Dovolená startuje

Sice jsem si již dávno předepsal několik článků z cesty, ale zpětně je dám na blog až po návratu. Nějak se mi nedaří propojení mojí flash paměti, když z ní chci převést svoje data přes bratrův počítač na blog. To ale nevadí...o nic nikdo nepříjde! A i když je třeba neuveřejním tak, jak jsem si je napsal, tak je na 100% nějak stručně shrnu.

Nikomu neuniklo, že jsem tedy vyrazil na dovolenou. Podařilo se mi navštívit kamaráda v Holandsku a ještě k tomu přijet v rekordním čase domů. Neplánoval jsem to, nepřeceňoval svoje síly, ale zkrátka to vyšlo. Následná noc z úterka na středu to pak odnesla 13 hodinami spánku v mém podání...:-)! Ještě předtím se mi ale podařilo překvapit naše, prohodit si kola na autě, navštívit kamarády Martina a Lucku a udělat první drobné nákupy:-).

Teď už je dovolená v plném proudu a já si ji užívám jak jen můžu. Žádný den nepromarním! Spousta mě toho ještě čeká, ale také už mám za sebou setkání s několika báječnými lidičkami...a další čekají! Některým jsem se ještě neozval, ale všechno chce svůj čas. Mějte se mnou strpení:-).

Dnes je sobotní večer, můj bratr stěhuje svoji přítelkyni Denču do Prahy, kde začíná studium a já se s rodiči vrátil z celodenního výletu na naši nejvyšší horu - Sněžku. Počasí mohlo být na začátku o kapánek lepší, ale po poledni už jsem si na nic nestěžoval. Cítím hodně únavu, protože jsem si pořídil permanetku do fitka, kde jsem se byl už dvakrát "zničit" a k tomu jsem ještě přihodil solárko, protože mi docela chybí sluníčko...i když jen umělé, tak mě nabijí! Několik fotek z naší nejvyšší hory přidám příště, ale teď se můžete mrknout na ALBUM několika fotek, které jsem udělal po cestě z Irska.

První kilometry

Ty jsou za mnou. Přesněji 300km přes celé Irsko do přístavu. Celou cestu se mi střídala mlha se sluníčkem a tak to moc neutíkalo, protože nebyl kloudný rozhled. Tady v přístavu je teď ale nádherně a teplota příjemných 17 stupňů. Co lepšího si pro vyplutí přát. Dorazil jsem do řady asi pátý, což taky není špatné. Do výjezdu trajektu zbývají tři hodiny a zatím se nezdá, že by se sem hrnulo přehnané množství lidí. Uvidíme za chvíli.

Celkem se dá říci, že kouzlo Irska na jiho - východě neobjevíte. Alespoň je to můj názor. Čím blíž jste přístavu, tím krajina více připomíná tu Evropskou. Zmizí kamenné zídky a na polích se místo ovcí a krav objevují traktory, které připravují půdu. Rovněž příroda se mi tu nezdá moc krásná. Všecno jednotvárné a za chvíli okoukané. Možná to na mě působí tak, protože tu už 8 měsíců žiju, ale i tak si dobře vzpomínám na první pocity z Irské půdy z února.

Jsem celkem rád, že bydlím a pracuji ve středu západního pobřeží odkud mám ideální pozici pro výjezdy za poznáním kamkoliv po Irsku. A pokud někdo nepreferuje města, tak jako já, tak ho vůbec nemrzí, že je Dublin 200km daleko. Už nemám moc inspiraci pro psaní, protože moje pocity se teď ubírají zcela jiným směrem, takže se se všemi loučím a těším se na viděnou v Čechách.

Cesta

Sobota se pomalu naklání ke konci a mě od začátku mojí cesty odděluje jenom noc. Ráno chci totiž vyrazit brzy, abych byl ve frontě na trajekt mezi prvními. Minule se mi nepodařilo udělatz pevniny jediné foto toho obra, ve kterém jsme se plavili. Tak se to pokusím zítra napravit.

Oskar Wilde(jak se trajekt jmenuje) vyrazí z přístavu Rosslare na jiho-východě Irska ve čtyři hodiny odpoledne místního času. Cesta mu potrvá sedmnáct hodin. Jede celou noc, což je výborné, protože se můžete v "klidu" vyspat. Záměrně jsem dal v klidu do úvozovek, protože tiché dunění motoru je slyšet takřka všude na lodi. No a navíc se může stát, že to bude houpat. Naštěstí už na to mám recept:-). K Francouzkým břehům dorazíme v pondělí okolo půl jedenácté ráno.

Jakmile se mi podaří vykličkovat z přístavu, rád bych se ještě cestou podíval na pláž Omaha, kde došlo k vylodění spojenců při druhé světové válce. Je to při cestě a asi jenom 70km od Cherbourgu. Pak začne první úsek, který mě zavede až do Nizozemska, kde se momentálně nachází jeden z mých dobrých kamarádů a sousedů z Čech. Domluvili jsme se na úterý odpoledne, protože on bude v práci a přijede až okolo páté. Já se mezitím asi otočím v Amstru. Velká města moc rád nemám, ale uvidíme...dnes večer budu ještě hledat, co zajímavého by se tam dalo vidět.

No a v úterý večer se vydám na poslední a nejdelší úsek cesty Nizozemsko - Čechy. Měří necelých tisíc kilometrů a je celý po dálnici, takže i s naplánovanými přestávka si troufám napsat, že budu doma ve středu dopoledne. Nicméně všechno záleží na vývoji dopravní situace a všeho dalšího. Při takhle dlouhé cestě nemůžete zkrátka napsat - přijedu ve středu o půl desáté...a pět minut:-):-).

Nemám ponětí, jaké bude v přístavu připojení, ale kdyby to za něco stálo, tak se tu zítra objeví ještě jeden článek a pokusím se i nějaké foto:-). Kdyby ne, tak stejně jako před odjezdem napsali Radoshaci na svůj blog - příští ahoj si řekneme už v Čechách!

