Práce

Je přede mnou posledních pár volných dní a potom se i já(v příštím pondělí) zapojím do pracovního procesu. Dobří holubi se vracejí...? NO, nevím jestli dobří a k holubu bych se také nepřirovnal:-), ale určitě je na tom přísloví něco pravdy. Po pokusu zkusit znovu obchodní branži(a bavme se upřímě-nebyl úspěšný) se mi podařilo nalézt práci tam, kde jsem již nějaký čas strávil.

Firma vyměnila za posledních několik let svůj název hned třikrát(co já pamatuju), ale lidé zůstali stejní. Od původního názvu VČE-transformátory se další lišil jen tak, že se za pomlčku přidalo "skupina ČEZ". No a teď se jmenuje TrafoCZ. Nebudu se rozepisovat o mojí práci, která mě čeká, protože toho bude víc a nezasvěceným to stejně nic moc neřekne, ale platově mi vyšli vstříc a to se mi líbí. Takže... zpátky po několikaleté pauze ke vstávání okolo páté hodiny ráno:-)! To je moje oblíbené!! Na druhou stranu ve dvě konec a můžu si dělat co budu chtít! A že ten program po odpolednách mívám pestrý:-).

Na závěr bych už snad dodal, že stále věřím tomu, že každý může dělat cokoliv, co ho baví! Jen je potřeba mít trochu štěstí. A pokud nevidíte jenom peníze a peníze jako já před lety, tak se dá zvládnout vše. Je to důležitá součást života, ale jakmile postavíte včechno nad ně, špatně to končí:-).

Neplaťte

Každý z hradečáků jistě zná, zde velmi oblíbený, systém parkování, který spravuje nejmenovaná firma, která si pronajala parkovací plochy od města, za velmi podivuhodných podmínek. Město se rozdělilo do několika zón a platí se i tam, kde by to člověk vůbec nečekal. Když potřebujete vyrazit do města po úřadech, tak dáte více peněz za jednotlivá parkovací místa(úřady jsou různě rozesety po městě), než třeba za naftu...Z jinak poklidného parkování v Hradci se tedy stala skoro noční můra všech řidičů.

Dnes ráno jsem opět vyrazil vstříc hledání míst, kde bych nemusel platit tolik a protože mě čekala i návštěva finančního úřadu, zamířil jsem i tam. Normálně se neohlížím, když někdo volá, ale paní se nedala odbýt...zavolala podruhé a když jsem se otočil, zamávala na mě lístkem z parkovacího automatu se slovy:"mladý pane, já to mám do devíti, tak vám ho dám, ať ty zloděje o něco připravíme.

Lístek na parkování stojí v téhle zóně pár korun, ale mě spíše potěšil přístup, než ušetřené peníze. Paní měla sice parkovací kartu, ale ta ji opravňovala pouze ke stání v červené zóně, která je v centru. No věřili by jste tomu...za parkovací kartu zaplatíte tisíce a stejně můžete stát jen někde...ach jo!! To zase byl tenkrát nějaký "tunel"!

Jiný svět

Praha...krásná a ošklivá zároveň. Dává člověku pocit, že je součástí nečeho velkého. Zároveň se ale v tom velkém neznámém může snadno ztratit. Ve chvíli kdy vysvitne sluníčko se vám chce chodit a obdivovat krásy tohoto města. Ve dne a stejně tak v noci, kdy i pod rouškou tmy rozpoznáváte v dálce známá místa, která většinou vídáte jen na obrazovkách televize. Nádherný pohled.

Naopak když se celé město ponoří do mlhy, deště a smogu, stáváte se náhle zajatcem ve vězení, ze kterého není uniku. Teprve v tu chvíli si uvědomíte, jak krásně může být i jinde. Někde kde není tolik lidí, domů, aut, někde kde i mlha s deštěm působí na člověka odpočinkově a vnímá ji jako součást krajiny.

Praha je skutečně vlastním malým státem v naší už tak malé zemičce. Lidé jsou tu zvláštní, nemluví spolu...komunikují jen když musí. Ale vlastně se jim ani nedivím. V tak obrovském počtu neustále spěchajících človíčků okolo sebe je člověk rád, když se dostane domů a nemusí ze sebe vydat už ani hlásku. Nebo naopak - soustředí se už jen na někoho blízského z jeho okolí a ty ostatní nevnímá, neexistují pro něj.

