Ráno jsem napsal do článku něco, co mě teď dost mrzí. Byla to poslední věta, kterou bych po dnešku měl uvést na pravou míru. Situace tady se opravdu změnila, cizinců už si tu tolik neváží, ale ne každý. Najdou se i lidé, kteří tě vidí jako člověka, ne jako stroj na peníze, na kterém můžou ušetřit. Lidé z mého centra jsou toho důkazem. V čase největší nouze se postavili za mě a všemožně se mi snaží podat pomocnou ruku. O čem je řeč...? K tomu se dostanu!
Dnes ráno jsem opět pokračoval v hledání nové práce a řeknu vám, že je to čím dál tím těžší, nacházet v sobě motivaci. Peníze sice přišly, ale málo. Proto jsem se sbalil a vyrazil vytisknout ještě nějaké další životopisy. Další cesta vedla do agentury. Tentokrát jsem se konečně setkal s Tomem(poslední dvě návštěvy jsem mluvil jen s jeho ženou). Vysvětlil jsem mu situaci a on mi sdělil, že mají též s naší firmou problémy, protože jim neplatí za zprostředkování lidí. Ještě chvíli jsme mluvili o situaci tady a pak jsme se rozloučili s tím, že mám chodit dál, něco se najde, i když situace v Galway není dobrá. To hlavní mě ale čekalo v shopinu.
Steven opět projevil zájem vědět zda-li jsem už dostal peníze. Odpověděl jsem, že ano, ale ne všechno. Na to mě vzal do kanceláře na menší pohovor a když zjistil, že mám řidičák na kamión zvedl telefon a s někým dlouho mluvil. Potom mi poslal číslo a řekl, že mu mám zavolat, že pro mě na 100% má práci. A kdyby ne jako řidič, tak jako něco jiného. A kdyby i to nevyšlo, tak mě veme do ochranky(Steven). Na pondělí ráno jsem si tedy domluvil pracovní pohovor na pozici řidič a protože tu firmu znám a mluvil jsem s jedním polákem co tam pracuje, tak vím, že je tam práce těžká, ale že všechno zaplatí. Že tam jsou zkrátka výborné peníze! Hle a mám najednou dvě nabídky, tak mi držte palce. Edward ještě dnes večer žertoval, že jsem včera dal výpověď a dnes už si můžu vybírat, ale nic ještě není jisté. A za to všechno, i za první příležitost v centru, vděčím jedinému muži. Je to Steven! Kterého mohu kdykoliv požádat o pomoc a on mě vyslechne. Je to zkrátka muž na svém místě a já jsem jeho dlužníkem, i kdybych třeba nedostal ani jednu z prací!
Na závěr bych rád napsal, že dnes se ve mě ještě znovu objevila síla a naděje. Naděje, že se budu moci brzy vrátit, budu na určitou dobu zajištěný a budu mít klid a pohodu na začátek nového života v Čechách, který jak doufám, už nebude plný změn. I když to bych nebyl já:-):-). Za to mi to stojí a neodjedu, dokud si nebudu jist, že jsem vyčerpal všechno, co jsem mohl. I když někdy je to těžké!
Dnes ráno jsem opět pokračoval v hledání nové práce a řeknu vám, že je to čím dál tím těžší, nacházet v sobě motivaci. Peníze sice přišly, ale málo. Proto jsem se sbalil a vyrazil vytisknout ještě nějaké další životopisy. Další cesta vedla do agentury. Tentokrát jsem se konečně setkal s Tomem(poslední dvě návštěvy jsem mluvil jen s jeho ženou). Vysvětlil jsem mu situaci a on mi sdělil, že mají též s naší firmou problémy, protože jim neplatí za zprostředkování lidí. Ještě chvíli jsme mluvili o situaci tady a pak jsme se rozloučili s tím, že mám chodit dál, něco se najde, i když situace v Galway není dobrá. To hlavní mě ale čekalo v shopinu.
Steven opět projevil zájem vědět zda-li jsem už dostal peníze. Odpověděl jsem, že ano, ale ne všechno. Na to mě vzal do kanceláře na menší pohovor a když zjistil, že mám řidičák na kamión zvedl telefon a s někým dlouho mluvil. Potom mi poslal číslo a řekl, že mu mám zavolat, že pro mě na 100% má práci. A kdyby ne jako řidič, tak jako něco jiného. A kdyby i to nevyšlo, tak mě veme do ochranky(Steven). Na pondělí ráno jsem si tedy domluvil pracovní pohovor na pozici řidič a protože tu firmu znám a mluvil jsem s jedním polákem co tam pracuje, tak vím, že je tam práce těžká, ale že všechno zaplatí. Že tam jsou zkrátka výborné peníze! Hle a mám najednou dvě nabídky, tak mi držte palce. Edward ještě dnes večer žertoval, že jsem včera dal výpověď a dnes už si můžu vybírat, ale nic ještě není jisté. A za to všechno, i za první příležitost v centru, vděčím jedinému muži. Je to Steven! Kterého mohu kdykoliv požádat o pomoc a on mě vyslechne. Je to zkrátka muž na svém místě a já jsem jeho dlužníkem, i kdybych třeba nedostal ani jednu z prací!
Na závěr bych rád napsal, že dnes se ve mě ještě znovu objevila síla a naděje. Naděje, že se budu moci brzy vrátit, budu na určitou dobu zajištěný a budu mít klid a pohodu na začátek nového života v Čechách, který jak doufám, už nebude plný změn. I když to bych nebyl já:-):-). Za to mi to stojí a neodjedu, dokud si nebudu jist, že jsem vyčerpal všechno, co jsem mohl. I když někdy je to těžké!
2 komentáře:
I když Tvé poslední články nebyly nějak optimistické, což je pochopitelné, ani v náznaku se nikde neobjevila věta "To nejde!" A to přesto, že prakticky každý den byly situace, kdy by šla použít. Pokud člověk totiž chce, tj. má vůli, bojovné srdce a něco umí, neexistuje přece nic, co by nakonec nešlo překonat či dokázat. Takovou sílu má v sobě každý z nás, jen někteří ji dosud v sobě neprobudili nebo nani nikdy neprobudí. Ty takový nejsi ani v práci ani v životě a moc dobře víš, jak je důležité sílu a odvahu nejen mít ale i umět ji správně a v pravý čas použít. A že jsi se toho chopil řádně, nikdo po přečtení dnešního článku (a nejen z něj) nemůže pochybovat.Tak ať se Ti vše podaří dotáhnout k dalšímu milníku, který jsi si pro sebe vytýčil. A abych nezůstal jen u tohoto přání, tak připojuji i druhé - přání všeho nejlepšího k Tvému dnešnímu svátku.
Za všechny zdraví T.
to je supeeer zprava....
moc ti drzime palce, i na nohach ;o)))
Okomentovat