20. září

Začal poslední den před mojí dovolenou. Před vytouženým a zaslouženým tří týdenním pobytem doma. Tam sice budu asi jen dva týdny, protože pět dní mi zabere cesta(i s návratem), ale i tak je to o proti původnímu plánu mnohem víc! Auto je připravené na dlouhou cestu, zbývá jen naskládat věci. Trochu se bojím, že se dnes budu nudit, ale počasí se rýsuje pěkné, takže možná ještě vyrazím do města...Třeba na delší procházku na Salt Hill.

Jako obvykle však začal den opět netradičně. Když jsem ještě žil v Čechách, tak jsem přišel do kontaktu s policií jen při silničních kontrolách a když mi ukradli telefon...ale tady...:-). Dnes ráno už podruhé. Protože mi Sabina řekla, že už v našem domě ve čtvrtek byli, tak jsem na ně byl připravený. Ale nečekal jsem je v sobotu ráno. Nešlo jim o mě, nebojte:-)! Hledali bývalého nájemníka, který měl podle vyprávění určité problémy ze zákonem. Nicméně při mém stěhování sem ho majitelé hned druhý den vyhodili. Všechno jsem jim vysvětlil a dal telefon na majitelku domu. Vystupovali velice příjemně a to že jsem byl trochu nervózní(to je snad každý kdo mluví s policií) pro ně nebylo podezřelé, ale spíše pochopitelné. Včera jsem sice psal, že mám strach, že v budoucnu s autem narazím na nějakého arogantního blba, ale musím se přiznat, že jsem zatím ještě žádného takového nepotkal. Do shoppinu nám chodí celkem často a když sleduju jejich chování, tak se dost liší od našich ochránců zákona. Je to zkrátka o lidech a o přístupu.

Něco za něco

Už ráno jsem psal, že pátek začal příjemněji, než jsem ve čtvrtek usínal. Ale proč musí vždycky skvělý den vystřídat naprosto hrozný den a naopak. Jsem docela rád, že teď to bylo naopak, protože do odjezdu by se snad nic negativního objevit nemělo a mě se dnešek povedl.

Zařídil jsem všechno, co jsem potřeboval, vyzvedl a vytiskl nezbytné dokumenty(doufám, že mi u trajektu neřeknou, že udělali podobnou chybu, jako Martinovi s letadlem), stavil se v shopping centru s životopisy a vrátil se v poho domů.

Poprvé jsem se rozhodl vyzkoušet naše parkoviště přímo u centra. Je nadzemní a než jsem vykroužil až na horu do 6. patra, tak to chvíli zabralo. Výtahem jsem zase sjel dolů a hned u vchodu jsem potkal Basiu, která se s Lukášem vrátila z dovolené...asi na půl hoďky jsme si popovídali(vlastně s každým jsem tam opět strávil celkem dlouhý čas) a já pokračoval v rozdávání CV. Na konec jsem si dal kafíčko a muffina v Croisantterii, kde mě potěšila Marta, protože za to nic nechtěla. Kafe jsem nikdy nemusel platit, ale muffina dnes poprvé. Paráda... No a něco podobného mě potkalo i při výjezdu z parkoviště. Je placené, ale s klukama, co pracují v kiosku na konci se zdravíme, takže mě pustili bez placení. Jen se mi smáli, že mám volant na druhé straně a musel jsem lézt přes celé auto, abych jim podal kartu:-). Při výjezdu z car parku jsem možná utekl hrobníkovi z lopaty. Těsně před ním totiž stála uprostřed silnice Garda a kontrolovala auta. Hlavně jestli mají zaplacené pojištění, což je tady v Irsku celkem drahé. Při takových kontrolách se zaměřují hlavně na cizince, kteří tu pracují. Auto tu totiž můžete mít maximálně půl roku a pak ho musíte přehlásit na irské poznávací značky. Mě sice "chrání" to, že ho mám na leasing a firma mi vystavila povolení k užívání k zahraničí, ale znáte to...narazíte na nějakého arogantního strašáka, co si honí triko a ten vám řekne, že ho to nezajímá a pošle vás autem domů, jinak vám ho zabaví...v mém případě bych měl teď štěstí, protože bych opravdu mohl říci, že v něděli odjíždím domů. No a protože jedu autem, tak po návratu načínám další půlrok, kdy bych tu měl mít povoleno auto užívat. Ale...kolují různé historky a proto opatrnosti není nikdy nazbyt. Zkrátka vyjíždět jen když musím:-).

Po návratu domů jsem začal přípravu na cestu tím, že jsem ze svého oplíka udělal dodávku. Lépe řečeno jsem sklopil sedáky a zatemnil všechna skla černým papíre, který mi tady nechali Radoshaci. Díky! Bude to nutnost, protože určitě párkrát během cesty auto opustím a nikdo by neměl vidět dovnitř. Zloděj totiž většinou jde na jisto a takhle by nevěděl, jestli tam něco bude, nebo ne. I tak ale intervaly opuštění vozidla budu muset zkrátit, protože nevezu jen svoje věci.

S dalším pokračováním příprav na cestu, příjdu určitě brzy:-).

Ohlédnutí

A to nejenom za včerejškem, ale tak nějak celkově. Vzhledem k tomu, že jsem ze sebe dál nechtěl nechat dělat idiota, tak jsem se poprvé trochu opřel do vedení. Konkrétně to odnesl náš Supervisor Slavek, kterému jsem vysvětlil, že problém s penězi není jeho vina, ale že koště si můžou dělat z někoho jiného. Tudíš jsem ho ne poprosil, ale oznámil mu, že dnešní den už nepracuju. Jak jsem se doslechl, nebyl jsem jediný. Po včerejším návratu domů jsem ještě ve svém emailu nalezl zprávu od společnosti Irish Ferries, se kterou se přepravuji do Francie. Změnily se odjezdové časy. Zaplať pánbůh, že jen o půl hoďky, nebo o jednu hodinu. Kdyby to byly dny, tak by to byl asi poslední hřebíček do rakve včerejšího dne.

