Na čtyřech kolech

Vzpomenete si někdy na sny z dětství...? Čím jste chtěli být, kolik věcí jste si přáli. Spousta lidí říká, že si splnila dětský sen, když si koupí něco(samozřejmě hodně drahé)po čem dlouho touží. Pro někoho to jsou hmotné statky, pro někoho zážitky, nebo dokonce zkušenosti. U mě je to zatím tak napůl...zážitky jsou něco co vám nikdo neveme, ale nějak se k nim musíte dostat. A když je máte spojeny s cestováním, tak to pro vás znamená nějaký dopravní prostředek. Od malička mě cokoliv co má motor lákalo a fascinovalo. Ne ale natolik, abych skončil jako mechanik. Technika je krásná věc, ale jak rozdělat a zase složit motor mě nikdy nebralo. Spíš jsem se soustředil na vzhled a jízdní vlastnosti. První autíčko byl Favorit. Měli jsme ho s bratrem 3 roky. Panečku ten dostal zabrat. Tenkrát se tunilo:-). To byly časy...palubka celá na modro-stříbrno, sportovní volant, pedály, řadička, litá kola, muzika a vzadu dvě deseticentimetrové díry, které ohlašovaly náš příjezd už minutu dopředu. Nedám na něj ale dopustit! Vyjezdil jsem se a byl připraven na další metu. Hledání začalo a za pomoci známeho z bývalé práce vylezla na povrch Felicia v 1.6GLX. Ďábel na čtyřech kolech v porovnání s Fanoušem:-). Silnější motor dělá s lehkým autem divy! Úpravy už ale nebyly tak rozsáhlé. Jen muzika a vychytávka v podobě dálkového ovládání, kterým se dal nastartovat motor, zjistit spoustu údajů o autě a samozřejmě ovládání zámku. Byla bezva, ale ohřála se u mě jenom rok! Pak přišel bum...Nabídka která se neodmítá...Pravda je, že moje horká hlava si to měla chvilku rozmyslet, ale stalo se a teď už jsem za to moc rád. Opel Astra v 1.7 CDTI z Německa. Jezdil jen rok jako předváděčka v autosalónu a byl výborně zajetý!! Když se dupne na plyn, je to letec! Má totiž o deset koníků víc, než je standartní verze a k tomu šesti kvalt. Už jsem se s ním dvě stě proletěl a je to nářez(už ale neblbnu:-)). Nedělají tyhle auta zvlášť, aby byla perfektní??? Nevím, ale už ho budu mít dva roky, nalítáno 60 000km (celkem už má 80 000km)a bez jediné závady. Jen trochu zazlobil počítač, ale z toho nic nebylo. Dovezlo mě(nás) všude a bylo už na tolika místech světa, že by mu to mohlo lecjaké autí závidět:-). V současné době ho mám sebou v Irsku, kam nás bezpečně dovezlo. A tady už nedostává tak zabrat, jako v Čechách. Šetřím ho:-). A co bude dál...no do jiného určitě nepůjdu! Tohle je mazel:-)! A navíc, podívejte se, co se děje s ropou. Za pár let budem možná na suchu a auta nebudou mít žádnou cenu, nebo se budou muset za draho přestavovat na jiný pohon. Chvilku počkám, času je dost. Ale něco mě láká přeci...:-). Střídavě se mě to drží od patnácti let...možná že o tom ještě dnes napíšu a nebo si to nechám až na zítra. Nový měsíc se musí oslavit zajímavým článkem, ne? A já už mám jeden klukovský sen, autíčko, které se mi rok hrozně líbilo, splněný a stojí v "garáži". Žádnou v Irsku nemáme, ale tak se to říká, ne:-)?

O víkendu nemusim!!

Tak trochu nevím co s volným časem:-). Konrád opravdu v shopinu skončil a byl z toho hodně smutný. Mluvil jsem s ním už ve čtvrtek, kdy se za mnou stavoval. I Basia říkala, že je to blbost, že by nedělal. Vůbec netuším co v tom je...teda možná. Steven...protože hned jak jsem přišel do práce, tak se mě zeptal jak teď dělám a včera se mě ptal jestli mám volný víkend...Ale o pozadí se můžu jen dohadovat! No a vzhledem k tomu, že jsem převzal Konrádovi všední dny, tak mám volný celý víkend. Vůbec můj první co pracuji a jsou to moje první dva volné dny v kuse co jsem u APS. Včera jsem ještě musel na 13 H do práce. Teď jsem tím nemyslel v kolik, ale na kolik:-). Ráno přišel nový týpek, co za mě bude mít víkendy...No řeknu vám, že si to Steven pěkně rozházel. Měl to nechat tak, jak to bylo. Naši sehranou čtyřku!! Protože Oskar je pěkný poleno...já byl první den taky vyjukanej, ale co mi tam včera předváděl. Když jste v práci první den, snažíte se být aktivní a dělat všechno co je možné. Ne však Oskar. Tak nějak po shopinu odchodil sedm hodin a odešel. Jsem zvědavý, jestli se to zlepší...vždycky mě dostával tím, jak mi říkal, že se jde podepsat na toalety...doufám, že je alespoň zkontroloval, i když to večer moc nevypadalo...každopádně si s ním Ola užije svoje:-). Mě to trápit nemusí a snad nebude. Možná do chvíle, než ho vykopnou a budu zase zaškolovat někoho nového...

Na závěr ještě poznámka...přijdu domů po třináctihodinové šichtě, nohy mě pálí jak čert, dám si sprchu a lehnu...usnu ale až ve dvě ráno a vzbudím se v šest...pak už se mi nechce. NO NENÍ TO BÁJEČNÉ!! Měl jsem se narodit jako hlídací pes, to bych byl za vodou a páníček by mi snesl modré z nebe, že skoro nespím a dávám pozor na jeho majetek:-).

