Víkend pokračuje

Tenhle článek je poslední, který dnes uveřejňuji, takže jestli jste ho někdo začal číst hned, tak STOP! Musíte o dva zpět, tam je začátek románu na pokračování…

A začnu tam, kde jsem skončil. O půl sedmé ráno se mi tedy z postele rozhodně nechtělo, ale stačila studená sprcha a bylo to v poho. Startuje další krásný den(obloha opět bez mráčku) a já vyrážím na rodinná setkání. Nejdřívě za babičkou do Pardubic, se kterou se po snídani vydáváme ke strejdovi Radkovi a Jitce. Na oběd jedu ale ještě kousek dál, do Chrudimi, kde mě už očekává teta Zdenka s Mirkem. Všude jsem si výborně popovídal a můžu pokračovat. Zpět do HK…

Tam mám už domluvené kafčo s Tomem a jeho přítelkyní Jířou. Známe se už od dětství a vždycky si máme o čem pokecat! Navíc teď ještě připravujem třídní sraz po pěti letech ze střední na říjen. Na chvíli nám v kavárně ještě dělá společnost kamarádka Hanka, se kterou potom vyrážím na procházku po HK a následně do kina. Romantická komedie „Jak ukrást něvěstu“ je opravdu pohodový film, který můžu doporučit na relax! Kino končí okolo deváté a my ještě na chvilku kecáme na střeše shopping centra. Mě už ale zmáhá únava, takže se Hance omlouvám a vyrážím k domovu. Tam nakonec ještě potkávám mého nej kamaráda Martina „Leptáka“ a dáváme se do řeči. Na párty nebylo kdy kloudně pokecat a proto si sahám na poslední zbytky sil a otevíráme na naší zahradě ještě jedno pivo. Přidává se k nám ještě bráchova přítelkyně Denisa. Výsledek – do postele lezu opět okolo půl jedné totálně vyčerpaný. Naštěstí ráno vstávám až v osm.

A je tu závěr…poslední den, ale vůbec si to neuvědomuji! Program už mám volnější… dopoledne se na chvilku stavuji u Martina a Jitky. A pak vyrážím na oběd s mojí bývalou přítelkyní a kamarádkou Luckou. Jako vždy řešíme naše oblíbená témata, ale to nechám tajné. A protože je počasí stále úžasné, zvu ji i na výlet do Lodína(koupaliště), kam se chystáme odpoledne s Martinem a Jitkou. Nejdřív se ale musíme oba na hodinku rozdělit. Ji čeká kamarád a mě návštěva toho našeho chlupatýho rošťáka Badíka. Chci zase poděkovat novým majitelům, protože se o něj perfektně starají a o mě skvěle pohostili! Díky, díky a ještě jednou díky. Škoda, že člověk nemůže vidět do psí duše, jestli si vás pamatuje…Ale přivítal mě, jak nejlíp uměl. Řádil se mnou asi 15 minut! Je to prostě živel. Rozloučili jsme se, já nabral všechny do auta a jelo se na koupálko – opět paráda! Počasí úžasné – co dodat. Návrat tak okolo šesté. Všechny jsem zase vysadil, rozloučil se a stavil se ještě v Hradeckém bowling baru zamluvit salonek a dráhy na podzimní sraz třídy. A pak přišlo další překvápko…stavil jsem se v MacDonaldu…před odjezdem jsem na tom ujížděl, ale takový hnus jsem dlouho nejedl!! No jo vývoj nezastavíš. Rozloučil jsem se s Martinem a Jitkou(u kterých jsem se zase stavil) a vyrazil na poslední schůzku s mým bývalým šéfem Martinem(aby byla zase nějaká změna ve jméně). U něj doma na zahrádce bylo báječně a jsem rád, že jsme si spoustu věcí vyříkali a příjemně si pokecali. Půl desáté, rozloučení a poslední akce…noční focení HK. Nové autobusové nádraží a zrekonstruovaný pivovar na sídlo krajského úřadu. Stálo to miliardy ale výsledek stojí taky za to. Můžete posoudit v galerii fotek na konci.

No a byl konec…do postele se dostávám o půlnoci a vstávám ve čtyři ráno. Vlak do Prahy mi totiž odjíždí v pět, abych stihnul letadlo, které odlétá o půl dvanácté. Vždycky se radši nechávám rezervu!

Podtrženo sečteno – odjížděl jsem psychicky zničený, ale fyzicky odpočatý a vracel jsem se přesně opačně. Od čtvrtečního rána, do pondělního večera jsem naspal 18 hodin(v letadle a busu se prostě nedalo). Viděl jsem skoro všechny, na kterých mi v životě nejvíc záleží! Bohužel ne moje rodiče, protože byli na dovolené, ale to si vynahradíme na podzim! Zkrátka tohle byl ten nejlepší víkend, který jsem za posledních několik let zažil a odjíždělo se mi z těžkým srdcem.

A tady jsou FOTA z posledního dne.

Párty

A je to tu…blížím se k domovu a mám zvláštní mrazení v zádech. Nic mi tu v Irsku nechybí víc, než lidičky, o které jsem cestou sem přišel. A teď je jedu překvapit! Míjím ceduli obce a zatáčím k našemo domu, kde je už na vjezdových vratech patrné, že se tu něco děje. Jsou vyzdobené balónky. Vjíždím dovnitř a tím pro mě začínají velmi emotivní první hodiny okamžiků, které si opravdu užívám!

Překvapení se povedlo…! Nečekal mě nikdo! A o to byly reakce na můj příjezd spontálnější. Ještě teď z toho mám radost a hřeje mě u srdce, když vidíte, úsměv a překvapení na tváři vašich nej přátel! Ještě jednou díky všem za báječné přivítání!

A pak už se párty rozjela a postupně se začali scházet další a další. Celkem se to zastavilo asi na 30 lidech(hádám, ale míň nás určitě nebylo). Všechno co by jste na super párty hledali tam bylo. Super lidičky, super zábava, super jídlo a pití…no prostě bomba! Jakákoliv pochybnost o správnosti mojí cesty(protože už za dva měsíce mám opravdovou dovolenou a strávím v Čechách skoro 14 dní) se v tu chvíli nadobro rozplynula!

Bohužel jsem ale nespal od čtvrtečního rána a to se začalo brzy projevovat. A program v dalších dnech byl také nabitý, takže můj čas se nachýlil okolo půl jedné ráno, kdy jsem se šel na šest hodin vyspat. Ráno jsem totiž měl vyrazit na snídani do Pardubic k babičce. Ale o zase až v dalším článku. Tady jsou už jen FOTA z naší párty.

Cesta domů

Po delší odmlce, která je způsobena naším odpojením od netu , jsem zase zpátky. Našel jsem vysílací místo a proto můžu přidat nějaké články a fotky z posledních dní.

A jak už jste si mohli přečíst v posledním, byl jsem v Čechách!!! Vědělo o tom jen pár nejbližších a rodina. S bráchou jsme tohle překvapení připravovali necelý měsíc a musím říci, že se to povedlo!! Jejich připravovanou párty jsme jen trochu víc okořenili mým příjezdem. Ale od začátku…

Mám dobré vztahy z vedením, takže jsem si na pátek a pondělí zařídil neplacené volno. Během víkendu bych to totiž nedal ani náhodou. Ve čtvrtek večer jsem tedy přišel o půl desáté z práce, pobalil jsem a zkusil usnout – bezúspěšně! O půl druhé mi totiž jel bus a vědomí, že můžete spát jen dvě hoďky vás spíš udrží při vědomí. Časově mi to vyšlo báječně. Odlet přesně v 6:10 z Dublinu, přílet o půl desáté(českého času), pak na metro a na vlak, který mi odjížděl do HK z Masarykova nádraží přesně 15 minut potom, co jsem vylezl ze stanice metra – no prostě paráda!! A výsledek – do Hradce jsem dorazil už v jednu. Za 12 hodin od odjezdu z Oranmore. Na fotce je naše vesnice focená z trati.