Celkově vzato jsem se z toho ale asi vyspal(zkrátka, tady se musíte naučit rychle se dostat ze špatné nálady a nepřízně podmínek - každý den je boj:-)). Mám napsaný nový životopis a za pár hodin se chystám na zřejmě poslední štaci po městě než odjedu. Čeká mě toho spoustu a při pátečním trafficu se mi bude rozhodně suprově jezdit autem. Nicméně jsem si řekl, že na dovolenou zkrátka nebudu jezdit s nervama. To co se stalo, stalo se a já upnu všechny síly na to, abych si to tu po dovolené zařídil tak, jak chci já!

Jinak mě tedy po 6 měsících práce a celkově 7,5 měsících v Irsku čeká zasloužená dovolená. Během téhle doby se toho stalo v mém životě tolik, že se skoro bojím, co mě čeká v dalších letech. Neb celkově vzato za poslední dva roky má počet událostí a změn v mém životě strmě vzrůstající tendenci. Změna je asi můj život, ale trocha klidu by neuškodila, takže si teď moc přeju, aby odjezd na dovolenou odstartoval klidnější období:-).

Nejhorší den

Spolehlivý návod jak ho zažít by nejspíš zněl - odjeďte do Irska, kde skoro každý den prší a začněte pracovat v All Pro Services, které se stará mimo jiné i úklid. Dalším krokem je, že si naplánujte bezvadnou dovolenou do Čech a ve finále se dozvídáte, že výplata opět není...a když už si vyhádáte šek, tak příjdete do banky a máte ho nekrytý, protože firma ještě v tuhle chvíli nemá peníze na kontě. Dále zjistíte, že na vašem šeku ale chybí poměrně vysoká částka za přesčasové hodiny(25H), což v přepočtu na euro je okolo 250 - a to je sakra hodně! No a ta finální věc je, že doporučíte kamarádovi, aby za vámi přiletěl společností Ryanair, která má zřejmě taky občas bordel v systému a proto příjdete v čas na letiště a budete čekat tak dlouho, dokud vám neoznámí, že i přesto, že jste řádně zaplatil a vytisknul si potvrzení k letu, tak neletíte!! Zkrátka prodali jsme o nějaké to místo navíc...smůla...!

Tak to by bylo asi všechno. Výsledek je ten, že domů jedu sám a z toho vyplývá i další věc, kterou ale na blogu prezentovat nebudu, jen bych chtěl moc poděkovat mým rodičům. Pod vlivem událostí jsem jim totiž musel prozradit tajemství, které jsem připravoval 2 měsíce - že přijedu ještě o pár dní dřív.

To jediné co mě dnes potěšilo byla podpora všech a slova - zítra přines životopis a já ho dám tomu, či tamtomu...zkrátka asi všichni vědí, co je ta naše firma zač a já se už na pevno rozhodnul, že na konci října, tady skončím a půjdu dělat něco jiného. Zdá se, že díky kontaktům, které jsem si vytvořil, práci najdu!

Krásné ráno

Pohoda posledních dní mi alespoň trochu zpříjemňuje čekání na nějaké zpestření mého pracovního pobytu tady:-). Zítra totiž přilétá Martin a já budu mít konečně možnost, popovídat si s někým blízkým a především v mateřském jazyce! Kdyby vydrželo slunečné počasí, které i s dnešním ránem trvá od pondělí, byly by tu nádherné podmínky pro cestování - aby Martin taky něco viděl! Na celou situaci vrhá stín snad je to, že toho čeho jsem se nejvíce obával - výplata se opět zřejmě zpožďuje, se děje. Už dnes ráno mě čeká první nepříjmné vyjednávání v kanceláři. Řekl jsem si totiž dost! Chci mít peníze v termínu a nechci se strachovat, kdy je dostanu. Pokud firma, ve které dělám nebude vyplácet včas, je na čase ji po mém návratu změnit a už jsem si pro všechny případy připravil náhradní plán, který by zřejmě nejednoho z vás zaskočil:-). Moudřejší budu ale až za pár hodin...ale ustupovat nehodlám.

Práce v shopping centru je zajímavá, každý den je jiný, navázal jsem tam spoustu kontaktů s fajn lidmi a mám celou řadu výhod, o které se neprosím, ale prostě mi byly nabídnuty! To ale nic nemění na věci, že jakmile se začne blížit datum 15. v každém měsíci, propadá člověk opravdovému strachu, jak dlouho zase bude muset čekat na peníze. Z pěti měsíčních výplat přišla jediná ve správném datu, dvě se zpozdili o pár dní, na jednu jsem čekal přes dva týdny a na tu poslední se teď čeká už třetí den! Přes všechny výhody a větší balík peněz, než u nás, slyším o těchto situacích v Irsku čím dál častěji. Nepřehledný způsob vedení firem a systému, který nevede k ničemu jinému, než k chybám a ty chyby se většinou stávají jen u zahraničních pracovníků. Začínám mít pocit, že na začátku muselo být všechno v pořádku, aby se do země nahnala levná pracovní síla. Ale teď je jí tu přehršel a jen malé procento lidí se opravdu ozve, když se k nim někdo nechová tak, jak má! Je na čase začít uvažovat o změně zaměstnání, nebo dokonce v tom horším(ve finále to může být lepším) případě, o změně destinace. Mám na mysli jinou zemi.

Tak to byla zase jedna z mých úvah, která trochu odbočila od původního nadpisu, ale napsal jsem ji tak, jak mi zrovna přicházela na mysl a pod prsty na klávesnici:-).

