První kilometry

Ty jsou za mnou. Přesněji 300km přes celé Irsko do přístavu. Celou cestu se mi střídala mlha se sluníčkem a tak to moc neutíkalo, protože nebyl kloudný rozhled. Tady v přístavu je teď ale nádherně a teplota příjemných 17 stupňů. Co lepšího si pro vyplutí přát. Dorazil jsem do řady asi pátý, což taky není špatné. Do výjezdu trajektu zbývají tři hodiny a zatím se nezdá, že by se sem hrnulo přehnané množství lidí. Uvidíme za chvíli.

Celkem se dá říci, že kouzlo Irska na jiho - východě neobjevíte. Alespoň je to můj názor. Čím blíž jste přístavu, tím krajina více připomíná tu Evropskou. Zmizí kamenné zídky a na polích se místo ovcí a krav objevují traktory, které připravují půdu. Rovněž příroda se mi tu nezdá moc krásná. Všecno jednotvárné a za chvíli okoukané. Možná to na mě působí tak, protože tu už 8 měsíců žiju, ale i tak si dobře vzpomínám na první pocity z Irské půdy z února.

Jsem celkem rád, že bydlím a pracuji ve středu západního pobřeží odkud mám ideální pozici pro výjezdy za poznáním kamkoliv po Irsku. A pokud někdo nepreferuje města, tak jako já, tak ho vůbec nemrzí, že je Dublin 200km daleko. Už nemám moc inspiraci pro psaní, protože moje pocity se teď ubírají zcela jiným směrem, takže se se všemi loučím a těším se na viděnou v Čechách.