Jak dlouho člověk vydrží pracovat v kuse...no asi dlouho, ale odpočinek je přeci taky důležitý, ne? Někdo ho stráví na gauči u televize, jiný si půjde někam zasportovat, nebo vyrazí na výlet s přáteli. Abych pravdu řekl, tak první variantu nemám moc rád! I když
sometimes drink and zewl forever taky dávám:-). Pojďme ale k dnešku. Duševní regeneraci mé hlavy jsem se rozhodl strávit výletem. A protože oba Radoshaci pracovali, nabídl jsem společnou cestu Diovi. To je dědeček Mišky. Velký aktivní sportovec, který vyrazil s Radkem z ČR do Irska na kole a teď u nás tráví takovou menší dovolenou. Domluvili jsme si trasu a protože je Dio vášnivý člen geocachingu(vysvětlení najdete v příštím článku), nesmělo to v našem programu chybět! Ráno jsem se jako vždy vzbudil okolo šesté, i když jsem šel spát o půlnoci...jak já to dělám:-)? Pobalili jsme to nejnutnější a i když si Dio zapomněl termosku s čajem, tak moc nescházela. Start v 7:30 a.m. Počasí se od rána tvářilo, že nám připraví pohodový den bez deště. A taky se stalo. Hned po příjezdu na Cliffs of Moher na nás vykouklo slunko a už nás neopustilo. Zážitek z útesů vysokých okolo 200 metrů je nepopsatelný. Obrovské skály, které se tyčí z moře. Udělali jsme spoustu obrázků, prošli se v celém areálu, ve kterém nechyběly ani moje oblíbené domy v zemi:-) a vraceli jsme se zpět k autu. Čekalo nás toho ještě hodně. První zastávka a první hledání "kešky" a jak už jsem psal před chvílí, je to složitější, takže o tom napíšu další článek třeba zítra. Potom jsme se cestou přes městečko Kilkee dostali k o něco menším útesům, podél kterých vede nádherná coast road. Vyrazili jsme na další procházku a dostali se až pod skály na úroveň moře, kam jsme museli sešplhat. Několik metrů od nás se pak tříštili vlny o tvrdý kámen:-). 
Příliv se blížil, takže jsme vyrazili zpět k autu. Cílovým místem byl maják v County Clare - Loop Head. Je obklopen ze všech tří stran útesy a před ním rozprostírající se oceán končí až v Americe. Je to co by kamenem dohodil:-). No a díky geocashingu jsme tam objevili nádherné místo. Skalní převis asi dva metry pod koncem travnatého povrchu na který se dá úzkou proláklinou sešplhat. Docela jsem se divil, že to se mnou nezamávalo...protože strach z výšek mám opravdu obrovský! A tady jsme byli dobrých 70 metrů nad vodní hladinou. Posuďte samy, foto bude v galerii pod názvem "tam jsem opravdu stál":-). Také jsme na parkovišti potkali krajany. Někteří lidé ale vůbec nekoukají kolem sebe. Jsem u auta a mám otevřené dveře. Dívčina se na mě podívá a já na ní mávnu. Pozdraví: "Hi" a já: "Ahoj". Usměje se, ale bavit se moc nechtějí, je to vidět!! Prý jsou jen na výletě u přátel. Ona a její přítel. Proč jsme tak přízemní národ?? No jo, pražáci!! Pak nasedáme do auta a otáčíme, musíme část cesty stejným směrem, ale pak začíná náš lov na poslední dvě "kešky". Jedna nás zavádí přímo do národního parku Burren, kde jedeme asi dvacet kilometrů cestou, která je jen pro jedno auto. Přesto jsme se museli vyhnout bagru i traktoru:-). Domů jsme se vrátili okolo šesté večer. Podtrženo, sečteno zvládli jsme asi 350 km, počasí bylo nádherné a zážitků máme na několik vyprávění. Trip se podařil přesně, jak měl. Takže děkuju někomu tam nahoře, že mi dal takový den volna. Na závěr připojuji ještě obrázkovou GALERII našeho výletu.