Popíšeme...konečně:-)

Tady, daleko od domova si teprve začnete vážit všeho, co jste opustili. To samé platí o lidech...jestliže jste s někým trávili hodně času, tak vás to propojilo...zvláště tady se životy lidí, kteří pocházejí ze stejné země mnohem snadněji provazují. Já musím zcela upřímně napsat, že mám obrovskou radost, že se mi dnes večer podařilo spojit po měsíci s Radoshaky. I když jen psanou formou...což nás dost svazovalo, protože jsem oboustranně cítil, že klávesnice ani zdaleka nestačí tomu, co bychom si chtěli sdělit. No, už se moc těším na návrat do Ostravy, o kterém ale stále nemohu napsat kdy to bude přesně. Neb jedno z mých hesel "Nevím, kde budu zítra, natož za týden" se nedávno vyplnilo(byl bych radši, kdyby se tak nestalo) a já si předběžně trochu zamíchal v plánech. Zkrátka jsou v životě situace, ve kterým musí něco důležitějšího dostat přednost! Bohužel jsem ale dnešní příděl slov vyčerpal a moje tělo si žádá odpočinek...takže zase někdy příště!

Zaškatulkovaný

Ač si to většinou moc nepřipouštím, občas se mi povede si s někým příjemně popovídat, ale pořád mi tu chybí ta pestrost a rozmanitost našeho jazyka. Svoji slovní zásobu rozšiřuji jak jen to jde, ale stále jsem dost omezen. Jak v angličtině, tak v polštině:-).

Včera se mi povedlo seznámit s dalším človíčkem. Sice se zdravíme a sem tam něco prohodíme, ale nikdy jsme se nebavili. Už asi po páté mě poprosila, jestli bych ji odnesl těžké plastové láhve s odpadním inkoustem do skladu. Než jsem ale začal, tak jsme se dali do řeči. Sharon je sympatická paní, která si sebou do práce většinou o víkendech bere svoje dvě malé dcery. A odpoledne je střídá zřejmě manžel(takže rodinná firma). Mají malý krámek, kde dělají fotky a vlastně všechno, co se focení týče. Mám už dávno slíbeno vytištění jakýchkoliv fotografií, které bych chtěl(tady jsou lidé zkrátka trochu jiní). O co mi ale jde...

Při našem rozhovoru jsme se dostali až k otázce dovolené a ze mě vypadlo, že jedu domů a ještě k tomu autem. Následující odpověď mě nezaskočila...do Polska je prý dlouhá cesta:-). No abych to nevěděl, ale já jedu do Čech, odpověděl jsem. Zřejmě jsem tím zaskočil já ji...zkrátka každý tu už předpokládá, že když nejste Ir, jste Polák(není se co divit, je jich tu opravdu stráááášně moc). Na druhou stranu jsem měl pocit, že od téhle chvíle se nás rozhovor ubíral jiným směrem...daleko příjemnějším!! Jako kdybych prolomil nějakou bariéru. Že nejsem ten jeden z většiny, ale spíš jeden z menšiny a proto jsem zajímavější:-). Na jednu stranu musejí Irové vědět, co jim Poláci přinášejí a na druhou stranu se jich asi trochu bojí. V podstatě je na nich jejich ekonomika výrazně závislá a z toho zřejmě ten strach. No, někdy je lepší patřit k menšině a jestli si někdo myslí, že jsem někdo jiný, nemám problém ho v tom nechat. O to větší bude jeho překvapení, až zjistí, kdo jsem doopravdy:-).

Pomyslná hranice

Každý si určitě pod tímhle pojmem představí něco jiného. Podle toho v jaké životní situaci se nachází. Moc dobře si pamatuju, když se blížil den mého stěhování do Ostravy a ještě intenzivněji si pamatuju, když se blížil den našeho odjezdu do Irska. Intenzivní pocit, který vrcholí něčím, co je pro vás v danou situaci důležité, nebo se na to hodně těšíte. Když se zamyslím, tak by někdo mohl říci, že pro mě je teď další pomyslná hranice dovolená v Čechách, která se kvapem blíží, ale není tomu tak, i když to s tím úzce souvisí.

Ta hranice totiž padla dnes, když jsem dokončil dva nejtěžší dny, které ve svojí práci můžu vůbec dostat. Psal jsem o tom už tolikrát, že nemá smysl se opakovat. Ale tady jde spíš o moje pocity teď. Ve čtvrtek pro mě byl odjezd domů ještě strašně daleko, není se co divit, když mě čekali tyhle dva pekelné dny, ale dnes večer...? Jako kdybych se už cítil doma v Čechách! Vědom si toho, že do konce mých pracovních dní už zbývá jen málo a každý normální den v týdnu uteče jak voda, tak jsem plný pozitivních pocitů, které mě přepadávají už od posledních minut v dnešní práci! V podstatě ze mě všechno spadlo a začínám pomalu vnímat atmosféru domova, která na mě čeká. I když jsem svoji rodnou hroudu navštívil před dvěma měsíci, tak to bylo jen na skok a zcela upřímně vám mohu říci, že jsem se nezastavil...ne, že by to teď mělo být jinak, ale koneckonců, když se mi někam nebude chtít, tak tam prostě nepojedu...:-).

Na závěr bych chtěl jen napsat, že z cesty domů jsem možná víc nervózní, než když jsme měli jet sem:-). Ale těším se!!!

Bankovní poplatky

Určitě všichni víte, nebo máte alespoň představu, jak to vypadá u nás....bankoní poplatky za tohle, bankovní poplatky za tamto a kdo ví co ještě:-). Měsíční náklady na provoz se šplhají řádově ke stokorunám. No a ty roční si radši nepřipouštím. Chcete vědět jak to vypadá tady...?

Takže pro srovnání, pamatujete si, co papírů jste museli vyplnit a potvrdit, když jste žádali o účet? Sám si to nepamatuji, ale bylo toho dost. Tady příjdete do banky, na základě vaší totožnosti vyplníte žádost a do 14 dnů vám příjde číslo účtu, karta a pin ke kartě. Potom si už jen s telefoním bankéřem domluvíte internet banking a už prakticky nemusíte do pobočky. Výpisy chodí jednou za tři měsíce...a teď k tomu, proč tenhle článek píšu hlavně...

