Češi kam se podíváš

Dnes jsem měl opravdu štěstí. Po více jak 14 dnech jsem se rozhodl vrátit na místo činu:-). Kdo nechápe, tak to bylo do centra. Když nepočítám vánoční výzdobu, která je v plném proudu, tak se nezměnilo vůbec nic. Štěstí jsem měl ale na lidi. Tradičně jsem si popovídal s klukama s ochranky(Slovák, Ir, Maďar) a s bývalými polskými kolegy. Dál se ke mě ale hlásila celá řada lidí. Monika z trafiky mě pozvala na oběd, abychom taky někdy normálně pokecali, protože při práci to nešlo. K mému překvapení bydlí s přítelem(Španěl) přímo u našeho centra v docela pěkném apartmánu, takže jsme nemuseli nikam chodit utrácet peníze. Když jsme se vraceli, tak byla skupinka čechů před naším holičstvím, kde pracuje zase jiná holčina z Čech. Takže jsem na chvíli popovídal ještě tam a potom vyrazil zpět k autu. Ani ne po pár metrech od východu jsem si před úřadem kde se vydávají PPS všiml zelené octavie s poznávací značkou pardubického kraje. Na sedadle spolujezdce seděl klučina v mých letech a čekal na kamaráda. Takže jsem zastavil a dali jsme se do řeči. Byl z Býště a všichni hradečáci ví, jak blízko to je. Konečně někdo, kdo je ze stejného místa jako já. A prý jsou jich na Headford road tři baráky:-). Škoda, že jsem na ně narazil až teď, i když na druhou stranu moje krevní skupina to nebyla. Když jsme se rozloučili, tak jsem je za pár metrů potkal ještě(byla zácpa) a ptali se, kam jdu a jestli s nima nechci zahulit:-). To jsem slušně odmítl:-).

Díky dnešku jsem si opět potvrdil, že k životu potřebuju lidi - kamarády. Cítil jsem se hned mnohem líp, když jsem mohl popovídat v mateřském jazyce, i když to z většiny bylo s neznámými lidmi. Co si budem nalhávat, i když se s někým vidíte v práci, tak ho prostě v podstatě neznáte. A jen si představte, že by jste se jen tak na ulici zastavili a dali se do řeči s úplně cizím člověkem. U nás - skoro nemožné, tady - velmi příjemné a časté.