pondělí 17. listopadu 2008

První pokus

Jak jsem očekával, tak nevyšel...vyslechl jsem si jenom to stejné jako vždy. Přijď zítra...doufal jsem, že alespoň formuláře dostanu včas a otázka peněz už bude na pořadu jiného jednání. Ještě ani nemám zprávy, jestli už někdo ze zaměstnanců má peníze, nebo ne. To je co...firma opět potvrzuje správnost mého rozhodnutí odejít. I když to pak urychlila sama:-). Přetvářka, lži a člověk s tím nemůže dělat skoro nic, protože je jen jeden a i když mají všichni plnou pusu řečí, tak jediný kdo se ozval jsem byl já. A podle toho co jsem se dozvěděl, tak aby se tu člověk dovolal práva, tak by musel na úřadech strávit dalších pár týdnů, ne-li měsíců. Zkrátka v tomhle je to podobné, jako u nás, jen bohužel tady jsme pro takové lidi skupina méně cenných. No, zítra trochu přitvrdíme, protože tohle už nemám za potřebí a hlavně nemám co ztratit. Jestli peníze poslali, tak mi je už nevemou a jestli ne, tak by je nejspíš neposlali vůbec.

Ještě ale není všem dnům konec, i když nerad, tak jsem připraven i na tu možnost, že tu budu muset zůstat o pár dní déle. Což asi definitivně pohřbí můj pokus odjed s pozitivní náladou. Ta se mi ale doma zase vrátí a jsem si jistý, že jako vždy se nad tím za pár měsíců jenom zasměju:-).

1 komentář:

i2M-ovi řekl(a)...

Ano, ta poslední věta je naprosto pravdivá. Takže zatnout zuby a se ctí, aby se mohla naplnit, dořešit ten konec. A dodám, že když něco končí, tak někdy ten konec je opravdu dlouhý, někdy bolí a někdy to kolem člověka proletí tak rychle, že ten konec něčeho prakticky nezaregistroval. Vždycky je ale nutný proto, aby se mohlo začít něco nového. A bohužel nebo bohudík, nikdy to není jen o jednom, tak ať je ten poměr u Tebě co nejpříznivější a v klidu se Ti podaří vše dořešit. Držíme palce a moc se na Tebe už těšíme.