Dnes mi dorazil výpis...konto mám už půl roku a co nevidím? Zkrátka nikde nemůžu najít žádné poplatky!!!! Ani žádné peníze navíc mi to nikde nesebralo!!! Prostě po půl roce jsem za vedení účtu, transakce a výpisy nezaplatil ani euro!!! Jak je to možné...Odpoví mi na to někdo...A proč to vlastně nejde u nás?? Tady to funguje....zřejmě je to u nás už zavedené a nikdo se proti tomu výrazně nebouří - taková je holt naše povaha. Ale kdybychom si dupli a šli na ně ve větším počtu, tak by to zabralo...kde je lepší mít peníze? Doma vám je možná inflace žere ještě míň, vždyť nemusíte platit za nic a v bance nejsou úroky skoro žádné. No jasně, jde tu o to, že moderní doba víc a víc prosazuje bezhotovostní platby, takže je to nutnost...ale možná kdyby pár stovek, či spíš tisíc klientů najednou zrušilo své účty, možná by to trochu pohnulo s budoucími událostmi...Nevím...!!

Zamotaný život

Celý den si lámu hlavu o čem bych měl na svůj blog napsat. O Irsku jsem toho nadatloval do klávesnice už nepočítaně. Každý den se však stává něco nového, něco nečekaného, co vás do jisté míry vyvede ze stereotypu všedních dní.

Bohužel já mám plnou hlavně něčeho, co se nepřihodilo mě, ale někomu, kdo patří mezi moje nejlepší přátelé...sám o tom psát nemůžu a ani nevím jak bych začal. Na všechno je ještě moc brzo a mě nepřísluší, abych k tomu v tuhle chvíli psal něco na svůj blog. Ten človíček k tomu ale napsal něco na svůj blog, který mám v odkazech, takže tam můžete zjistit, co se do opravdy stalo. A musím říci, že mě už dlouho netrápilo, tak jako teď, že jsem tak daleko a nemůžu pomoct.

Jinak pro všechny, kteří sledujete můj život tady, tak už se pomalu připravuju na cestu domů...Radoshaci, docela si oddychnu, až to všechno naložím do auta a odvezu. Nějak se tu totiž stále do toho pokoje nemůžu vejít:-). Bylo toho víc, než jste čekali, co? No, přípravy vrcholí víceméně pracovně...čeká mě poslední volný víkend, ale až příští týden...tenhle jedu celý v práci a už se na zítřejší třináctihodinovku a sobotní dvanáctihodinovku moc těším:-)! Také se zdá, že se Báře výlet z minulé soboty líbil, protože se mě ptala, jestli nepojedem příští víkend zase někam. Bude tu prý mít dvě kamarádky s Anglie. Vzhledem k tomu, že ale přiletí Martin, tak si nejsem úplně jistý, jestli by to bylo vhodné, vzhledem k situaci, která tu teď je! Uvidíme, všechno záleží na domluvě.

V dobré víře

Zase jsem se nechal ukecat...Ale souvisí to s mojí povahou. Zkrátka když někdo potřebuje pomoc a je to v mých silách, tak se mi jen těžko říká ne. A o co jde?

Včerejší volný den se opět proměnil v pracovní. Je zajímavé, jak se zprávy šíří rychle. Přestože jsem se Slavkem mluvil a on věděl, že dnes si dávám volno, tak mi stejně zavolal. A protože si já hlupák myslel, že je nějaký problém v shopinu, tak jsem mu to vzal. Příště na to dlabu...:-). Ale to já říkám pořád:-). Ono zase nešlo o nic tak hrozného. Potřebovali jako vždy někoho na večer do Mariny a protože mám auto, tak se mi zavolá kdykoliv mám volno:-). Je to totiž trochu z ruky.

Tentokrát jsem tam ale dostal novou práci, takže mi ty tři a půl hodinky celkem utekly. Mohlo být i hůř. Jsem rád, že jsem po dlouhé době zase viděl lidičky, se kterými jsem tady začínal v dubnu pracovat. A nejsem rád, protože jsem tam byl zadarmo. Souvisí to s naším systémem proplácení dovolené, které je...No více než podivný. Ale než bych vám ho vysvětlil, tak bych popsal další A4. Někdy příště, nebo až doma...

No a na závěr bych chtěl pozdravit všechny svoje lidičky do Ostravy. Dnes totiž přijíždí hokejový klub HK do ostravské Sarezy(v Porubě, kousek místa kde jsme bydleli), kde se střetnou v úvodním kole 1.ligy. Kdopak asi vyhraje, co?

Nečekané volno

Protože mi dnes začala další 12-ti denní šichta, odcházel jsem do práce se smíšenými pocity. Ne však na dlouho. Hned ráno jsem dostal nabídku, že bych si mohl úterý udělat volné. Copak by jste na to odpověděli vy, kdyby vám bylo jasné, že vzhledem k tomu, jak nám tu platí dovolenou, tak je úplně jedno, jak budu před mým odjezdem v práci, protože dostanu stejné peníze. No jasně, že jsem řekl - ANO, děkuji!

Relaxace bude potřeba, pátek a sobota jsou kritické dny, kdy strávíte na place dobrých dvanáct hodin a proto jakákoliv možnost odpočinku před je z mojí strany vítána...! Takže co budu dělat zítra? Válet se...:-). Co se tady taky dá dělat jiného:-).

Dnes jsem našel i nové parťáky na cestování. Z Vlada z ochranky se vyklubal milovník cestování, takže jsme se předběžně domluvili na cestu do Severního Irska. Čas a datum neznámé, ale vždycky je lepší vědět, že někdo další by jel taky. Samozřejmě včetně jeho přítelkyně! Mám za vás náhradu Radoshaci...:-)!

Střídání

Sice jsem si před pár hodinami pěkně naložil závaží a zavzpomínal si na staré dobré časy s Martinem ve fitku, kdy jsme odcházeli pravidelně zubožení po náročném tréninku, ale ani ta bolest v rukou mi nazabrání, abych napsal ještě jeden víkendový článek(možná jich bude víc, znáte mě:-):-)).

