Opět se trochu vrátím k dovolené. Pocity se už trochu vytrácejí, protože je ubíjí situace tady, ale pořád je to dost živé na to, abych o tom napsal pár řádků.
Výlet na nejvyšší horu Čech jsme s našima naplánovali na první víkend mojí dovolené. Podle předpovědi mělo být počasí dobré a až na ranní mraky se to bez vyjímky potvrdilo. Cesta nahoru netrvá dlouho a celou dobu jdete prakticky po cestě bez nějakého výrazného stoupání. Sněžka je vlastně takový větší kopec, ale buďmě rádi, že ji máme. Je to příjemný výlet:-). Dostanete-li se přes stanici lanovky "Růžohorky", čeká vás chůze po rovině k závěrečnému stoupání, které je prakticky celé po schodech. Do pocitu netknuté přírody to má sice daleko, ale zase máte jistotu, že si nezlomíte nohu. Nahoře nás čekal pohled do údolí, na který jsme ale museli čekat. Mraky se nechtěli protrhat. Takže jsme mezitím prozkoumali nově postavenou poštovnu. No...musím se přiznat, že mě nenadchla(můj osobní názor)...Můžete samy posoudit ve fotoalbu připojeném na konci. Určitě ji nepřehlédnete. Zkrátka do celkového rázu postavených budov na vrcholu hory nezapadá. Nahoře jsme strávili tak půlhodiny a vzhledem k tomu, že se blížil svátek sv. Václava, tak to tam vypadalo jako na Matějské. Stovky lidí putovali na vrchol především z polské strany, kterou jsme se vraceli dolů. Nebýt mlhy okolo rašeliniště cestou na Luční boudu, byla by procházka skoro pořád slunečná. Celý okruh jsme zvládli i s obědem v relativně dobrém čase a mě se konečně srovnalo spaní, protože po cestě domů jsem to měl dost rozhozené. Zkrátka jsem se potřeboval unavit:-).
Na závěr opět pár FOTOS
Výlet na nejvyšší horu Čech jsme s našima naplánovali na první víkend mojí dovolené. Podle předpovědi mělo být počasí dobré a až na ranní mraky se to bez vyjímky potvrdilo. Cesta nahoru netrvá dlouho a celou dobu jdete prakticky po cestě bez nějakého výrazného stoupání. Sněžka je vlastně takový větší kopec, ale buďmě rádi, že ji máme. Je to příjemný výlet:-). Dostanete-li se přes stanici lanovky "Růžohorky", čeká vás chůze po rovině k závěrečnému stoupání, které je prakticky celé po schodech. Do pocitu netknuté přírody to má sice daleko, ale zase máte jistotu, že si nezlomíte nohu. Nahoře nás čekal pohled do údolí, na který jsme ale museli čekat. Mraky se nechtěli protrhat. Takže jsme mezitím prozkoumali nově postavenou poštovnu. No...musím se přiznat, že mě nenadchla(můj osobní názor)...Můžete samy posoudit ve fotoalbu připojeném na konci. Určitě ji nepřehlédnete. Zkrátka do celkového rázu postavených budov na vrcholu hory nezapadá. Nahoře jsme strávili tak půlhodiny a vzhledem k tomu, že se blížil svátek sv. Václava, tak to tam vypadalo jako na Matějské. Stovky lidí putovali na vrchol především z polské strany, kterou jsme se vraceli dolů. Nebýt mlhy okolo rašeliniště cestou na Luční boudu, byla by procházka skoro pořád slunečná. Celý okruh jsme zvládli i s obědem v relativně dobrém čase a mě se konečně srovnalo spaní, protože po cestě domů jsem to měl dost rozhozené. Zkrátka jsem se potřeboval unavit:-).
Na závěr opět pár FOTOS
Žádné komentáře:
Okomentovat