Ten se rozprostírá na středozápadním pobřeží Irska u 
města Clifden, ve kterém jsem už několikrát byl. Vždycky však moje, nebo naše kroky vedly někam jinam. Ale včera jsem ho s Radoshaky konečně navštívil.
Pozvání se opět nedalo odmítnout. A tentokrát jsem poprvé neřídil já. Jelo se společně s rodiči Radky. Vzhledem k tomu, že jsme byli v sobotu večer až do půlnoci u Marka a Marty, tak jsme odjezd naplánovali až na pozdní ráno. Do parku to není daleko, takže jsme si to mohli dovolit. Okolo jedenácté jsme vyrazili. Počasí v Galway nezvykle hezké, cestou se ale zkazilo!
Tentokrát jsem si sebou nebral hodinky, takže ani nevím, v kolik jsme vyrazili. Náš vrchol byl zahalen v mracích a je to první hora, na kterou se šlo opravdu dobře značenou a jasnou cestou. Místy jsme se pohybovali po dlouhých dřevěných mostkách, protože pod námi byla bažina. Na nedělní vycházku jak stvořené, protože okruh i s vrcholem byl 3,7 km. V polovině výstupu přituhlo. Dohnal nás déšť a taky vítr, který jsem tu ještě nezažil! Abych udržel rovnováhu, musel jsem místy jít ze šikma. Ve skalnatém úseku cesty trochu obtížné. Pořádně fičelo a já byl rád, že můžu otestovat nové oblečení, co jsem si koupil v Čechách. Prošlo na výbornou! Neprofouklo a nepromoklo i přesto, že nás silný déšť od druhé poloviny sestupu, opustil až těsně před cílem. Chvála značce High Point! Snad to budu moct psát ještě několik let!
Na závěr nás čekala už jen devadesáti kilometrová cesta domů, která byla pro většinu z nás ospalá, ale znáte to…když jste vzadu na sedačce tři, tak se to dost dobře nedá. Hlava spadne dolů, pak na stranu…no prostě nic moc:-). Ale to se dohnalo doma. Tady máte pár foteček z našeho výletu.
Poslední výlet s Radoshaky, poslední společná irská akce, ale určitě ne poslední společná akce v životě. Co, vy dva navrátilci…? Mám pravdu, nebo ne?
města Clifden, ve kterém jsem už několikrát byl. Vždycky však moje, nebo naše kroky vedly někam jinam. Ale včera jsem ho s Radoshaky konečně navštívil.Pozvání se opět nedalo odmítnout. A tentokrát jsem poprvé neřídil já. Jelo se společně s rodiči Radky. Vzhledem k tomu, že jsme byli v sobotu večer až do půlnoci u Marka a Marty, tak jsme odjezd naplánovali až na pozdní ráno. Do parku to není daleko, takže jsme si to mohli dovolit. Okolo jedenácté jsme vyrazili. Počasí v Galway nezvykle hezké, cestou se ale zkazilo!
Tentokrát jsem si sebou nebral hodinky, takže ani nevím, v kolik jsme vyrazili. Náš vrchol byl zahalen v mracích a je to první hora, na kterou se šlo opravdu dobře značenou a jasnou cestou. Místy jsme se pohybovali po dlouhých dřevěných mostkách, protože pod námi byla bažina. Na nedělní vycházku jak stvořené, protože okruh i s vrcholem byl 3,7 km. V polovině výstupu přituhlo. Dohnal nás déšť a taky vítr, který jsem tu ještě nezažil! Abych udržel rovnováhu, musel jsem místy jít ze šikma. Ve skalnatém úseku cesty trochu obtížné. Pořádně fičelo a já byl rád, že můžu otestovat nové oblečení, co jsem si koupil v Čechách. Prošlo na výbornou! Neprofouklo a nepromoklo i přesto, že nás silný déšť od druhé poloviny sestupu, opustil až těsně před cílem. Chvála značce High Point! Snad to budu moct psát ještě několik let!
Na závěr nás čekala už jen devadesáti kilometrová cesta domů, která byla pro většinu z nás ospalá, ale znáte to…když jste vzadu na sedačce tři, tak se to dost dobře nedá. Hlava spadne dolů, pak na stranu…no prostě nic moc:-). Ale to se dohnalo doma. Tady máte pár foteček z našeho výletu.
Poslední výlet s Radoshaky, poslední společná irská akce, ale určitě ne poslední společná akce v životě. Co, vy dva navrátilci…? Mám pravdu, nebo ne?
Žádné komentáře:
Okomentovat