Rád bych totiž ještě něco přidal k včerejšku. Úplně jsem zapomněl na moje(naše) další setkání s divokou přírodou. Při výstupu z prolákliny, odkud nás vyhnaly silné vlny, jsme si všimli stínu ve vodě...Tuleň! Jen tak si plaval okolo útesů a bylo na něm vidět, že ho silný proud nechává ledově chladným. Elegantně se otáčel ve vodě a užíval si zřejmě sluníčka. Bohužel se mi ho ale nepodařilo vyfotit. Než jsem nastavil foťák, tak už jsme viděli jen siluetu pod hladinou. A tu by můj digitální zoom zkrátka nezvládl dost ostře. Ale i těch pár vteřin, co na nás vystrčil čumák z vody, bylo báječných. Zkrátka nejen na Aranských ostrovech se dají pozorovat divoká zvířátka. Na druhou stranu jsme včera neviděli žádného zajíce. A že se jich vždycky u majáku hemžilo.

Proč jsem ale nadepsal článek "Střídání". Protože máme teď zcela opačné víkendy. Minulý týden bylo v sobotu pochmurno a v neděli naprosto nádherně. Tento víkend se to zase obrátilo. Dnes je pod mrakem a včera bylo nádherně. Štěstí však přeje a ani jeden z víkendů nám i přes mraky nepropršel:-).

Loop Head

Neboli konec světa, jak já říkám. Původně jsem plánoval, že tento víkend bude už jen ralaxační a strávený pokud možno doma, ale...Člověk míní, pánbůh mění:-). A tak se stalo, že jsme se ve čtvrtek dali s Bárou do řeči a vymysleli výlet. Sám jsem ještě ráno nevěděl kam pojedeme, ale když mi oznámila, že tu byla zatím jen na Aranech, tak jsem vymyslel cestu, kterou již dobře znám. Podél pobřeží na jih k malému výběžku na konci poloostrova Clare, kde se nachází maják Loop Head a který je ze tří stran obehnán skalami a samozřejmě oceánem.

Při naplánovaném odjezdu v děvět hodin nevypadala obloha nijak vesele. Zataženo a trochu obava z deště. Avšak nechval dne před večerem! Po obkroužení zálivu Galway Bay(je to asi 60km okolo, než se dostanete na druhou stranu) se začala obloha trhat. Za nedlouho vykouklo i slunko a my dorazili na naši první zastávku u města Kilkee. Je tu nádherná pobřežní cesta podél vysokých Cliffů s možností procházky po jejich obvodu. Na konci jsou pak schody, kterými se dostanete přes skálu přímo k oceánu. Stačí se posadit a zaposlouchat se, jak se vlny tříští o skálu. Slunko už hezky pražilo, větrné podmínky byly tak akorát, hladina oceánu sytě modrá a velké vlny - co víc si přát!

Okolo druhé jsme pokračovali na konec poloostrova, kde končí cesta. Malé parkoviště před majákem a z něho možnost další okružní procházky. Tentokrát jsme to ale vzali z druhé strany(vždycky jsem chodil na pravo). Mírné klesání podél plotu až k útesům. Tam jsme objevili skalní proláklinu(obr. 9), kterou jsem sešplhali dolů, mezi útesy, až skoro na úroveň oceánu. Sezení na skále nám však nevydrželo dlouho. Měli jsme štěstí. Zrovna ve chvlíli našeho příchodu bičoval oceán skálu velmi silnými vlnami, které se vždy rozleťeli o skálu(obr. 12 a 13). No a ve chvíli kdy jsem zapnul film na foťáku, tak přišly ty největší. Poslední narazila s takovou silou, že vymrštila zpěněnou vodu až na naši úroveň a v tu chvíli jsme "brali nohy na ramena". S takovými silami si není radno pohrávat a voda má obrovskou sílu. Když stojíte na mokré skále v úzkém skalním převisu, tak se může snadno stát, že vás strhne sebou. Jen pro srování mám na videu asi tak dvakrát větší "šplouch" než je na již zmíněných dvou obrázkách.

Na závěr jsme se ještě usadili na skalním převisu vysoko nad vlnami, kde jsme před 3 měsíci s Dio hledali "kešku". A tam na konci světa jsme hodinu dumali nad smyslem bytí a nebytí:-). Cestou zpět jsme ještě navštívili malý hřbitov, který má pár odlišností, než ty naše. Můžete na fotách posoudit.

Celkově vzato se nám sobota opravdu vydařila a Bára měla při jejím zřejmě prvním pevninském výletu obrovské štěstí na počasí!! No a za sebe můžu napsat, že mi huba jela až k nezastavení:-). No ale řekněte, myslíte si, že na člověka nepůsobí, když si nemůže ani na chvíli pokecat česky? Má k dispozici jen polštinu a angličtinu...a navíc je doma sám...! Byla to taková hurá akce, ale takové jsou nejlepší. Posuďte samy, tady je pár FOTEK z výletu.

Já a technika

Vždycky si nakonec rozumíme a najdeme společnou řeč, ale co tomu předchází. Pamatuju se, když jsem poprvé otevřel náš společný blog a napsal první článek. Tenkrát jsem ještě netušil nic o možnostech nastavení a stále mám velké rezervy. A to samé platí u čehokoliv.

Nedávno se mě laptop zeptal, jestli chci stáhnou nové aktualizace. Potvrdil jsem a zaktualizovala se mi verze internetového prohlížeče Mozilla Firefox. Trochu se pozměnilo okno, ale hlavně někam zmizel správce záložek, kde jsem si vždycky mohl trochu pohrát se stránkami, abych je nemusel složitě znova hledat. Vyzkoušel jsem všechno, ale nic...hodil jsem flintu do žita.