Pinec

To je hra panečku:-). Když se honíte za malým, lehkým, bílým míčkem s ne o moc větší pálkou a musíte se trefit na zelený stůl. Už jsem dlouho nestál s pálkou proti soupeři, ale nějaký ten malý pohárek mi přeci jenom doma zbyl. Začínal jsem ještě na střední, kdy jsem měl starou taťkovu pálku. Kluci tenkrát potřebovali hráče do hradecké 1. třídy neregistrovaných hráčů. Velcí profíci tam hráli. Chlapi, kteří trénovali snad každý den, měli zkušenosti a hráli suprově. Nejlepší škola do začátku. Neuměl jsem ani pořádnou faleš:-). Připadal jsem si tam jako Alenka v říši divů. Za celou sezónu jsem nevyhrál jediný zápas, jen pár gamů. Ale zlepšoval jsem se. S klukama jsme pořídili vlastní stůl do obecního sálu a začaly tréninky. Ze začátku jsem ale neměl skoro s kým hrát, nikdo do toho u nás neuměl pinknout:-). Byla to sranda. Za čas se ale všichni zlepšili a přišel i první turnaj, iniciovaný naší aktivitou. Sehnali se stoly a za pomoci obecního úřadu se akce uskutečnila. Dopadlo to báječně a i když jsem nevyhrál, skvěle sem si zahrál!! To se ovšem nedá říct o ostatních. Přijelo pár chlapů kteří hrají a jak se tak může stát, vyhrávali a poráželi místní. To ta naše místní smetánka těžko nesla a na příští turnaj už skoro nikdo z nich nepřišel. První turnaj byla účast asi 30 lidí a druhý, třetí, čtvrtý....už jen okolo patnácti. Přeci jde jenom o hru, ne?? Zahrát si a nemuset nutně vyhrát!! Nechápu a nikdy chápat nebudu!! Zpátky ale k naší bandě!! Ta se začala zdokonalovat a vyhrávat na "domácí půdě" pro mě přestalo být jednoduché. Už to byly vyrovnané výměny, kdy mě dokázali i porazit. Do teď si vzpomínám na naši čtvrtfinálovou bitvu s Martinem "Leptákem", kdy jsme se tahali o každý míček! V jednom turnaji mě vyřadil on, v jednom já jeho. Po takovém zápase máte vždy perfektní pocit!! Nebo zápasy s bráchou....ach ta rivalita:-). Skóre je zatím na mé straně, ale i on mě párkrát pěkně vymetl! Takže chlapi, mám z vás všech radost a jsem rád, že se z vás stali takový good playeři:-). A že pokračujete všici a chodíte dál - pozdrav pro Zdendu a Svíčase!! Už se těším, až si spolu zase nějaký ten match dáme! A proč o tom píšu...je to o sportu obecně. Nejde v něm o vítězství, i když je to nádherný pocit přebírat pohár, ale o to si zahrát. Pobavit se s přáteli a trochu si protáhnot tělo! Tak to cítím já....

Novinky

No a je to tu...dnes jsem měl jít do práce, ale Slavek mi teď zazvonil, že nemám. Už mě na to připravoval delší dobu. Měl jsem přestat dělat víkendy a jít už na Full time místo Konráda do shopinu přes týden. V telefonu jsem mu nerozuměl a pochopil jsem to tak, že Konrád jde do ochranky a já už mám zkušenosti, tak budu posunutý za něj a někdo půjde na víkend. To vás potěší, že už si tu někdo váží i tak malých zkušeností, jako mám já. Navíc to Konrádovi přeju, protože ochranka má mnohem víc. Ale...!! Skutečnost je úplně jiná! A to mi dnes Slavek vysvětlil. Steven, manažer shopinu a ten co mě zval na fotbal, si vyžádal mě na Full time přes týden. Konráda tam prý nechtějí. Detaily mi ale neřekl. Je mi to pořád trochu záhadou, protože Konrád umí dobře anglicky a já ještě ani popel. Zpráva mě na jednu stranu ohromě těší, protože jen za dva měsíce si udělat takový kredit je dobré a taky budu mít ještě o tři hoďky týdně víc, takže víc peněz. Na druhou stranu je mi ale trochu líto Konráda. Je to prima kluk, který se pořád směje a maká v shopinu už rok. A teď příjdu já a vyšoupnu ho! Jsem zvědavý, jak to zkousne, protože to ještě neví. Slavek mě prosil, ať mu to ještě neříkám. Nevím kdy, ale asi mu to dnes řekne. Už by bylo na čase, když jsem měl už dnes jít za něj...sakryš, mám se radovat, nebo být smutný...?

Geocaching

Tento článek budu psát jako naprostý laik a začátečník, tak prosím všechny, kdo už jsou v této oblasti zkušení, aby mě omluvili a na případné chyby upozornili do komentářů. Děkuji!!

S geocachingem jsem se poprvé setkal při seznamování s Miškou. Věta: "Tak co Dio, kolik si už našel kešek" mi vůbec nedávala smysl:-). Až za čas jsem dostal krátké vysvětlení. Geocaching sdružuju velkou skupinu lidí po celém světě, kteří se zajímají o navigace, určování polohy podle satelitů a podobně. Je to vlastně taková hra. V každé zemi po celém světě hledači zakládají vlastní kešky, které potom ostatní hledají. Většinou je to nějaká plastová krabice zabalená tak, aby se do ní nedostala voda. Uvnitř je blok na zapisování a také spousta pokladů, které tam jiní nechají. Krabice je velice dobře schovaná, aby se nestalo, že ji na první pohled někdo najde a nezničí. Všechno je sdružováno v jednotném systému na internetu, kde si vytvoříte vlastní profil. Tam se vám ukládají vámi nalezené kešky, můžete k nim ukládat komentáře a podobně. Každý kdo založí kešku, tak ji zaměří pomocí GPS a umístí její souřadnice s popisem a někdy i fotem místa na internet. Tam si je můžete stáhnout a potom hledat. Přibližně to vypadá tak, že se dostanete do blízkosti místa, které se vám ukázalo na mapě. Buď autem, nebo na kole, nebo po vlastní ose pěšky, jak chcete. Potom začne zaměření a vy se dozvíte jakým směrem a kolik metrů od vás se keška nachází a podle popisu místa, kdy se dostanete do bodu "0" se pustíte do hledání. Navigace vám udá i přesnost(většinou okolo 5 metrů). Pozor, neexistuje 100% přesnost!! Až se vám bude někdo vytahovat, jakou má špičkovou navigaci. Byl jsem na několika školeních v Ostravě, takže o tom pár informací znám! Ale kam se hrabu na Radka. Ten o tom napsal dokonce výbornou knížku. A to už chce pěkný kumšt:-)! Zpátky ale k hledání...v Irsku jsme se nesetkali s jinou nápovědou než "pod kamenem" :-). Kam to tady taky jinam schovat:-). Ale nejkrásnější keška byla pro nás umístěna pod majákem Loop Head na skalním převisu. Dál už byl jenom oceán a Amerika. Za dva dny jsme společně s Diem a Radkem nalezli 4 kešky... Moje první. nemůžu říct, že byly poslední, ale sám nevím, jestli se někdy k hledání vrátím. GPS přístroj není levná záležitost a na mém žebříčku věcí v tuto chvíli není ani v první desítce. I tak mě ale hledání zaujalo! Je to příjemná záležitost, která vás zavede na hezká místa, donutí vás zapalovat mozek(hlavně v případě multicache, kde se nejdříve musíte hádankami k souřadnicím dopracovat) a hlavně nesedíte doma!!Na závěr pár FOTEK z hledání.

