Doma

Podařilo se...cesta do Čech proběhla v pořádku a až na menší adrenalin při přejezdu hranic německo-českých se nic vážnějšího nestalo. Jel jsem celou noc, protože trajekt dorazil o půl sedmé večer do Francie a já měl naspáno. Domů jsem tedy přijel okolo jedné hodiny odpolední:-). A opakoval se skoro stejný scénář, jako když jsem byl na dovolené...přezovali jsme gumy:-). Tentokrát jsem na to ale nebyl sám... Martin přiložil ruku k dílu a za vytrvalého sněžení jsme nakonec všechny čtyři kola přehodili bez problémů. Pak ještě následoval asi dvouhodinový pinec s partou(nesešli jsme se u stolu v tomhle počtu už řadu let) a večer pak vytoužený odpočinek.

Byl potřeba, protože jsem brzy ráno vstával a společně s Marinem vyrazil na svoje první seznámení s prací do Ostravy. Spousta informací, předávání zkušeností, odpoledne v kanceláři a večer v hospodě. To všechno se neslo ve velice příjemné atmosféře. A to i proto, že většinu lidiček, se kterými jsem začal spolupracovat jsem už znal z minula. Samozřejmě mě ještě čeká nějaké vyřizování osobních věcí po návratu, které budou následovat v těchto dnech, ale i tak jsem si nemohl nechat první pracovní sezení ujít.

V podstatě mám stále takový pocit, jako že jsem tu zase jen na dovolené a budu se muset brzy vrátit, ale to je možná proto, že jsem se ještě od příjezdu nezastavil a neměl možnost si všechno pořádě uvědomit. Jakmile se ještě trochu víc začlením do normálního života, tak už to bude určitě v pořádku.

No a je to, dvoustý článek je na světě a teď možná příjde krátká odmlka...blog šak neruším:-).

Poslední den

Tak a je tu poslední den. Odjíždím sice až zítra během odpoledne, ale dnes mi končí internet, takže se můžu naposled podělit o pocity a zážitky z irské půdy. V duchu posledních dní je to nahoru a dolu. Veškeré papíry sice mám, ale peníze na kontě stále nic...nejsem jediný, což mě částečně uklidňuje, protože tohle bylo, je a bude normální v téhle firmě. Někdo zkrátka dostane peníze v čas a někdo si na ně musí 14 dní počkat. Uvidíme co mi řeknou dnes v kanceláři. Každopádně se snažím držet v tajnosti, že odjíždím, aby toho nevyužili. Sem tam člověk něco zaslechne o nezaplacení a vzhledem k tomu, že mi podle výplatnice náleží ještě celkem dost peněz, tak bych byl hodně naštvaný! Jediná moje šance je nechat otevřený účet a doufat, že na něj ty peníze příjdou, byť se zpožděním. Nestojí nic a navíc se dá jednoduše zrušit i z Čech, takže v tom by problém nebyl.

Posledních pár dní tu opravdu jen zabijím čas jak můžu. Všechno mám už tak nějak pobaleno a pomalu to sunu do auta. Nakonec to vypadá, že budu mít v autě i celkem místo a jedna polovina sedaček zůstane nesklopená(dokonce ta větší). Posilovací lavice se mi totiž podařila připevnit na bok pomocí gumy. Ale ještě bych tak dvě potřeboval, aby se mi tam nic nepoložilo při jízdě. Dnes to asi všechno až na elektroniku a "cenné" věci dopakuju do auta, abych zítra mohl být v klidu a třeba se ještě mohl někde projít.

Takže, těším se na všechny lidičky, těším se na to, až zase budu mít v životě nějaký řád, pohyb a vyžití a taky se těším na to, až se budu moct zase v klidu vyspat. Poslední dobou se to nedaří, ale to je díky tomu, že nic pořádného neprožívám a mám starosti jen o to, abych dostal všechno.

Dnes už jsem nic psát nebudu, dvoustý článek si nechám až na doma, takže blog bude pokračovat. Uvidíme jak dlouho a jaký bude zájem:-). No a jak psali Radoshaci v posledním článku před odjezdem - Příští ahoj si řekneme už na živo! Takže AHOJ všichni!

Druhý pokus

Tak po dnešku ze mě spadlo alespoň něco. Výplatu sice stále na kontě nemám, ale je vysoká pravděpodobnost, že tam nakonec bude. Dnes jsem totiž v kanceláři obdržel jak formulář P45 tak i poslední výplatnici, kde mi kupodivu zaplatili vše, co měli. Bohužel ale jen za říjen. Přesčasové hodiny za srpen(20), které slíbili vyrovnat opět nebyly. Ale čert to vem. Teď je nejdůležitější, aby se všechno objevilo na účtě a já můžu konečně odjed. A navíc v klidu, když nepočítám obavy z cesty, která by mohla být zasněžená.