Až dnes ráno opět svitlo na lepší časy, protože současná verze umožňuje uspořádávat záložky hned po kliknutí a vyrolování nabídky "Záložky". Toho jsem si všiml(jak tomu bývá pokaždé) zcela náhodou a hned jsem měl tak na hodinku o práci postaráno! Uloženo jsem toho měl až nad hlavu a některé odkazy, nebo složky s odkazy jsem už nepotřeboval.

Při mém návratu mě ještě čeká jedna technická investice, protože stále přemýšlím, co mi tu chybí nejvíc. Televize to není, angličtiny mám dost z práce a ještě abych ji poslouchal v rádiu, internet mám, laptop mám, ale...na něm mám sice muziku, ale dovedete si představit jak ladné zvuky se linou ze sériových malých repráčků přímo v mém notebooku. Je na čase přihodit nějaký ten ticíc(přesněji řečeno dva) a pořídit si nějakou sestavu, kterou bych mohl použít později i jako domácí kino. Po poradě z jedním z mých sousedů a kamarádů doma jsem dal na jeho rady a vybral sestavu Genius. Muzika vám tu totiž dokáže zpříjemnit každý den a pokud máte možnost si ji kvalitně poslechnout, tak to platí dvojnásob:-).

Začalo léto

To co mi tu každý několik měsíců říkal se, zdá se, naplňuje. Klepu na dřevo, ale počasí je už pár dní únosné a včerejší den dokonce znamenal absolutní bezvětří a celý den modrou oblohu. Dovedete si představit jak to člověka po měsíci "tmy" nabije!! Po takovém dni bych obvykle čekal, že se probudím do propršeného ráno, ale nestalo se(zatím:-)). Podle slov místních a poláků, kteří tu už jsou několik let je právě září nejkrásnějším měsícem v roce. Jestli ano, tak to bude super a na dovolenou se mi určitě pojede s lepšími myšlenkami, než když celé dny prší. Uvidíme, jak proběhne dnešek a hlavně můj předposlední volný víkend před cestou domů.


Další totiž opět pracuju a od pondělí mi začíná 12 denní šichta. Oba dva moji kolegové totiž vyrážejí na dovolenou. Tak to dopadá, když v shopinu pracuje manželský pár. Slavek prý ještě nemá náhradu...jsem zvědavý, koho mi tam dá...:-).

Moderní doba

Ta nás často okrádá o pohyb a také o radost z vnímání krás světa okolo nás. Někteří už to ale vidí opačně - moderní doba nám umožňuje pohybovat se rychleji, snadněji se domluvit a spojit s kýmkoliv a kdekoliv, nicméně...Z toho začínáme lenivět.

Jen si přiznejte kolikrát jste radši usedli do auta, než aby jste ušli pár set metrů do obchodu...mě to napadlo dnes, při mojí další pěší cestě domů. Na Ballybrit to mám z centra dobrých 45 minut po vlastních a zcela upřímě vám píšu, že po našlapaných 8 hodinách v práci, není tahle cesta nijak jednoduchá. Za to vás to ale táhne domů a ještě více vás motivuje, když si každý na konci vaší pracovní doby klepe na čelo, že jdete takovou dálku pěšky. Chodit je přece pro člověka naprosto přirozené, tak proč pořád sedět v autě...

Vzhledem k tomu, že vycházím z historického centra a slunko je už po deváté dávno za obzorem, tak si můžu vychutnat krásy nočního Galway se všemi barevnými světélky. Nejsem dvakrát vyznavačem předimenzovaných měst s osvětlením na každém metru. Dávám přednost jasné noční obloze s hvězdami. Ale při cestě domů má tohle osvětlení svoje nezaměnitelné kouzlo, kvůli kterému bych sice jen tak nešel večer na procházku, ale cestou z práce si ho užívám:-).

Den extrémů

Středa bývá většinou klidný den, který nijak nevyčnívá z týdne. Všichni se připravují na masové nakupovací šílenství, které vrcholí sobotou. Stejně tomu bylo i dnes, ale...

V práci jsem se celou dobu extrémně nudil...lidí málo a robota žádná. Až na dva případy, které bych zařadil také do kategorie extrémů:-). Asi okolo druhé se ozývá Michal do vysílačky, abych se rychle dostavil s mopem k úzké chodbě, která vede k toaletám a kanceláři ochranky s manažerem. Myslel jsem si, že už mě nic nepřekvapí, ale tohle...někdo se pos.... přímo na podlahu chodby, když zřejmě spěchal na záchod. Bylo to všude, no škoda slov a těm co právě jíte, tak přeji dobrou chuť. Manažer vyšel z kanceláře, s úšklebkem se otočil na podpadku a vrátil se. Ani se mu nedivím, na chodbě to dvakrát nevonělo...takže jsem měnil vodu v kýblu poprvé...:-)

Aby toho nebylo málo, tak asi za necelou hodinku si to šlapu vesele po shopinu, když tu náhle vidím před sebou starší paní, která se opírá o zábradlí. Zřejmě ji bylo nevolno, protože celý obsah jejího žaludku skončil před mýma očima na podlaze. Zeptal jsem se jí, jestli je v pořádku a měl jsem na dvacet minut práci:-). Opět to dvakrát nevonělo:-). A já měnil vodu podruhé...aby jste věděli, tak většinou ji během dne nemusím měnit vůbec:-).

Je mi na 100% jasné, že to se může stát každému a oba dva lidé museli mít zrovna nějaké zdravotní potíže, protože by tohle těžko udělali schválně. Jen já si myslel, že už jsem uklízel všechno co jde...omyl...asi mě ještě čekají zajímavé dny.

Na závěr článku ještě info...dnes jsem dostal pracovní nabídku. Ptáte se od koho? Marta z našeho bufáče, odkud dostávám jídlo, se mě zeptala, jestli u nich nechci pracovat na vedlejšák. No každopádně o tom popřemýšlím, až se vrátím. Stejně tu nemám co dělat a kdybych ke každé měsíční výplatě přihodil ještě 400 euro, tak to už jsou ty peníze, kvůli kterým jsem sem jel. Ale ne že bych si teď stěžoval, to rozhodně ne!

