Podumáme...

Tak jsme si zase pěkně pokecali u plechovky piva v našem domečku, ve kterém se chýlí náš pobyt ke konci. Výraznější balení, nebo redukce věcí se nás ale zatím nedotýká. Času dost...

Je zajímavé sledovat naše diskuze:-). O čem jsme se bavili před čtvrt rokem, o čem před měsícem a o čem dnes. Vývoj myšlenek nezastavíš...a hlava z toho někdy může pociťovat zmatení:-). Stejně tak lidé okolo nás. Není však důležité vědět co chci, ale udělat to, co zrovna vnímám jako nejlepší řešení. Samozřejmě myslet trochu dopředu, za hranici svých rozhodnutí, ale zas to nepřehánět. A to jsem ještě před pár měsíci psal do článků dlouhodobé plány a možnosti vývoje situace. Nakonec jsou to ale jen kratochvíle. Abychom se malinko odreagovali od toho tady a vzpomněli si na život v Čechách, který třeba nemusí být zas až tak špatný, když se trochu snažíte.

Z posledních článků jasně převládá spíš touha vrátit se, ale je to zřejmě jen přechodné období. Čekám zase na nějakou změnu, která mému životu vždycky vrací šťávu a chuť vnímat to pozitivní víc , než negativní. A ta změna se blíží...nové bydlení, které hledám a s čímž mi každý pomáhá jak může. Už jsem se byl podívat na dva pokoje a musím říci, že budu trpět:-). Náš nádherný baráček(i když do něj teklo, foukalo a byla v něm zima) byl (a ještě je)zkrátka super!

Podle všeho půjdu do Galway, takže neprojezdím tolik na naftě. Na druhou stranu nebudu mít k dispozici takový prostor a soukromí možná veme malinko za své. A je vědecky dokázáno, že muži potřebují ke svému životu trochu samoty. Kdy se potřebují třeba opájet svojí dokonalostí:-). Také mojí noví spolubydlící budou nejspíš Poláci...takže za chvíli budu umět i naprosto plyně polsky:-)

Takže když to všechno shrnu...po mém říjnovém návratu z Čech mě čeká zřejmě nejtěžší období. Nebudu si mít s kým pokecat ve svém rodném jazyce, budu bydlet, ale nebudu mít tolik soukromí a hlavně od října začne zase to naše slavný - typical irish weather. Neboli jak tu říkáme hlavně my, cizinci - Fucking irish weather:-).