Dál jsem dnes po ránu zjistil, že důvod, proč zmizel středeční trajekt z nabídky nebyl proto, že by to systém nezvládal, ale proto, že ho zrušili. Důvodu jsem se nikde nedopátral, ale doufejme že páteční bude už v pořádku. Po událostech z dnešního dne jsem se totiž rozhodl a před pár minutami koupil palubní lístek na pátek, tedy 21. listopadu. Z toho vyplývá, že kdyby mi přálo počasí, tak mohu domů dorazit během nedělního večera. Cesta bude zajímavě rozložená, protože trajekt odjíždí v jedenáct večer místního času a k francouzkým břehům přirazí okolo půl sedmé v sobotu večer.

No, trochu jsem se uklidnil a snad se konečně vyspím:-). Když člověk neví co bude, tak se mu hlavou honí tolik myšlenek, co by dělal kdyby, že jsem dokázal usnout až dnes ráno okolo páté, kdy se únavě podařilo přemoci můj "mozek":-). Stejně jsem ale dokázal spát jen asi 5 hodin. Dnes to ale bude ok, cítím to už teď:-).

Hodnotím

Jak už jsem psal minule, tak nálada není v tuhle chvíli nejlepší a všechno navíc ještě trochu zkomplikovala nemožnost online objednání trajektu už den dopředu. Jejich systém to asi už tak brzo před vyplutím nezvládne, takže pro mě z toho plyne jen jedno a to že když budu chtít ve středu odjed, tak si musím nejdřív zavolat do přístavu a také vyjet s dostatečným předstihem, abych si palubní lístek mohl koupit. To je ale to nejmenší, co mě teď trápí. A dokud mám hlavu ještě celkem čistou je čas na malé - "zpátky do minulosti".

Je toho totiž hrozně moc, co mi tahle irská zkušenost přinesla a to co mi vzala se mi zase vrátí, až se vrátím do Čech. Tedy až na něco, ale o tom se nebudu rozepisovat, neb jsem o tom napsal už řádků spousta.

Ač si to možná někteří myslíte, tak se ze mě nestal anglicky plynule mluvící člověk. Stále mám velké mezery v gramatice a sám se někdy praštím do hlavy, co jsem to zase řekl za ptákovinu. Nicméně jsem odstranil strach z komunikace v jiném jazyce a dokonce tak trochu našel zábavu v pokusech přeložit co nejvíce z anglických vět se kterými se setkávám třeba ve filmech(už teď moc kontaktu s Iry nemám). Slovník samozřejmě potřebuju stále, ale už trochu chápu, jak oni vlastně myslí a pokud jde o konverzaci s někým, kdo není rodilý, tak tu mám moc rád a je při ní velká zábava:-). No a stále mám takové malé přání, zkusit ještě jeden jazyk...tak uvidíme, jak to v budoucnu zvládnu.

Hledání práce tady nebyla lehká záležitost, ale podařilo se. Měl jsem štěstí v neštěstí. Práci jsem dostal, ale bohužel u zaměstnavatele, který se naučil velmi dobře využívat zahraniční pracovní sílu. A to způsobem, za který by měl jít před soud. Někdy se čekalo na výplatu třeba 14 dní, nemluvě o desítkách neproplacených přesčasových hodin. Bohužel se tu ale jednotlivec(cizinec) ničeho nedomůže a to byl taky jeden z důvodů, který urychlil moje rozhodování, zda se vrátit. No a samozřejmě k tomu taky přispělo, že jsem nemohl najít práci novou a přišla velice zajímavá nabídka z Čech. Jinak jsem ale během svého zaměstnání poznal spoustu báječných lidiček, kteří byli s různých koutů světa a se kterými jsme občas prohodili nějaké to tréninkové slovíčko.

Samotné Irsko, když pominu pracovní trh, je však země nádherná pro cestování a ještě je pár míst, kam jsem se nestačil podívat. Tam kde jsem ale byl(jak sám tak společně s ostatními), tam to ve mě zanechalo velký zážitek. Přímořské útesy, pláže, hory, pobřežní cesty, oceán a tak dále. Všechno stálo za výlet a nějaké to euro navíc. Díky tomu, že je tu po většinu roku nevlídné větrné a deštivé počasí, tak někteří říkají, že je to drsná země. Ano, je to nepříjemné, když třeba 10 dní v kuse prší a fouká vítr, ale na druhou stranu, počasí dokáže být někdy ještě nepříjemnější. A pokud máte dobré oblečení, tak vás nějaký větřík a deštík nemusí trápit.

No a to nejdůležitější jsem si nechal na závěr. Dalo by se napsat, že mi vlastně irsko vzalo všechny moje kamarády a rodinu, ale já to cítím naopak. Právě díky tomuhle skoro ročnímu výletu jsem je všechny podle mě získal zpět. A navíc jsem získal ještě další super lidičky z Ostravy! Takže už teď mužu napsat, že i přes všechna negativa, kterými tu ještě teď procházím, byla tahle zahraniční mise něčím, co mi obrovsky pomohlo a trochu s nadsázkou mě to vrátilo zpět do normálního života. Takže teď už jen pár posledních dní tady a říkám definitivní sbohem, téhle jedné životní etapě, která mi moc přinesla!

