No to se nikomu samozřejmě ven z postýlky nechce...ani mě se dřív nechtělo. Ale teď je to jiné. Sám sebe nepoznávám!! Chodím spát průměrně v jedenáct a budím se okolo šesté a sám bez budíku. Přestalo mě bavit se jen tak povalovat a nic nedělat. Zvlášť když je tak nádherné počasí...I dnes ráno je!! A mě napadlo, že bych se zase mohl projít. Ale kam? Včera celý poloostrov, předevčírem výběžek, tak dnes půjdu do Oranmoru a spojím to s nákupem. Vyrazil jsem o půl deváté a zpět jsem se dostal v deset. Svižným tempem se to dá tedy za chvilku zvládnout. Vyrazil jsem brzy, protože sluníčko ještě tolik nepálilo, i když jsem musel v průběhu cesty odhazovat vrchní část oblečení. Těsně před centrem jsem byl rád, že mě nepřemohla lenost a nevzal jsem si auto. Okolo deváté je totiž první traffic(zácpa) jak hrom. A já si v klidu spoustu aut co mě předjela předešel.
Naše nákupní centrum je totiž až za centrem městečka. Tam jsem se jen otočil a plným batohem jsem se vracel zpět. Na zádech už jsem měl o 4 kila víc:-(. Každý den se tu ale stane něco, co vás překvapí a je to dáno hlavně způsobem chování místních lidí. Na zpáteční cestě jsem šel po chodníku a protože jsou tu hodně populární kamenné zídky, přes které řidiči nemohou nikdy vidět, musejí si hodně najet přes chodník. Naproti mě vyjížděla malá poštovní dodávka (u nás jsou to největší piráti silnic), řidič si všiml, že je velký provoz a aniž bych ho o cokoliv požádal, tak zacouval, abych nemusel ani o kousínek měnit směr při jeho obcházení! Poděkoval jsem mu, on na mě mávnul a usmál se. Neuvěřitelné!! Mám pocit, že až se někdy vrátím do Čech, tak tu naši uspěchanou zemičku nebudu moct rozdýchat. A nebo se pokusím, chovat se tam jako tady. Třeba nás bude časem víc a podaří se nám to v Čechách trochu předělat...
Naše nákupní centrum je totiž až za centrem městečka. Tam jsem se jen otočil a plným batohem jsem se vracel zpět. Na zádech už jsem měl o 4 kila víc:-(. Každý den se tu ale stane něco, co vás překvapí a je to dáno hlavně způsobem chování místních lidí. Na zpáteční cestě jsem šel po chodníku a protože jsou tu hodně populární kamenné zídky, přes které řidiči nemohou nikdy vidět, musejí si hodně najet přes chodník. Naproti mě vyjížděla malá poštovní dodávka (u nás jsou to největší piráti silnic), řidič si všiml, že je velký provoz a aniž bych ho o cokoliv požádal, tak zacouval, abych nemusel ani o kousínek měnit směr při jeho obcházení! Poděkoval jsem mu, on na mě mávnul a usmál se. Neuvěřitelné!! Mám pocit, že až se někdy vrátím do Čech, tak tu naši uspěchanou zemičku nebudu moct rozdýchat. A nebo se pokusím, chovat se tam jako tady. Třeba nás bude časem víc a podaří se nám to v Čechách trochu předělat...
Žádné komentáře:
Okomentovat