Středa bývá většinou klidný den, který nijak nevyčnívá z týdne. Všichni se připravují na masové nakupovací šílenství, které vrcholí sobotou. Stejně tomu bylo i dnes, ale...
V práci jsem se celou dobu extrémně nudil...lidí málo a robota žádná. Až na dva případy, které bych zařadil také do kategorie extrémů:-). Asi okolo druhé se ozývá Michal do vysílačky, abych se rychle dostavil s mopem k úzké chodbě, která vede k toaletám a kanceláři ochranky s manažerem. Myslel jsem si, že už mě nic nepřekvapí, ale tohle...někdo se pos.... přímo na podlahu chodby, když zřejmě spěchal na záchod. Bylo to všude, no škoda slov a těm co právě jíte, tak přeji dobrou chuť. Manažer vyšel z kanceláře, s úšklebkem se otočil na podpadku a vrátil se. Ani se mu nedivím, na chodbě to dvakrát nevonělo...takže jsem měnil vodu v kýblu poprvé...:-)
Aby toho nebylo málo, tak asi za necelou hodinku si to šlapu vesele po shopinu, když tu náhle vidím před sebou starší paní, která se opírá o zábradlí. Zřejmě ji bylo nevolno, protože celý obsah jejího žaludku skončil před mýma očima na podlaze. Zeptal jsem se jí, jestli je v pořádku a měl jsem na dvacet minut práci:-). Opět to dvakrát nevonělo:-). A já měnil vodu podruhé...aby jste věděli, tak většinou ji během dne nemusím měnit vůbec:-).
Je mi na 100% jasné, že to se může stát každému a oba dva lidé museli mít zrovna nějaké zdravotní potíže, protože by tohle těžko udělali schválně. Jen já si myslel, že už jsem uklízel všechno co jde...omyl...asi mě ještě čekají zajímavé dny.
Na závěr článku ještě info...dnes jsem dostal pracovní nabídku. Ptáte se od koho? Marta z našeho bufáče, odkud dostávám jídlo, se mě zeptala, jestli u nich nechci pracovat na vedlejšák. No každopádně o tom popřemýšlím, až se vrátím. Stejně tu nemám co dělat a kdybych ke každé měsíční výplatě přihodil ještě 400 euro, tak to už jsou ty peníze, kvůli kterým jsem sem jel. Ale ne že bych si teď stěžoval, to rozhodně ne!
V práci jsem se celou dobu extrémně nudil...lidí málo a robota žádná. Až na dva případy, které bych zařadil také do kategorie extrémů:-). Asi okolo druhé se ozývá Michal do vysílačky, abych se rychle dostavil s mopem k úzké chodbě, která vede k toaletám a kanceláři ochranky s manažerem. Myslel jsem si, že už mě nic nepřekvapí, ale tohle...někdo se pos.... přímo na podlahu chodby, když zřejmě spěchal na záchod. Bylo to všude, no škoda slov a těm co právě jíte, tak přeji dobrou chuť. Manažer vyšel z kanceláře, s úšklebkem se otočil na podpadku a vrátil se. Ani se mu nedivím, na chodbě to dvakrát nevonělo...takže jsem měnil vodu v kýblu poprvé...:-)
Aby toho nebylo málo, tak asi za necelou hodinku si to šlapu vesele po shopinu, když tu náhle vidím před sebou starší paní, která se opírá o zábradlí. Zřejmě ji bylo nevolno, protože celý obsah jejího žaludku skončil před mýma očima na podlaze. Zeptal jsem se jí, jestli je v pořádku a měl jsem na dvacet minut práci:-). Opět to dvakrát nevonělo:-). A já měnil vodu podruhé...aby jste věděli, tak většinou ji během dne nemusím měnit vůbec:-).
Je mi na 100% jasné, že to se může stát každému a oba dva lidé museli mít zrovna nějaké zdravotní potíže, protože by tohle těžko udělali schválně. Jen já si myslel, že už jsem uklízel všechno co jde...omyl...asi mě ještě čekají zajímavé dny.
Na závěr článku ještě info...dnes jsem dostal pracovní nabídku. Ptáte se od koho? Marta z našeho bufáče, odkud dostávám jídlo, se mě zeptala, jestli u nich nechci pracovat na vedlejšák. No každopádně o tom popřemýšlím, až se vrátím. Stejně tu nemám co dělat a kdybych ke každé měsíční výplatě přihodil ještě 400 euro, tak to už jsou ty peníze, kvůli kterým jsem sem jel. Ale ne že bych si teď stěžoval, to rozhodně ne!
Žádné komentáře:
Okomentovat