První pokus

Jak jsem očekával, tak nevyšel...vyslechl jsem si jenom to stejné jako vždy. Přijď zítra...doufal jsem, že alespoň formuláře dostanu včas a otázka peněz už bude na pořadu jiného jednání. Ještě ani nemám zprávy, jestli už někdo ze zaměstnanců má peníze, nebo ne. To je co...firma opět potvrzuje správnost mého rozhodnutí odejít. I když to pak urychlila sama:-). Přetvářka, lži a člověk s tím nemůže dělat skoro nic, protože je jen jeden a i když mají všichni plnou pusu řečí, tak jediný kdo se ozval jsem byl já. A podle toho co jsem se dozvěděl, tak aby se tu člověk dovolal práva, tak by musel na úřadech strávit dalších pár týdnů, ne-li měsíců. Zkrátka v tomhle je to podobné, jako u nás, jen bohužel tady jsme pro takové lidi skupina méně cenných. No, zítra trochu přitvrdíme, protože tohle už nemám za potřebí a hlavně nemám co ztratit. Jestli peníze poslali, tak mi je už nevemou a jestli ne, tak by je nejspíš neposlali vůbec.

Ještě ale není všem dnům konec, i když nerad, tak jsem připraven i na tu možnost, že tu budu muset zůstat o pár dní déle. Což asi definitivně pohřbí můj pokus odjed s pozitivní náladou. Ta se mi ale doma zase vrátí a jsem si jistý, že jako vždy se nad tím za pár měsíců jenom zasměju:-).

Čekání

Tááák a další den je v ... :-) no prostě pryč...:-). Nějak se to přiblížilo. Za normálních okolností bych už teď psal, kdy odjíždím, co mám všechno sbaleno a koho jsem ještě stihnul navštívit:-). Nicméně okolnosti nejsou normální a i když se moc těším domů, tak se netěším na první polovinu příštího týdne, kdy mě bude čekat výplata. A protože mého zaměstnavatele znám dobře a každý měsíc to bylo stejné, tak je dost možné, že se mi pobyt tady ještě o pár dní protáhne. Toho se děsím jak myš kočky:-). Naděje umírá poslední, ale jestli nebudu mít všechno do středy ráno, tak budu muset čekat až do pátku na další trajekt do Francie. A to neci:-)! Když totiž odjedu ve středu večer, tak mi příjezd do Čech výjde akorát na pátek večer. Tedy na začátek víkendu...A co víc si přát.

Osobně to tady mám teď tak, že kdyby mi někdo dal všechno, co potřebuju...tak do dvou hodin mám vyklizeno, sbaleno a alohááá Irsko:-). Jenže do té doby neustále vymýšlím "náhradní" program a všechno postrádá tak nějak myšlenku. Co z toho plyne - ještě pááááááár dní to vydržet a pak přežít cestu. Už teď posílám vzkazy tam nahoru a slibuju hory doly aby mi po cestě evropou nesněžilo...! Jóóó, kdybych to býval tušil a nepřezouval na letní, že:-)?

Zelená končí

Nejsem velký fanoušek policie ČR a zejména jejich nového hesla "Pomáhat a chránit", ale i tak si rád přečtu článek o modernizaci vozového parku našich střážců zákona. Ten sebou nese jak nové vozy, tak i nové barevné označení. Zřejmě budu patřit k menšině, když vyjádřím svůj názor, který soudí, že změna prospěla a celkem se povedla. Z mého cestování po silnicích evropy jsem už viděl policejní vozy v celé řadě zemí a nejvíc mám v "oblibě" model, který se hojně využívá ve Velké Británii a taky Irsku. To znamená barevná kombinace svítivě žluté, modré a bíleho základu. Takové auto si zkrátka nespletete. V minulosti vás na ně mohly upozornit majáky, které čněly na střeše auta jako everesty. Dnes už ale připomínají spíše lištu od nosiče, takže vám to nepomůže. Jsem tedy rád, že si nakonec papaláši vybrali tuto barevnou kombinaci.

I přesto kolik to všechno stálo peněz je pravda, že deset roků staré Felicie už dosluhují a musí se obnovovat. Naši důvěru v policii zřejmě takový krok neobnoví, ale třeba je to začátek. Všechno vychází hodně z naší kultury a smýšlení. V západní evropě mají před policií respekt a nemyslete si, že by pracovala o něco lépe, než ta naše. Několik kamarádů v uniformě mám a nejde brát všechno tak doslova, hlavně v médiích, které se vždy a všude zaměřují jen na to špatné. Nikoho tady neobhajuji. Všechno je bohužel vždycky a jenom v lidech. V nás a v našem přístupu k zaměstnání, kterým policie bezpochyby také je. Jen si vzpomeňte, jak se někteří z nás v práci flákáme, když sem tam můžeme...

Takže jsou lidé dobří a jsou lidé zlí...a stejným poměrem určitě pracují i u policie. Chovejme se proto tak, abychom s nimi přicházeli co možná nejméně do styku a budeme mít klid. No a pokud si to situace žádá, tak bychom si měli uvědomit, že jsou to taky jenom lidi jako my. Inspiraci jsem bral z dnešního článku na seznamu.

