Nečekal bych, že za tak krátkou dobu se může tolik věcí změnit. Nejde o moje pocity z dovolené, ty se snažím držet stranou, aby neovlivňovaly můj úsudek, ale jde spíš o celkovou situaci tady.
Po příjezdu jsem se dověděl, že v naší firmě stále ještě jsou lidé, kteří nedostali peníze ani za srpen, proto považuji za štěstí, že já už je mám, i když bez 25 hodin přesčasů. Nicméně začalo další čekání na výplatu za září a i když jsem včera vítězoslavně mluvil s Arturem, že všichni už mají, já a Basia na svém účtu žádné změny nepozorujeme. To vám na náledě nepřidá.
Obáváme se problému ve firmě a to že na konci října končí jeden velký kontrakt to jen podporuje. Hotel kam každý den posíláme 9 lidí na úklid na šest hodin se bude na konci října zavírat. Není tady první a navíc během mojí dovolené zavřeli první fabriku, o které se tu už chvíli šuškalo. Přes 400 lidí přišlo o práci. Zajímavá situace posledních dní olivňuje výrazně pracovní trh, protože Galway není velké město. Moje kolegyně a její manžel, který teď dělá v shopinu víkendy, končí na konci listopadu a vrací se do Polska. Stejně tak i pár dalších poláků, co znám. Jeden člen ochranky se stěhuje do Dublinu, protože najít tu prý lepší práci je čím dál tím těžší a navíc on je zvyklý na velké město(pochází z Budapeště).
Moje hledání nové práce už začalo, inzerátů je stále dost, ale některých profesí trochu ubylo. V agentuře jsem byl už dvakrát, ale včera mi bylo řečeno, abych tam nechodil tak často, protože teď moc volných míst není. Nezbývá doufat, že slib našeho hlavního v ochrance, že mi jejich šéf do konce týdne zavolá, bude pravdivý. A že to nějaký výsledek přinese...práci mi totiž musí dát on a vzhledem k tomu, že už se o to jeden bývalý člen naší firmy pokoušel a neuspěl, tak na to též dvakrát nesázím. Prý je to proto, že ochranka musí být nestranná a vzhledem k tomu, že jsem v shopinu pracoval(pracuju) na jiné pozici, mohlo by to prý ovlivnit můj úsudek. Takhle to alespoň řekli Lubošovi(Slovák, co pracoval přede mnou).
Z toho co píšu můžete cítit hodně negativního a možná i strach, ale přiznám se, že když jsem před sedmi měsíci ještě neměl práci, byl jsem na tom psychicky hůř. Vidím, co se teď děje okolo mě, ale stále doufám, že se to nějak vyřeší. Chuť jsem rozhodně neztratil a času mám ještě dost. Všechno ale bude záležet na tom, jak zaměstnavatel vyřeší moje výplaty a jaké budou případné další nabídky práce.
Po příjezdu jsem se dověděl, že v naší firmě stále ještě jsou lidé, kteří nedostali peníze ani za srpen, proto považuji za štěstí, že já už je mám, i když bez 25 hodin přesčasů. Nicméně začalo další čekání na výplatu za září a i když jsem včera vítězoslavně mluvil s Arturem, že všichni už mají, já a Basia na svém účtu žádné změny nepozorujeme. To vám na náledě nepřidá.
Obáváme se problému ve firmě a to že na konci října končí jeden velký kontrakt to jen podporuje. Hotel kam každý den posíláme 9 lidí na úklid na šest hodin se bude na konci října zavírat. Není tady první a navíc během mojí dovolené zavřeli první fabriku, o které se tu už chvíli šuškalo. Přes 400 lidí přišlo o práci. Zajímavá situace posledních dní olivňuje výrazně pracovní trh, protože Galway není velké město. Moje kolegyně a její manžel, který teď dělá v shopinu víkendy, končí na konci listopadu a vrací se do Polska. Stejně tak i pár dalších poláků, co znám. Jeden člen ochranky se stěhuje do Dublinu, protože najít tu prý lepší práci je čím dál tím těžší a navíc on je zvyklý na velké město(pochází z Budapeště).
Moje hledání nové práce už začalo, inzerátů je stále dost, ale některých profesí trochu ubylo. V agentuře jsem byl už dvakrát, ale včera mi bylo řečeno, abych tam nechodil tak často, protože teď moc volných míst není. Nezbývá doufat, že slib našeho hlavního v ochrance, že mi jejich šéf do konce týdne zavolá, bude pravdivý. A že to nějaký výsledek přinese...práci mi totiž musí dát on a vzhledem k tomu, že už se o to jeden bývalý člen naší firmy pokoušel a neuspěl, tak na to též dvakrát nesázím. Prý je to proto, že ochranka musí být nestranná a vzhledem k tomu, že jsem v shopinu pracoval(pracuju) na jiné pozici, mohlo by to prý ovlivnit můj úsudek. Takhle to alespoň řekli Lubošovi(Slovák, co pracoval přede mnou).
Z toho co píšu můžete cítit hodně negativního a možná i strach, ale přiznám se, že když jsem před sedmi měsíci ještě neměl práci, byl jsem na tom psychicky hůř. Vidím, co se teď děje okolo mě, ale stále doufám, že se to nějak vyřeší. Chuť jsem rozhodně neztratil a času mám ještě dost. Všechno ale bude záležet na tom, jak zaměstnavatel vyřeší moje výplaty a jaké budou případné další nabídky práce.
2 komentáře:
Toz Lukisu, preju at ti to dopadne jak chces a hlavne jak potrebujes. Ani nevim jestli jsme v tom shonu moc podekovali za ty veci a navstevu. Bylo supr! Jen skoda ze jsme to nemohli trosku protahnout :) Mej se fajne a drz se tam.
No to je sice škoda, ale máme celý život před sebou, tak se nám snad "jednou" povede to pořádně roztočit a protáhnout do časných ranních hodin:-).Páček shledáček:-)
Okomentovat