Kdokoliv se pohybuje ve 40-ti kilometrovém okolí hory, tak ji nemůže přehlédnout. Tyčí se do výšky přímo od pobřeží a i když měří pouze něco okolo 750 m.n.m. tak její jehlanový tvar nelze nikde přehlédnout. Je pojmenována podle Sv. Patrika, patrona Irska. Šířil křesťanství stejně jako Cyril a Metoděj u nás a každoročně se (tuším) v červnu pořádá výstup na jeho vrchol. A vzhledem k tomu, že tady je drtivá většina lidí věřících a pravidelně v neděli navštěvují kostel, tak to v ten den musí na hoře vypadá jako na Václaváku:-). Sám jsem se dnes přesvědčil, co to v Irsku znamená víra. Potkal jsem dva človíčky, kteří slézali horu na boso...přesně tak, jako kdysi Patrik. A to už je něco, zvlášť při poslední části výstupu, kdy vám nohy podkluzují na jemném, ostrém kamení...
Mě hora přivítala v závoji oblaků, přesto bylo však v okolí hezké, bezvětrné počasí. Vzhledem k tomu, že z Galway jsem vyjížděl (jako vždy) za silného deště, tak jsem měl radost. Sem tam se dokonce objevila modrá obloha a vykouklo slunko. Přesně to jsem potřeboval!! Výstup jsem začal v 10.45 a nasadil jsem zdrcující tempo:-). Nicméně jsem musel v polovině ubrat. Neměl jsem za sebou totiž 5 dní chození v shopinu, jak bylo obvyklé, ale 12...no a to se podepsalo na celkové únavě organismu. Přesto mi místní "horalové" v kožených polobotkách s košilkami a jeansovými kalhotami sotva stačili...Cesta nahoru připomíná dálnici. Davy turistů se dávno podepsaly na vzeření hory, na které je rys cesty jasně patrný i ze vzdálenosti několika kilometrů.
Co mě potěšilo a zklamalo zároveň bylo, že když jsem si myslel, že budu muset ještě půl hoďky šplhat, vykouknul na mě z mlhy vrchol s bílým kostelíkem. U něj samozřejmě dav lidí:-). Chvilku jsem si odpočinul a mezi tím se se mnou stačil dát do řeči francouzký turista. Čtete správně, francouz uměl anglicky. Bylo mu tak okolo padesáti let. Zeptal se mě, jestli lezu často...já jsem totiž jejich skupinku předešel asi v půlce hory a oni se nahoru dostali až 20 minut po mě. Příjemně se s ním povídalo. Bavili jsme se o Francii, on mě varoval ať si dám za 4 týdny pozor na kontroly na silnicích a tak dále. Setkání a povídání nadmíru báječné! Jazyk a cizina zkrátka spojuje lidi a láme hranice!
Sestup dolů už byl otázkou chvilky, i když po prvním strmém klouzání po hromadě šutrů jsem musel opět ubrat. Opačný pohyb nohám nesvědčil...Ke konci cesty na mě hora vykoukla skoro z mraků. Škoda, mohl to být nádherný rozhled! Okolí je moc krásné.
Celková doba cesty byla 2,5 hodiny. Hodina a půl nahoru a hodina dolů:-). Další vrchol pokořen! Mám tedy už za sebou:
Nejvyšší horu Irska - Carrantuohill 1041 m.n.m.
Nejznámější poutní místo horu Sv. Patrika 765 m.n.m.
Nejvyšší horu parku Connemara - Benbaun 730 m.n.m.
Nejvyšší přímořské útesy Irska - Slieve League 601 m.n.m.
A ještě mě čeká poslední vrchol a tím je druhá nejvyšší hora Irska - Brandon Mountain 953 m.n.m. Je to prý ještě větší masakr, než byl výstup na Carrantuohill. Takže já, milovník výšek, si jí dám v zimě, ať je tam i trochu sněhu:-). Žertuju, ale uvidíme...do konce roku ji chci mít na kontě!