Je důležité se sem občas podívat, využít příležitosti a zjistit, proč vlastně v Praze většina lidí jen pracuje a na víkendy se vrací domů. Mě se ta příležitost naskytla...trávím v Praze již čtvrtý den(to je nejdelší doba, kdy jsem tu v kuse byl) a všechno tohle dění okolo silně vnímám.

Využívám posledních dní před pravděpodobným nástupem do zaměstnání, abych byl co nejvíce se svojí Zuzankou, neboť poté nás částečně rozdělí stokilometrová hranice. Píšu částečně, protože vlastně ani nevěřím slovu "rozdělí". Praha je blíž, než by si někteří v Hradci chtěli připustit...

Zajímavá profese

Práce na kterou jsem se byl před pár hodinami zeptat je velice zajímavá a samozřejmě ji nemůže dělat každý. Před lety jsem už o něčem podobném uvažoval, ale bylo to trochu z jiného oboru a navíc mi chyběla odvaha někam zajít a popovídat si o možnostech. Dnes jsem sice byl také nervózní, ale jinak v pohodě. Ptáte se na jakou práci jsem se to šel zeptat?

Je to něco, čím si určitě nevyděláte milióny a je to spíš poslání, než práce. Potom co jsem odvezl Zuzku do práce jsem se zastavil na krajském ředitelství hasičů hlavního města Prahy, kde mě navedli na personální oddělení. Informací o této práci mám spousty, ale zajímalo mě něco konkrétního, něco co bych uslyšel přímo z úst někoho, kdo pracuje na místě. Dozvěděl jsem se, že jsem dorazil o pár měsíců později, než proběhle hlavní nábor a že se mi dohledné době asi nikdo neozve. Přesto budou nábory pokračovat a já mám co nejrychleji přinést profesní životopis se žádostí o přijetí do služebního poměru. Tyto materiály se totiž předávají velitelům a oni si zvou jednotlivé uchazeče na osobní pohovory ve chvíli, kdy se chystají nábory.

To nejtěžší by samozřejmě následovalo. Fyzické a psychické testy nejsou nikterak jednoduché a mě už teď napadá několik překážek, které bych musel překonat. No... je to jen jedna z možností, ale nezkusím-li to teď, tak už nikdy. Takže životopis donesu a budu čekat, jestli se někdo ozve.

Relaxační víkend

Normálně to bývá pátek, sobota, neděle, ale protože Zuzka pracuje v Praze až do večera, nemohli jsme vyrazit dřív, jak v sobotu ráno. To ale nic nemění na tom, jak pěkně to pro nás připravila. Wellness penzion v obci Bystré nedaleko Svitav nabízel celou řadu relaxačních zážitků jako je třeba infra sauna, masáže, floating, solárium, skořicové zábaly atd.

Tohle všechno jsme samozřejmě stihnout nemohli. Takže Zuzka vybrala na sobotu večer saunu a solárium a v neděli ráno byl floating. Kdo z vás o tom nic neslyšel, tak zapátrejte na internetu, nebo si skočte do hradeckého futura...mají tam také jeden. Překvapení jsem trochu zkazil, protože jsem na floatingu byl již před lety, ale to neva, protože i tak je to příjemný způsob odpočinku:-).

Po příjezdu jsme procházkou vyrazili do sousední vesnice na oběd a protože bylo opravdu nádherně nasněženo, fotili jsme o sto šest:-). Obrázky jsou dobré, ale na picaso je už vkládat nebudu - služba Facebook mi(nám) na to stačí a je to jednodušší. Večerní sauna mi pak nádherně uvolnila ztuhlé svaly z fitka a protože jsme ji měli hodinu, tak ke konci už jsem snad neměl co vypotit:-). Ne tak Zuzka, která by asi potřebovala ještě o nějaký ten stupeň s teplotou nahoru:-).

Jinak to byl báječný víkend za který vděčím Zuzance. Chvílemi se mi i dařilo nemyslet na problémy okolo hledání práce...a to mi moc pomohlo.