sometimes drink and zewl forever taky dávám:-). Pojďme ale k dnešku. Duševní regeneraci mé hlavy jsem se rozhodl strávit výletem. A protože oba Radoshaci pracovali, nabídl jsem společnou cestu Diovi. To je dědeček Mišky. Velký aktivní sportovec, který vyrazil s Radkem z ČR do Irska na kole a teď u nás tráví takovou menší dovolenou. Domluvili jsme si trasu a protože je Dio vášnivý člen geocachingu(vysvětlení najdete v příštím článku), nesmělo to v našem programu chybět! Ráno jsem se jako vždy vzbudil okolo šesté, i když jsem šel spát o půlnoci...jak já to dělám:-)? Pobalili jsme to nejnutnější a i když si Dio zapomněl termosku s čajem, tak moc nescházela. Start v 7:30 a.m. Počasí se od rána tvářilo, že nám připraví pohodový den bez deště. A taky se stalo. Hned po příjezdu na Cliffs of Moher na nás vykouklo slunko a už nás neopustilo. Zážitek z útesů vysokých okolo 200 metrů je nepopsatelný. Obrovské skály, které se tyčí z moře. Udělali jsme spoustu obrázků, prošli se v celém areálu, ve kterém nechyběly ani moje oblíbené domy v zemi:-) a vraceli jsme se zpět k autu. Čekalo nás toho ještě hodně. První zastávka a první hledání "kešky" a jak už jsem psal před chvílí, je to složitější, takže o tom napíšu další článek třeba zítra. Potom jsme se cestou přes městečko Kilkee dostali k o něco menším útesům, podél kterých vede nádherná coast road. Vyrazili jsme na další procházku a dostali se až pod skály na úroveň moře, kam jsme museli sešplhat. Několik metrů od nás se pak tříštili vlny o tvrdý kámen:-). 
Příliv se blížil, takže jsme vyrazili zpět k autu. Cílovým místem byl maják v County Clare - Loop Head. Je obklopen ze všech tří stran útesy a před ním rozprostírající se oceán končí až v Americe. Je to co by kamenem dohodil:-). No a díky geocashingu jsme tam objevili nádherné místo. Skalní převis asi dva metry pod koncem travnatého povrchu na který se dá úzkou proláklinou sešplhat. Docela jsem se divil, že to se mnou nezamávalo...protože strach z výšek mám opravdu obrovský! A tady jsme byli dobrých 70 metrů nad vodní hladinou. Posuďte samy, foto bude v galerii pod názvem "tam jsem opravdu stál":-). Také jsme na parkovišti potkali krajany. Někteří lidé ale vůbec nekoukají kolem sebe. Jsem u auta a mám otevřené dveře. Dívčina se na mě podívá a já na ní mávnu. Pozdraví: "Hi" a já: "Ahoj". Usměje se, ale bavit se moc nechtějí, je to vidět!! Prý jsou jen na výletě u přátel. Ona a její přítel. Proč jsme tak přízemní národ?? No jo, pražáci!! Pak nasedáme do auta a otáčíme, musíme část cesty stejným směrem, ale pak začíná náš lov na poslední dvě "kešky". Jedna nás zavádí přímo do národního parku Burren, kde jedeme asi dvacet kilometrů cestou, která je jen pro jedno auto. Přesto jsme se museli vyhnout bagru i traktoru:-). Domů jsme se vrátili okolo šesté večer. Podtrženo, sečteno zvládli jsme asi 350 km, počasí bylo nádherné a zážitků máme na několik vyprávění. Trip se podařil přesně, jak měl. Takže děkuju někomu tam nahoře, že mi dal takový den volna. Na závěr připojuji ještě obrázkovou GALERII našeho výletu.
Žádné komentáře:
Okomentovat