Všechny důležité události posledních dnů jsem napsal do článků pod tímto, ale na ty malé drobnůstky jsem zapomněl. Nevím ale co vás, moji čtenáři a kamarádi, zajímá víc. Jestli moje bezmyšlenkovité tlachání o plynutí jednotlivých dnů za sebou, nebo rozsáhlé úvahy nad bytím a nebytím. Nu tedy přidávám od každého něco.
Ve středu jsme měli opravdu náročný den. Jak se tu populárně říká – byli jsme busy! Celý den pršelo a tak nás ochranka honila s mopem. Mám občas pocit, že si jen něco dokazují, protože já sám dobře vím, že když prší, tak si musím hlídat podlahu u vchodů, aby tam za chvíli nebyl rybník. A když se do mého systému návštěv jednotlivých míst v shopinu, kam musím, ještě přidá hlášení ve vysílačce: „ 09(zero, nine), whenever you have got a chance can you bring a dry mop to White Hall(nebo Main Entrance)“ , kde jsem byl asi před 5 minutami, tak šílím.
To hlavní co jsem ale chtěl napsat je to, že když jsem byl o pauze v kantýně, tak přišel Steven(manažer shopinu) a zeptal se mě na novinky. Pověděl jsem mu, že měním bydlením a chvíli jsme se bavili o Galway. No a mimo jiné se mě taky zeptal, jestli nechci dělat v shopinu ochranku. Jako vždy mě to zahřálo u srdce, ale musel jsem z toho nějak vybruslit. Snažil jsem se mu vysvětlit, že na tom ještě nejsem tak dobře s angličtinou…a on oponoval, že to je nesmysl. Nemá pravdu, Irům ještě opravdu moc nerozumím! A tady v shopinu musím dobře rozumět co po mě chtějí, kdybych byl v ochrance. Počkám jak to dopadne. Navíc vím, že Michal má snad míň na hodinu, než já. Navíc dostávám jídlo a nacházím prachy. Uvidíme!! Až budu chtít nějakou změnu, tak je to šance a vím, že ji dostanu, když se mě na to zeptal Steven. A snad bych si dokázal vyhádat i víc na hodinu.
No a teď něco k zamyšlení…Dveře na záchod pro zaměstnance mají kód a když s nimi neumíte zacházet, tak u nich strávíte věčnost. Včera jsem u nich potkal jednoho nového kluka, jak ťuká kód a ono nic. Dali jsme se do řeči a já mu vysvětlil, že znám kratší kombinaci čísel a že když to nejde, tak musí zmáčknout „C“ jako clear, aby se vše předtím vymazalo. Podali jsme si ruce a on se představil. Jmenuje se Alex a je z Izraele. Prodává tady v shopu s kosmetikou. A teď k té úvaze. Představovali jste si někdy, jak je těžké někoho doma jen tak oslovit a nebo se s ním bavit když je cizí…to nic není!! Vždyť je to náš mateřský jazyk!! Ale zkuste si to představit v cizí mluvě…Mě už to teď naopak příjde lehčí, než v mé mateřštině! Když jsem ještě byl před rokem doma, nikdy bych si nedokázal představit, že se budu jednou bavit třeba s Afričanem, nebo s Číňanem. A vidíte to…je to tu. Irsko je země mnoha národů. Pátrám v paměti a komunikoval jsem, nebo komunikuji každý den v práci s Poláky, Iry, Izraelci s Maďarem, Litevcem a Francouzem. Také jsem mluvil s holčinou z Turecka a s partou Amíků z Texasu. Černochy a Asiaty už nepočítám. Jo jo, tenhle výlet za prací sebou nese všechno možný a opravdu vám otevírá oči z hlediska světa a jeho velikosti!
Žádné komentáře:
Okomentovat