středa 30. července 2008

Cesta domů

Po delší odmlce, která je způsobena naším odpojením od netu , jsem zase zpátky. Našel jsem vysílací místo a proto můžu přidat nějaké články a fotky z posledních dní.

A jak už jste si mohli přečíst v posledním, byl jsem v Čechách!!! Vědělo o tom jen pár nejbližších a rodina. S bráchou jsme tohle překvapení připravovali necelý měsíc a musím říci, že se to povedlo!! Jejich připravovanou párty jsme jen trochu víc okořenili mým příjezdem. Ale od začátku…

Mám dobré vztahy z vedením, takže jsem si na pátek a pondělí zařídil neplacené volno. Během víkendu bych to totiž nedal ani náhodou. Ve čtvrtek večer jsem tedy přišel o půl desáté z práce, pobalil jsem a zkusil usnout – bezúspěšně! O půl druhé mi totiž jel bus a vědomí, že můžete spát jen dvě hoďky vás spíš udrží při vědomí. Časově mi to vyšlo báječně. Odlet přesně v 6:10 z Dublinu, přílet o půl desáté(českého času), pak na metro a na vlak, který mi odjížděl do HK z Masarykova nádraží přesně 15 minut potom, co jsem vylezl ze stanice metra – no prostě paráda!! A výsledek – do Hradce jsem dorazil už v jednu. Za 12 hodin od odjezdu z Oranmore. Na fotce je naše vesnice focená z trati.

Brácha mi nechal v HK auto, které mi půjčil taťka(díky)! Bez něj by to opravdu nešlo! Pak krátká návštěva v bývalé práci a mohl jsem jít nakupovat. V plánu bylo nepromokové oblečení(proč asi? ). No a tam to dopadlo tak, jako vždycky…něco co se vám na obrázku vůbec nelíbilo, najednou v reálu vypadá přímo báječně. Dokonce i barva sedí! Z modré byla nakonec oranžová a bunda je na světě. Tady je – Sky Rider od českého výrobce High point. Přihodil jsem ještě nějaké termoprádlo a dostal jsem rázem na všechno 10% slevu. S personálem jsem si dobře pokecal, takže první dojmy z Čech byly super. No to samé i v druhém obchodě…jen ta sleva už nebyla, ale co! Nemůžu mít všechno.

Času mi zbývalo ještě dost, protože jsem měl naplánovaný příjezd na párty až po páté, takže jsem ještě vyrazil do města navštívit kamarádku. No a tím jsem odstartoval setkávání s lidičkami, kteří mi tady v Irsku nejvíc chybí. Vzhledem k tomu, že o mém příjezdu věděla, tak to nebylo až zas takové překvápko. Jen jsme se domluvili na neděli a chvilku pokecali. A přiblížila se pátá…volám si s bráchou, ale ještě tam nejsou všichni…nevadí! Ti co tam být mají, ti tam jsou, takže jedem….! Domů!!!! Po půl roce!!!

Pokračování bude v dalším článku…tady jenom připojuji FOTA která jsem vybral z cesty tam i zpět.

Žádné komentáře: