Nedělní ráno jsem sice plánoval jinak, protože jsem šel dost pozdě spát, ale možná lepší, že mě Sabina vzbudila, protože jen sezení doma mě nebaví a takhle jsem měl alespoň důvod vstát. V noci jsem nechal telefon na vibrace, takže když mi ráno volala nebylo nic slyšet. Vzbudilo mě až klepání na dveře. Zaspala a tak mě prosila, jestli ji můžu hodit do Oranmore. Tak jsem to spojil s hledáním místa mého zítřejšího pohovoru.
Vesnice se jmenuje Claregalway a je to pár kilometrů od města, neštěstí směrem k mojí straně. Jel jsem podle návodu, který mi dal včera Peter(majitel firmy) a samozřejmě jsem se netrefil:-). Po pár minutách jízdy jsem otáčel a pokračoval ještě chvíli po hlavní. Firma má základnu hned u silnice, ale bylo to vidět, až když jsem se otočil:-). Tady se zkrátka člověk musí dívat i za sebe, když něco hledá:-). Takže...místo znám - je to 12 minut jízdy a okolo 10 kilometrů. Není to daleko, když jsme ještě bydleli v Oranmore, jezdil jsem do práce 16 km. Teď už zbývá jen zvládnout zítřejší pohovor.
Co mě dnes ještě čeká? Plánuju ještě nějaké články o dovolené a začnu brzy. Pak asi výlet do města, abych se zeptal Lukáše, jestli za mě může vzít zítra šichtu a taky musím dovést pivo Arturovi. Nechal jsem u něj nějaké důležité věci, jako pojistku, kdyby tady náhodou Sabina nezaplatila nájem...člověk nikdy neví a přeci jenom je neznám moc dlouho. Musel jsem mít jistotu, že o ně nepříjdu.
Vesnice se jmenuje Claregalway a je to pár kilometrů od města, neštěstí směrem k mojí straně. Jel jsem podle návodu, který mi dal včera Peter(majitel firmy) a samozřejmě jsem se netrefil:-). Po pár minutách jízdy jsem otáčel a pokračoval ještě chvíli po hlavní. Firma má základnu hned u silnice, ale bylo to vidět, až když jsem se otočil:-). Tady se zkrátka člověk musí dívat i za sebe, když něco hledá:-). Takže...místo znám - je to 12 minut jízdy a okolo 10 kilometrů. Není to daleko, když jsme ještě bydleli v Oranmore, jezdil jsem do práce 16 km. Teď už zbývá jen zvládnout zítřejší pohovor.
Co mě dnes ještě čeká? Plánuju ještě nějaké články o dovolené a začnu brzy. Pak asi výlet do města, abych se zeptal Lukáše, jestli za mě může vzít zítra šichtu a taky musím dovést pivo Arturovi. Nechal jsem u něj nějaké důležité věci, jako pojistku, kdyby tady náhodou Sabina nezaplatila nájem...člověk nikdy neví a přeci jenom je neznám moc dlouho. Musel jsem mít jistotu, že o ně nepříjdu.
Žádné komentáře:
Okomentovat