Next trip

Aby toho nebylo málo, tak mě ještě včera po návratu z našeho celodenního výletu pozval Radek na další:-). No copak se dá odmítnout...:-)! Sice už musím večer do práce, ale do té doby budem určitě zpět. Vyrazili jsme do vesnice Cong, která se nachází severně od jezera Corrib. Asi 60 km od Galway. Ráno nás i celkem minul traffic a pak už cesta utíkala. Dorazili jsme na místo okolo desáté . Nedaleko vesnice se nachází hrad, který je zrekonstruovaný na hotel. Přímo vedle něj je golf resort a okolo hradu jsou prý nádherné zahrady.
Noc vás tam příjde na hodně, hodně moc! Napsal jsem "prý", protože jsem je neviděl. Hned na mostku k hotelu nás zastavil nějaký pucflek, že prý je hotel na týden pronajatý nějakou společností a nikdo jiný dovnitř nesmí. Všude viseli vlaječky Zurich. Máme smůlu...:-(. Náhradní plán... Já s Radkem se jdeme projít kolo jezera a Dio jde hledat "kešku". Napsal jsem minule, že to vysvětlím, ale dostanu se k tomu až příštím článku. Je to obsáhlé téma:-). Sraz jsme si dali za hodinku. Dost času na příjemnou procházku v okolních lesích vedle jezera. Sluníčko do nás pražilo a vítr skoro nefoukal. Okolo půl dvanácté jsme vyrazili směrem ku domovu. Na cestě nás čekala ještě jedna "keška", která se nacházela u menší zříceniny, na které jsme potkali zřejmě školu fotografů:-). Nadupané foťáčky a už to cvakalo...:-). Počasí však už přestávalo přát, tak jsme vyrazili zpět. Byli to dva celkem nabité dny a o to byli krásnější, že práce v nich nebude(nebyla) skoro žádná. A samozřejmě nesmějí chybět FOTEČKY.

Trip

Jak dlouho člověk vydrží pracovat v kuse...no asi dlouho, ale odpočinek je přeci taky důležitý, ne? Někdo ho stráví na gauči u televize, jiný si půjde někam zasportovat, nebo vyrazí na výlet s přáteli. Abych pravdu řekl, tak první variantu nemám moc rád! I když sometimes drink and zewl forever taky dávám:-). Pojďme ale k dnešku. Duševní regeneraci mé hlavy jsem se rozhodl strávit výletem. A protože oba Radoshaci pracovali, nabídl jsem společnou cestu Diovi. To je dědeček Mišky. Velký aktivní sportovec, který vyrazil s Radkem z ČR do Irska na kole a teď u nás tráví takovou menší dovolenou. Domluvili jsme si trasu a protože je Dio vášnivý člen geocachingu(vysvětlení najdete v příštím článku), nesmělo to v našem programu chybět! Ráno jsem se jako vždy vzbudil okolo šesté, i když jsem šel spát o půlnoci...jak já to dělám:-)? Pobalili jsme to nejnutnější a i když si Dio zapomněl termosku s čajem, tak moc nescházela. Start v 7:30 a.m. Počasí se od rána tvářilo, že nám připraví pohodový den bez deště. A taky se stalo. Hned po příjezdu na Cliffs of Moher na nás vykouklo slunko a už nás neopustilo. Zážitek z útesů vysokých okolo 200 metrů je nepopsatelný. Obrovské skály, které se tyčí z moře. Udělali jsme spoustu obrázků, prošli se v celém areálu, ve kterém nechyběly ani moje oblíbené domy v zemi:-) a vraceli jsme se zpět k autu. Čekalo nás toho ještě hodně. První zastávka a první hledání "kešky" a jak už jsem psal před chvílí, je to složitější, takže o tom napíšu další článek třeba zítra. Potom jsme se cestou přes městečko Kilkee dostali k o něco menším útesům, podél kterých vede nádherná coast road. Vyrazili jsme na další procházku a dostali se až pod skály na úroveň moře, kam jsme museli sešplhat. Několik metrů od nás se pak tříštili vlny o tvrdý kámen:-). Příliv se blížil, takže jsme vyrazili zpět k autu. Cílovým místem byl maják v County Clare - Loop Head. Je obklopen ze všech tří stran útesy a před ním rozprostírající se oceán končí až v Americe. Je to co by kamenem dohodil:-). No a díky geocashingu jsme tam objevili nádherné místo. Skalní převis asi dva metry pod koncem travnatého povrchu na který se dá úzkou proláklinou sešplhat. Docela jsem se divil, že to se mnou nezamávalo...protože strach z výšek mám opravdu obrovský! A tady jsme byli dobrých 70 metrů nad vodní hladinou. Posuďte samy, foto bude v galerii pod názvem "tam jsem opravdu stál":-). Také jsme na parkovišti potkali krajany. Někteří lidé ale vůbec nekoukají kolem sebe. Jsem u auta a mám otevřené dveře. Dívčina se na mě podívá a já na ní mávnu. Pozdraví: "Hi" a já: "Ahoj". Usměje se, ale bavit se moc nechtějí, je to vidět!! Prý jsou jen na výletě u přátel. Ona a její přítel. Proč jsme tak přízemní národ?? No jo, pražáci!! Pak nasedáme do auta a otáčíme, musíme část cesty stejným směrem, ale pak začíná náš lov na poslední dvě "kešky". Jedna nás zavádí přímo do národního parku Burren, kde jedeme asi dvacet kilometrů cestou, která je jen pro jedno auto. Přesto jsme se museli vyhnout bagru i traktoru:-). Domů jsme se vrátili okolo šesté večer. Podtrženo, sečteno zvládli jsme asi 350 km, počasí bylo nádherné a zážitků máme na několik vyprávění. Trip se podařil přesně, jak měl. Takže děkuju někomu tam nahoře, že mi dal takový den volna. Na závěr připojuji ještě obrázkovou GALERII našeho výletu.