Křížem krážem

Tak už se to pomalu blíží. Dny utíkají rychleji než minulý týden, ale večery jsou stále hodně dlouhé. Poslední víkend na ostrově a já nemám žádný konkrétní plán. Kdyby alespoň přálo počasí! Pravděpodobně budu pokračovat v balení z čehož mám trochu obavy. Ne že bych měl k dispozici málo místa, ale posilovací lavice, skříňka a krabice s audiem zaberou poměrně dost prostoru v autě i se sklopenými sedačkami. Snad mě tentokrát zase nebudou probírat celníci jako při návratu z dovolené.

Zvětšit mapu

Tuhle mapu už mám připravenou delší dobu. Dělal jsem ji ve chvíli, kdy jsem se pokoušel o svoji vlastní Evropu(míst, kde jsem už byl). Bohužel já a počítač si občas nerozumíme, takže není hotová a dlouho ještě nebude(pochybuju že na to doma teď bude čas). Tuhle jsem však stihnul, takže ji můžu vložit na blog. A vy se můžete mrknout, kam jsem(jsme) se za ten necelý rok podíval(i).Z té změti čar vám musí jednoznačně vyplynout, že mít tu auto je velká výhoda. I když to má sebou spojené vysoké náklady na dopravu. I tak toho přesto nelituju, protože jsme díky tomu procestovali tuhle turisticky zajímavou zemi křížem krážem. A v neposlední řadě jsme taky bydleli několik kilometrů za městem. Bus tu bohužel není tak dobře řešený, jako u nás.

Když už jsem to nakousl, tak bych chtěl jen poznamenat, že spoustu věcí máme v čechách lépe řešenou, než tady. Autobusové spojení je tu(mimo auta) nejfrekventovanější způsob dopravy. Přesto se mi stále zdá nedořešený, když pominu dopravu mezi velkými městy. Vlakové spojení neexistuje skoro vůbec a s kvalitou trati by asi naši drážní inspektoři měli velké problémy. Další v řadě je školský systém. Ač to nepíšu rád:-), važme si toho, jaký máme oproti západu. Je v něm sice spousta nedůležitých věcí, ale i tak! Když vidím, jak jsou tu všichni hloupí, tak jsem rád, že jsem ve škole alespoň trochu(občas:-)) dával pozor. To samé platí o službách. Nepotřebujete tu sice milióny formulářů, ale opět se na cokoliv dlouho čeká a také pokud potřebujete něco konkrétního sehnat v obchodě, tak vás čeká hledání jehly v kupce sena.

Když bych to dával do poměru platově, tak minimální mzda je tu měsíčně okolo 1400 euro(34 000,-). Znamená to pokud máte 8,65 euro na hodinu. To je minimum, kterým je placena většina zahraničních pracovníků. Nicméně...například palivo(nafta, benzín) tu stojí stejně jako u nás(aktuálně 1,11 euro/litr), to samé platí například i o cenách mobilních operátorů. Jsou ještě lepší než u nás, když zvolíte správný tarif. Ceny v obchodech za oblečení a jiné věci jsou většinou stejné. Dražší je však jídlo a především maso. Náklady na bydlení jsou také větší než u nás a to stejné platí i o nákladech na provoz vozidla. Pokud do toho nezahrnu pohonné hmoty, tak pojištění a pořízení auta, je tu hodně drahé. Stále to ale srovnávám s našimi cenami. Důležité je si uvědomit, že plat k tomu tu mají mnohonásobně vyšší, než my a také daně se mi zdají docela malé. Otázka je, jestli je tenhle systém udržitelný a jak dlouho to může fungovat.

Konec Muffinů

Je tu další večer na sklonku dne a pomalu se krátí čekání. Když všechno půjde jak má, tak přesně za týden budu dávat sbohem Irsku. Sedám k počítači a chci napsat pár řádek, jen mi chybí inspirace. Zážitků už není mnoho a já hledám zábavu kde se dá. Na druhou stranu si uvědomuji, že se nevracím domu flákat, ale makat, takže si to volno vlastně ještě užívám:-). Dnes jsem například zabalil první tašku věcí, které už na sebe na 100% nevemu. No a taky jsem rozebral posilovací lavici. Moc se těším do fitka a ono to na ní přeci jenom není ono - je malá, závaží je jen na kondičku a navíc polstrování je hodně mizerné, takže jsem to tady ukončil. Však menší pauza neuškodí:-).

Zjistil jsem, že odjíždím včas...před chvilkou jsem si koupil dva Muffiny a ten první jsem ani nedojedl. Nechal jsem si ho na pak:-). A je to jasné, za rok jsem se tímhle čokoládovým pečivem přejedl tolik, že už je na mě moc sladké! To bych sám sobě na jaře nevěřil, protože to jsem musel mít každý den jeden:-).

Před pár dny prošel blog zase několika změnami. Přechod zpátky do čestiny, zmizely některé odkazy, změna fotky v profilu, nová hlavička a zase jiná šablona. Věřte tomu, nejvíc práce dala hlavička(jako vždy)! V programu Picasa 2 jde sice udělat koláž, ale ta vám vytvoří 9 fotek které jsou všechny pohromadě ve tvaru čtverce. Proto nezbývá nic jiného, než je v malování rozporcovat a poskládat znova dohromady:-). Protože se chystám domů, tak jsem ji poskládal tak, aby pokud možno obsahovalo můj život celkově. Nějaké obrázky z Irska, z Hradce, z Ostravy, z hor a taky lidiček. Většina z vás asi poznala odkud to všechno je, protože v minulosti se už některé obrázky na blogu objevili. Jen byly třeba nahrané v albu, které se týkalo nějaké akce, či výletu.