Brácha mi nechal v HK auto, které mi půjčil taťka(díky)! Bez něj by to opravdu nešlo! Pak krátká návštěva v bývalé práci a mohl jsem jít nakupovat. V plánu bylo nepromokové oblečení(proč asi? ). No a tam to dopadlo tak, jako vždycky…něco co se vám na obrázku vůbec nelíbilo, najednou v reálu vypadá přímo báječně. Dokonce i barva sedí! Z modré byla nakonec oranžová a bunda je na světě. Tady je – Sky Rider od českého výrobce High point. Přihodil jsem ještě nějaké termoprádlo a dostal jsem rázem na všechno 10% slevu. S personálem jsem si dobře pokecal, takže první dojmy z Čech byly super. No to samé i v druhém obchodě…jen ta sleva už nebyla, ale co! Nemůžu mít všechno.

Času mi zbývalo ještě dost, protože jsem měl naplánovaný příjezd na párty až po páté, takže jsem ještě vyrazil do města navštívit kamarádku. No a tím jsem odstartoval setkávání s lidičkami, kteří mi tady v Irsku nejvíc chybí. Vzhledem k tomu, že o mém příjezdu věděla, tak to nebylo až zas takové překvápko. Jen jsme se domluvili na neděli a chvilku pokecali. A přiblížila se pátá…volám si s bráchou, ale ještě tam nejsou všichni…nevadí! Ti co tam být mají, ti tam jsou, takže jedem….! Domů!!!! Po půl roce!!!

Pokračování bude v dalším článku…tady jenom připojuji FOTA která jsem vybral z cesty tam i zpět.

První návštěva

Zdravím všechny čtenáře svého blogu. Dnes jsem přiletěl na překvapivou návštěvu do Čech. Dorazil jsem v pořádku a už jsem ve víru celé párty, která je jakousi doslavou narozenin mého bráchy a kamaráda Zdendy. Našel jsem si ale stejně pár minut, abych napsal na blog alespoň něco málo. Protože jsem opravdu šťastný, že jsem zase doma. Byť jenom na pár dní. Jinak ale všechno ostatní budu vytvářet až po návratu(až najdu připojení na internet), neb mám program nabitý! Všem těm se kterými se nemůžu v té krátké době vidět posílám pozdrav. Bohužel do té skupiny lidiček spadají i moje rodiče, kteří jsou zrovna teď v Řecku na dovolené. Ale o všem ví a vynahradíme si to na podzim. Už je půl dvanácté a zábava je v plném proudu!!! Ale moje síly už docházejí, protože jsem na nohou už 39 hodin bez spánku! Takže půjdu brzy na kutě!

Už...? Možná...

To o čem jsem psal před dvěma dny se naplňuje a dnes dojde k ukončení internetu. Společnost na to má prý 48 hodin, ale je dost možné, že až příjdu dnes z práce, tak už budeme offline. To samé mají Radoshaci a můžete si podobnou poznámku přečíst i na jejich stránkách. Takže pravděpodbně dojde k přerušení mojí aktivity. Ale nebojte. Cokoliv mě napadne a inspiruje, z toho udělám článek a pak je sem všechny dám najednou!!! Takže se na to připravte a vemte si den volna:-)!

No a jen poznámka. Víkend se už blíží, počasí se udělalo naprosto nádherné(snad to vydrží) a my už plánujem, co podniknem!! Stanování nám všem docela chybí:-)!!

Nemám slov!

Když jsem byl ještě v Čechách, tak jsem tyhle zprávy vypouštěl. Neb české zpravodajství je nabito jedině černou kronikou. Kdo koho zabil, kdo okradl a tak podobně. Bohužel nás tahle realita dostihla i tady. Ne že by tu nebyli kriminálníci, ale tak hrozně jako v Čechách na tom v tomhle směru nejsou. Proto by se zdálo, že cesta sem je i určitou formou záchrány. Bohužel ne!! Nemám chuť se o tom moc rozepisovat, protože mi to příjde jako největší hnus, ale fakt je ten, že pár kilometrů za Galway došlo k tragédii, o které jistě už většina z vás slyšela(hodně jste mi psali a ptali se) a ve které figurovali dva Češi. Pro mladou holčinu se tohle setkání se svým krajanem bohužel stalo osudným! Nedokážu pochopit, co se vůbec může odehrávat v hlavě člověka, který něco takového provede, nebo do konce ve chvíli, kdy svůj čin koná! Nebojím se to napsat, ale zasloužil by si to samé!! A nebral bych žádné ohledy!! Nikoho z těch dvou jsem neznal, ale pro její rodinu to musí být něco strašného! Nezbývá než doufat, že jednou ten náš svět a také národ konečně dospěje a přetanou se dít takové hrůzostrašné věci! Detaily si můžete přečíst v novinovém článku , který jsem četl ve včerejších novinách.

50 na 50

Ne nechci nápovědu jako ze hry "Chcete být milionářem"! Ale takhle to dnes bylo. Jako na houpačce:-). Od rána jsme se nazastavili a to nepršelo. Zkrátka už tak od třetí hodiny jsem si přál aby mi někdo prostřelil hlavu a já tam nemusel být:-).

No ale na druhou stranu jsem hned po příchodu našel na zemi deset éček. Příjemná záležitost...no a za další hodinu dokonce dvacet éček. No to už není možný!! Jako poctivec jsem to samozřejmě odnesl do kanclu security, kde si to napsali a doufám, že mi to zase dají! Je to nový rekord. Doposud to bylo dvacet plus drobné, ale teď je to celkem třicet tři a nějaké drobné. Slušný přivýdělek. Jóóó, kdyby to tak bylo každý den. Ten ale ještě neměl skončit!

Večer jsem zase odvozil všechny krabice a pytle z prvního patra a bavil se dole s Nicolasem. Přinesl jsem mu nějaké svoje počítačové hry(už z doby pravěku) a byl za to rád. Takže mi na oplátku dal rifle:-). No, čtete správně. Fungl nový rifle z nějakého obchodu u nás v shopinu. Jo, když děláte v nakládacím prostoru, tak jste přímo u zdroje. A Čupr na tom je to, že mi sedí perfektně. I když v pase drobek široké, ale to ty staré byly taky. A zrovinka dnes jsem si říkal, že si nějaké v září musím koupit.

Když přejdu to móře práce, co jsme dnes měli, tak to byl den s 200% úspěšností ve všem. Jsem zvědavej na zítřek...čtvrtek mi vždycky dokáže zkazit náladu na nadcházející víkend:-). No a ta fotečka nahoře, to jsem já(kdo by mě nepoznal) a fotil mě Viktor z ochranky. Dnes byl v shopinu totiž naposled Lukasz a tak byla taková pohoda. Letí do Polska na dovolenou. Bože ten se má!!! Ale já se taky v září dočkám!

Lodě

Asi jste si všimli, že k většině článků ze všedních dnů, přidávám fota lodí v přístavu. Pro suchozemskou krysu, jako jsem já, je to ale vždycky zajímavý pohled, když je nějaké nové plavidlo, v našem přístavu. A protože mám digitální cvakátko vždycky při sobě, můžu se o ty obrázky s vámi podělit.

Včera odjížděli popeláři:-). Tahle loď totiž vozí kovošrot. Nevím jak, ale vedle mola se během pár dní nakupí obrovská podelná hromada kovového šrotu, kterou pomocí velkých ramen naloží. Ta červená plocha se jednoduše pomocí hydrauliky odsune do stran a vznikne obří nákladový prostor. No a je vidět, že to železo je asi těžké. Ponor se zdá být na maximum.

