Ticho po pěšině

Není to tak dávno co jsem psal článek o nadšených blogařích a lidičkách, kteří stejně jako já zvětšňují své příběhy doma i v zahraničí na stránky svých blogů. Aktivita ale ustala(do větší míry). Prohlížel jsem i odkazy na stránkách, které nemám já na svých a situace tam je podobná...co se vlastně stalo? Že by nebylo o čem psát...nechce se mi věřit. Stačí mít jen trochu chuť nebát se o jakémkoliv problému, či veselé příhodě mluvit(psát).

Na druhou stranu, můj blog vychází z mojí dočasné izolace od domova a v současné době i od mého jazyka. Nebýt Báry, která začala nedávno pracovat v mém oblíbeném bufáči v shopinu, tak už bych pomalu zapomněl mluvit Česky:-). Jenže ona taky odjede...za tři týdny frkne zpátky do Čech a já si tu opět nebudu mít s kým pokecat. Jo jo, není to sranda. Ale vlastně ani nikoho nehledám...nechce se mi se dostávát do nějaké party Čechů, kteří tu jsou kdoví jak dlouho. Opustil jsem v Čechách dobré kamarády a nové si rozhodně hledat nechci. Takže si za to trochu můžu sám, ale někam si postěžovat musím...a kam jinam, než na svůj blog! Ten mě vyslechne vždycky:-). Nálady se vám tu střídají stejně rychle jako počasí, ale to bych pořád psal jen o tom samém, takže to pozitivní je, že ... no teď nevím, ale do rána určitě na něco vtipného příjdu:-)!