Kam se vracím...

Tak především domů! A abych byl konkrétnější, tak do malé vesnice Hvozdnice pár kilometrů západně od Hradce Králové. Je to můj domov od narození, i když jsem to poslední dobou hodně střídal. Už tomu budou dva roky, kdy jsem se odstěhoval poprvé a to do Hradce. Za krátko jsem byl zpět, ale byla to první zkušenost. Potom následovalo velké letní stěhování do Ostravy. Pak ještě jednou přesun do HK než se odjelo do Irska a na počátku letošního roku vzhůru na ostrov. No a teď se stěhuji zpátky do rodného kraje. A kufry si balím s nadšením:-)! Za ty dva roky jsem si víc než dost uvědomil, co pro mě tohle místo znamená a ještě možná víc než místo, tak lidé, se kterými jsem vyrůstal. O nich jsem psal něco málo minule, takže se k tomu nebudu vracet. Nicméně spousta z nich bydlí právě v téhle malebné obci, která je velmi klidná a přitom je to do krajského města co by kamenem dohodil. Máte v podstatě všechno "u huby". A já tam od střední školy trávil značné množství času. Nejen proto že jsem tam měl různé sportovní aktivity, kamarády, ale i většinu mých přítelkyň. To mě částečně drželo stranou od veškerého dění doma. I když někdy mě lidičky přesvědčili, abych s nimi něco podnikl.

Jak se to říká nejen o vztazích - člověk musí nejprve něco ztratit, aby si uvědomil, jak moc to měl vlastně rád. A téměř roční anabáze v zahraničí mi to dobře ukázala a nejen to. Získal jsem díky ní dalších pár přátel a i budoucích kolegů.

Už brzy bude závěrečné hodnocení a tohle do něj určitě patří jako mínus proměněný v plus. A budu mít hodně těžké vyzvednout to, co mi tu opravdu přineslo nejvíce. Spíš to asi udělám jako takový "balíček".

Vrátím se ještě k obci a ke mě. Většina mého stěhování v minulosti byla spojena s přítelkyněmi, kterým jsem se snažil přiblížit a díky tomu, že člověk začal pracovat, tak to bylo možné. Teď už je situace jiná. Ale jen do určité míry, protože když jde o společné bydlení, je to v dnešní době hodně náročná věc, měli by se na ni podílet oba partneři a především by se nemělo nic uspěchat. Proto si teď přeju už jenom jediné, že až to bude příště, tak už to musí být na pořád.

Opět krátký závěr na konec jako v minulých článcích - Těším se na návrat domů a jsem hrozně rád, že tam můžu bydlet, neb díky našim mám stále dveře otevřené!

Češi kam se podíváš

Dnes jsem měl opravdu štěstí. Po více jak 14 dnech jsem se rozhodl vrátit na místo činu:-). Kdo nechápe, tak to bylo do centra. Když nepočítám vánoční výzdobu, která je v plném proudu, tak se nezměnilo vůbec nic. Štěstí jsem měl ale na lidi. Tradičně jsem si popovídal s klukama s ochranky(Slovák, Ir, Maďar) a s bývalými polskými kolegy. Dál se ke mě ale hlásila celá řada lidí. Monika z trafiky mě pozvala na oběd, abychom taky někdy normálně pokecali, protože při práci to nešlo. K mému překvapení bydlí s přítelem(Španěl) přímo u našeho centra v docela pěkném apartmánu, takže jsme nemuseli nikam chodit utrácet peníze. Když jsme se vraceli, tak byla skupinka čechů před naším holičstvím, kde pracuje zase jiná holčina z Čech. Takže jsem na chvíli popovídal ještě tam a potom vyrazil zpět k autu. Ani ne po pár metrech od východu jsem si před úřadem kde se vydávají PPS všiml zelené octavie s poznávací značkou pardubického kraje. Na sedadle spolujezdce seděl klučina v mých letech a čekal na kamaráda. Takže jsem zastavil a dali jsme se do řeči. Byl z Býště a všichni hradečáci ví, jak blízko to je. Konečně někdo, kdo je ze stejného místa jako já. A prý jsou jich na Headford road tři baráky:-). Škoda, že jsem na ně narazil až teď, i když na druhou stranu moje krevní skupina to nebyla. Když jsme se rozloučili, tak jsem je za pár metrů potkal ještě(byla zácpa) a ptali se, kam jdu a jestli s nima nechci zahulit:-). To jsem slušně odmítl:-).

Díky dnešku jsem si opět potvrdil, že k životu potřebuju lidi - kamarády. Cítil jsem se hned mnohem líp, když jsem mohl popovídat v mateřském jazyce, i když to z většiny bylo s neznámými lidmi. Co si budem nalhávat, i když se s někým vidíte v práci, tak ho prostě v podstatě neznáte. A jen si představte, že by jste se jen tak na ulici zastavili a dali se do řeči s úplně cizím člověkem. U nás - skoro nemožné, tady - velmi příjemné a časté.