Tohle jsou ale jedny z největších lodí, které sem připlouvají, protože náš přístav je malý. Nicméně se ale někdy v budoucnu chystám do Corku(kde by měl být největší) a taky do Dublinu, takže budu mít možnost srovnání:-). Už se těším! Zatím největší přístav, ve kterém jsem byl, je Cherbourg, ze kterého jsme v únoru vyplouvali. Tam jsem ale byl ještě dost vyjukanej a než jsem začal fotit, byla už noc. Takže tohle taky na podzim napravím!

Výpadek

Vážení čtenáři tohoto blogu, z důvodu plánované změny mého bydlení v Irsku, dojde k přerušení dodávky signálu Wi-fi, který nám zajišťuje internet. A to z důvodu ukončení smlouvy, které musí být provedeno několik dní předem, aby ještě stihla přijít na současnou adresu faktura. Z čehož vyplývá, že pravděpodobně již na začátku příštího týdne(nebo nedej bože na konci tohoto:-)), už nebudu mít pokrytí a tudíš se nebudu moct přihlásit ani na email a ani na blog. Situace vážná:-), nikoliv však kritická. Neb pokud nade mnou moje lenost nezvítězí(což je více než pravděpodobné:-)), tak najdu nějaké vysílací místo v okolí, abych se alespoň na nějakou tu hodinku mohl připojit. Bude to dočasné řešení, protože podmínkou pro moje nové bydlení je samozřejmě internet(co bych tu pak dělal:-)).

Napsal jsem to trochu jako hlášení o výpadku signálu v televizi, které vždycky dávají, ale to bylo schválně:-). A nebojte, ještě určitě něco napíšu a nějaké fota zase přihodím, než nás tu definitivně odšmiknou:-).

Relax

Weekend is gone and we were at home...but actually it wasn´t a true. Saturday was a working day for every one of us. Someone began with work at seven a.m. and someone at ten a.m. , but all fineshed about five p.m. Weather was nice. We could have go at the small trip, but we were lazy:-). Perhaps only I was a lazy! I needed relax. Last several weeks were very busy. Work, trip, work, trip, work, trip and so on...I walked at work and drove in car hundreds of kilometres generally! If even the trips were very beautiful, I needed rest anyway. We did only a little walk around our park at saturday evening with a short beer break. We spoke about important, or less important things in our lifes. However the fun was greatly. We went back at midnight.

And what about sunday? Sunday was a washing day for me:-). I filled two washboxes. My work-shirts and many other clothes. I want keep clean everything before my change living:-). Tree weeks leave.

At afternoon I spend few hours with my friends on the stage in front of our house. And at evening I got a perfect massage my back and nape from Radka. Thanks!! It was a good relax weekend and I´m prepare to next work week. And I hope it won´t be a busy. But goodness knows:-)

Batman Forever

Neboli Batman navždy. Do kin právě přichází další díl, pro některé oblíbené, pro některé zatracované komiksové série o netopýřím muži. A protože i já patřím do kategorie lidiček, kteří mají rádi akční žánr a především scifi, tak mi tahle skutečnost nemohla uniknout.

Když jsem poprvé jako malý kluk viděl první celovečerní film Batman, kterého ztvárnil herec Michael Keaton, byl jsem unešen a stále mám první díly velmi rád! Mají v sobě zvláštní temné kouzlo a na tehdejší dobu náročné a nevídané triky:-). Keaton si zahrál ještě v dalším filmu o tomhle černém rytíři a poté ho vystřídal Val Kilmer a po něm George Clooney, kterému hrál padoucha ve filmu s názvem Batman a Robin dokonce Arnold Schwarzenegger. Tenhle díl byl ale podle mě nejslabší ze všech. A na dlouhou dobu také ukončil filmy o Batmanovi.



Až přišel před několika lety návrat netopýra na plátna ve filmu Batman Begins. Který vypráví o úplném začáku. Zkrátka jak se zrodila legenda. Hlavní role Christian Bale. Vedlejší role Gary Oldman, Morgan Freeman. Byl to nejlepší Batman, kterého jsem kdy viděl! Odcházel jsem s kina s pocitem, že se zase někomu něco jednou povedlo. Zpracování, efekty, obsazení - perfektní a tvůrci si nastavili laťku hodně vysoko. No a podle ukázek nového filmu s názvem Batman - The Dark Knight se jim pokračování asi úspěšně povedlo a herecké obsazení zůstalo stejné(to je podle mě velice důležité). Začínám zvažovat, že si na něj tady zajdu:-) Něčemu bych snad i rozuměl:-). Do kin přišel tento pátek:-).

Noční focení

Přesto že jsem včera psal, že jasné obloze nejspíš letos odzvonilo, tak to není tak úplně pravda. Při našem včerejším nočním výletu do parku se mi podařilo udělat několik snímků a k článku přikládám ten nejzdařileší,
který mi můj Panasonic při režimu " Noční obloha" nabídnul. Doba snímání byla 30 sekund(ještě jsem měl na výběr 15 a 60) a proto jsem musel foťák položit na vysoký kámen. V ruce bych ho v klidu neudržel! A tady je výsledek. Ne, to opravdu není slunce při západu! Ale jasný měsíc v úplňku(alespoň myslím, že to byl úplněk). A po stranách jsou trochu vidět i hvězdy...No nejspíš to bude chtít nějaký malý stativ a časem ještě lepší dělo...focení mě začíná bavit:-)

Sluníčko na vás...

...vy negativní myšlenky. Alespoň tak bych to dnes mohl říci:-). Šel jsem sice do práce, ale v podstatě celý den na nás koukalo slunce z mraků:-). Lepší něco, než nic! Úplně jasné obloze už asi odzvonilo a tak mám pocit, že opravdové léto nejspíš letos nezažiju:-).

No ale jinak můžu napsat, že dnešní den byl zcela naplněn jedině pozitivním myšlením. Navíc mi po příchodu do práce zpříjemnily den hned dvě věci.

První: Příjdu do kanceláře security a tam hlavní - Edward a náš manažer Steven. Pozdravím a hned se mě ptají, jestli jsem minulý týden nenašel nějaké peníze na zemi. Odpovídám, že ne...ale že asi před třemi týdny jsem našel 20 euro. No a v tu ránu leží přede mnou na stole. "Jsou tvoje" říká mi Steven. Vůbec nechápu, proč jsem si tenkrát myslel, že by si je nechali. Asi to bylo tím, že jsem byl naštvanej, že čekám na výplatu už dva týdny a taky to naše obecné české smýšlení. No jen si to představte u nás?? K smíchu, že by jste přišli, dali na stůl 500kč, že jste je našli a někdo by jen počkal, jestli se o ně nepřihlásí třetí osoba a pak vám je dal...!!

No a druhá věc: Rozumněl jsem jim skoro všechno a normálně jsme se bavili(no né že bych odpovídal plynule, ale šlo to - něco tu smrdí, co:-)?). Někdy máte zkrátka den, kdy reagujete a rozumíte všemu a někdy to zas vůbec nejde. Nenacházíte správná slova a jenom kýváte hlavou jako blbec(proč jako - někdy:-)).

No a ještě krátký komentář k fotkám - škoda že jsem nestihl vyfotit všechny pohromadě. Ještě včera jsme měli v přístavu dva tankery a tyhle dvě krasavice. Vypadalo to fakt super, protože přístav není velký. No a druhé foto - naši sousedi si zřejmě pořídili psa. A tohle zvědavé štěně nás ihned po našem příjezdu přišlo přivítat(nemají tu vjezdová vrata, takže si lítá kde chce). No zkrátka mazel chlupatej a hravej:-). Hned jsem si vzpomněl na toho našeho rošťáka Badíka, když byl ještě malinkej:-).

