Hodně lidí si
to neuvědomuje, ale přebytek volného času může někdy znamenat problém. Zvlášť pokud jste v cizině. Přiznávám naprosto upřímně, že už mi z toho nic nedělání jde hlava kolem. Vidíte jaké to je? Když jste v práci, tak se těšíte na dovolenou a když máte volno, tak je to naopak. Člověk je zkrátka tvor věčně nespokojený:-)!
Jsem zvědavý, jestli mi to vydrží dlouho, až budu zase makat jako šroub:-). Dneska jsem ale potřeboval znovu vypadnout. Tyhle čtyři zdi okolo mě už občas dohánějí k šílenství. Jak jinak si potom vysvětlit včerejší 5-ti hodinovou vycházku městem. No a dnes jsem taky někam musel. Snažím se dost šetřit, abych zbytečně neutrácel, ale někdy je potřeba něco málo vydat, aby to utíkalo. Znám to tady dobře, možná víc než dobře, jezdím bez mapy, ale přesto občas narazím na místo, které stojí za to, kde jsem ještě nebyl a kde se dá perfektně odreagovat od toho všeho, co mě tu potkalo. Jo a které není daleko.
Pobřežní cestu na druhé straně zálivu znám dobře, ale dnes jsem stavěl na jiném místě. U oceánu vždycky fouká i když ve městě máte pocit, že je absolutní bezvětří. Tam kde jsem stál poprvé to ještě šlo, ale během cesty se zvednul vítr, který přinesl mraky s deštěm. Tak tak jsem se stačil vrátit z pláže, když začalo pršet. Ne že by mi to vadilo, ale už jsem se tam procházel dlouho a v dešti jsem na ni stát nechtěl. Pláž není vidět ze silnice a navedla mě na ní až značka. Nebyla velká, občas nějaký kámen(to je tu normální) a všude písek, který se nezvykle bořil. Měl jsem ho plné boty a nechával jsem za sebou pár centimetrů hluboké stopy. Na druhé straně se proháněli dva týpci na malých kajacích. Nevím přesně jak s
e jim říká, ale připomínaly mi takové ty malé - na freeride(nebo to je freestyle, nevím). Řádili tam pěkně protože byly velké vlny, které se rozrážely o vítr, foukající proti nim. Šel od pevniny, takže to vypadalo, že se vlna zastaví ještě před skálou.
Nakonec mě zahnal ten déšť a já se vydal na cestu "domů". I když jsem tam nebyl dlouho a nebylo to daleko, tak mě to zase trochu pozitivně nabilo. Nic jiného nepotřebuju víc. Samozřejmě mimo toho, že cestování sám mě už vůbec nebere. Je čím dál těžší tu najít nějakou aktivitu u které by se mi povedlo na tohle nemyslet:-).
to neuvědomuje, ale přebytek volného času může někdy znamenat problém. Zvlášť pokud jste v cizině. Přiznávám naprosto upřímně, že už mi z toho nic nedělání jde hlava kolem. Vidíte jaké to je? Když jste v práci, tak se těšíte na dovolenou a když máte volno, tak je to naopak. Člověk je zkrátka tvor věčně nespokojený:-)!Jsem zvědavý, jestli mi to vydrží dlouho, až budu zase makat jako šroub:-). Dneska jsem ale potřeboval znovu vypadnout. Tyhle čtyři zdi okolo mě už občas dohánějí k šílenství. Jak jinak si potom vysvětlit včerejší 5-ti hodinovou vycházku městem. No a dnes jsem taky někam musel. Snažím se dost šetřit, abych zbytečně neutrácel, ale někdy je potřeba něco málo vydat, aby to utíkalo. Znám to tady dobře, možná víc než dobře, jezdím bez mapy, ale přesto občas narazím na místo, které stojí za to, kde jsem ještě nebyl a kde se dá perfektně odreagovat od toho všeho, co mě tu potkalo. Jo a které není daleko.
Pobřežní cestu na druhé straně zálivu znám dobře, ale dnes jsem stavěl na jiném místě. U oceánu vždycky fouká i když ve městě máte pocit, že je absolutní bezvětří. Tam kde jsem stál poprvé to ještě šlo, ale během cesty se zvednul vítr, který přinesl mraky s deštěm. Tak tak jsem se stačil vrátit z pláže, když začalo pršet. Ne že by mi to vadilo, ale už jsem se tam procházel dlouho a v dešti jsem na ni stát nechtěl. Pláž není vidět ze silnice a navedla mě na ní až značka. Nebyla velká, občas nějaký kámen(to je tu normální) a všude písek, který se nezvykle bořil. Měl jsem ho plné boty a nechával jsem za sebou pár centimetrů hluboké stopy. Na druhé straně se proháněli dva týpci na malých kajacích. Nevím přesně jak s
e jim říká, ale připomínaly mi takové ty malé - na freeride(nebo to je freestyle, nevím). Řádili tam pěkně protože byly velké vlny, které se rozrážely o vítr, foukající proti nim. Šel od pevniny, takže to vypadalo, že se vlna zastaví ještě před skálou.Nakonec mě zahnal ten déšť a já se vydal na cestu "domů". I když jsem tam nebyl dlouho a nebylo to daleko, tak mě to zase trochu pozitivně nabilo. Nic jiného nepotřebuju víc. Samozřejmě mimo toho, že cestování sám mě už vůbec nebere. Je čím dál těžší tu najít nějakou aktivitu u které by se mi povedlo na tohle nemyslet:-).
Žádné komentáře:
Okomentovat