Nová tvář

Ale ne moje, nýbrž elektronická a patří mému blogu, který už pro vás připravuju něco přes půl roku. Velmi brzy jsem totiž jeho navigační polovinu přehodil do jazyka anglického, protože se zdálo, že je tu zájem ze strany mým polských kamarádů o čtení mých řádek. Ze začátku na 100% byl, ale postupem času se vytratil. Celkově vzato jsem napsal asi 5 článků v anglickém znění, což beru jako dobrou průpravu a školu. Před odjezdem bych si totiž netroufl ani na jednu větu:-). No a vzledem k tomu, že se můj pobyt tady definitivně blíží ke konci, rozhodl jsem se pro změnu zpět do mateřského jazyka. Kdo to taky má po mě stále luštit, že jo?

Motivuje mě k tomu i to, že bych rád v psaní pokračoval a i když anglický trénink je nutný, tak na blogu už ho zřejmě dělat nebudu. Potom co jsem na něm, snad úspěšně, psal všechny svoje pocity, příběhy a zážitky z ostrova, tak se mi snad bude dařit v tom pokračovat i v Čechách. I když mám strach a ne malý...není tomu ještě tak dávno, kdy se úspěšně rozjížděli blogy spousty lidiček okolo nás a bohužel musím napsat, že teď už jsou aktivní jenom dva...tedy tři, ale blog Eliii není v mých odkazech. Možná je to dobou...tady se člověk přeci jenom většinu času po práci nudí a může psát. Čert ví, jak to bude vypadat doma...třeba budu ještě taky překvapený, ale podle toho, jak jsem celý půlrok aktivní, tak to třeba omezím jen na 10 článků měsíčně:-):-). No a to nepočítám ještě těch 70 článků na našem starém společném blogu s Michi.

Takže...nějakých výrazných změn si tady asi teď ještě nevšimnete. Změnil jsem maximálně jazyk v pravém panelu, ubral některé seznamy odkazů, jo a ještě proměnil fotku v profilu. V plánu je ale opět celková rekonstrukce a uvidíme, kam se s ní až dostanu. Chtěl bych nějakým způsobem oddělit českou část od irské, ale nevím do jaké míry to bude možné. A především bych rád zachoval přehlednost(pokud nějaká do teď byla:-)), takže to nejspíš udělám novou koláží nahoře a třeba se mi podaří ještě objevit nějakou zajímavou šablonu, aby těch změn bylo trochu víc:-)

Vládne tma

A taky déšť...jak jinak:-). V Čechách to ale podle zpráv není lepší. Dnes se opravdu zatáhlo a už od rána je tu světla pomálu. Asi tak jako okolo půl páté místního času. Na sobě to pociťuju jenom tak, že když se blíží večer a zimní slunko zapadá, tak mám dobrý pocit, že zase utekl den. Den který se skoro neliší od ostatních!

V něčem ale možná ano. Nemůžu srovnávat pocity, se kterými jsem na ostrov jel a opačně, se kterými budu odjíždět(to příjde až za pár dní), ale pravda je taková, že když jsem mizel do Irska, tak jsem okolo sebe měl jen pár lidí. A teď...? Teď jsem přestal úplně litovat toho, jestli se nevracím moc brzy. Od doby co jsem napsal na blog, že se vracím, si stále s někým píšu, nebo telefonuju. A to i přesto že jsem většinu lidiček viděl na dovolené. Díky vám všem! Díky za pozvání na akce, díky za pozvání na různé sporty a díky za to, že mi píšete! Už jsem si začal dělat týdenní kalendář, abych mohl práci skloubit co nejvíc s volným časem, protože se vracím žít aktivně!

Chcete vědět, co v něm bude....? No hlavně ta práce, start v novém zaměstnání není nikdy lehký a já nechci zklamat dobrou nabídku! Navíc odemě bude vyžadovat určité cestování, se kterým ale problém mít nebudu. Vždyť mě všichni znáte:-). A volný čas...už teď mám jasno, že chci opět trávit několik hodin týdně ve fitku, stejně jako na dovolené(mám k tomu do tria dva ostřílené kulturisty:-)). Potom tady mám pozvání na pravidelní nedělní florbálek s klukama ze střední(chlapi to byl super sraz, ještě teď si pamatuju každou minutu!!) no a rád bych se zase vrátil znovu ke stolnímu tenisu u nás, abychom zase mohli udělat nějaký pořádný turnaj. Samozřejmě s pomocí obce, jak jinak:-). Ještě nekončím, ale sám ještě netuším, jak to všechno poskládám, takže zbytek se musí ještě domluvit, protože nevím, jak na tom budu v týdnu s časem.

Takže na závěr... někdo odjel skoro před rokem, ale vrací se někdo úplně jiný, ale ne díky sobě, ale díky vám! Rodině a kamarádech. Všechny zdravím, všem děkuju a ještě odemě určitě něco z ostrova uvidíte, než tady tomu definitivně zamávám!

