Jak už jsem psal minule, tak nálada není v tuhle chvíli nejlepší a všechno navíc ještě trochu zkomplikovala nemožnost online objednání trajektu už den dopředu. Jejich systém to asi už tak brzo před vyplutím nezvládne, takže pro mě z toho plyne jen jedno a to že když budu chtít ve středu odjed, tak si musím nejdřív zavolat do přístavu a také vyjet s dostatečným předstihem, abych si palubní lístek mohl koupit. To je ale to nejmenší, co mě teď trápí. A dokud mám hlavu ještě celkem čistou je čas na malé - "zpátky do minulosti".
Je toho totiž hrozně moc, co mi tahle irská zkušenost přinesla a to co mi vzala se mi zase vrátí, až se vrátím do Čech. Tedy až na něco, ale o tom se nebudu rozepisovat, neb jsem o tom napsal už řádků spousta.
Ač si to možná někteří myslíte, tak se ze mě nestal anglicky plynule mluvící člověk. Stále mám velké mezery v gramatice a sám se někdy praštím do hlavy, co jsem to zase řekl za ptákovinu. Nicméně jsem odstranil strach z komunikace v jiném jazyce a dokonce tak trochu našel zábavu v pokusech přeložit co nejvíce z anglických vět se kterými se setkávám třeba ve filmech(už teď moc kontaktu s Iry nemám). Slovník samozřejmě potřebuju stále, ale už trochu chápu, jak oni vlastně myslí a pokud jde o konverzaci s někým, kdo není rodilý, tak tu mám moc rád a je při ní velká zábava:-). No a stále mám takové malé přání, zkusit ještě jeden jazyk...tak uvidíme, jak to v budoucnu zvládnu.
Hledání práce tady nebyla lehká záležitost, ale podařilo se. Měl jsem štěstí v neštěstí. Práci jsem dostal, ale bohužel u zaměstnavatele, který se naučil velmi dobře využívat zahraniční pracovní sílu. A to způsobem, za který by měl jít před soud. Někdy se čekalo na výplatu třeba 14 dní, nemluvě o desítkách neproplacených přesčasových hodin. Bohužel se tu ale jednotlivec(cizinec) ničeho nedomůže a to byl taky jeden z důvodů, který urychlil moje rozhodování, zda se vrátit. No a samozřejmě k tomu taky přispělo, že jsem nemohl najít práci novou a přišla velice zajímavá nabídka z Čech. Jinak jsem ale během svého zaměstnání poznal spoustu báječných lidiček, kteří byli s různých koutů světa a se kterými jsme občas prohodili nějaké to tréninkové slovíčko.
Samotné Irsko, když pominu pracovní trh, je však země nádherná pro cestování a ještě je pár míst, kam jsem se nestačil podívat. Tam kde jsem ale byl(jak sám tak společně s ostatními), tam to ve mě zanechalo velký zážitek. Přímořské útesy, pláže, hory, pobřežní cesty, oceán a tak dále. Všechno stálo za výlet a nějaké to euro navíc. Díky tomu, že je tu po většinu roku nevlídné větrné a deštivé počasí, tak někteří říkají, že je to drsná země. Ano, je to nepříjemné, když třeba 10 dní v kuse prší a fouká vítr, ale na druhou stranu, počasí dokáže být někdy ještě nepříjemnější. A pokud máte dobré oblečení, tak vás nějaký větřík a deštík nemusí trápit.
No a to nejdůležitější jsem si nechal na závěr. Dalo by se napsat, že mi vlastně irsko vzalo všechny moje kamarády a rodinu, ale já to cítím naopak. Právě díky tomuhle skoro ročnímu výletu jsem je všechny podle mě získal zpět. A navíc jsem získal ještě další super lidičky z Ostravy! Takže už teď mužu napsat, že i přes všechna negativa, kterými tu ještě teď procházím, byla tahle zahraniční mise něčím, co mi obrovsky pomohlo a trochu s nadsázkou mě to vrátilo zpět do normálního života. Takže teď už jen pár posledních dní tady a říkám definitivní sbohem, téhle jedné životní etapě, která mi moc přinesla!
Je toho totiž hrozně moc, co mi tahle irská zkušenost přinesla a to co mi vzala se mi zase vrátí, až se vrátím do Čech. Tedy až na něco, ale o tom se nebudu rozepisovat, neb jsem o tom napsal už řádků spousta.
Ač si to možná někteří myslíte, tak se ze mě nestal anglicky plynule mluvící člověk. Stále mám velké mezery v gramatice a sám se někdy praštím do hlavy, co jsem to zase řekl za ptákovinu. Nicméně jsem odstranil strach z komunikace v jiném jazyce a dokonce tak trochu našel zábavu v pokusech přeložit co nejvíce z anglických vět se kterými se setkávám třeba ve filmech(už teď moc kontaktu s Iry nemám). Slovník samozřejmě potřebuju stále, ale už trochu chápu, jak oni vlastně myslí a pokud jde o konverzaci s někým, kdo není rodilý, tak tu mám moc rád a je při ní velká zábava:-). No a stále mám takové malé přání, zkusit ještě jeden jazyk...tak uvidíme, jak to v budoucnu zvládnu.
Hledání práce tady nebyla lehká záležitost, ale podařilo se. Měl jsem štěstí v neštěstí. Práci jsem dostal, ale bohužel u zaměstnavatele, který se naučil velmi dobře využívat zahraniční pracovní sílu. A to způsobem, za který by měl jít před soud. Někdy se čekalo na výplatu třeba 14 dní, nemluvě o desítkách neproplacených přesčasových hodin. Bohužel se tu ale jednotlivec(cizinec) ničeho nedomůže a to byl taky jeden z důvodů, který urychlil moje rozhodování, zda se vrátit. No a samozřejmě k tomu taky přispělo, že jsem nemohl najít práci novou a přišla velice zajímavá nabídka z Čech. Jinak jsem ale během svého zaměstnání poznal spoustu báječných lidiček, kteří byli s různých koutů světa a se kterými jsme občas prohodili nějaké to tréninkové slovíčko.
Samotné Irsko, když pominu pracovní trh, je však země nádherná pro cestování a ještě je pár míst, kam jsem se nestačil podívat. Tam kde jsem ale byl(jak sám tak společně s ostatními), tam to ve mě zanechalo velký zážitek. Přímořské útesy, pláže, hory, pobřežní cesty, oceán a tak dále. Všechno stálo za výlet a nějaké to euro navíc. Díky tomu, že je tu po většinu roku nevlídné větrné a deštivé počasí, tak někteří říkají, že je to drsná země. Ano, je to nepříjemné, když třeba 10 dní v kuse prší a fouká vítr, ale na druhou stranu, počasí dokáže být někdy ještě nepříjemnější. A pokud máte dobré oblečení, tak vás nějaký větřík a deštík nemusí trápit.
No a to nejdůležitější jsem si nechal na závěr. Dalo by se napsat, že mi vlastně irsko vzalo všechny moje kamarády a rodinu, ale já to cítím naopak. Právě díky tomuhle skoro ročnímu výletu jsem je všechny podle mě získal zpět. A navíc jsem získal ještě další super lidičky z Ostravy! Takže už teď mužu napsat, že i přes všechna negativa, kterými tu ještě teď procházím, byla tahle zahraniční mise něčím, co mi obrovsky pomohlo a trochu s nadsázkou mě to vrátilo zpět do normálního života. Takže teď už jen pár posledních dní tady a říkám definitivní sbohem, téhle jedné životní etapě, která mi moc přinesla!
Žádné komentáře:
Okomentovat