Empty bin

Výraz pro "prázdný koš" dnes perfektně vystihuje moje myšlenkové pochody...žádné totiž nejsou:-)! Hlava je tak vybrakovaná jako kdybych strávil pět dní na semináři o perspektivách hřebíku. A já jen vymýšlím, jak se zabavit. Do toho se ještě přidává svištění větru za okny a naděje na zlepšení počasí se opět vytrácí.

Negativitou nabíjím svůj blog posledních pár týdnů tak, že by probudila depresi i v optimistickém člověku:-). Jsou to ale moje osobní pocity a jestliže jsem v prvních týdnech na ostrově psal především o těch hezkých věcech, tak teď je doba přesně opačná. Člověk je totiž tvor, kterému se pořád něco nelíbí:-). A ani já nejsem vyjímka.

Na druhou stranu si zase uvědomuji, že i když se kurz koruna/euro neustále zhoršuje, tak tu pořád vydělávám nemalé peníze, učím se konverzovat dvěma jazyky, cestuji a poznávám místa, na která si musí člověk normálně vzít týden dovolené, aby se na ně z Čech dostal. Měla by to vlastně být taková pracovní dovolená, ze které se jednou za čas vrátíte na opravdovou dovolenou k vám domů. Trochu postavené naruby, že?

Dnes jsem na icq napsal Martinovi "Leptákovi" jednu větu. Na to aby si člověk začal vážit života v Čechách, tak musí chvíli žít v zahraničí. Potom už nebude nikdy vnímat život v rodné vlasti tak, jako ho vnímá většina lidiček v ní.

Hlava nepracuje, myšlenky nepřichází, jen těhle pár blbostí, které jsem už psal snad stokrát, takže jdu spát...brou:-).

Čokoláda - lék na všechno

Není lepšího probuzení, než když v polovině července odhrnete ráno závěs a zjistíte, že se !zase! musíte obléknout do teplého, nepromokavého oblečení. A nebo jít tak, jak vás pánbůh stvořil, protože tak se chodí do sprchy:-). Nicméně bych s tím měl možná problém v práci. Leda že bych si vršek těla nastříkal na zeleno a nohy na černo. Pak by si toho tady možná nikdo nevšiml(při jejich inteligenci:-))

No a další studená sprcha příjde ve chvíli, kdy si otevřete váš irský bankovní účet a zjistíte, že váš zaměstnavatel se sice pochlapil a výplatu poslal tak, jak slíbil, ale zapomněl jaksi proplatit asi deset hodin přesčasů. No a abych tomu nasadil korunu, tak náš daňový úřad s velkým "D" mě sebral z výplaty ještě víc než minule - skoro polovinu. Trhal bych v tu chvíli všechno, co by mi přišlo pod ruku. Naštěstí počítač není z papíru:-). Podle všeho mi to ale vrátí, až budu zařazen do systému, což už se stalo, takže už aby to bylo. Já zkrátka musím být vždy něco extra!! Proto radím všem cestovatelům za prací - vždycky si všechno pojistěte dvakrát a nevěřte prvnímu Irovi, který vám říká, že to v naší firmě nepotřebujte. Ale chybama se člověk učí:-).

Ráno jsem tedy vyrazil do práci v posmutnělém stavu...co by pomohlo?? No čím se obalují nervy? Čokoládou...a když už mi poslali alespoň nějaké peníze, tak to řádně oslavím a nacpu se!! Takže jeden ranní muffin a čokoládové prsty se sušenkou, které jsem požíral asi do jedné(v krabici jich je asi 30), mi náladu držely v neutrálním stavu. Nicméně všechno jednou dojde. S posledním prstem propadám beznaději a vymýšlím plán, jak se vrátit domů a kde si najít práci za slušnou výplatu...Malinko přeháním, ale sem tam vás to napadne, když to negativní převáží to pozitivní.

No a k večeru jsem přišel na to, co je největší zbraní každého z nás...schválně zkuste hádat...no?? No je to přeci úsměv!! Nejsilnější dělo proti negativitě vaší mozkovny!! Večer jsme si totiž zase dobře pokecali s Lukášem z ochranky a taky z Nicolasem. Zasmáli jsme a já musím říct, že se mi teď zase těžko píše o negativních věcech, i když je mám podvědomí...Keep smaling together:-)

Podumáme...

Tak jsme si zase pěkně pokecali u plechovky piva v našem domečku, ve kterém se chýlí náš pobyt ke konci. Výraznější balení, nebo redukce věcí se nás ale zatím nedotýká. Času dost...

Je zajímavé sledovat naše diskuze:-). O čem jsme se bavili před čtvrt rokem, o čem před měsícem a o čem dnes. Vývoj myšlenek nezastavíš...a hlava z toho někdy může pociťovat zmatení:-). Stejně tak lidé okolo nás. Není však důležité vědět co chci, ale udělat to, co zrovna vnímám jako nejlepší řešení. Samozřejmě myslet trochu dopředu, za hranici svých rozhodnutí, ale zas to nepřehánět. A to jsem ještě před pár měsíci psal do článků dlouhodobé plány a možnosti vývoje situace. Nakonec jsou to ale jen kratochvíle. Abychom se malinko odreagovali od toho tady a vzpomněli si na život v Čechách, který třeba nemusí být zas až tak špatný, když se trochu snažíte.

Z posledních článků jasně převládá spíš touha vrátit se, ale je to zřejmě jen přechodné období. Čekám zase na nějakou změnu, která mému životu vždycky vrací šťávu a chuť vnímat to pozitivní víc , než negativní. A ta změna se blíží...nové bydlení, které hledám a s čímž mi každý pomáhá jak může. Už jsem se byl podívat na dva pokoje a musím říci, že budu trpět:-). Náš nádherný baráček(i když do něj teklo, foukalo a byla v něm zima) byl (a ještě je)zkrátka super!

Podle všeho půjdu do Galway, takže neprojezdím tolik na naftě. Na druhou stranu nebudu mít k dispozici takový prostor a soukromí možná veme malinko za své. A je vědecky dokázáno, že muži potřebují ke svému životu trochu samoty. Kdy se potřebují třeba opájet svojí dokonalostí:-). Také mojí noví spolubydlící budou nejspíš Poláci...takže za chvíli budu umět i naprosto plyně polsky:-)

Takže když to všechno shrnu...po mém říjnovém návratu z Čech mě čeká zřejmě nejtěžší období. Nebudu si mít s kým pokecat ve svém rodném jazyce, budu bydlet, ale nebudu mít tolik soukromí a hlavně od října začne zase to naše slavný - typical irish weather. Neboli jak tu říkáme hlavně my, cizinci - Fucking irish weather:-).

Jedna rána do palice...

...kterou jsem odstartoval svůj další týden v práci. Hned při první vizitě na toaletách jsem si potykal se sušákem na ruce a neptejte se mě jak:-). Boule na hlavě jako golfový míček. To jednoho nepotěší, na druhou stranu, by mohlo být hůř.

Pěkný začátek, ale tak trochu jsem to čekal. Ráno jsem se hrabal z postele jako medvěd po zimním spánku(jestli mají taky postele, to nevím) a celý den nebyl o nic lepší. A přitom 13. bylo včera...héééj, ale to je vlastně jen v pátek, takže nevím. Prostě den blbec. Znáte to když vám všechno padá z ruky a už by jste se nejradši viděli doma, nebo kdekoliv jinde, ale hlavně ne v práci:-).