Bye, bye Ireland

Někoho to možná zaskočí, ale toho kdo mě zná tak vůbec ne. Plán byl samozřejmě jiný, ale jak jsem se za tenhle rok přesvědčil(nejen u sebe), neznamel vůbec nic. Jediné co je důležité je být připraven na změnu, která může přijít rychle a člověka zaskočit. Rozmýšlení bylo dlouhé, těžké, ale na druhou stranu spousta věcí a také názorů mi to usnadnila. Myslím tím názorů lidiček na kterých mi záleží.

Na mých stránkách jste se mohli dočíst, že to tu v poslední době není s prací nijak valné. I přes moji velkou snahu to však nevyšlo a já jsem byl nucen udělat rozhodnutí, abych díky tomu alespoň získal maximum toho, co se tu ještě získat dá. Teď bude tedy moji nejsvětší starostí zajistit si poslední výplatu za měsíc říjen, která by měla přijít za necelé dva týdny, potom všechny potřebné formuláře pro české úřady(není jich mnoho) a také vracení kauce za pokoj ve které bydlím. To bude možná nejobtížnější, protože za sebe musím někoho najít. To je podmínka, protože jsem při nástupu řekl, že tu budu déle. Jakmile bude všechno tohle v pořádku, odjíždím prvním trajektem. Dřív to stejně nepůjde, protože jsem na internetu objevil něco jako výluku, kdy v období od 9. do 19. žádný trajekt nejede. Jinak jezdí každé dva dny. No a vzhledem k tomu, že chci kupovat palubní lístek až na poslední chvíli(až budu mít všechno), tak ani není jistota, že se do toho prvního vejdu. Uvidíme...teď mám myšlenky jinde. A jedna z nich je - co tady k sakru budu ještě 14 dní dělat...jak se zabavím...

Netěším se však na cestu! Panickou hrůzu mám hlavně z Německa, kde jedete celou dobu jenom po dálnici. Takže stereotyp a to pořádný! No ale zvládnul jsem to už třikrát, tak po čtvrté a naposled to snad taky půjde. Pamatuju si ještě živě, jak mě to táhlo domů minule:-). Čekejte odemě ještě spoustu článků, protože to tady taky musím zhodnotit a zrekapitulovat.

Jak se zabavit...

Hodně lidí si to neuvědomuje, ale přebytek volného času může někdy znamenat problém. Zvlášť pokud jste v cizině. Přiznávám naprosto upřímně, že už mi z toho nic nedělání jde hlava kolem. Vidíte jaké to je? Když jste v práci, tak se těšíte na dovolenou a když máte volno, tak je to naopak. Člověk je zkrátka tvor věčně nespokojený:-)!

Jsem zvědavý, jestli mi to vydrží dlouho, až budu zase makat jako šroub:-). Dneska jsem ale potřeboval znovu vypadnout. Tyhle čtyři zdi okolo mě už občas dohánějí k šílenství. Jak jinak si potom vysvětlit včerejší 5-ti hodinovou vycházku městem. No a dnes jsem taky někam musel. Snažím se dost šetřit, abych zbytečně neutrácel, ale někdy je potřeba něco málo vydat, aby to utíkalo. Znám to tady dobře, možná víc než dobře, jezdím bez mapy, ale přesto občas narazím na místo, které stojí za to, kde jsem ještě nebyl a kde se dá perfektně odreagovat od toho všeho, co mě tu potkalo. Jo a které není daleko.

Pobřežní cestu na druhé straně zálivu znám dobře, ale dnes jsem stavěl na jiném místě. U oceánu vždycky fouká i když ve městě máte pocit, že je absolutní bezvětří. Tam kde jsem stál poprvé to ještě šlo, ale během cesty se zvednul vítr, který přinesl mraky s deštěm. Tak tak jsem se stačil vrátit z pláže, když začalo pršet. Ne že by mi to vadilo, ale už jsem se tam procházel dlouho a v dešti jsem na ni stát nechtěl. Pláž není vidět ze silnice a navedla mě na ní až značka. Nebyla velká, občas nějaký kámen(to je tu normální) a všude písek, který se nezvykle bořil. Měl jsem ho plné boty a nechával jsem za sebou pár centimetrů hluboké stopy. Na druhé straně se proháněli dva týpci na malých kajacích. Nevím přesně jak se jim říká, ale připomínaly mi takové ty malé - na freeride(nebo to je freestyle, nevím). Řádili tam pěkně protože byly velké vlny, které se rozrážely o vítr, foukající proti nim. Šel od pevniny, takže to vypadalo, že se vlna zastaví ještě před skálou.

Nakonec mě zahnal ten déšť a já se vydal na cestu "domů". I když jsem tam nebyl dlouho a nebylo to daleko, tak mě to zase trochu pozitivně nabilo. Nic jiného nepotřebuju víc. Samozřejmě mimo toho, že cestování sám mě už vůbec nebere. Je čím dál těžší tu najít nějakou aktivitu u které by se mi povedlo na tohle nemyslet:-).