Já...tak, nebo tak

A to se bude psát blbě:-). Možná bych si měl ještě předtím dát panáka na kuráž. Nebo se radši rovnout zlískat do němoty:-). Jenže to bych pak neviděl na klávesnici a to by nešlo... že jo? Takže jsem se narodil v květnu, jsem býk, mám rád sport, bla, bla, bla. Jako bych psal dopis do seznamky...:-)! Ale ten bych vytvořil jinak - pohledný, mladý, sportovně založený a zajištěný hledá...:-). Četli jste to tam někdy?? Co to znamená zajištěný?? To jako že vaše partnerka už nebude muset nic dělat?? Ha Ha, už to vidím...i když v čechách se na prachy dá nalákat pořád spousta holek. Héééj ale o tom jsem nechtěl psát! A už vůbec ne o seznamování! Taky se někdy občas zamyslíte a ptáte se, jestli to co děláte je opravdu správné pro vás samotné? Jestli jste na správné koleji, nebo ve správném vagónu? No u mě se ten vagón jmenuje Ireland! Co bylo ale předtím, než mě spousta z vás poznala...Práce ve sportovkách, v energetice, ve finančnictví a zase ve sportovkách. Několik neúspěšných vztahů... krátkých i dlouhých..."slibná" sportovní kariéra ve všem co jde - dokud jsem nebyl tak dobrej, že jsem musel zkusit něco jiného:-). Nebo možná opačně...! Nu zkrátka nuda, nuda, šeď, šeď...:-). A co teprve tady...! Chtělo by to zase nějakou změnu...ááááááááá teď se možná děsí moje rodina!! Né, jenom sranda. Tady ještě dlouho zůstanu a kdoví, kam se pak vrtnu. I když se musím přiznat, že mi tu rodina a nejbližší okruh přátel docela chybí. Kontakt přes skype a internet vůbec je docela neosobní. A jsme na ostrově, takže si nemůžu jen tak sednout do auta a za pár hodin..."ahoj rodino, přijel jsem na kafe" :-). Naštěstí jsem už před odjezdem pilně trénoval nebýt doma...né, že by se mi tam nelíbilo!! Ale časem určitě poznáte, že čím méně se s někým vídáte, tím více si máte potom o čem povídat. Takže bič a pryč...:-). Na závěr jsem si připravil malou osobní fotogalerii, takže jestli si někdo z vás chce udělat můj plakát v životní velikosti na stěnu svojí komůrky, může si obrázek stáhnout:-). PICTURES :-)

Busi Saturday

Jak už název napovídá, včerejší sobota byla rušná. Několik týdnů jsem v shopinu vídával plakáty s upoutávkou na módní show. Návrháři z řad veřejnosti měli připravit dámské oblečení z recyklovatelných materiálů. Už dva týdny jsme měli jejich výtvory vystavené na "stage". To je pódium v prostředku shopinu. A včera(sobota) se konala módní přehlídka. Jednu jsem už zažil, ale v porovnání s touhle to nic nebylo. Přípravy celý den vrcholili a já dělal jeden netradiční úkol za druhým:-). Hlavně rozluštit ve vysílačce co po mě chtějí bylo obtížné!! Ale nakonec se to vždycky povedlo. Show začínala o půl druhé. Ještě před ní nás ale čekal krátký meeting v kanceláři. Olivia, zástupkyně managera nás a ochranku úkolovala. Jak se chovat v průběhu akce, co dělat, kdyby nastal požární poplach a tak dále. APS dokonce posílila stav. Od dvanácti do čtyř jsme tam nebyli tři - jako každou sobotu, ale čtyři. Mnohem lépe se mi pracovalo a bylo to klidnější. I když lidí jako ... :-). Akce začala, jak je tu zvykem, pozdě o několik desítek minut. Všude novináři a lidi, kteří se přímo, či nepřímo podíleli na její organici. Tak mě napadá, že u většiny takových programů jsou diváci především organizátoři a sem tam se zastaví někdo z kolemjdoucích. Nemyslíte si to také:-)? Fashion show pokračovala a já se odvážil fotit. I když jsem se nejdřív zeptal Lukáše z ochranky, jestli to nevadí...On je v pohodě. Když prý nezanedbám svoji práci, tak si můžu vyfotit co chci a kde chci. Super, takže přihazuji ještě pár OBRÁZKU. Aby jste viděli (i když to moc nejde), že není nad ty naše český a slovenský holky:-)!!

Přístav

Tak jsem zase zpátky:-). Chvilku to trvalo, ale dvanáctidenní pařba a flink v práci chtějí celýho člověka:-). Tedy zatím jen 11, protože ten poslední den mě čeká dnes:-). Včera večer se mi ale povedlo něco, na co jsem čekal celou tu dobu, co chodím do zaměstnání.

Každé ráno a večer míjím cestou do shopinu přístav Galway. Není velký, když jsem ho viděl poprvé, tak mě ani nenapadlo, že by v něm mohli kotvit i nějaké větší lodě. Opak je ale pravdou. Sice se jich sem nevejde moc najednou(tak tři až čtyři), ale o to zajímavější podívaná to je. Umět se s takovou "krávou" vytočit v úzkém přístavišti, je náročná věc. A to se mi včera povedlo vidět. Vracel jsem se z dvanáctky a nebylo nic, co by mi zlepšilo náladu. Jen jsem vyšel z ulice do přístaviště, hned bylo o zábavu postaráno. Loď na vlas podobná té na fotce se chystala na vyplutí. Lana odvázaná a pomalu začínala couvat. Vždycky jsem přemýšlel jak to tam dělají, protože přístav je kvůli přílivu a odlivu vybaven zdymadlem, do kterého vede jen úzka propusť. A natočit takhle dlouhou loď v úzkém obdelníkovém profilu kotviště, není asi žádná sranda. Klobouk dolů pane kapitáne:-). Všechno bylo tak jak má. Zapnul jsem video a do toho občas pořídil nějaký záběr. Večerní slunko mi sice první záběry trochu zkazilo, ale to mi vůbec nevadilo. Stál jsem u mola a pár metrů odemě se směroval menší tanker na vyplutí. Paráda. Počínal si velice opatrně a do propusti se blížil pomalu. Vešel se tam na chlup:-). Širší loď by asi neproplula. Za ním ještě vyjela malá loď "pilot". Ta tu doprovází každé větší plavidlo od mola, nebo k molu. Cesta do přístavu je totiž jasně daná a kdyby loď jela jinudy, tak skončí nejspíš na mělčině. Tenhle typ a velikost lodí tu kotví asi nejčastěji. Některé jsou úplně stejné, jen se liší názvem. Máme tu ale taky irské vojenské námořnictvo. Zatím jsem viděl tři lodě, které se střídají. Nejvíc se mi líbí ne ta, co je tady na fotce, ale ta, co ji budu přidávat do galerie. Je z nich největší a tvarem před můstkem připomíná americká letadla F-117 Stealth. Že by neviditelná loď pro radary. No to by asi nešlo, ale přední část je udělaná tak, aby odrážela co nejméně radarových paprsků:-). Musí být zajímavé se na takové kocábce plavit po oceánu. Jsou to ale podle mě spíš jen hlídkující lodě při pobřeží. Na širé moře se asi vydávají větší. No a na závěr jako vždy pár FOTEK z našeho harbour:-)