Na závěr nesmí opět chybět pár FOTEK. Poslední dobou se mi ale bohužel nedaří správně nasvětlit záběry a jsem z nich trochu zklamaný...
Mě hora přivítala v závoji oblaků, přesto bylo však v okolí hezké, bezvětrné počasí. Vzhledem k tomu, že z Galway jsem vyjížděl (jako vždy) za silného deště, tak jsem měl radost. Sem tam se dokonce objevila modrá obloha a vykouklo slunko. Přesně to jsem potřeboval!! Výstup jsem začal v 10.45 a nasadil jsem zdrcující tempo:-). Nicméně jsem musel v polovině ubrat. Neměl jsem za sebou totiž 5 dní chození v shopinu, jak bylo obvyklé, ale 12...no a to se podepsalo na celkové únavě organismu. Přesto mi místní "horalové" v kožených polobotkách s košilkami a jeansovými kalhotami sotva stačili...Cesta nahoru připomíná dálnici. Davy turistů se dávno podepsaly na vzeření hory, na které je rys cesty jasně patrný i ze vzdálenosti několika kilometrů.
Co mě potěšilo a zklamalo zároveň bylo, že když jsem si myslel, že budu muset ještě půl hoďky šplhat, vykouknul na mě z mlhy vrchol s bílým kostelíkem. U něj samozřejmě dav lidí:-). Chvilku jsem si odpočinul a mezi tím se se mnou stačil dát do řeči francouzký turista. Čtete správně, francouz uměl anglicky. Bylo mu tak okolo padesáti let. Zeptal se mě, jestli lezu často...já jsem totiž jejich skupinku předešel asi v půlce hory a oni se nahoru dostali až 20 minut po mě. Příjemně se s ním povídalo. Bavili jsme se o Francii, on mě varoval ať si dám za 4 týdny pozor na kontroly na silnicích a tak dále. Setkání a povídání nadmíru báječné! Jazyk a cizina zkrátka spojuje lidi a láme hranice!
Sestup dolů už byl otázkou chvilky, i když po prvním strmém klouzání po hromadě šutrů jsem musel opět ubrat. Opačný pohyb nohám nesvědčil...Ke konci cesty na mě hora vykoukla skoro z mraků. Škoda, mohl to být nádherný rozhled! Okolí je moc krásné.
Celková doba cesty byla 2,5 hodiny. Hodina a půl nahoru a hodina dolů:-). Další vrchol pokořen! Mám tedy už za sebou:
Nejvyšší horu Irska - Carrantuohill 1041 m.n.m.
Nejznámější poutní místo horu Sv. Patrika 765 m.n.m.
Nejvyšší horu parku Connemara - Benbaun 730 m.n.m.
Nejvyšší přímořské útesy Irska - Slieve League 601 m.n.m.
A ještě mě čeká poslední vrchol a tím je druhá nejvyšší hora Irska - Brandon Mountain 953 m.n.m. Je to prý ještě větší masakr, než byl výstup na Carrantuohill. Takže já, milovník výšek, si jí dám v zimě, ať je tam i trochu sněhu:-). Žertuju, ale uvidíme...do konce roku ji chci mít na kontě!
Na závěr nesmí opět chybět pár FOTEK. Poslední dobou se mi ale bohužel nedaří správně nasvětlit záběry a jsem z nich trochu zklamaný...
1 komentář:
Můj komentář k předchozímu článku platí i pro tento. A jak mě znáš, tak určitě tušíš, že fotografiemi č. 4, 5 a tou poslední v prezentaci jsi se mi trefil do noty. Opravdu krásné podívání.
Zdraví Tě T.
P.S. A koukám, že v Irsku ten nordic walking vylepšili na EKO variantu, neboť většina hůlek u lidiček na vrchoku je z přírodního materiálu :-). Nebo ne? A podobné "mlíko" známe s mamkou po výstupu na Chopok, několikrát na Skalnatém plese ((vlastně i spolu) a před 14 dny dopoledne ve středu to nebylo výjimkou ani na Dachsteinu
Okomentovat