Dnes jsem přemýšlel, co mi tu nejvíc chybí...pár věcí mě napadlo, ale rychle jsem na ně musel zapomenout, jinak bych se naštval a za pár týdnů by jste mě měli doma:-). Všude chleba o dvou kůrkách, tady je však o něco tvrdší(tak ze třetího dne:-)), zvláště pro cizince! Je to jenom krátké zamyšlení a menší článeček k dalšímu malému výročí. A to jest...? Přesně pět měsíců uplynulo, kdy jsem(tenkrát ještě jsme) udělali naší rodné hroudě pá pá. Letí to, co:-)?

Donegal

Jak jsem slíbil, tak tu je i česká verze našeho výletu. Nicméně to nebudu překládat přímo do slova:-). To by mě nudilo a článek by byl o ničem. Snad už trochu dokážu smysluplně psát v cizím jazyce, ale k vyjádření pocitů moje schopnosti zdaleka nestačí. Navíc mi moje teta ze Zélandu psala, že angličtina je obchodní jazyk! V tom má stoprocentní pravdu...náš jazyk je na jakékoliv vyprávění stále nejlepší.

Už minule jsem psal, že se plány trochu zamotali, ale to nám nevadilo. Skončil jsem v práci stejně jako Radka a tu jsem vzal cestou domů. Ještě mě v práci stihla seznámit s polkou, která ji v Roscamu vystřídá(už se jim to krátí:-)). Pobalit věci, skočit do sprchy a můžem jako vždy okolo šesté vyrazit...tentokrát nás však čekal největší počet kilometrů. Tam i zpět to bylo 550...na druhou stranu jsme toho viděli docela dost. V kraji Donegal, ne severozápadně Irska je nádherně. A kdyby nám i po výstupu na skalnatou horu(Slieve League) přálo počasí, mohli jsme vidět opravdu daleko. Z jedné strany příkrý svah, z druhé skála do moře. Ale...možná jsem díky Carrantuohill posunul svoje možnosti...nebylo to příjemné, ale už jsem se dokázal přiblížit až na samý okraj a podívat se dolů...Nepoznávám se:-)!! Posledních 100 metrů však už nebylo na co koukat...mlha že by se dala krájet:-). Na zpáteční cestě nás ještě čekal traffic. Irlančíky pořád nechápu! K turisticky zajímavému místu zbudují malé parkoviště, a cestu pro jedno auto. To by ještě šlo, ale neumějí vůbec jezdit. Prostě na sebe narazí a čekají kdo uhne...a samozřejmě že nikdo!! Nemám slov:-).

Podle průvodce jsme pak směřovali k průjezdu údolím, které mělo připomínat Alpy. Tu fotku jsem mám pocit ani nezařadil do alb. Tři serpentíny a z obou stran holé kopce. Kdo byl někdy v Alpách, tak by byl vysloveně zklamaný!! My též..."a to je už ono?" Ptal se Radek:-). V průvodci bylo napsáno, že jde o jedno z nejhezčích míst v Evropě...Ha ha ha. Irové by měli někdy vycestovat!!

No a na závěr naší cesty jsem chtěli navštívit jeskyně...též podle průvodce, který nás sice dovedl na parkoviště u nádherné písčité pláže, ale najít jsme to museli samy. K našemu překvapení se bez jediné značky musela přejít pláž, pak se chvíli brodit podél skály a vylézt asi dvacet metrů nahoru, kde byla snad patnáctimetrová díra do skály:-). Samotná pláž byla mnohem hezčí!! Cestou jsme ještě minuly menší vodopád, který nás také nechal chladnými:-). No a hurá na cestu domů:-).

Co z toho všeho vyplývá...jezdí jsem strašně moc turistů! Především z Francie a Španělska. A Irové udělají atrakci zkrátka ze všeho. Náročného cestovatela uspokojí Irsko jen velmi málo. Nicméně i přes tohle všechno, bych dokázal doporučit spoustu míst, které už máme vyzkoušené a které stojí opravdu za to:-). No a fota z výletu najdete v anglické verzi:-)

County Donegal

I´m back as a matter of fact we are back:-). Weekend finished and we visited county Donegal. Across the cities Tuam, Sligo and Donegal to the small village Carrick in northwest Ireland. Carrick is far from Galway about 250 km. We arrived to our place of destination about 9:30 p.m. and built our tents. There was a beautiful view at the ocean and cliffs. Supper, beer, fun and so on...:-). We went to "bed" at 1:00 a.m. The weather was good at the saturday evening.

And also at the sunday morning. At the first of all we climbed on the (in line with guide-book) highest cliffs in Europe - Slieve League. About 600 metres above sea level. The way was a medium difficult for me. But my fear of hight is not kept away. I was happy...:-). Unfortunately on the top of the mountain it wasn´t view, because it was a cloudy! We saw only big mist around us. After our descent from the hill, we went on the north. There was to have been Alpine pass. Is said a one of the most beautiful places in Europe. We are not sure...no, no. We are sure, that was only usually way down to the valley. Next stop that followed at lovely beach, where was a small cave in the middle of the cliffs. There was a nice view on the sand seaside. On our way there we passed small Assaranca Waterfall. About 5.00 p.m. was started our way to home.

Czech version of this article I will write at tomorow morning, perhaps evening. I can´t get an answer:-).

There are my PHOTOS and PHOTOS made by Radosh.

Plány

No musím říct, že se mi do toho překladu moc nechce...aby jste chápali, tak se mi nechce psát stejná věc dvakrát, ale nebyl to zase až tak náročný text, že? Navíc se celý plán změnil...protože jedna holčina z naší firmy je na dovolené a ona s námi vždy dělala v sobotu. Byla ten třetí, doplňující člen. No a včera mi zavolal Slávek, jestli nechci přijít...nakonec proč ne? Hodiny navíc, které budu potřebovat a jediná změna je, že nepojedu s Radkem do Athlone, ale vrátím se stejně jako Radka...to znamená okolo páté.

Takže valím do rachoty i dnes!! Ale bude to pohoda, bez vysílačky, jen svým pánem...vždycky jsem si to chtěl v sobotu zkusit jako ten třetí:-). No a taky se nám pomalu blíží další výplata, takže uvidíme jak se pochlapili:-).

Plans

Hello, I left my blog before few days, but I´m already back. Workweek is drawing to close and weekend will begin tomorow. My plans, or our plans?

Saturday will be a same as last weeks. I wake up about 6.00 a.m. and go to the bathroom. After that follows a return to bed and switch on the notebook. I browse all my emails, blog and other interesting sites. At 11.00 a.m. I go to Oranmore, where I have a meeting with Radek. Joint action can be start. We go by Radeks truck to Athlone and our cameback to Oranmore is about 3.00 p.m. We have to stay at home to Radkas return from her work(for my polish friends – Radka and Radek are the young couple). Now, we can think out a trip. Where?

We don´t know so far…There are a many places where we were already. Journey can be a long for us, but we don´t have a problem with that thing. We have a car(s). I have to wait up on my frinds ideas, but I would certainly try it eastern or northern coasts.

That´s it for a opening to weekend. You can try your English skills and If you find some mistakes, write it into the opinions. Thanks. Tomorow morning I will connect Czech translation.

Change to English

Zdravím vás všechny s jednou malou informací. Dochází k dalším změnám, protože můj blog se stává pomalu "mezinárodní". Všechno začalo nedávno, kdy Basia projevila zájem o nějaké moje fotky. Vždycky ji řeknu, kde jsme o víkendu byli a ona to chtěla vidět. Takže jsem ji dal link na svůj blog a ehjle. Poslala tuhle informaci dál a už si o adresu řekl i Lukasz z ochranky. Oběma se líbil a projevili přání, jestli nezkusím psát anglicky. Už jsem to jednou udělal a nebylo to snad špatné, tak proč ne i další články. Je to dobrý trénink! Takže...

