Zaškatulkovaný

Ač si to většinou moc nepřipouštím, občas se mi povede si s někým příjemně popovídat, ale pořád mi tu chybí ta pestrost a rozmanitost našeho jazyka. Svoji slovní zásobu rozšiřuji jak jen to jde, ale stále jsem dost omezen. Jak v angličtině, tak v polštině:-).

Včera se mi povedlo seznámit s dalším človíčkem. Sice se zdravíme a sem tam něco prohodíme, ale nikdy jsme se nebavili. Už asi po páté mě poprosila, jestli bych ji odnesl těžké plastové láhve s odpadním inkoustem do skladu. Než jsem ale začal, tak jsme se dali do řeči. Sharon je sympatická paní, která si sebou do práce většinou o víkendech bere svoje dvě malé dcery. A odpoledne je střídá zřejmě manžel(takže rodinná firma). Mají malý krámek, kde dělají fotky a vlastně všechno, co se focení týče. Mám už dávno slíbeno vytištění jakýchkoliv fotografií, které bych chtěl(tady jsou lidé zkrátka trochu jiní). O co mi ale jde...

Při našem rozhovoru jsme se dostali až k otázce dovolené a ze mě vypadlo, že jedu domů a ještě k tomu autem. Následující odpověď mě nezaskočila...do Polska je prý dlouhá cesta:-). No abych to nevěděl, ale já jedu do Čech, odpověděl jsem. Zřejmě jsem tím zaskočil já ji...zkrátka každý tu už předpokládá, že když nejste Ir, jste Polák(není se co divit, je jich tu opravdu stráááášně moc). Na druhou stranu jsem měl pocit, že od téhle chvíle se nás rozhovor ubíral jiným směrem...daleko příjemnějším!! Jako kdybych prolomil nějakou bariéru. Že nejsem ten jeden z většiny, ale spíš jeden z menšiny a proto jsem zajímavější:-). Na jednu stranu musejí Irové vědět, co jim Poláci přinášejí a na druhou stranu se jich asi trochu bojí. V podstatě je na nich jejich ekonomika výrazně závislá a z toho zřejmě ten strach. No, někdy je lepší patřit k menšině a jestli si někdo myslí, že jsem někdo jiný, nemám problém ho v tom nechat. O to větší bude jeho překvapení, až zjistí, kdo jsem doopravdy:-).