Jak být tím kým nejste?

Na úvod bych rád vzkázal všem pochybovačům, kteří nevěří, že tyto stránky potáhnu ještě nějakou dobu - Těšte se:-)! Je pravda že poslední dobou nestačím psát nové články, ale to je ovlivněno několika faktory. Jednak nemám zatím úplný přístup k internetu, jaký bych potřeboval. Dále se nesnažím na blogu řešit malichernosti s každodenního života a zaměřuji se spíš na klíčové problémy(a nebo velké zážitky), což je pro mě v tuhle chvíli práce. No a také se snažím být maximálně se Zuzkou, i když je to trochu náročnější, protože je přes týden v Praze. Když je ale pochopení na obou stranách, tak jde všechno. Jsme přeci dospělí, ne:-)?

Ještě bych rád pogratuloval mým ostravským kamarádům Radoshakům k malé, nebo malému Radoshákovi. Kdypak že vykoukne na svět? V srpnu? No, bylo nám divné, že Raďa na Silvestra skoro vůbec nepila...:-) a tady je výsledek! Takže přeju hlavně ať je zdravé a všechno proběhne bez problémů. Držím palečky...i na nohách:-):-).

Ale zpátky k tématu. Při mém hledání pracovního uplatnění se mě většina mých přátel snaží přesvědčit, abych se znovu ujal obchodní pozice. Je pravda, že rok samostatného podnikání, navíc ve finanční branži, mi hodně dal, ale taky dost vzal. Jako kdybych teď ale nějak neměl motivaci pro jednání s lidmi s cílem uzavřít s nimi obchod. Většinou se totiž v takové situaci musíte oprostit od všeho a přirozeně reagovat na potenciálního klienta. Většina rozhovorů totiž nikdy nemůže být přesně nalajnovaná a proto jakákoliv rada a příručka vám může jenom ukázat cestu, ale jít po ní už musíte jen samy. Musí z vás vyzařovat pohoda, že nemáte co ztratit a že jakýkoliv argument proti strany zvládnete v pohodě. Cokoliv z toho porušíte, tak vám klient přestane důvěřovat. Obchody se totiž někdy uzavírají už přímo na začátku schůzky...

Sečteno a podtrženo jednání s lidmi se prakticky nikde nevyhnu, jen třeba nemusí jít nutně o obchod. Všelijaké kličky a poučky jak nejlépe zaujmout, to je k ničemu a nebo jsem tím už unavený. Navíc jak si potvrzuji, člověk se zkušenostmi může dnes jít dělat prakticky cokoliv, pokud má trochu štěstí, snahy a vytrvalosti. Z toho všeho mi tedy zbývá už jenom to štěstí...trávím totiž denně hledáním práce hodně času a snad se tedy výsledek brzy dostaví. A nemyslete si, že mě nějak baví sedět doma na zadku...:-)

Myslivecký ples

Každoroční tancovačka pod záštitou naší obce Hvozdnice a myslivecké společnosti se povedla. Skvěle připravené akci jsem neměl co vytknout a výborně jsme se se Zuzkou bavili, i když moje taneční neschopnost mě docela mrzela. No, mám o čem přemýšlet, abych se sebou něco udělal do příště, protože tanec - pokud ho umím:-), mě docela baví. Jinak mě ještě trochu mrzelo rozdvojení naší party mladých lidí v obci. Obě skupinky seděli na opačných koncích sálu a někdy bylo až komické, jak se všichni vzájemně přehlíželi. Tomuhle pomůže asi jedině čas, nic víc, nic míň:-). Začátek akce v osm hodin večer, sál plný lidí a půlnoční tombola. V té se nám sice nedařilo, protože kance si odnesl někdo jiný, ale i tak nám to nevadilo. Zuzka skvěle zapadla do celé naší party a z toho mám velkou radost, protože ať chcete nebo ne, může taková věc ve vztahu působit problémy, pokud si někdo neporozumí se skupinou lidí svého protějšku.

Nestává se mi často, že bych odcházel pozdě, ale tentokrát jsme to zabalili společně s kapelou o půl čtvrté ráno. A podle toho jsme si také přispali:-).