Zatím jsem přepracoval levou stranu blogu. Zkrátka co šlo, je anglicky. Snad to je správně(kdyby ne, kritiku do komentářů, prosím) a snad to pro vás moji přátelé a čtenáři blogu nebude problém. Pokusím se už v brzké době o nějaké opravdové story v angličtině...ale dejte mi chvilinku, protože to bude chtít zase přemáhání a nejspíš jedno pivko na kuráž:-). Možná dvě....:-)

Jen krátce...

...se vrátím k dnešnímu dni. Ráno cvičení s Radkem. Počasí nádherné celý den. V práci pohoda a ani trochu jsem se nehonil. Několik zpestření během dne, včetně doprovodu pojízdného výtahu, který jsme se snažili dostat do centra okolo třetí. A protože bezpečnost především, motalo se nás okolo něho celkem 9, aby ho náhodou nějaký Ir " nepřehlédl". Za celý den jsem si výborně popovídal jak s Nathanem, tak s novým borcem v ochrance, Viktorem. Je to Litevec, takže jsme mluvili anglicky. Večer se blížil a moje pracovní doba pomalu končila. Dostal jsem dvě obroské tašky jídla a odnesl si je do kantýny, jako pokaždé. Odvozil jsem kartony a pytle z prvního patra, jdu dolů, že si přerovnám jídlo do plastových boxů a ejhle!! Všechno jídlo mi z kantýny kdosi sebral...no ne kdosi, ale nejspíš ta parta irů, kteří celý den dělali, že pracují na tom výtahu! Bohužel jsem jim to neměl jak dokázat, ale nikdo jiný to udělat nemohl. Motali se celý den okolo kantýny a ani mě nenechali v klidu poobědvat. Prostě co si člověk nehlídá, to nemá ani tady:-). Keep smiling ale to by naštvalo každého! Takže si jdu schrupnout, ať se zítra probudím také do krásného dne:-)!

No konečně

Tak jsme se přeci jen dočkali. Z tisku a samozřejmě i z mailů a fotek jsem se dověděl, že tento víkend bylo v mém rodném městě otevřeno autobusové nádraží. Hradec Králové na něj čekal dlouhých 50 let!!

Část autobusů do této doby odjížděla z provizorní plochy přímo před vlakovým nádražím a druhá část z panelové plochy s názvem "U koruny". Orientace především pro neznalého cestujícího byla velmi složitá a najít správný spoj bývalo někdy obtížné i pro místního rodáka. Sám jsem si to na vlatní kůži několikrát vyzkoušel a nedej bože, když se mě někdo zeptal, odkud odjíždí ten a ten spoj. Zkrátka už bylo na čase. Když jsem odjížděl do zahraničí, začínala teprve stavba nosné konstrukce střechy a protože rád sleduju vývoj míst, na kterých jsem delší dobu nebyl, tak děkuji za fotky taťkovi, který pracuje příme vedle nového terminálu. Doufejme, že už skončí všechny zmatky ohledně hledání spojů a že celým systém bude i pro cizí snadno čitelný.

Všechno se začíná měnit obrovským tempem! Čas letí a my ho máme málo, takže ať vám neujede vlak:-). Nebo autobus:-)

Tradice

Je tomu zhruba měsíc, co jsem poprvé vyrazil o svém volnu někam za větším poznáním této země. Tenkrát to bylo s dědou Radka na útesy Cliffs of Moher a od té doby se snažím v každém volném dnu podniknout nějakou cestu. A nejen já...poznávacího ducha se mnou mají též Radoshaci. Zbývá jim tu posledních pár týdnů, takže proč si je pořádně neužít, že? V tuhle chvíli mám za sebou už sprchu, sedím pohodlně na posteli a můžu vám o celém víkendu napsat pár řádků.

Sobota má už několik týdnů stejný ráz...ráno doma, v poledne s Radkem do Athlone a večer odjezd kam se nám zamane. Tentokrát jsme znovu vsadili na počasí a vyrazili na místo, kde jsme byli na letecké show. Písčité pláže přímo sváděli ke koupání...Doufali jsme, že se nám to povede. Na místo do 100km vzdáleného Clifdenu jsme dorazili okolo sedmé. Mraky se sice honily, ale nepršelo. Nejprve sem trochu pozlobil auto v terénu a pak následovala krátká večeře a stavění stanů.

Večerní program se protáhl s kostkami a plechovkami piva až do půl jedné. A pak hurá na kutě...:-). Můj zdravotní stav není pořád nejlepší, takže jsem si i docela pospal. Ze stanu jsem definitivně vylezl o půl deváté a udělal pár fotek. Sluníčko svítilo, ale mraky se blížily... toho musíme využít!! Vzhůru do plavek, zavřít oči a z hlasitým křikem se vrhnout do vln. Moje první koupačka v Atlantiku:-). Voda studená, ale když jsme vylezli, bylo nám všem příjemně!! Stihli jsme to akorát...sklidit stany a už začínalo poprchávat. Bylo ale ještě dopoledne a nám se nechtělo domů, takže co podniknout??

Radek dostal nápad na projížďku lodí za delfíny, která byla nedaleko od nás. Na místě jsme ale zjistili, že dnes nejezdí, protože je větrno. Ha Ha, vždyť skoro nefoukalo!! Odkázali nás na jiné místo. Na vyjížďku lodí po jediném irském fjordu - Killary fjord. To stálo za zkoušku...cestou jsme se ještě stavili v adventure centru. Měli zajímavou nabídku dobrodružných akcí. Omrkli jsme i jejich lanové centrum a vypadá to, že Radoshaci si tam příště zablbnou... a pokud jde o mě, tak...no znáte mě:-). Ten můj strach z výšek...uvidíme. Na tenhle měsíc toho bylo až až:-).

Loď vyplouvala o půl jedné a plavba měla trvat 90 minut. Jak bylo slíbeno, tak se i stalo. Katamarán Connemara Lady nás vzal na projížďku po celém fjordu, kolem rybích sádek a na konci se otočil a směřoval zpátky. Příjemné zpestření, ale vidět delfíny by určitě bylo atraktivnější. Jsem zvědavý, jestli v této cestovatelské tradici vydržím i po odjezdu Radka a Radky. Přeci jenom se takhle můžeme alespoň trochu podělit o náklady na cestu...a vzhledem k tomu, že většina míst z našeho okolí už byla poznána, trasy už nyní měří třeba 200km - tam co jsem ještě nebyl:-). A to je pro jednoho docela dost. Ještě že mi ten můj nafťáček alespoň tolik nežere. V klidu s ním jezdím s průměrem pět na sto:-).

Jako vždycky na závěr přichází ALBUM mých fotek a večer ještě přihodím něco z foťáku Radoshaku.

Moje Evropa

Po dlouhých hodinách nadávání a kreslení se mi konečně podařilo vytvořit tu mapu Evropy...Nicméně si s tím programem zatím moc nerozumíme a pořád mi tam vytváří nějaké chyby a ukládá to jinam, než já chci. Snad se časem naše vztahy zlepší. Takže tady je moje Evropa.


Zvětšit mapu

Záměrně jsem na ní zatím nekreslil Irsko, protože na něj mám mapu zvlášť. Nicméně časem určitě doplním. Když se na tuhle mapku dívám, tak mám teprv ten pocit, že jsem vlastně vůbec nikde nebyl. Už jenom Evropa je obrovská a co teprve celý svět. Alespoň že tu naši malou zemičku mám procestovanou křížem krážem. Můžete se juknout, když dáte přiblížení. A předem mě nekamenujte. Nedělal jsem si moc hlavu s bodovou přesností, to bych nad tím byl až do konce víkendu:-).

