Kam se vracím...

Tak především domů! A abych byl konkrétnější, tak do malé vesnice Hvozdnice pár kilometrů západně od Hradce Králové. Je to můj domov od narození, i když jsem to poslední dobou hodně střídal. Už tomu budou dva roky, kdy jsem se odstěhoval poprvé a to do Hradce. Za krátko jsem byl zpět, ale byla to první zkušenost. Potom následovalo velké letní stěhování do Ostravy. Pak ještě jednou přesun do HK než se odjelo do Irska a na počátku letošního roku vzhůru na ostrov. No a teď se stěhuji zpátky do rodného kraje. A kufry si balím s nadšením:-)! Za ty dva roky jsem si víc než dost uvědomil, co pro mě tohle místo znamená a ještě možná víc než místo, tak lidé, se kterými jsem vyrůstal. O nich jsem psal něco málo minule, takže se k tomu nebudu vracet. Nicméně spousta z nich bydlí právě v téhle malebné obci, která je velmi klidná a přitom je to do krajského města co by kamenem dohodil. Máte v podstatě všechno "u huby". A já tam od střední školy trávil značné množství času. Nejen proto že jsem tam měl různé sportovní aktivity, kamarády, ale i většinu mých přítelkyň. To mě částečně drželo stranou od veškerého dění doma. I když někdy mě lidičky přesvědčili, abych s nimi něco podnikl.

Jak se to říká nejen o vztazích - člověk musí nejprve něco ztratit, aby si uvědomil, jak moc to měl vlastně rád. A téměř roční anabáze v zahraničí mi to dobře ukázala a nejen to. Získal jsem díky ní dalších pár přátel a i budoucích kolegů.

Už brzy bude závěrečné hodnocení a tohle do něj určitě patří jako mínus proměněný v plus. A budu mít hodně těžké vyzvednout to, co mi tu opravdu přineslo nejvíce. Spíš to asi udělám jako takový "balíček".

Vrátím se ještě k obci a ke mě. Většina mého stěhování v minulosti byla spojena s přítelkyněmi, kterým jsem se snažil přiblížit a díky tomu, že člověk začal pracovat, tak to bylo možné. Teď už je situace jiná. Ale jen do určité míry, protože když jde o společné bydlení, je to v dnešní době hodně náročná věc, měli by se na ni podílet oba partneři a především by se nemělo nic uspěchat. Proto si teď přeju už jenom jediné, že až to bude příště, tak už to musí být na pořád.

Opět krátký závěr na konec jako v minulých článcích - Těším se na návrat domů a jsem hrozně rád, že tam můžu bydlet, neb díky našim mám stále dveře otevřené!