravuje na mistrovství Evropy v surfingu, které se uskuteční v polovině září. Není tu žádný přístav, jen malé molo. Zato pláže jsou zde skvělé. A ty vlny... Jedna malá je v centru, ale hned za útesem se nachází další, mnohem větší. A když píšu větší, myslím tím hlavně delší. Dopolední program, kdy je nádherně trávíme na pláži. Není jako klasická z letního letoviska. Jelikož je tady příliv a odliv, tak písek je tvrdý, neboříte se. Dlouhá je několik kilometrů a protože slušně fouká, není nouze o krásné hučení vln. Učení na surfu tady může jít samo:-). Zuzka hledá všelijaké skořápky od mořských potvor a já zas fotím. Musíme si dávat pozor, protože oceán vyplavil hodně medůz. Některé jsou opravdu veliké, takže do nich nechceme šlápnout. Pro zajímavost - nad pláží se nachází duny porostlé trávou a hned při příchodu na pláž je zde cedule - "Armádní střelnice, v zájmu vlastního zdraví nechoďte do dun a zdržujte se na pláži". A skutečně potkáváme vojáky. Odpoledne se počasí znovu kazí a tak jdeme na oběd a děláme se odpočinkové odpoledne. Už se pomalu připravujeme na odjezd.
Den devátý - úterý. Poslední den v Bundoranu a taky den, kdy se počasí definitivně zkazilo. Dopoledne sem tam ještě vysvitne slunko a tak se jdeme projít na nedaleké útesy. Potom se to ale přižene a tak se v dešti vracíme zpět. Cestou potkáváme Marion. Ptá se kdy odjíždíme a jestli může večer přijet pro peníze za energie. Ta není v ceně pronájmu a platí se až na místě. Na začátku si nic nezkontrolovala, takže se jen dohadujem, jak to spočítá. Nakonec zjišťujeme, že mají asi standartní tarif. 66 Euro se nám zdá hodně, za týden, kdy jsme topili jenom ráno a večer a jinak v domě prakticky nebyli. No ale dohadovat už se nebudu. Nechávám ji 4 Eura dýško, aby neřekla, že češi jsou škrti(i když Irové mají na stejných pozicích trojnásobný plat jak my, ale ceny skoro ve všem stejné jako u nás - vyjímkou je alkohol, maso a reality). Ráno prosím o vyzvednutí klíčů o půl osmé, ale asi se ji nechce vstávat, takže mi dává instrukce o klíči do schránky na poštu. Balíme a jdeme do hajan.
Žádné komentáře:
Okomentovat