Možná jsem si nevzpomněl na všechno, ale na většinu na 100% ano.

Zase filozofuju:-)

Z tepla svojí postele, která se asi na většinu víkendu stane mým útočištěm, píšu článek, ve kterém se chci zamyslet nad mentalitou a způsobem žití místních obyvatel. A zkusme si to předvést na jednoduchém příkladě... na partnerském vztahu. Když se poznáváte, oťukáváte a chodíte na "rande", jsou to vždycky ty nejnádhernější chvíle ze všech. Potom příjde první návštěva a představení u partnera doma. Tam už to začíná... protože každý člověk si od malinka buduje svoji stupnici hodnot a ty má pokaždé jiné. Pro vás je to třeba šok, když příjdete do prostředí, kde se zkrátka žije jinak, než jste zvyklý.

To samé platí pokud se rozhodnete cestovat do zahraničí. Ihned po přejezdu čáry začínáte narážet na lidi, kteří byli vychováni nejen samy sebou, ale taky třeba jiným režimem a za odlišných finančních podmínek. V Evropě že se žije lépe? Ani bych neřekl... vždyť normální člověk, tu nemůže dělat obyčejnou práci, jinak by živořil stejně, jako my doma, pokud bychom dělali třeba prodavače(proti této profesi nic nemám, ale vím z vlastní zkušenosti, že plat je nic moc). Každý den vidím v práci spoustu Irů v obchodech a musím říci, že dělají určitě za úplně jiné ohodnocení než cizinci! Jsme tu vykořisťování stejně, jako třeba Ukrajinci(nebo jiní) u nás. Proto se tu nedá vydržet dlouho...Nevím co bych dělal, kdybych tu neměl auto! Takhle můžu alespoň někam vypadnout a odreagovat se. Jinak je to pořád stejné - jedna místnost, internet a práce. Což se samozřejmě snažím zpestřovat.

A co ti lidé tady?? No... jak to říci slušně? Prostě jiný kraj, jiný mrav. Úklid a pořádek je pro ně věcí neznámou! Vyjmenuju to, čeho jsem si všimnul při svém zaměstnání: Oblíbený zvyk - převlékání na toaletě. Nakoupí nové hadry a místo aby počkali domů, tak to na sebe musí navléknout hned. V horším případě mi tam ty staré nechají...nechápu. Dál...Chlapi jsou družní skoro s každým, ale holky vám dávají jasně najevo, že jste pod jejich úroveň(ne že bych se po nich díval, protože tady nejsou vůbec hezký). Další příklad je to, že se vám nikdo neuhne - jsou naprosto bezohlední a vůbec se nedívájí pod nohy(to je asi ten důvod, proč tu musí být všechno značeno desetkrát). Lenost je jejich druhé já...to že nikam nespěchají se mi líbilo, ale to co jim odpadne od ruky, to už nezvednou, i když se potom ohlídnou. Nemají ani trochu orientační smysl. Na všechno se musí zeptat a někdy jsou i nepříjemní, když jim neporadíte podle jejich gusta. Když můžou, tak si stěžují na všechno a nejradši jsou, když můžou někomu přidělat práci - zvláště puberťáci.

Všude chleba o dvou kůrkách...spousta toho, co jsem napsal je i u nás, nebojte. Záleží vždycky na úhlu pohledu. A jestliže se člověk rozhodne pro cestu do zahraničí, musí počítat s tím, že to nebude procházka růžovým sadem. Obrovská zkušenost, která vám může jen prospět a "malou" odměnou vám jsou dobré peníze(k čertu s neustále posilující korunou:-)).

Změna

Správně se říká, že změna je život. Dává nový impuls, nový rytmus do života. A pokud vás nějaká napadne, měla by se uskutečnit co nejdřív, protože ta nejlepší reakce může být jenom spontální a raději bychom měli litovat toho, co jsme udělali, než toho, co ne. Tuhle story píšu z předstihem, protože jsem slíbil, že ji uvedu na svůj blog teprve ve chvíli, až se to všichni co je to pro nějak důležité, doví od těch správných lidiček.

Není tomu tak dávno co jsem přišel jednoho večera z práce a Radoshaci mi nabídli procházku na které mě překvapili třemi plechovkami piva. Sedli jsme v parku a u zlatavého Heinekena jsme si povídali. Do detailů nebudu zabíhat, protože je to jen jejich osobní záležitost, ale jejich rozhodnutí bylo jasné. Sešlo z původního plánu, vrátit se z Irska až příští rok na jaře! Návrat bude už v půlce letošního srpna, to znamená za měsíc a půl. No…dostali mě, to se musí nechat, ale už jsem si zvyknul na náhlé změny v plánu. Koneckonců se jim nedivím! Kde jsou ty časy, kdy jsem se nad místními lidmi a jejich způsobem života rozplýval. A teď…? Oni už tu jsou rok a mají na takové rozhodnutí právo. Já to ještě budu muset chvilku překousnout, protože za tím co chci si půjdu tvrdě a i když mi není někdy do zpěvu, tak rychlost, kterou tu spoříte je třikrát tak rychlejší než doma.

Pro mě z téhle situace vyplývá, že tu zůstanu sám a že si tudíš musím najít nějaké ubytování. One single bedroom bude v pohodě stačit! A podle všech náznaků půjdu asi do Galway. Sám jsem si už domluvil jednu prohlídku a druhou mi možná zařídí Radek u jeho kamaráda Poláka Tomka, který někoho hledá. Podle prvního odhadu to vypadá dobře a vyšel by mi vstříc i časově, protože Láďa nám zařídil že můžeme v domě zůstat až do 15. srpna. To je moc fajn, protože když je hezky, tak je v domě s terasou nádherně! Všechno bude jasnější až po prohlídkách bytů a určitě o tom napíšu na svůj blog.

Na závěr bych chtěl jenom říci, že ať už uděláte jakékoliv rozhodnutí, tak je pro vás správné!! A i když to nějakým způsobem ovlivní život lidiček, které máte okolo, tak to musí pochopit. Je to přeci váš život! A proto musím téhle dvojici popřát hodně štěstí dopředu, stále jsem jejich velkým dlužníkem a doufám, že budeme v kontaktu i po jejich návratu. A že taky napíšou zase něco na blog:-)!!!

Pátek

Aneb jak se definitivně odrovnat na víkend:-). Ranní probuzení v šest hodin a pocit jako má přejetý ježek na silnici:-). Ne že bych věděl jak se může cítit, ale tipuju. A představa, že celý volný víkend prostonám mě nijak nenadchla.

Vzbudil jsem se s lehkou virózou a to jsem musel odpolko do práce. Pátek má zvláštní nádech. V podstatě máte celý den volný, jen o půl třetí musíte vyrazit z domu. Je to jediný den, kdy jezdím o hodinu dopředu kvůli pátečnímu trafficu. V práci trávím čas od půl čtvrté do devíti a pak už jen víkend. Který určitě zase vyplním cestováním. I když to bude nejspíš něco lehčího, necítím se dvakrát nejlíp a proto to bude chtít něco na dobití psychické i fyzické energie. Snad vydrží počasí. I přes to, že se v poledne zatáhlo, nepřestávalo být teplo a vítr foukal jen trochu. Avšak nechval dne před večerem...alespoň že teď už neprší:-). Návrat domů o půl destáté večer patří k těm příjemnějším částem dne, zvlášť máte-li před sebou víkend.

Jinak den probíhal normálně, jen Marek má trochu problémy s aklimatizací a zdá se, že on taky nebude ten pravý. Ale dejme mu ještě čas...třeba se to časem zlepší. Já byl prvních pár dní taky pořádně vyjukanej:-).