Město v mlze

Už druhý den je absolutní bezvětří a začínám mít pocit, že to nebude mlha. Ve městě je velký provoz a i když jsme přímo u moře, tak mi to stále víc připomíná smogovou situaci. I přes tohle nepříjemné počasí jsem se dnes rozhodnul - jít se unavit. Poslední dobou totiž nemám kde a jak vybít přebytečnou energii(ne že by ji bylo moc:-)). A jakmile mi začne hlava pracovat víc než tělo, je zle.

Když jsem odcházel, tak jsem ještě netušil, že se nakonec vrátím až za pět hodin. Udělal jsem takové kolečko městem a schválně jsem vynechal historické centrum. Galway už většina z vás zná z vyprávění a několika fotek. Tohle město ale nejsou jen památky, pobřeží, pláže, nebo zajímavé stavby. Žije se tu stejně jako u nás. Lidi chodí do práce, do školy, nebo se jen tak poflakují. Vzal jsem sebou dnes foťák, protože mám pocit, že by každý měl vidět město i trochu jiným pohledem, než je oko turisty, které se snaží vyhledat ty největší zajímavosti. Pravda je taková, že i tady vidíte válet na zemi odpadky. Do některých míst by se člověk neodvážil bez ochranného obleku a když vidím, jak to vypadá u někoho doma, chce se mi ... . No prostě je to stejné jako u nás! A který lepší den vybrat na to, abych mohl udělat pár obyčejných fotek než ten, kdy je všude mlha. Ta sama o sobě zastírá všechno ne moc příjemným hávem. Vzal jsem to okolo celého města dokola a jen asi Radoshaci budou vědět, kudy jsem šel. Po dvou týdnech kdy skoro nic nedělám(mimo výletu do Severního Irska) mě to opravdu utahalo...Dnes to asi budu potřebovat. V klidu se vyspat:-). Nemohl jsem všechny fotky hodit k článku, takže tady je ještě ALBUM.

Listopad

Pracovní týden tady odstartoval mlhou. Je třetího...Halloween je pryč a o celém víkendu byl venku klid. Počasí které tu máme už od mého příjezdu z dovolené je tak akorát. Sice přituhlo, ale stále víc mě to utvrzuje v tom, že říjen je nejlepší doba, kdy můžete Irsko navštívit. Zima, ale hlavně že neprší. To by vám v kombinaci se silným větrem úplně zkazilo dovolenou.

Nejsou zážitky, proto nemám na blogu takovou aktivitu jako před pár měsíci. To se dělo pořád něco. Hledání práce, poznávání Irska, cestování, víkend v Čechách, změna bydlení, dovolená. Teď je mrtvo. Mám zážitek leda z toho, když vyrazím na pár hodin do města. No...ještě jeden by tu byl, ale ten si nechám pro sebe:-). Dnes mě zřejmě ze stereotypu pracovních dní nevytrhne nic.

Čím se tenhle měsíc liší od jiných? Pár věcí by mě napadlo, ale teď je to spíš otázka budoucnosti a o té v žádném případě nechci nic psát. Dnes tak, zítra jinak...ne ostrově úplně normální situace. Zkrátka není o čem, ale žiju, tak alespoň aby jste věděli tohle:-):-).

Nespletli se...?

Aby tu zase přibylo několik mých žvástů, tak píšu pár novinek. První slavná zpráva je, že sem konečně někdo dorazil a zprovoznil kotel. Tak dobře jsem se už pár dní nevyspal. Ne že by to na téhle pérové matraci, která je z obou stran zvrásněna jako třicet retardérů za sebou, bylo něco extra, ale nebyla zima a to je nejdůležitější.

Další novinka je, že se vrátil Robert. Byli jsme ho se Sabinou překvapit na letiště. Nesnáší létání, proto musí před i během letu popíjet. Nějak nechápu, jak by to mohlo ovlivnit situaci, ale jestli mu to pomáhá. Asi jde o to vnímání situace. Každopádně byl pěkně v náladě. Jeho kufr, který vážil asi okolo 60-ti kilo mu prošel na letišti v Krakově jenom protekcí. Po otevření jsem zjistil, že z velké časti vezl jídlo a většina byla maso:-). To je tu drahé, takže se nedivím.

No a včera tu proběhl Halloween. Svátek, který se přenesl z Ameriky a nabourává celou Evropu. V naší ulici jsem neviděl nikoho, kdo by chodil v maskách po domech. Jenom pár dětí se navléklo do kostýmu a běhalo okolo. Na protějším návrší pak někdo okolo sedmé zapálil docela velký oheň. Trochu mi to připomělo naše čarodejnice. A aby těch našich svátků bylo zplácáno do sebe co nejvíc, tak od desáté začali hromadně létat rakety. Tedy petardy a menší ohňostroje. Úplně jak na Silvestra. Mají to tu nějaké pokroucené...zprávy od Radoshaku z minulého roku byly takové, že na Silvestra se tu neděje vůbec nic. Tak alespoň něco. Klika, že se nikdo netrefil do okna. Jejich styl vypouštění mi připadal dost nebezpečný.

Závěrem...je víkend, takže se ve městě nic neděje. V pondělí plánuju odevzdat můj výkaz práce za říjen a nezbude než slabě doufat, že budu mezi těmi, kdo dostanou vše a včas zaplaceno.