Jinak se celý zbytek víkendu vydařil na jedničku a nezůstala jediná volná minuta, kterou bychom strávili neaktivně. Zvláště v neděli...dopolední fitko, které cítím ještě teď a odpolední pinec, kde nás už hraje sedm. Sice jsem prohrál co se dalo, ale vůbec mě to nemrzí. Zdá se, že v naší obci začíná stolní tenis chytat druhý dech a věřím, že podle toho bude vypadat i náš připravovaný turnaj na konec února.

Plesová sezóna

Začala nám plesová sezóna a v naší obci se blíží tradiční myslivecký bál. No ne že bych někde běhal s puškou na rameni, střílel zajíce a okolo nohy se mi točil věrný pejsek, to není potřeba. Ples myslivci jenom pořádají, takže bavit se může přijít kdokoliv. Naše parta se na něj chystá ve své plné síle, počtu a zřejmě je se na co těšit. Obecní sál je velikostí tak akorát, jen je někdy tlačenice o stoly. Ti co příjdou pozdě si zkrátka nemají kam sednout a proto dochází k drobným šarvátkám. Letos nám to snad nehrozí! Naši obvyklou párovou sestavu v pátek ještě rozšířím já se Zuzkou a věřím tomu, že nebude dlouho trvat a přibude nějaký další pár. Nezbývá tedy než se těšit a pořádně se na akci připravit!

Další plesy budou následovat brzy. Oblíbené jsem měl zejména ty středních škol jako byl naší "strojárny, obchodky, atd." Jen letos zatím nedokážu s určitostí napsat, jestli se na ně dostanu. I když bych moc rád...Vzpomínám si dobře na jeden, kdy zřejmě někdo ze zklamaných návštěvníků neunesl skutečnost, že se na ples nevešel a ohlásil anonym o bombě v Aldisu. Zprvu to vypadalo jako nepovedený vtip, ale když nás všechny vyhnali do mrazu, tak jsme se moc nesmáli. Na druhou stranu se po návratu sál zaplnil jen z poloviny, takže jsme se mohli bavit v klidu, bez zbytečných front na pití a mačkání na parketu! To bylo fajn, ale byl bych rád, kdyby se to neopakovalo.

Takže plesům "ZDAR" :-)

Konec roku 08

Poslední článek jsem napsal před dvěma týdny. Chuť publikovat mě sice neopustila, ale čas vánoční a novoroční sebou přinesl celou řadu zážitků, takže na psaní nezbýval čas. Říká se - jak na Nový rok, tak po celý rok...to jsem sice nestihl, ale říkám si, že jestli něco nenapíšu dnes, tak už nikdy:-)! Takže to berme jako kdyby dnes bylo prvního...

Během svátků jsem navštívil spoustu báječných akcí a pobavil se s celou řadou mých skvělých přátel. A navíc celý průběh vánoc byl pro mě příjemnější o to, že jsem potkal někoho, na kom mi dřív hodně záleželo a teď mi na něm záleží ještě mnohem a mnohem víc. Nebudu se moc rozepisovat, protože jsou pocity, které podle mě patří jen mezi nás dva a ne na můj osobní blog. Nicméně jsme spolu strávili krásné dva týdny a určitě jich máme ještě hodně před sebou!

Pro mě tímto týdnem začala nejdůležitější část života po mém návratu z Irska...nalezení vhodného pracovního uplatnění pro mě. Už jsem začal, ale v dnešní době to nebude nic jednoduchého. Rozhodl jsem se však, že se nebudu soustředit jen na místo svého bydliště v okolí Hradce, ale že se budu snažit najít uplatnění kdekoliv. Tedy možná hlavně v Praze. Stěhovat se nikam nehodlám, ale pokud by se mi povedlo něco najít v našem hlavním městě, dalo by se tam být třeba jen přes týden.

Nepříjemné zážitky během svátků jsem snad neměl. Snad jen že se pomalu loučím se svojí poslední výplatou z Irska, kterou mi i přes moje stálé telefony a sms nikdo neposílá a dovolat se práva je v tomhle případě velmi obtížné. Takže se na to snažím nemyslet.