No a tím končím svůj sedmidenní deník…psal jsem jenom o tom, co se stalo během dne a snad to nebyla taková nuda, jak jsem si myslel, že bude. Na závěr má být nějaká pecka a taky bude:-). Jedna moc a moc důležitá věc, která se sice nestala v tomto týdnu, ale nemohl jsem o ni psát. Někteří už o tom vědí a ti druzí se to doví z následujícího článku.

Čtvrtek

Aneb nejhorší smrt je z vyděšení:-). Ten náš hlavní security Edward nebude zase až takový suchar, jak se zdálo...dnes nás docela bavil a večer zakončil tím, že na mě udělal (v čechách bychom řekli) baf. To jsem teda otočený zády ke dveřím nečekal a zvlášť od něj ne:-). Pořádně ve mě hrklo...ale zase když se na vás někdo večer usměje a udělá nějaký vtip, tak se vám hned končí lépe po náročném dni.

Čtvrtek je nejdelší den v týdnu. Do práce přicházím na půl dvanáctou a končím v devět večer. A bohužel to není taková pohodička jako v minulých třech dnech, protože většina obchodů nezavírá v šest, ale až v děvet. Já končím také v devět, ale když mi všichni vyházejí krabice a rubbish 15 minut před koncem, tak to prostě nestíhám! Naučil jsem se chodit přímo do obchodu a říkat si o to...vyplatilo se mi to, protože už si mě pamatují a jak se objevím se žlutou vestou před obchodem, tak už nemusím vůbec nic říkat. Dnes jsem měl poprvé hotovo deset minut před zavíračkou...pohoda. Když jsem pracoval první den, tak jsem šel domů až o půl desáté:-).

Jinak to byl celkem klidný den, až na výměnu koše před shopinem...někdo do něj buď nalil beton, nebo vysypal půlku knihovny:-). Nemohli jsme pytel ani vytáhnout z toho plechovýho futrálu:-). Nakonec se povedlo... ale znáte ten pocit(pro ty co posilují), když si myslíte, že díky posilování uzvednete všechno:-). Tak všechno určitě ne...!! Sice jsem ho dokázal hodit na záda, ale po dvaceti metrech chůze jsem potřeboval 5 minut pauzu a vyměnit triko:-). Za tohle bych měl brát příplatky:-).

Večerním posilováním s Radkem jsem celý den zakončil:-). A hodnocení dne na mé stupnici...good day and nice weather...číslo 8 (má to vzrůstající tendenci).

Středa

Aneb malé radosti uklízeče ve velkém Irsku:-). Neuvěřitelné se stalo skutečností a nám se do Galway vrátilo hezké počasí...uvidíme na jak dlouho:-). Nicméně ta změna sebou přinesla(alespoň pro mě) únavu a vyčerpání v práci. Po psychické stránce jsem se cítil v poho, ale nohy mi od půlky dne zkameněly a nedalo se s tím nic dělat...

Ale od začátku...ve středu začínám stejně jako včera, takže od 11.15 do 20.00. Ale už podruhé jsem vyrazil z domu v děvět! Tentokrát s Radkem, který si vyzvedl auto u Radky a pak jsme spolu zaparkovali v přístavu a šli do banky(pro moje peníze). Na dnešní ráno jsem totiž naplánoval malý nákup. Jsem tu už čtvrt roku a do mojí outdoor výbavy jsem si nic nekoupil ani nepamatuju. A taky jsem si chtěl udělat RADOST!!. Jenže...

Banka otevírala až o půl jedenácté a my přišli o půl desáté:-(. Co teď...? Radek mě zachránil. Měl něco u sebe, takže jsme jen prohodili výběr peněz s nakupováním. V Galway není moc míst, kam jít...tak dva, nebo tři obchody s outdoorem. Nejdřív do toho většího a pak do měnšího, abych si všechno porovnal. Se mnou taky někam vyrazit na nákup...to je o nervy...co Radku:-)? No ale... v jednom jsem pořídil boty značky Merrell s Gore-tex vložkou a Vibram podrážkou a v druhém batoh střední velikosti(30L) od The North Face. Naprostá špička(ten pocit při koupi)!! To jsou ty malé radosti, pro které se vyplatí překousnout i spoustu nepříjemného.

No a pak jsem šel do práce...kde jsme celý den měli vystaveného Mini Coopera... to je všechno:-):-)! Pomalu se blíží konec mého deníku a pak už zase začnu psát o nudných blbostech, jako dřív(ne že by deník byl nějak zábavnější:-)).

A hodnocení dne na mojí stupnici... číslo 7...i když jsem celý den chodil jako polozdechlý leguán:-).

Úterý

Aneb jak jsem si koupil ananas místo banánů:-). A ptáte se za co...no konečně mám výplatu!! Ale dali si na čas, co? Čekal jsem na ni celých 16 dní a to je dost! Příští výplata by měla být za 14 dní a všechno by prý už mělo být v pohodě. Uvidíme...nechám se překvapit:-).

Dnes jsem začínal o patnáct minut déle, než včera a konec opět v osm. Nicméně jsem ráno musel vyrazit o hoďku a půl dřív, protože jsem potřeboval vytisknout výkaz práce a ještě pár dalších věcí...Také jsem se musel stavit s jedním formulářem na daňovém úřadě. Řekli mi v práci, že ho nepotřebuji, ale když mi teď stáhli na daních 400 éček, tak mi to bylo divné! A výsledek? Dnes jsem ho tam musel donést. A v dalších výplatách mi to vrátí, takže jsem v klidu. Zbyl mi čas, takže jsem šel do práce(shopinu) a Marta mě pozvala na kávu a muffina. Co já bych bez těch holek v našem bufáči dělal:-)? No a pak už se jen čekalo, jestli přinesou šek. Dnes jsem byl totiž na pevno rozhodnut, že když nebude, skončím ve středu ráno a budu hledat něco jiného. Nakonec se moje hledání odkládá...začnu s ním ale zase do měsíce, protože uklízet po Irech se opravdu nedá dělat dlouho(prasátka největší to jsou):-)!

Konec v osm hodin, o půl deváté doma, pak hoďka cvičení s Radkem a může se jít do sprchy. No a pro vás statistiky, nebo pro vás, co se chystáte do zahraničí, jsem si připravil pár číslíček.

Dnes je to přesně 85 dní, co mám práci. To je nějakých 1784 hodin. Z toho jsem jich strávil v práci 540. Což dělá v průměru 6,35 hodiny denně!! Dalších cca 570 hodin jsem strávil spánkem a dalších 110 hodin cestami do práce. No zkrátka moc volného času jsem neměl...V podstatě tu jen pracuju, spím a občas si někam vyrazím(e) a tak to v zahraničí většinou chodí. Především pokud sem jedete šetřit nějaké penízky do budoucna. Nebudu vám psát, kolik jsem si vydělal za necelé tři měsíce, ale mám v tuhle chvíli 9.05 euro na hodinu. Samozřejmě že musím odečíst nájem, energie, dopravu a jídlo(které skoro nekupuji, díky holkám v bufáči:-)), ale i tak mi zbyde dost, abych si mohl něco odkládat.

No a na závěr hodnocení dnešního dne na stupnici od jedné do deseti, přičemž jednička znamená - těsně před sebevraždou:-), pětka - normál a desítka - vysmátá bezstarostná euforie:-). Takže kolik? Dnes bych dal za 6... Počasí se zlepšilo, dostal jsem výplatu a cvičení se taky podařilo!

Není to špatný nápad, zkusím přidávat hodnocení dne ke zbytku ostatních z mého deníku(už jen středa, čtvrtek a pátek).