Novinka

Kterou si zatím nechávám pro sebe, ale už brzy ji hodím na blog. Znáte ten pocit, když je už pozdní večer, pomalu cítíte že únava vítězí a vy se chystáte vypnout počítač a uložit se do postele. Chce se vám spát a najednou příjde něco, co nečekáte...co vás rozhodí a zároveň potěší. Po čem se vám rozbuší srdce a vy už zkrátka neusnete, protože vám začne ta vaše makovice šrotovat:-). Opět jediná osoba ví, o čem je řeč, ale i tak ji prosím, ať si to ještě chvilku nechá pro sebe, dokud nebude všechno potvrzené:-). A zároveň té osobě děkuju, za zřejmě probdělou noc:-):-). Žertuju!!

Aby řeč nestála

Psát dlouhá story, nebo se jen krátce zamyslet a zhodnotit uplynulé chvíle? Sám nevím co je lepší, ale snažím se jít spíše druhou cestou. Pro někoho je možná krátký článek na čtyři věty, ale napsat - dnes jsem chodil 8 hodin, našel 3 euro a pak šel domů pěšky, mi nepřipadá moc poutavé. No ale zdá se, že se blog a styl psaní líbí, protože návštěvnost v posledních dnech atakuje 50, z čehož mám zjevnou radost. Znamená to, že si jen tak sám pro sebe nepíšu deníček, ale že vás zajímá, jak se tu mám. Věřte mi nebo ne, pro mě to tu teď hodně znamená! Auto a blog je moje jediné pojítko z domovem a přeci jenom s autem se špatně povídá. I když občas pár slov prohodíme(většinou ale mluvím já:-)).

I přes tohle všechno napíšu ještě několik emailů denně! Ale to přikládám spíše k tomu, že se blíží moje návštěva doma a taky se mi na tu dobu podařilo zorganizovat třídní sraz po pěti letech a tak dolaďuji detaily. Věřte nebo ne, bude skoro 100% účast. No jo, tak dlouho někoho otravujete, až ho nakonec přesvědčíte:-).

Na závěr díky vám všem za věrnost a pokračujem dál ve spanilé blogovací jízdě:-).

Jak bydlet...

Jeden z prvních článků na tomto blogu byl o mojí úvaze, kde budu jednou bydlet a jestli se přikloním spíše k variantě vlastního domu a nebo bytu. Vlastní dům zatím stále vede, nicméně je to nákladná záležitost a pokud bych dál rozvíjel svoji myšlenku na ekodům, který by byl z větší části nezávislý na okolí, tak bych musel počítat s rozpočtem ještě vyšším. To by se mi ale časem určitě vyplatilo, když vidím stoupající ceny...nóóó, vlatně všeho:-).

Proč o tom píšu...mám teď totiž unikátní možnost nechat se inspirovat i jinou kulturou a jiným způsobem stavitelství. Nutno dodat, že Irové a kvalita zpracování jsou dva úplné protiklady. Všechno se tu tak nějak staví a opravuje na koleně a člověk aby se bál, aby někde nedostal ránu z čouhajícího drátu. To jsem trochu přehnal, ale někdy mě to napadne, když vidím, jak se v tom vrtají:-). A samotným vrcholem je geniálnost dvou kohoutků na opačných stranách umyvadla. Z jednoho teče ledová a z druhého se opaříte...:-). Co dodat?

Co mě ale inspirovalo a jednou to v mém bydlení určitě budu mít je vlastní koupelna k ložnici...Je to pohodlnost, luxus, či nutnost...? Nevím! Od každého trochu, ale přiznám se, že je to užitečná blbost. Nějaká hlavní koupelna by v domě určitě měla být, ale taková menší, třeba se sprchovým koutem, umyvadlem a záchodem(samozřejmě odděleným) vám značně zpříjemní vaše bydlení.

Tohle je především můj názor, takže kdo má jiný - beru! Kdyby měl každý ten samý, tak se přeci nemůžeme dohadovat a diskutovat. A nebo bych já nemohl psát blog, protože by každý věděl, co se mi zrovna honí hlavou:-).

Holub

Dobří holubi se vracejí, aneb jak si jeden malý vykutálenec zařídil luxusní bejvák s celodenní kuchyní:-). Řeč je o našem holubím kamarádovi, který si našel cestu do centra zhruba před dvěma měsíci a od té doby se neustále vrací. Jeho intervaly návratu se dokonce čím dál víc zkracují. Zkrátka už zná cestu a má křídla, takže mu jen stačí obletět centrum a vrátit se přes hlavní vchod. Ochranka je z něj už zoufalá...co takový holub dělá? Mimo toho, že sezobne všechno možné...občas taky s... na zem a někdy i na lidi, což vás může uvnitř shopinu trochu zaskočit:-). Když ho poprvé dostali ven, tak to byla oslava...házeli mu chleba na zem až k otevřeným dveřím ven...jenže...on se vrátil! A znova a znova...v pátek jsme ho čtyřikrát dostali ven a on se čtyřikrát vrátil zpět. A to cesta dovnitř není jednoduchá. Musí proletět celý dlouhý hlavní vchod a sednout si k automatickým dveřím. Počkat, než je někdo otevře a pak vletět dovnitř...hmm, klobouk dolů, ten systém který jsem viděl v pátek má super vychytaný:-).

Už jsme na něj pořídili síť, jenže on už nás zná...ví, že něco chystáme, když mu házíme chleba. Před dvěma týdny jsme ho s Michalem chytali do sítě...já mu drobil chleba až k michalovým nohám a on držel v ruce síť. Opeřenec byl ale rychlejší a my sklidili jenom smích od Lukasze do vysílačky a potlesk kolemjdoucích za efektní číslo. Měl jsem si nechat vypálit záznam...s tím bych v "Neváhej a toč" získal první cenu, protože Michal celkem slušně při pokusu uklouznul:-).