Ostrava

Trochu si zavzpomínáme. Vlastně jsem ještě nikdy nikomu neukazoval nějaké obrázky z místa, kde jsem bydlel skoro třičtvrtě roku. Jako rodilému hradečákovi mi Ostrava v prvních dnech připadala hodně velká a rozlehlá. Aby taky ne, je to třetí největší město ČR s téměř 320 000 obyvateli. Je jen o malinko menší než Brno a kdybych k tomu přičetl ještě okolí, tak je tam snad celá Praha. Jakmile se totiž jen trochu rozjedete po okolí, jste hned ve Frýdku, Havířově, Karviné, Opavě a tak dále. Protože jsme s našima hodně jezdili na dovolené po Čechách, tak jsem si dobře pamatoval některá místa. Třeba Rožnov pod Radhoštěm a Beskydy. Najednou mi stačilo sednout do auta a za půl hoďky jsem byl v Rožnově, nebo pod Lysou horou. Místa, která jsem měl spojená jen s dovolenou a s letními prázdninami se pro mě najednou stala součástí domova. A na Slovensko co by kamenem dohodil:-). Prostě nádhera, opravdu tam bylo kam jezdit na výlety.
Samotné město působí na první pohled jako obrovská továrna. Všude komíny a velké haly, těžní věže, železárny a tak dále. Když tu ale chvilku žijete, začnete vnímat i jiné věci. Krásnou a odlišnou architekturu, velké a rozlehlé parky a místa na vycházku. To všechno vám začne vytvářet úplně jiný pohled na město a ty negativní průmyslové zóny a cikánské čtvrtě(kde není radno chodit po setmění) si už dokážete odmyslet.
V Ostravě jsem se mimo jiné naučil zamykat se v autě. Po dobrých radách a potom, co mi jeden cikán vlezl do auta a nejdřív mi chtěl svůj telefon prodat a pak můj koupit. Vzadu jsem měl asi 6 satelitních navigací, co jsem vezl do HK, takže to nebyla příjemná zkušenost a já měl docela nahnáno. Jinak se ale v Ově(jak ji místní říkají) žije dobře. Moraváci jsou přeci jenom o trochu vstřícnější než my Češi. Pokud bych si měl někdy v budoucnu vybrat místo, kde budu žít, bude Ostravské okolí patřit do uzšího výběru. Přímo ve městě bych bydlet nechtěl. Maximálně v jedné z jeho odlehlejších částí kde je klid. Je to ideální místo pro podnikání dovolené. Je odtud kousek na Slovensko a do Tater, které miluji. Polsko je pár kilometrů za Ovou a vzhledem k mé jazykové průpravě tady v Irsku, by mi cestování k našim sousedům určitě nedělalo potíže. A neposlední řadě jsou i Beskydy nádherným místem!! Na závěr připojuji galerii FOTEČEK. Nejsou moje, ale dá se podle nich udělat obrázek. A taky v ní je pár fotek z našeho bytečku, aby jste si udělali obrázek našeho bydlení v Porubě.

Pojď si zahrát

Dneska jsem pracoval první den za Konráda. Ten kluk má pořád volno, jak to jenom dělá:-). Docela jsem mu ty všední dny začal závidět...v shopinu se nehne ani noha, celý den je v klidu a žádný stres. Na druhou stranu bych to ale nevyměnil za moje skoro celé volné čtyři dny. Jo, jo z pracovní dobou jsem tu měla zatím obrovskou kliku. Ráno jsem se jako vždycky brzy vzbudil...vyrazil jsem o hoďku dřív, abych se stavil v bance a vyzvednul si peníze z výplaty. Když jsem zjistil, že mám ještě čas, otočil jsem se do Tesca pro moji první zakoupenou radost (prozradím to jen někomu:-)). A pak jsem již nafasoval vysílačku a společně s Basiou jsme se pustili do práce. Asi tak za dvě hodinky mě zastavil Steven. Je to manažer celého shopping centra. Zeptal se mě jak se mám a jestli je vše v pořádku. No a pak zazněla otázka, jestli hraju fotbal...Docela mě zaskočil. Snažil jsem se mu vysvětlit, že mám fotbal rád, ale nemám kopačky. To mu nevadilo, prý je to fotbal jen pro zábavu. Hned zjišťoval do kolika dělám a když zjistil že do osmi, hned se ptal, jestli tak dělám každý týden...aby jste chápali...každé úterý od sedmi mají fotbálek. Slušně jsem se mu omluvil, že mám v jen v pondělí volno. A zbytek pracuji. Byl úplně v pohodě a řekl, že se nic neděje. Ale mě to štve!! Skvělá příležitost jak se zapojit do nějaké party a mít možnost trénovat a učit se angličtinu a já musím makat. Je mi to hodně líto, ale snad se časem něco podobného zase objeví. Ta hlavní myšlenka je ale v tom, že v shopinu pracuju teprve něco přes měsíc a hned za mnou příjde manažer a zve mě na fotbal. Jako rovný s rovným!! To je na tom životě tady úžasné. I když jsou Irové "prasátka" a někdy se neumějí chovat, tak jsou velice přátelští a nebojí se, že si snad o někoho jako jsem já, ušpiní ruce:-). Jen kdyby to tak fungovalo i u nás, že? Nás tu vlatně hodně obdivují. Začít pracovat v cizí zemi s cizím jazykem, to by tu určitě většina obyvatel nezvládla. Ale čím bude na světě víc takových Stevenů, Edwardů a dalších se kterými pracuji, tím bude svět lepší!!

