Pomyslná hranice

Každý si určitě pod tímhle pojmem představí něco jiného. Podle toho v jaké životní situaci se nachází. Moc dobře si pamatuju, když se blížil den mého stěhování do Ostravy a ještě intenzivněji si pamatuju, když se blížil den našeho odjezdu do Irska. Intenzivní pocit, který vrcholí něčím, co je pro vás v danou situaci důležité, nebo se na to hodně těšíte. Když se zamyslím, tak by někdo mohl říci, že pro mě je teď další pomyslná hranice dovolená v Čechách, která se kvapem blíží, ale není tomu tak, i když to s tím úzce souvisí.

Ta hranice totiž padla dnes, když jsem dokončil dva nejtěžší dny, které ve svojí práci můžu vůbec dostat. Psal jsem o tom už tolikrát, že nemá smysl se opakovat. Ale tady jde spíš o moje pocity teď. Ve čtvrtek pro mě byl odjezd domů ještě strašně daleko, není se co divit, když mě čekali tyhle dva pekelné dny, ale dnes večer...? Jako kdybych se už cítil doma v Čechách! Vědom si toho, že do konce mých pracovních dní už zbývá jen málo a každý normální den v týdnu uteče jak voda, tak jsem plný pozitivních pocitů, které mě přepadávají už od posledních minut v dnešní práci! V podstatě ze mě všechno spadlo a začínám pomalu vnímat atmosféru domova, která na mě čeká. I když jsem svoji rodnou hroudu navštívil před dvěma měsíci, tak to bylo jen na skok a zcela upřímně vám mohu říci, že jsem se nezastavil...ne, že by to teď mělo být jinak, ale koneckonců, když se mi někam nebude chtít, tak tam prostě nepojedu...:-).

Na závěr bych chtěl jen napsat, že z cesty domů jsem možná víc nervózní, než když jsme měli jet sem:-). Ale těším se!!!