Poslední ráno

A trocha nostalgie. Ranní probuzení po noci plné zajímavých snů, které však nebyli o mém pobytu v Irsku, ale o jedné mojí životní kapitole, kterou dlouho nemůžu dostat z hlavy. A je asi jen jedinný člověk na světě, který ví, o čem je řeč. A tak to taky nechám, takže se na mě nezlobte.

Počasí po ránu mě přivítalo jako obvykle zatažené. Ale už jsem nespal v dole, nýbrž v pokoji nahoře. Na dům se totiž dnes příjde podívat makléřka a musí vypadat jako při nástupu. Což si já nemohu pamatovat, protože jsem tady nebyl. Takže jenom přihlížím. Současná podoba mého starého pokoje je obývák…

Ranní směsice slov v hlavě nejvíce obsahuje slovíčko „poslední“ (poslední sprcha tady, poslední noc, atd.). Šest měsíců v tomhle domě uteklo jako voda a já se přesunuji z vesnice do města. Lépe řečeno do městské části, kde budu sdílet další dům se třemi Poláky.

Snažím se si vzpomenout na všechno, co jsme tu prožili, ale zážitků je tolik, že se to prostě nedá. Spousta z nich je zvěčněna na blogu, takže mám alespoň nějakou oporu paměti.

Dnes ráno jsem tedy naposledy vyjel z našeho domu jako jeho obyvatel a už se sem vrátím jenom zítra ráno, rozloučit se s Radoshaky, poděkovat za všechno co pro mě udělali a převzít klíče, které pojedu vrátit do realitky.

Do víkendu tedy přeju všem hodně zdaru a Radoshakum šťastnou cestu!