Nedalo se nic dělat, článek jsem včera zkrátka uveřejnit nemohl...vždycky si ho po sobě čtu, ale teď poprvé to prostě nešlo odkliknout:-). Asi jsem se potřeboval vyspat, včera byl divoký den a dnes nečekám o nic lepší.
O mojí rezignaci se vědělo už od minulého týdne a to samé platilo i o mých spolupracovnících v centru. Firma se zdá se rozhodla, že zasáhne dřív, než skončíme. Ztratit tím nic nemohli, protože bychom stejně odešli, ale takhle to podle mě otočili ve svůj prospěch. Udělali z toho prostě varování, že kdo se bude cukat, když příjdou peníze pozdě, tak na to doplatí.
Víte, myslím si, že jsem v centru odvedl dobrou práci! Vlastně kdykoliv mi zavolali a já to vzal, tak jsem šel tam, kam mi řekli. Ale ten včerejší pocit, kdy potkáš kolegu, kterého znáš a on ti oznámí, že tě přišel vystřídat...to se nedá popsat! I když jsem měl končit, je to podraz. Navíc nikdo nebral telefony. Zjišťovali jsme, co se stalo až od lidí, kteří různě chodili do shopinu a sem tam někde něco zaslechli. Moje kolegyně to obrečela a ti co nás střídali se taky necítili nejlíp. Podpora od manažera sice přišla, ale mám pocit, že má svázané ruce. Myslel jsem si, že má možnost s tím něco udělat, ale jak se zdá, musel by zasáhnout ještě někdo více postavený. No a teď nás čeká to nejhorší. Doufat, že dostaneme zaplaceno. Já už naštěstí výplatu za září dostal, ale Basia ne. A teď si ani jeden nemůžeme být jistí, jestli nám ji za říjen vůbec dají. Utvrdilo mě v tom setkání se Sebastianem. Pracoval pro naši firmu jako řidič dodávky a odešel před měsícem. Včera jsme se potkali v shopinu a on mi ukazoval všelijaké formuláře, které by mu měli pomoci získat peníze zpět. Je v malinko horší situaci než já. Jemu nezaplatili na konci okolo čtyř tisíců euro. A to je sakra dost peněz! Mě tam teď bude viset okolo tisíce euro, protože jsem byl na dovolené a mám v podstatě odmakáno jenom týden a půl v říjnu.
No a co teď...začíná nepříjemná doba vyjednávání v naší kanceláři. Je to o to horší, že výsledek můžu poznat až teprve za tři týdny, protože to je doba výplaty a dřív mi prý nedají jeden nutný formulář. Budu doufat, že mi konečně někdo z těch lidí, kde jsem byl na pohovoru, zavolá a já dostanu práci. Zkusím ještě znovu oběhnout město, abych tomu pomohl...
Radek má pravdu, když mi napsal do komentáře, že nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř, ale... moje pocity - otráven, znechucen, bez motivace, navíc do baráku začalo táhnout, protože se ochladilo a plastová okna netěsní. Hmmm, zřejmě svítá na lepší časy:-).
Na závěr je sice fakt, že události posledních dní mi na náladě rozhodně nepřidávají, ale v těžké situaci tady nejsem poprvé, mám rezervy a hlavně celkem dost času na to, abych s tím zkusil ještě něco udělat. A vzkaz pro Radka - v surové podobě jsem to napsat nemohl, občas mi sice nějaké to slovo uletí, ale tohle by se nedalo číst. Zvlášť včera...:-).
O mojí rezignaci se vědělo už od minulého týdne a to samé platilo i o mých spolupracovnících v centru. Firma se zdá se rozhodla, že zasáhne dřív, než skončíme. Ztratit tím nic nemohli, protože bychom stejně odešli, ale takhle to podle mě otočili ve svůj prospěch. Udělali z toho prostě varování, že kdo se bude cukat, když příjdou peníze pozdě, tak na to doplatí.
Víte, myslím si, že jsem v centru odvedl dobrou práci! Vlastně kdykoliv mi zavolali a já to vzal, tak jsem šel tam, kam mi řekli. Ale ten včerejší pocit, kdy potkáš kolegu, kterého znáš a on ti oznámí, že tě přišel vystřídat...to se nedá popsat! I když jsem měl končit, je to podraz. Navíc nikdo nebral telefony. Zjišťovali jsme, co se stalo až od lidí, kteří různě chodili do shopinu a sem tam někde něco zaslechli. Moje kolegyně to obrečela a ti co nás střídali se taky necítili nejlíp. Podpora od manažera sice přišla, ale mám pocit, že má svázané ruce. Myslel jsem si, že má možnost s tím něco udělat, ale jak se zdá, musel by zasáhnout ještě někdo více postavený. No a teď nás čeká to nejhorší. Doufat, že dostaneme zaplaceno. Já už naštěstí výplatu za září dostal, ale Basia ne. A teď si ani jeden nemůžeme být jistí, jestli nám ji za říjen vůbec dají. Utvrdilo mě v tom setkání se Sebastianem. Pracoval pro naši firmu jako řidič dodávky a odešel před měsícem. Včera jsme se potkali v shopinu a on mi ukazoval všelijaké formuláře, které by mu měli pomoci získat peníze zpět. Je v malinko horší situaci než já. Jemu nezaplatili na konci okolo čtyř tisíců euro. A to je sakra dost peněz! Mě tam teď bude viset okolo tisíce euro, protože jsem byl na dovolené a mám v podstatě odmakáno jenom týden a půl v říjnu.
No a co teď...začíná nepříjemná doba vyjednávání v naší kanceláři. Je to o to horší, že výsledek můžu poznat až teprve za tři týdny, protože to je doba výplaty a dřív mi prý nedají jeden nutný formulář. Budu doufat, že mi konečně někdo z těch lidí, kde jsem byl na pohovoru, zavolá a já dostanu práci. Zkusím ještě znovu oběhnout město, abych tomu pomohl...
Radek má pravdu, když mi napsal do komentáře, že nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř, ale... moje pocity - otráven, znechucen, bez motivace, navíc do baráku začalo táhnout, protože se ochladilo a plastová okna netěsní. Hmmm, zřejmě svítá na lepší časy:-).
Na závěr je sice fakt, že události posledních dní mi na náladě rozhodně nepřidávají, ale v těžké situaci tady nejsem poprvé, mám rezervy a hlavně celkem dost času na to, abych s tím zkusil ještě něco udělat. A vzkaz pro Radka - v surové podobě jsem to napsat nemohl, občas mi sice nějaké to slovo uletí, ale tohle by se nedalo číst. Zvlášť včera...:-).
Žádné komentáře:
Okomentovat