Dům

A teď nebudu psát o našem domě tady v Irsku, ani o domě mých rodičů, kde jsem žil 22 let. Budu psát o něčem, co se mi honí hlavou už několik let. Kam se jednou vrtnu, jestli si postavím dům, nebo koupím byt a tak dále. Měl jsem možnost vyzkoušet si bydlení jak v bytě, tak i domě. Každý z nich má svoje výhody a nevýhody. Zatím mě ale stále víc láka varianta vlastního domu s malým pozemkem. V bytě sice neutratíte tolik za teplo, máte třeba výhled z výšky a jste ve městě, kde máte všechno na dosah, ale nejste vlastními pány. Nemůžete si pustit nahlas muziku a slyšíte cokoliv, co se děje u sousedů. Nemůžete vyjít na zahradu a slunit se, nebo něco kutit v dílně a podobně. Čím dál víc se mi v hlavě rodí myšlenka, že si jednou za pár let svůj vlastní postavím. Nemůžu ale vědět, jakým směrem se můj život bude ubírat. Kde to bude, to nevím...s kým tam budu, to teď taky úplně nevím...a jaký to bude dům, to taky...vlastně už pár nápadů mám. Myšlenku honosného sídla jsem už dávno zavrhl. Dům má být útulný, prostorný a nenáročný na energie, takže nějaké velké sídlo, to bych se nedoplatil za plyn, vodu, elektřinu a bůhví co ještě. Nedávno jsem brouzdal po netu a narazil jsem na zajímavé myšlenky ekodomů, které jsou postavené v zemi. Třeba na svazích a kde je vlastně vidět jen přední část. Zbytek je ukryt a izolován zeminou. Světlo je dovnitř dopravováno světlovody. Tento dům má vynikají izolační vlastnosti jak v létě, tak v zimě. Je odolný proti povětrnostním vlivům a nespotřebovává téměř žádnou energii. Prostoru je v něm dost, ale většinou se jedná o jednoduché rozložení místností, aby byla zaručena co možná nejlepší úspornost vyhřívání. Také pozemek na stavbu se dá pořídit za pakatel. Svahy jsou hodně levné oproti stavebním parcelám. To co ale ušetříte při koupi, zaplatíte na materiálu a náročnosti stavby...nicméně se vám to vrátí, protože náklady na provoz budou nesrovnatelné s normálním domem. A taky vnější obraz domu bude i přes větší investici působit trochu minimalisticky:-). No tak nevím , jestli ze mě bude jednou krtek:-). Ale když vidím stále se zvyšující ceny energií, tak takový to dům má do budoucna pro jeho majitele obrovskou cenu!

Čtvrt roku

Uteklo to jako voda. Když jsem byl malý kluk, tak jsem se pokaždé těšil na letní prázdniny. Ty dva měsíce byly skoro nekonečné...:-). Ale teď. Sotva se probudíte, jdete zase spát. Život je hrozně krátký a naše Země příliš veliká na to, abychom se podívali všude, nebo zažili všechno co jde. Proto se snažte, ať nikdo nic nepromarníte. Aby bylo na co vzpomínat, protože to je to jediné, co vám nikdo neveme. Co s majetkem, nebo s penězi...jsou důležité, ale život vám neprodlouží(snad jen o malinko:-)). Ani mi to nepříjde, že jsem v cizině tak dlouho. Dobrý příklad a inspiraci pro tenhle článek mi dala Justýna. Naše jediná dámská členka ochranky. Včera jsme "gadali" a ona se mě zeptala, jak dlouho už jsem tu. Když jsem ji řekl, že tu pracuju jeden a půl měsíce, tak vytřeštila oči. Řekla: "To už tu nemáme Luboše půldruhého měsíce...". Luboš je Slovák, který měl víkendy přede mnou a dělal tu půl roku. Fajn kluk, už jsem ho taky poznal a vždycky se na pár minut zastavíme a kecáme. Je to doba a co teprve těch 7 týdnů, co jsem hledal práci. Takové nervy jsem už dlouho nezažil, když se vám vaše myšlenka nedaří uskutečnit!! Ale povedlo se! Zatím se mi ani nechce moc cestovat. Irsko je nádherné, zvlášť západní pobřeží, kde žijeme. Ale už jsme toho zmákli dost a byli na hodně místech, při naši první návštěvě v minulém roce. Na 100% se ale ještě chystám do Dublinu, Belfastu a Corku. Také do národního parku Wicklow Mountains, Connemara a Ring of Cashel. No a taky musím pokořit tu nejvyšší horu Irska - Carrantuohil a horu sv. Patrika. Když tohle všechno zmáknu, už nebude co objevovat. Za tři měsíce tady se z nevlídného, větrného a propršeného počasí stalo nádherné, teplé a slunečné podnebí. Neuvěřitelná změna:-). Během čtvrt roku se mi podařilo trochu vylepšit znalosti angličtiny, ale ještě je přede mnou hodně, hodně a hodně práce. Za to se už ale v pohodě domluvím s každým Polákem. Je to zábava, učit se gadat po polski:-). No a na závěr to nejdůležitější. Roční vztah s Miškou přešel na dálku a ona je už doma, kde si hledá práci. Důvodů bylo spousta a je to mnohem zamotanější, než abych o tom psal na blog...Takže jsem tu zůstal jen s Radoshaky, ze kterými budeme teď hledat nové bydlení, protože tu máme nájemní smlouvu jen do konce července.

Pátek, sobota, neděle

To jsou moje hlavní pracovní dny. Píšu tenhle článek proto, aby jste si mohli udělat představu, jak se mi maká v zahraničí:-). Začínám v pátek. V práci musím být na půl devátou a to znamená vyrazit z domu v 7:45, protože ranní traffic je brutální:-). Při příchodu se musím zapsat u ochranky. Nafasuju vysílačku a vezmu si klíče od našeho skladu. Pak jdu na loading bay(tam se přebírá zboží) připravit oba mopy. Jeden pro mě a druhý pro Olu do prvního patra. Ola přichází v pátek v jedenáct. Jinak na loading bay platí přísná pravidla a ochranka je hlídá. Nikdo se tu například nesmí pohybovat bez reflexní vesty. Jednou jsem tam jenom proběhl a už si mě Edward volal do kanceláře. Ale bylo to v poho, jen mě upozornil. Tady se po vás nikdo nevozí, všichni se respektují. Ale zpátky... Pak jdu do skladu v prvním patře a doplním do našeho stanoviště v přízemí u toalet ubrousky, čistící prostředky, toaletní papír a tak dál:-). Pak se chopím lopatky a smetáku(jsou vymakané, nemusím se ohýbat:-)) a začíná moje celodenní šlapání po shopinu. Každou hodinu musím jít zkontrolovat toalety(veřejné i zaměstnanecké(public and staff)). Čtyřikrát za den musím obejít šestipatrové schodiště u našeho car parku. To také uklízíme a všude se zapisujeme. Čas a iniciály...Do toho všeho nám ochranka posílá hlášení z celého centra, kde co při obchůzce objevili. Zase tu platí pravidla. Pokud se někde něco rozlilo, tak tam ochranka musí počkat, než příjdeme my a položíme výstražnou ceduli. Ochranka odchází a my jdeme pro mop(nejezdíme s vozíkem po centru). Cedule proto, aby nikdo neuklouzl. To platí i u vchodů a východů, když začne pršet. Pak se nám cedule nedostávájí:-). No v neposlední řadě to není jen o uklízení...volají nás i na pomoc s jakýmkoliv nošením a přemísťovánín. Třeba kartony, vozíky a podobně. Během pátku mám dvě přetávky. Tea break(10 minut) a lunch break(30 minut). Tea break si většinou beru až na konci, protože jsem tam jen do půl čtvrté a střídá mě Konrád. Pak jedu ještě na tři hoďky do Mariny. Tam to uteče a můžu se připravovat na hlavní den víkendu. SOBOTA!! Začátek na stejno jako v pátek o půl deváté a konec v osm večer. Slušná dvanáctka:-). V centru to vypadá jako u nás o vánocích. Je to fakt jediný den v týdnu, kdy jsou tu snad všichni z města a okolí. V ten den jsme tu naštěstí tři. Ale i tak máme co dělat, abyhom ten nápor zvládli. Ten den mám dva lunch breaky a domů se dostávám hodně vyčerpaný. A pak přijde neděle...pohoda, pohoda, pohoda. Auto můžu zaparkovat těsně před shopinem, protože v neděli se neplatí. Začínám o půl jedenácté, ale do jedné se v centu nehne ani noha. Pak na pár hodin někdo přijde, ale už je to dobrý. V šest se zavřou obchody a já mám hodinku na to, abych sklidil první patro. To dělám každý večer. Veškerý odpad a kartony stahuji z prvního patra na loading bay. Tam se likviduje. Někdy to jsou čtyři vozíky, jindy(jako třeba dnes) jeden:-). Pak už se jen procházím po centru a nasávám to zvláštní kouzlo, kdy se tam nehne skoro ani noha. Po celém víkendu je to velké uvolnění. Nasedám do auta a mám před sebou čtyři dny "skoro" volna. Tedy tenhle týden možná ne, ale to ještě nevím. No jo, to je APS (All Pro Services).

Jídlo...:-)

O tom, co dostávám od holek v restauraci jsem už napsal hodně. Ale člověk není živ jenom na bufáči. Občas se musí jít na nákup do obchodu. V Oranmore máme obchodní centrum a v něm sídlí Super Valu, také tu máme Spar, ale to jsou většinou jenom malé obchůdky(hodně malé). No a v Galway najdete Tesco, Lidl(na vlas stejný jako doma) a taky Dunnes Store. Je to trochu jiná nabídka než u nás. Některé firmy tu vůbec nejsou. Asi to je dáno rozdílností trhu, protože na obchoďáky tu nenarazíte tak často, jako u nás. Ale abych se dostal k jídlu… jídelníček se tu musí trochu pozměnit každému. Zeleninu a ovoce tu mají i v malých obchodech zastoupenou hodně dobře. Naopak tady neseženete nic, co by k nim nepatřilo. S vyjímkou drogerie…třeba v tescu by jste hledali nábytek, nebo oblečení marně. Velké překvapení pro mě bylo, že tu nemají hořčici. Tedy mají, ale je pěkně hnusná:-)! Proto jsem docela rád, že tu mají Poláci takovou přesilu. Jsou pro ně vyhrazeny přímo regály se zbožím, které se dováží z Polska. Všechno je popsané v jejich jazyce. No a protože mají hořčici stejnou jako my, je vyhráno. Dál tu mají hodně dobrou nabídku organických potravin. Zatím je moc nekupuji. S vyjímkou těstovin…jsou výborné. Balíček tu přijde na jeden a půl eura. Všechno je tu samozřejmě dražší než u nás, ale když to převedu na jejich platy…Dvoulitrové lahve (Cola, Sprite, Fanta) jsou za dvě eura, tucet vajec je za tři a půl eura a tak bych mohl pokračovat ještě dlouho. Taky tu mají výborné sýry!! Red Cheddar se prodává ve 400 gramovém balení asi za tři eura a je perfektní. V porovnání s naší cihlou mi chutná mnohem víc. Taky tu neseženete mléko v papírových litrových krabicích. Všechno je v plastu a má to „ouško“ na uchopení. Nejmenší, které jsem viděl, bylo 250ml(podle nich přesná míra na snídani) a největší je dvoulitrová láhev. Součástí každého obchodu je i malé řeznictví…které má ale trochu jinou úroveň než u nás. Všechno je čerstvé a krásně srovnáno. I u nás v shopinu máme řeznictví. Je dokonce samostatné. Přes den se tam smekají 3 až 4 řezníci a ani v sobotu(ta je hodně hustá) se netvoří u pultu fronty. Všichni se na vás smějí, zdraví se a chtějí si povídat. Nebudu sem psát seznam cen. Zkuste si udělat váš vlastní obrázek podle těch pár čísel, co jsem napsal.

Po ránu

No to se nikomu samozřejmě ven z postýlky nechce...ani mě se dřív nechtělo. Ale teď je to jiné. Sám sebe nepoznávám!! Chodím spát průměrně v jedenáct a budím se okolo šesté a sám bez budíku. Přestalo mě bavit se jen tak povalovat a nic nedělat. Zvlášť když je tak nádherné počasí...I dnes ráno je!! A mě napadlo, že bych se zase mohl projít. Ale kam? Včera celý poloostrov, předevčírem výběžek, tak dnes půjdu do Oranmoru a spojím to s nákupem. Vyrazil jsem o půl deváté a zpět jsem se dostal v deset. Svižným tempem se to dá tedy za chvilku zvládnout. Vyrazil jsem brzy, protože sluníčko ještě tolik nepálilo, i když jsem musel v průběhu cesty odhazovat vrchní část oblečení. Těsně před centrem jsem byl rád, že mě nepřemohla lenost a nevzal jsem si auto. Okolo deváté je totiž první traffic(zácpa) jak hrom. A já si v klidu spoustu aut co mě předjela předešel.

Naše nákupní centrum je totiž až za centrem městečka. Tam jsem se jen otočil a plným batohem jsem se vracel zpět. Na zádech už jsem měl o 4 kila víc:-(. Každý den se tu ale stane něco, co vás překvapí a je to dáno hlavně způsobem chování místních lidí. Na zpáteční cestě jsem šel po chodníku a protože jsou tu hodně populární kamenné zídky, přes které řidiči nemohou nikdy vidět, musejí si hodně najet přes chodník. Naproti mě vyjížděla malá poštovní dodávka (u nás jsou to největší piráti silnic), řidič si všiml, že je velký provoz a aniž bych ho o cokoliv požádal, tak zacouval, abych nemusel ani o kousínek měnit směr při jeho obcházení! Poděkoval jsem mu, on na mě mávnul a usmál se. Neuvěřitelné!! Mám pocit, že až se někdy vrátím do Čech, tak tu naši uspěchanou zemičku nebudu moct rozdýchat. A nebo se pokusím, chovat se tam jako tady. Třeba nás bude časem víc a podaří se nám to v Čechách trochu předělat...

Poloostrov

Tento článek budu zároveň umísťovat na náš starý blog, protože ještě moc lidiček nezná adresu toho nového. Na tom se ale pracuje:-).

Záliv Galway Bay zasahuje ve středozápadním pobřeží hluboko do vnitrozemí. Končí u našeho Oranmoru. Jinak se ale rozděluje na spoustu dalších, menších zálivů. Hlavně na jeho jižním pobřeží, kde žijeme i my. Náš domeček je v místě, kde dva zálivy svírají pevninu, ale už nepokračují dál. Máme tedy dobrou pozici a nemusíme se vracet, když se chceme někam projít, nebo projet. To se děje jen když jedeme do Galway. Bohužel na spoustě z nich nevedou cesty až na konec...je to většinou oplocené a jsou tam pastviny. Dnes mě ale napadlo, že by se to dalo obejít... Sbalil jsem si pár věcí sebou a za nádherného počasí jsem vyrazil. Hned na začátku cesty vedle mě něco spadlo...měl jsem kliku, nějaký pták zrovna potřeboval ... a tak to poslal přímo vedle mě:-)! To bych se musel vracet...pak už bylo všechno v pohodě. Cesta ubíhala a já se za chvilku dostal na konec. To už se dalo jít jen po pobřeží. Samé kameny, nebo hrubší písek...no, na romantickou vycházku ve dvou to nebylo, ale když jsem dorazil na místo, bylo tam báječně. Na konci je malá strážní věž, zřejmě ze středověku. Bylo tam moc krásně a od první chvíle, kdy jsem se dostal za jeden výběžek mi dělali společnost zajíci...:-). No jo, vždycky nějaký pelášil jak jsem ho vyrušil. Tahle cesta se dala podniknout jedině za odlivu, protože při přílivu je tohle všechno zalité vodou. Nejde to odhadnout dopředu, protože se to tu co chvíli mění. Ale vody bylo ráno málo a i kdyby začínal, tak se to dá v pohodě stihnout. Taky že začínal...ale k tomu se dostanu za chvíli. Chvilku jsem poseděl, posvačil a vyrazil jsem zpátky. Cesta byla lepší, chvilku jsem šlapal po trávě, ale pak zmizela a byla tam zídka do pastviny. Takže jsem musel zase k vodě a na kameny:-). To už jsem měl v nohách hezkých pár kilometrů, dokonce jsem viděl i lišku. Těch je tu spousta, ale jsou plaché... Blížil jsem se z druhé strany na začátek mojí cesty, ale ouha:-). Ze zálivu ústí ještě dva malé rybníky, které se napouští a vypouští s přílivem. Je tam malá hráz, která je odděluje od zálivu. Jenže stavidlo má na délku asi 4 metry a příliv už byl hezkou chvíli v pohybu:-). Nejdřív jsem to chtěl přeskočit, ale mrkněte na to, to bych asi nedal:-).
Proud byl už silný, takže se to nedalo ani přebrodit. Zpátky se mi nechtělo, takže jsem nasadil tempo a zkusil obejít oba rybníky po vypuštěné hladině. Zvládl jsem to tak akorát:-). Přijít o půl hoďky později, tak musím přes něčí pastvinu, jinak bych se domů nedostal. Zkrátka se to povedlo, zabralo mi to asi 3 hodinky a teď už jen relaxuju a chystám se na večer do práce:-). Na závěr samozřejmě přihazuji pár FOTEK.

Tak jedem

Je toho spousta, co by se dalo napsat...být sám v Irsku má své výhody i nevýhody. Ale zatím převládají ty lepší věci. Sám si plánuju svůj volný čas, když nechci mluvit, tak nemusím a tak dále:-). Už několik dní panuje nádherné počasí a já přemýšlím kam dnes vyrazím...asi vytáhnu kolo! Které je sice nic moc(nemůžu se dočkat, až si v září přivezu své), ale tady zatím stačí. Včera byl den plný prvních zážitků:-). Vyrazil jsem poprvé sám na procházku a nakonec jsem skončil na našem výběžku(3km pěšky podél oceánu). Nahoru je to přímo horolezecký výkon, ale když už jste tam, tak máte klid. Hodinku jsem ležel a pak jsem šlapal dom:-). Cestou jsem vyfotil Marinu, takže tady je obrázek mého druhého pracovního místa.

Další poprvé bylo, když jsem dal ráno věci do pračky. První prádlo je první prádlo... Docela slušný výkon si ve čtyřiadvaceti poprvé sám vyprat:-). Podařilo se...! Nic jsem neobarvil, ale to v mém případě musí určitě přijít! No a do třetice všeho dobrého se mi konečně podařilo vidět v pohybu nějaké lodičky. Dva rychlé motorové čluny si to svištěli záliv a protože byla hladina jako sklo, tak ta jízda musela být super!! Žádné drncání, doufám, že se někdy na nějakou takovou loď taky dostanu:-).

Ještě mě napadá jedna věc. Pro ty kdo otevíráte můj blog poprvé, tak musíte zapátrat v tom starém, tam je spousta fotek i článků o životě tady. Jak se na něj dostat, je popsáno v prvním článku, ale ten jste už určitě četli, že:-)?

New blog

Na úvod bych rád napsal, že tento blog plynule navazuje na náš společný blog s Miškou - je v archivu pod názvem Mišáci. Ten nekončí, ale jak dlouho bude ještě trvat, taky nikdo neví. Články z mého(našeho) života se na něm budou objevovat stále, ale stejně tak začnou vznikat na tomto blogu, který jsem založil především proto, aby trochu lépe vystihoval moji osobnost. Snad se vám bude líbit...Taky na něj nebudou mít přístup všichni. Jen někteří. Proto prosím všechny, aby si odkaz na můj blog nedávali někam na veřejně přístupná místa. Děkuji. Zůstal jsem v Irsku sám. Tedy né tak docela. Budu pravděpodobně žít a bydlet spolu s Radoshaky. Je to báječný a pohodový pár, takže nemám důvod cokoliv měnit. Co se týče práce, tak taky ne. Chvilku to trvalo, ale situace se už stabilizovala a já začínám konečně v klidu žít. Nesouvisí to s tím, že už tu nemám Mišku. Spíš jde o to, že už normálně pracuji a s tím souvisí úplně všechno. Takže vám přeju, ať se vám i na tomto blogu líbí.